Německo na pokraji kolapsu? Co nám německé volby doopravdy říkají!

Minulá neděle byla významným dnem pro největšího z českých sousedů – ve Spolkové republice Německo se odehrály parlamentní volby. České sociální sítě se v reakci na to proměnily v přehled dobře míněných rad na téma „v Německu je třeba nastolit fašismus, jinak to tam ovládnou komunisté“ a moudrých komentářů jako „konzervativní revoluce“ nebo „ten Merz by měl přidat, dříve CDU vyhrávala s 40 %“.

Dovolil jsem si tedy rychle vybrat nějaká data z veřejně dostupných zdrojů, abychom si vyvrátili alespoň některé základní omyly.

V první řadě: není jedno Německo. Z hlediska volebních výsledků (jak je vidět na mapách dole) je v Německu i 35 let po Die Wende (to mají Němci místo sametové revoluce) obrovský rozdíl mezi západním a východním Německem. Zatímco na západě se volí celkem „normálně“, východu dominuje krajně pravicová Alternative für Deutschland (AfD) a funguje také jako bašta stalinistické Bündnis Sara Wagenknecht.

Když se podíváme na konkrétní čísla, tak 34,5 % pro Alici Weidel je v postkomunistické zemi, jakou je východní Německo, plně srovnatelné s výsledky, jaké sklízí Jaroslaw Kaczyński v Polsku, Viktor Orbán v Maďarsku nebo Andrej Babiš v Česku. Zdálo by se to z hlediska německé politiky zásadní, ale je třeba si připomínat, že 5 nových spolkových zemí na východě tvoří jen cca 15 % německé populace – takže hlavním tahounem růstu AfD je ve skutečnosti západní Německo.

Bližší pohled na geografické rozložení voličů v západním Německu ukazuje ještě jeden rozdíl – lidovcům se dařilo spíše na jihu, zatímco sociální demokracie si navzdory ztrátám udržela pozice hlavně na severu (severozápadě). Vysvětlením je, myslím si, stále platný bonmot mého kamaráda ze studií Raika: „CDU je pro katolíky, SPD je pro protestanty, ale jinak je to úplně stejný.“

Co v náhodném německém studentovi může vyvolávat tento pocit? Když se podíváme na obě zmiňované strany, resp. věk jejich voličů, jejich „byznysmodel“ musí zjevně být v něčem podobný, protože přitahují voliče podobně – čím starší volič, tím je pravděpodobnější, že bude volit CDU nebo SPD. Velká otázka je, jestli má cenu označovat jako „konzervativní“ stranu jen lidovce.

Dlouhodobě to pro obě zmiňované partaje pravděpodobně bude problém. Pokud někoho ohrožuje generační obměna, jsou to právě jejich voliči. Nejen, že budou mít problém vrátit se zpátky k 40 %, na které bývaly strany zvyklé, ale pokud se nějak nezreformují, vyklidí místo konkurenci.

Přesně opačný trend naopak zjevně sleduje Die Linke: tam naopak platí, že čím mladší člověk, tím je větší šance, že bude volit Die Linke. Dříve se podobný vzorec objevoval u Zelených (a v Česku naopak u Pirátů), nicméně tento motor se zjevně zadřel. Proč tomu tak je?

Když se podívám na vývoj volebních výsledků, tak pokud se někomu povedla kampaň, je to právě Die Linke. Strana, která byla ještě o Vánocích nad odpis hluboko pod 5% hranicí, ostře vystřelila nahoru, zdvojnásobila svoje výsledky a sedí v Bundestagu. Težko tedy předpokládat, že německou mládež roky tiše infiltruje nějaké tajemné marxistické spiknutí, když se ona změna stala během pár týdnů.

V Německu od druhé světové války existoval konsensus na tzv. Brandmauer – nepsaném pravidlu, které ctily demokratické strany, že s krajní pravicí se nespolupracuje. Tohle pravidlo bylo v lednu porušeno, CDU hlasovala společně s AfD. Friedrich Merz se sice tváří, že to byl omyl, nicméně Heidi Reichinnek, spolupředsedkyně zmíněné Die Linke, mu dala poměrně jasně najevo, že „takhle teda ne“ a začala zmíněný pohyb preferencí.

Čímž se dostávám k nejzásadnější otázce, kdo jsou ti zmiňovaní voliči, kteří pomáhají vzestupu krajní pravice. První oblíbenou teorií českých twitterových komentátorů je: „jsou to jen znepokojení občané, kteří se bojí nikým neřízené migrace“. Dovolím si doplnit jednu mapku, která ukazuje zastoupení Němců „bez migračního pozadí“ (což je eufemismus, který by v terminologii českého Twitteru bylo možno přeložit jako „čistá rasa“).

Abych to lépe pochopil, našel jsem jiný ukazatel – jak volí lidé s ohledem na finanční situaci (dobrá = gut, špatná = schlecht). Rychlý pohled na tato data ukazuje, že tohle by mohlo být ono: lidé ve špatné finanční situaci jsou pro AfD zjevně tahounem úspěchu a ten je hlavně o tom, že SPD ztratila schopnost tyto lidi přesvědčit, že dokáže jejich problémy řešit.

Pojďme ještě nahlédnout na to, co je k tomu vede, a podívat se, jak volí jednotlivé skupiny z hlediska pracovní činnosti (Arbeiter = dělník, tj. zaměstnanci v kategorii „modré límečky“; Angestellte = zaměstnanec v kategorii „bílé límečky“; Sebständige = živnostník; Rentner = důchodce).

Ještě se pro jistotu podívám na vzdělání – výsledky AfD jsou nadprůměrné u lidí s Hauptschulabschluss (česky zhruba „s učňákem“) a mittlere Reife (střední odborná škola), podprůměrné u lidí s maturitou (Abitur) a velmi slabé u těch s Hochschulabschluss, tj. vysokou školou – tam je výsledek skoro poloviční oproti celé populaci.

Pokud jste měli pocit, že se jedná o vzpouru vzdělaných podnikavých lidí proti zbytečným regulacím, opak je pravdou.

Naopak když se podíváme, kdo má nadprůměrné výsledky u vzdělanějších lidí, kteří se živí jako živnostníci nebo jsou zaměstnáni jako „bílé límečky“, budou to překvapivě… Zelení.

Kdybych měl tedy shrnout, o co jde – není to „konzervativní revoluce proti progresivismu“. To prostě jen současná digitální a energetická transformace mění průmysl a část lidí to více nebo méně oprávněně děsí. Silné poválečné ročníky jsou schopné udržet Německo v zajetých kolejích, takže to nemá zatím přímý dopad do politiky. Otázka je, co s tím udělá nástup umělé inteligence, další postup automatizace a generační obměna – protože pokud budou současné trendy pokračovat, může se Německo propadnout do svojí vlastní verze Trumpismu, která by nás – Čechy, jakožto přímé sousedy využívající výhod bezcelního přístupu na německý trh – velice bolela.

Za data a grafiky uvedené v tomto článku bych chtěl poděkovat de.wikipedia.org, spiegel.de a zdf.de.