Článek
Já sama mám děti. Dvě. Přišly až po letech marného snažení se, kdy jsem to ve finále vzdala. Řekla jsem si, že v životě můžu a umím být šťastná i bez dětí.
Proč si vlastně pořizovat dítě?
V té diskuzi se objevila hromada totožných názorů – nemít dítě znamená, že je člověk sobecký a hlavním důvodem je podle lidí to, že nebude, kdo by vydělával na náš důchod. Přišlo mi to úsměvné. Mnozí křičí něco o sobectví, ale v podstatě tu argumentují vlastním sobectvím – bojím se, že nebude na můj důchod. Pominu to, že každý by se o sebe měl postarat sám (můj názor), pak si kladu otázku, proč si děti vlastně pořizovat? Další uváděné důvody byly, že člověk je teda sobecký, protože se nechce s nikým dalším dělit o svůj život. Nevím, co bych k tomuhle dodala. Je to každého rozhodnutí.
V běhu času jsme si zvykly na klasické – vdát se, mít dítě, věnovat se kariéře, odejít do důchodu. Ale je to dobrý důvod, pořídit si dítě, protože to dělají všichni? Pak se mu nevěnovat nebo ho zanedbávat, protože na něj nemám čas nebo peníze? Jsem ráda, že žijeme ve svobodné době, kdy si spousta žen klade tyto otázky a mnohé dospějí třeba k názoru, že děti nechtějí.
Co já považuji za sobecké?
Jedna věc je, pokud si děti přeji, cítím, že je na to správný čas a mám i toho pravého partnera. Ale co osobně považuji za sobeckost, pokud si dítě pořizuji, protože mám pocit, že mi v životě něco chybí. A myslím si, že mi to to malé roztomilé miminko tu mezeru v mém srdci vyplní. Nevyplní. Dítě s sebou kromě radosti přinese i spoustu starostí a obrovskou zodpovědnost za to, že jsem na svět přivedl nepopsaný list čistého papíru. Je jen na mě, jak ho vychovám a povedu. Osobně si myslím, že k rozhodnutí typu – vdát se, mít děti apod. je nejlepší dospět až v bodě, kdy mám pořešený svůj život, jsem šťastná sama se sebou a nehledám v té volbě své naplnění. Já jsem to tak udělala.
Děti vnímám jako svobodné svébytné bytosti, které je třeba samozřejmě vychovávat, ale jsou pro mě darem. Díky nim se učím milovat ještě víc a dávat ze sebe víc. Svoje děti velmi miluji. Stejně tak však vím, že kdyby tenkrát děti nepřišly, byla bych šťastná i bez nich. Sice jinak, ale byla. Moje štěstí totiž nespočívá v tom, co vlastním a koho ve svém životě mám. Dávno jsem ho našla sama v sobě. Ale o tom třeba zase někdy příště.
Zdeňka Mičková
