Článek
Rozhodla jsem se proto zkrátit si toto čekání filmem. A jaký jiný film si vybrat před volbami než cestu do hlubin dezolátovy duše od režiséra Robina Kvapila. Vybrala jsem právě tento film, abych dokázala lépe pochopit volbu některých spoluobčanů a možná se i psychicky připravila na jeden z možných výsledků voleb – totiž že tahle temnější část společnosti volby vyhraje.
Přestože jsem se s podobnými lidmi, jako jsou tři hlavní protagonisté filmu, už osobně setkala, byly ve filmu momenty, které mě překvapily.
Naprosto jsem nepochopila zpívání ruské hymny v autě cestou na Ukrajinu. Šokovala mě paní Petra prakticky kdykoliv otevřela ústa. Pan Ivo a jeho svérázné obhajování znásilňování. Trochu naděje jsem vkládala do posledního „účastníka zájezdu“, pana Nikoly, který aspoň u hromadných hrobů nebo ve vybombardovaném městě projevoval známky pohnutí – aby mě vzápětí svými poznámkami, že je to strašné, ale horší je Green Deal, vrátil zpátky na zem.
Ve filmu je mnoho silných okamžiků, které nebudu pro ty, kdo film ještě neviděli, prozrazovat. Nicméně pro mě to byl okamžik v autě, kdy hlavní protagonisté diskutují na zadních sedačkách a kamera zabírá zoufalý výraz psychologa výpravy a tlumočnice. V tom momentu na mě dolehly celou dobu kontrolované emoce – rozbrečela jsem se a až do konce filmu jsem nemohla přestat.
Brečela jsem za statečné Ukrajince a jejich zničené domovy, za tvůrce filmu a jejich marný boj s větrnými mlýny a nakonec i za ty tři výletníky, kteří už naplno podlehli dezinformační propagandě a nejspíš nikdy nenajdou cestu zpátky – pokud na ní vůbec někdy byli.
Z toho, jak na mě film zapůsobil a jak jsem o něm ještě dlouho musela přemýšlet, ho považuji za velmi zdařilý. Jeho vedlejší efekt je, že dokáže „vytřídit, kdo je kdo“. Podle uživatelských recenzí na filmových platformách si snadno uděláte jasný obrázek – s kým film pohnul a kdo se v něm naopak poznal, což mu nebylo příjemné.
Doporučila bych zhlédnutí všem, kteří ještě nejsou rozhodnutí, jestli půjdou k volbám. Těm, kteří tvrdí, že jejich jeden hlas nic neznamená. Aby si uvědomili, že i tito tři protagonisté – a jim podobní – mají volební právo a nejspíš volit budou. Protože oni svůj hlas za důležitý považují. Já budu doufat, že všechno dobře dopadne a vyhrají ti, co mají city a empatii, a porazí ty, co mají prázdnou díru tam, kde má být duše.
