Článek
- Mýtus 1: Dovolenou nelze převádět do dalšího roku.
Pravda je, že dovolenou jde převést, legálně ale jen v určité míře. Převádět lze dny, které jsou nad rámec zákonného minima (tedy nad 4 týdny, nebo u pedagogických a akademických pracovníků nad 6 týdnů). Převod by měl být na základě písemné žádosti Zaměstnance a měl by být zdůvodněný, a to buď provozními důvody na straně Zaměstnavatele nebo překážkami v práci na straně Zaměstnance.
- Mýtus 2: Dovolená, kterou si nevyčerpám v tomto roce, mi propadá.
To není pravda a dovolená nikdy propadnou nesmí. Zní to jako paradox k předchozímu bodu, ale není. Skutečnost je taková, že Zaměstnavatel je povinen zajistit vyčerpání dovolené v daném roce a pokud to nedodrží, musí převést zaměstnanci veškerou zbylou dovolenou. Pokud je jí ale víc, než jen nad zákonné minimum nebo bez uvedeného důvodu, je to chyba Zaměstnavatele a hrozí mu pokuta při kontrole ze strany Inspektorátu práce.
- Mýtus 3: Zaměstnavatel mi může nařídit čerpání dovolené pouze na dva týdny, o zbytku si rozhoduji já.
Omyl. Podle Zákoníku práce Zaměstnavatel rozhoduje o čerpání veškeré dovolené, a to i na delší dobu, pokud to vyžaduje provoz. Může nařídit i celou dovolenou, ale musí dodržet, že minimální délka jednoho úseku je dva týdny. Přestože od 1. 1. 2025 nemusí zaměstnavatel vytvářet plány dovolených, v praxi to zpravidla funguje tak, že zaměstnavatel na začátku roku oznámí zaměstnancům termín letní (tzv. Celozávodní) a případně vánoční dovolené. O zbylé dny Zaměstnanec žádá a zaměstnavatel ji může ale nemusí schválit. Žádost o dovolenou dříve probíhala na papírových formulářích „Dovolenkách“, dnes už má řada firem elektronické systémy, kde žádosti o dovolenou i její schválení probíhá.
- Mýtus 4: Pokud mi skončí pracovní poměr, propadá mi nevyčerpaná dovolená.
Není to pravda. Pokud si nevyčerpáte dovolenou, má zaměstnavatel povinnost vám při konci pracovního poměru vyplatit náhradu mzdy. Pravda ale je, že Vám proplatí pouze část dovolené, na jakou máte nárok ke dni výpovědi minus již vyčerpané dny za daný rok.
Příklad: Pokud máte nárok na 4 týdny dovolené v roce, končíte k 30.6. a 3 dny již máte vyčerpané, zaměstnavatel vám musí proplatit dva týdny – 3 dny. V současnosti (od 1. 1. 2021) se dovolená počítá na hodiny. Pokud tedy máte 8 hodinou pracovní dobu, Váš roční nárok je 160 hodin. K 30.6. je to 80 hodin. Když odečteme již vyčerpanou dovolenou 24 hodin, při odchodu máte tedy v tomto případě nárok na proplacení 56 hodin.
· Mýtus 5: Zaměstnavatel mi nemůže zrušit dovolenou, když jsem si ji už naplánoval.
Může. Tady se odkážu na předchozí bod. Jelikož o čerpání dovolené rozhoduje vždy Zaměstnavatel, může souhlasit s čerpáním dovolené a také jí kdykoliv odvolat, pokud to provoz vyžaduje. Na druhou stranu je Zaměstnavatel povinen uhradit náklady, které zrušením dovolené vznikly. Jsou to například storno poplatky za zájezd, letenky a podobně.
· Mýtus 6: Zaměstnavatel mi nemůže nařídit dovolenou na Státní svátek
Obecně sice platí, že Státní svátek je den pracovního klidu a Zaměstnanec by neměl pracovat. Také platí, že Státní svátek má přednost před čerpáním dovolené, ale má to výjimku. A to nepřetržitý provoz. Pokud má Zaměstnanec v nepřetržitém provozu naplánovanou směnu na Státní svátek a v tento den by si chtěl vzít dovolenou, může mu zaměstnavatel dovolenou na tento den určit. Dříve to skutečně dlouhá léta nebylo možné a tato změna je platná až od 1. 1. 2021, proto ještě není mezi zaměstnanci tolik zažitá a stanovení dovolené na Státní svátek tak může nemile překvapit.
Zdroje:
1. Zákoník práce, § 211 až 223: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262
