Medeira na 7 dnů

S manželem máme drobné pohybové potíže a kolegyně jede s dětmi, tak počítejte s tím, že tohle není doporučení pro náročné turisty, milující adrenalin. Je to vzpomínka na poklidné rodinné dovolené.

Při obou našich cestách jsme využili služby cestovní kanceláře a koupili si pobyt v hotelu s plnou penzí a odvozem z letiště a zpět. Bydlili jsme v hotelu Pestana Ocean Bay přímo na břehu Atlatiku u pláže Formóza. Výhodou tohoto hotelu je, že má vlastní autobusovou dopravu a dvakrát denně sváží zdarma své hosty do hlavní města Funchalu. Nepůjčovali jsme si auto, kam jsme potřebovali jsme se pohodlně dostali pěšky, busem nebo Boltem.

1. Den

Letěli jsme v poledne z Prahy, na Madeiře jsme přistáli kolem 16.00 h. Než jsme dostali kufry a dopravili se do hotelu a ubytovali se, byl pomalu čas na večeři. Po té jsme se jen prošli a prozkoumali okolí a šli spát. Ráno nás čekal velký výlet.

2. Den

Výlet autem jsme si domluvili ještě z domova přes FB skupinu Česká Madeira s Tomáše Repčíkem, který na ostrově žije a je velkou oporou všem cestovatelům z ČR. Vyjeli jsme brzy ráno po 8 hodině. Nejdřív jsme navštívili Fanal – tajemný vavřínový les, který ten den ale nebyl moc tajemný, protože bylo jasno a slunečno. I tak to byl zážitek. Potom jsme jeli do Rabeira de Janeila – místo, kde se v minulosti lovily velryby. Kousek odtud je městečko Porto Moniz s přírodními bazénky, které vznikly vulkanickou činností. Tam jsme se najedli, zaplavali a pokračovali do Porta do Pargo. Je to nejzápadnější část ostrova s krásnými útesy a majákem, do kterého se dá jít a uvnitř je muzeum.

Na zpáteční cestě jsme dojeli ke Cascade se Anjos – vodopád, který vede přes silnici a když jím projedete autem, je to jako byste byli v myčce.

3. Den

I tento den jsme si přivstali a objednali Bolt na 8.00 hodin, abychom dojeli na Cabo Girao – vyhlídkovou věž se skleněnou podlahou co nejřív, než tam bude moc lidí. To se nám podařilo. Zpátky jsme šli pěšky po městské levádě, která je dobře značená na Mapy.cz. Došli jsme až k lanovce Teleferico do Rancho, kterou jsme se svezli na maličkou pláž. Tam jsme se vykoupali, vyjeli nahoru lanovkou, která je na znamení a musíte silně mávat do kamery, aby vás obsluha zaznamenala. Pokračovali jsme pěšky do Camera de Lobos. To je překrásné přístavní městečko se spoustou možností na trávení volného času. Kromě místních lázní, jsou tu muzea, výrobna alkoholu. Tam jsme museli ochutnat místní speciality. Koktejl Nikita z piva, vína a zmrzliny je vynikající a místní nápoj Poncha s citronem a medem je zrádná. Nejprve jsme chtěli dojít pěšky až do hotele, ale po téhle ochutnávce jsme raději zvolili Bolt. Ten den měl manžel narozeniny a na pokoji nás čekal malý dortík a šampus s přáníčkem. Bylo to moc milé.

4. Den

Po snídani jsme využili hotelový bus a dojeli do Funchalu, v přístavu jsme našli naší loď, lístky nám zajistila recepce hotelu, ale i kdyby ne, po přístavu chodilo spousta zaměstnanců lodí a lístky turistům nabízeli přímo tam. Lodí jsme vyjeli na širé moře pozorovat velryby a delfíny. Je vlastně jedno, jakou lodí pojedete, protože všechny spolu komunikují vysílačkou, a když něco zahlédnou, dají hlášku ostatním. My máme léta smůlu na delfíny. Už jsme na jejich pozorování jeli v různých místech světa a nikdy jsme na ně nenarazili. Pomalu si začínám myslet, že jsou jen mýtus a vůbec neexistují. 😊Zato velryb jsme viděli dost a několik druhů. Když se jedna z nich ponořila a vypustila vodu klasickým vodotryskem, úplně mi vytryskly slzy dojetím.

Po návratu na pevninu jsem si dali rychlý oběd ve Funchalu a vyjeli lanovkou na Monte do Botanické zahrady. Je překrásná, plná exotických rostlin, umělých vodopádů a navíc v místním zámečku bydlel a zemřel poslední korunovaný český král Karel. Na hřbitově v Monte je i pochovaný.

Dolů z Monte do města se dá dostat několika způsoby – pěšky, lanovkou nebo můžete zkusit proslulé sáňky. My tu byli ve státní svátek, kdy bohužel nejezdí, tak jsme se vydali dolů pěšky. Je to ale dál, než jsme si mysleli a uprostřed kopce jsme to vzdali a zbaběle zavolali Bolt.

5. Den

Není možné být na Madeiře a nejít na levády – místní zavlažovací kanály, které vedou napříč ostrovem, mají svoje označení, mapy. Nejslavnější a také nejobtížnější je Levada z Pico Ruivo na Pico de Areiro – trasa PR 1. Tu jsme si ale my kvůli zdravotnímu omezení nemohli dovolit. Přesto jsme se levád nechtěli úplně vzdát. Byli jsme už sice na jedné městské, ale to není úplně ono. Tak jsme zvolili trasu PR 11 Verada dos Balcones. Vyjeli jsme opět brzo po snídani kolem 8.00 h, v hotelu jsme si nechali připravit balíček na celodenní výlet a Bolt nás vyvezl k restauraci v Ribeiro Frio, která je výchozím bodem této trasy. Pokud tam taky pojedete, pořádně se oblékněte. Ten název Frio – studený není pro nic za nic. Teplotní rozdíl je velký. Dole u hotelu bylo kolem 20°C, nahoře kolem 8°C. To se ale brzo změnilo, vylezlo sluníčko a výrazně se oteplilo. Úplně sami jsme došli až na Balcones, místo, které opravdu připomíná balkon. Jsou tady nádherné výhledy, ale největší atrakce je krmení ptáčků. Naberete si hrst zrní, které je tu k dispozici, natáhnete ruku a ptáčci se slétnou a zobou z vaší ruky. Je to neskutečný zážitek. Postupně na balkonek přicházeli další lidé z různých zemí. A zajímavé je, že někomu ptáčci sedli na ruku hned a k někomu vůbec nechtěli. Zpátky jsme původně chtěli jít po Levada do Furado do Santany a odtud autobusem zpátky do Funchalu. V půlce cesty jsme potkali turisty, kteří se odtud vraceli, protože cesta nebyla průchozí. Tak jsme se vrátili do Ribeiro Frio, dali tam občerstvení a kávu a chytli taxík dolů. Byl sice trochu dražší než Bolt, ale protože nahoře začalo mrholit a ochladilo se, byli jsme rádi, že už jsme dole v teple.

6. Den

Poslední den jsme se vydali opět do Funchalu. Navštívit místní tržnici Mercado de Lavradores, kde je opravdu všechno. Exotické ovoce, ryby, které jsme nikdy neviděli, květiny, alkohol, suvenýry. Tam jsme nakoupili dárky pro rodinu a vydali se objevovat krásy hlavního města Madeiry. Kromě muzeí – nejnavštěvovanější je CR 7 Christiana Ronalda. Jsou tu ale i muzea přírody, historie, vojenství a další. My jsme hlavně obdivovali parky a sochy. V každé části Funchalu je možné vidět sochu historické postavy, ale hlavně moderní umění. Zašli jsme také do uličky Rua Santa Maria, která je slavná tím, že každé dveře jsou tu pomalované. Vyhnět e se uličce během oběda a večeře. Jelikož je plná restaurací, které mají stoly venku v uličce, když je plno, moc dveří pro samé lidi neuvidíte. Jako všechno, i toto místo je lepší navštívit hned ráno.

7. Den

Poslední den jsme sice odlétali až odpoledne, ale na letišti musíte být 2 hodiny před odletem, takže jsme z hotelu vyjížděli po poledni. Ráno jsme si tak jen zabalili, prošli se po pláži rozloučit s oceánem, jak to děláme vždycky a slíbili mu, že zase přijedeme. To jsme i za dva roky splnili.

P.s. Jsme moc rádi, že jsme se na Madeiru dostali v době, kdy ještě nebyl turismus tak over, místní nás viděli rádi, řidiči taxíků a Boltu s námi povídali. Při naší druhé cestě jsme cítili lehký rozdíl. Několikrát nám Bolt zrušil už objednanou cestu, místní nechtěli tolik komunikovat. A co jsme se dočetli v cestovatelských skupinách, není prý už možné se jen tak vydat na levádu a jít. Některé jsou údajně placené a musí se na ně objednat dopředu. V plné sezoně se tak údajně může stát, že přijedete a vůbec se na levády pro zaplněnost nedostanete. Takže je nutné plánovat cestu hodně dopředu. I přes tyto drobné nepříjemnosti si Madeiru jistě užijete. I kdybyste se měli jen koukat na záplavu hortenzií, které rostou všude kolem cest nebo jen poslouchali šumění oceánu, cesta na Madeiru určitě stojí za to, už jen vůli adrenalinu při přistávání 😊