Článek
Od minulé neděle platí nový zákon o státních zaměstnancích. Nahrazuje starý služební zákon. Úředníci teď mají pracovní poměr podle zákoníku práce. Slib „méně byrokratů“ zní mnoha lidem lákavě. A možnost snadněji propustit neschopné taky.
Změna smlouvy ale není hlavní věc. Důležitější je, kdo může na úředníka tlačit. Když rozhoduje o povolení, dotaci nebo kontrole, je to podle zákona? Nebo podle toho, co chce jeho šéf?
Kdo může vedoucího úředníka odvolat, může mu i naznačit, jak rozhodnout. Zákon nedovoluje vyhodit kohokoli bez důvodu. Starý systém měl skutečné problémy. Stát neuměl přilákat a udržet odborníky. Platy byly nízké.
Slabé místo je v hodnocení. Stačí hodnocení „dostačující“, které píše šéf. U nejvyšších úředníků se k odvolání vyjadřuje poradní komise, kterou jmenuje vláda, tři z pěti členů na návrh šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu a ombudsmana. Její stanovisko ale není závazné. Mlčení je souhlas. Ministerstvo se od ní smí odchýlit. Místo lze zrušit reorganizací. To všechno dává nadřízeným dost nástrojů.
Úředník, který má rozhodnout nepohodlně, ví, že důvod k odchodu se dá najít. To může vést k situacím, kdy se lidé rozhodují podle toho, co jim přinese méně problémů.
Zákon o státních zaměstnancích prošel neobvyklým způsobem. Poslanecký návrh z prosince 2025 obcházel standardní postupy. Vládní návrhy musí projít připomínkovým řízením a hodnocením dopadů. Tento návrh ne. Bez formálních stanovisek ministerstev, krajů, odborů nebo odborníků. Senát ho v srpnu 2026 zamítl. Prezident ho vrátil. Sněmovna veto přehlasovala 14. října 2026. 104 poslanců bylo pro, 66 proti. Potřeba bylo 101 hlasů. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů.
Evropská komise ve své letošní Zprávě o právním státu zaznamenala obavy zúčastněných stran. Všimla si, že přibývá poslaneckých návrhů, které obcházejí připomínky a hodnocení dopadů. Podle zúčastněných stran se to týká i zákonů zásadního významu. Jako příklad uvádějí právě zákon o státních zaměstnancích.
Evropská unie sleduje změny v zákoně o státních zaměstnancích z praktických důvodů. Kdo poskytuje peníze, chce mít jistotu, že o nich rozhodují odborníci. Komise ve stejné zprávě uvádí i obavy občanské společnosti, že náhrada služebního zákona oslabí nezávislost a nestrannost úředníků při správě veřejných peněz. Ti rozhodují o evropských dotacích a kontrolují jejich správné využití. Brusel tedy nesleduje změny z ideologie, ale z obavy, že by loajalita mohla převážit nad odborností.
Rada EU v doporučení pro Česko z roku 2025 chtěla řešit jiný problém. Hlavní výzva zněla, že stát neumí přilákat a udržet odborníky. Zákon, který usnadňuje odchod a nic nedělá pro příchod, řeší jiný problém, než jaký máme.
Kolik vedoucích úředníků bude do jara odvoláno nebo jim zanikne místo reorganizacemi? A jak často se ministerstva odchýlí od stanoviska komise? Na těchto dvou měřítkách se dá posuzovat, zda zákon o státních zaměstnancích splní své cíle. Bez transparentních dat se dá snadno říct, že vláda ničí stát. Ale bez dat nelze říct, že vláda buduje stát na správných principech.
Navrhuji, aby stanovisko komise bylo závazné. Navrhuji, aby se každé odvolání zveřejňovalo s podrobným zdůvodněním. O nestrannosti úřadu nerozhoduje, co stojí v zákoně, ale jestli se úředník musí bát.
