Článek
Zaměstnanci mohou čerpat až jeden týden volna za kalendářní rok, pokud se zúčastní organizované akce pro děti a mládež jako jejich vedoucí či instruktoři. Podmínkou je, aby zaměstnanec minimálně rok před uvolněním soustavně a bezplatně pracoval s dětmi nebo mládeží do 26 let.
Co už mě jako HR manažerku odpovědnou za zpracování mezd těší méně, je způsob vyplácení této dávky. Na rozdíl od jiných placených překážek v práci – jako je Ošetřovné nebo Otcovská, které vyplácí přímo OSSZ – je u volna na akce pro děti a mládež velká část odpovědnosti kladena na zaměstnavatele.
Jak vypadá současný postup:
- Zaměstnanec podá žádost zaměstnavateli o poskytnutí pracovního volna.
- Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci volno (pokud tomu nebrání vážné provozní důvody), vyplatí náhradu mzdy a odvede z ní sociální i zdravotní pojištění.
- Zaměstnavatel následně žádá příslušnou OSSZ o úhradu náhrady mzdy a odvodů a musí doložit splnění podmínek. Pokud doklady nejsou úplné, může OSSZ refundaci odmítnout.
Tento postup mi nepřijde vůči zaměstnavatelům fér. Pokud uvolní zaměstnance na akci pro děti, musí za něj zajistit náhradu na pracovišti – a navíc nese odpovědnost za to, že zaměstnanec doloží všechny potřebné doklady, například:
- potvrzení, že se účastnil akce pořádané způsobilou právnickou osobou,
- potvrzení, že se akce uskutečnila v určeném termínu,
- potvrzení, že volno bylo poskytnuto k zákonem určené činnosti (tábor, sportovní soustředění),
- potvrzení o skutečném výkonu činnosti na akci,
- potvrzení od organizátora, že splňuje zákonná kritéria (např. podle stanov nebo vyjádření o práci s mládeží).
Část potvrzení zaměstnanec přináší už před akcí, aby mohl být uvolněn, ale některá musí dodat až po skončení akce. Snadno tak nastane situace, kdy zaměstnavatel vyplatí náhradu mzdy, požádá OSSZ o refundaci a ta ji odmítne kvůli chybějícím dokladům. Pravidla se navíc od roku 2021 několikrát měnila, naposledy od 1. 1. 2024, což situaci ještě komplikuje. U malých firem může jít v případě nevyplacení refundace o škodu v řádu stovek či tisíc korun, u větších o desítky až stovky tisíc ročně.
Proto si myslím, že by bylo správnější, kdyby tuto dávku vyplácela přímo OSSZ – podobně jako Ošetřovné nebo Otcovskou. Zaměstnavatel by jen vystavil potvrzení o průměrné mzdě a čísle účtu, kam má být dávka poslána. Vyplacení by proběhlo až po dodání všech dokladů zaměstnancem. Ten by tak měl motivaci vše řádně zajistit. Dnes, kdy už má peníze vyplacené od zaměstnavatele, není k doplnění dokumentů nijak nucen. Zaměstnavatel pak zůstává rukojmím s „černým Petrem“ v podobě nerefundované dávky od OSSZ.
Zdroje:
