Článek
A tak jsem se musela zamyslet a připustit si, že je možné, že teoreticky vše vím (v tom jsem byla vždy dobrá), ale praxe trochu pokulhává. Ale víte co? Pro mě je tenhle objev velikým požehnáním, právě proto, že když si něco takového uvědomím, můžu to změnit! Ta konfrontace příjemná nebyla. Dlouho jsem si přála jet na dovolenou. Hodně o tom mluvím, přeji si to. Nakonec přijdou zřejmě mimořádné výdaje, které z mých úspor na dovolenou ukrojí. A jak jsem se k tomu postavila já? Místo zachování klidu a víry v to, že to nějak půjde, jsem se rozčílila, vztekala jsem se, že není po mém. To asi nebyla adekvátní reakce. Jenom potvrzení toho, že nejsem dokonalá a nikdy jsem nebyla.
Slova jsou také důležitá
Když se řeknou slova, vybaví se mi hned ten experiment Masaru Emota s vodou. Přesto, že jeho závěry nejsou vědecky podložené, výsledky mě vedou k zamyšlení nad sílou slov. Když na vzorky s vodou mluvili krásná slova, voda vytvářela nádherné pravidelné krystalky. A zase naopak, na ošklivá slova voda reagovala tvorbou nepravidelných krystalků. A já si říkám, jak moc na nás slova mohou působit, když se říká, že jsem někde ze dvou třetin tvořeni vodou? Ano, někdy si ty špatné věci jen myslíme. Já jsem přesvědčena, že i to má však velký vliv na naše duševní zdraví. Nedávno mi můj muž říkal, budeš si pamatovat spíš emoce nebo to, co ti člověk v tu danou chvíli řekl? A mě se tak znovu připomněl obrovský význam slov.
Mluvit sama se sebou
Teď trochu uhnu od tématu, ale zůstaneme pořád u slov a jejich významu. Není to tak dlouho, co jsem díky rozhovoru se svojí tchýňkou objevila možnost mluvit sám k sobě. Tohle já nikdy nedělala a ani mě to nenapadlo. (díky, Hani). Zaujalo mě to, a tak jsem to vyzkoušela sama na sobě. Víte, jak je léčivé zkusit se sama sebe zeptat, jak mi je, jak se cítím? To by se mělo patentovat jako terapeutická metoda. Ale možná to tak už i je. Ale teď vážně. Žijeme ve zrychlené době. Čas letí rychle a všude je plno impulzů, které způsobí to, že se snadno odpojíme od svého nitra. Od svých potřeb, skutečných pocitů, přání a možná i snů. A není to škoda? Někdy stačí jen sednout si do svého oblíbeného křesla (odkud vás právě zdravím) a zeptat se sám sebe: tak jak se právě dnes cítím?
A teď zpět od slov k činům
Myslím, že právě ochota převést své myšlenky do činů často rozhoduje o tom, jestli se naše sny začnou pomalu stávat skutečností. Někdo jen sedí a sní, co by rád. A uprostřed shonu všedního dne se nedostane ke konkrétním krokům, které k těm snům vedou. Ten druhý dělá to samé, ale pak si řekne, co je potřeba pro to dostat se z bodu a do bodu b, vstane a jde to udělat. Je bláznovstvím si myslet, že se něco v našem životě změní, když nezměníme my své jednání. To znamená, že já těžko zhubnu, když nezměním to, co dávám do úst a to, jak se ve volném čase hýbu. Já dlouho jen seděla a čekala a snila, ale nic se nedělo. Až časem jsem pochopila, že chci od života něco víc než jen těch pár minut snění. Teď mluvím sama k sobě, ale dovolte mi mluvit i k vám: vstaňte a pojďte. Udělejte to, o čem sníte už dlouho. Běžte do toho kina, kupte si tu knihu, oslovte tu ženu/muže. Život je krátký, tak ať na konci života nelitujeme, že jsme místo jeho prožívání jen přežívali a snili. Snění je také důležité, ale o tom třeba zase příště. A jestli se vám občas nedaří převést svoje myšlenky v činy, nezoufejte, opravdu v tom nejste sami.
Tak na činy! A držte mi palce.
Zdeňka Mičková
