Článek
Svět hned dostane barvy. Zlatá a všechny barvy duhy. Ano. Snění? Toho já se nikdy nevzdám. Ale já půjdu ještě dál. Budu každý den, pokud to půjde, dělat aspoň trochu toho, co mě k mým snům posune.
Proč je pro mě snění důležité?
Já to vidím tak, že každý máme nějaké sny. I ten, kdo říká, že ne, si v duchu něco přeje a po něčem touží, byť by to byl jen sen o zdraví a dobrých vztazích. Já mám teda sny mnohem odvážnější. Sním o psaní, o vydaných knihách a dál už to neprozradím. Protože co kdyby ta bublina pak praskla? Není to jen únik od reality. Něco, co mi pomáhá zvládat každodenní strasti a bolesti. Moje sny mají hlubší smysl, jsou to ukazatele, ke kterým směřuji. Je to zakořeněné v mé DNA, je to součást mého bytí.
Když se chytíme svého snu
Něco na tom je, když se chytíme svého snu a jdeme za ním. Po cestě se učím vytrvalosti, trpělivosti a ochotě to nevzdávat, když se věci nevyvíjejí dle mých představ. A jak mi to jde? No, nejsem dokonalá. Vztekám se pak a často nemám daleko k pláči. Ale pak se zase srovnám, omluvím se Pánu Bohu a vrátím se zpět na svoji cestu plnou trpělivosti a růží. Vím, že to nikdy nevzdám. Mocně mě povzbuzuje i to pořekadlo, že když směřujeme na měsíc a nezvládneme to, při nejhorším skončíme mezi hvězdami. No a kdo by si nepřál přistát mezi hvězdami?
A když to nevyjde?
I to se může stát. Ale na konci života se pak můžu ohlídnout a říct – nikdy jsem to nevzdala a udělala jsem maximum. A také to má milé vedlejší efekty. Vidím, jak ke mně děti vzhlížejí. Dcera nedávno pronesla, že chce být malířka a spisovatelka jako maminka. Mám zatím napsané jen tři rukopisy, ale žádný z nich zatím nevyšel knižně a pracuji na čtvrtém. A hřeje mě to u srdce. To, že můžu svým dětem ukazovat cestu. Že má smysl snít a sny si plnit a za nimi jít. A jak tak koukám, tak, ze mě nakonec bude ještě básnířka.
Jaké máte sny vy?
Možná si říkáte, že já žádný sen nemám. Já si myslím, že se mýlíte. Možná jste je jen potlačili a nedali jim prostor. Někde tam hluboko vevnitř vás je ta malá holčička nebo chlapeček, kteří snili a to hodně. Snili při sledování pohádek nebo při čtení knih, o bájných světech, o dobrodružství a odvaze. O tom, jak jednou oni budou stejní. Svět je v rychlém pohybu, je hlučný. A často starosti všedního dne překřičí vaše nitro, které mluví. Ano. Stačí si na chvíli sednout. Třeba do svého oblíbeného křesla a být chvíli v tichu. Bez telefonu, bez lidí. Sedět a naslouchat sama sobě. Jak mi je? Jak se cítím? Co bych si přál? A když si dáte čas, začnete nalézat odpovědi. Střípky, obrazy. A pak budete mít jasno. Víte, jaké máte sny? A vykročíte za nimi?
Tak na snění a vykročení na cestu!
Zdeňka Mičková
