Článek
Cesta ze dna byla náročná. Občas přicházejí chutě a bažení a když si je uvědomím, jako třeba dnes, tak je musím zpracovat. Dnes už většinou vím, jak se u mě projevují, třeba mám chuť nakupovat, řekněme nepřiměřeně a zbytečně… v určitém okamžiku jsem se díky tomu dostala do dluhů… nechtěla jsem si to přiznat. Někdo začne více jíst sladké, či slané. Je to u každého jiné. Také se mi stalo, že jsem měla suché bažení a to ve snu. Nevěnovala jsem se chutím a bažení, které se při abstinenci mohou projevovat i jinak, ne tedy chutí přímo na alkohol, ale jinak…takovou pozornost, jak bych měla… je to jiné nutkání, vůbec vám to z počátku nepřijde, že je to možné, protože v hlavě už mám srovnáno, rozhodnuto, že alkohol nechci… A nikdo vám přesně neřekne, kdy ty chutě a to bažení přestane. Takže je důležité se sobě věnovat, poznávat sebe, jste jiní, nesrovnávat, neříkat si, že je na tom někdo lépe a jiný hůře. Jako není to dobré ani špatné, je to jiné. A takové jsou, jiné, životy nás všech.
Ale démon má různé podoby a tak se musím nějak zaměstnat, no trochu maluji, hodně čtu, připojuji se na mítinky AA, uklízím šuplíky, zacvičím si, přehazuji oblečení v poličkách…pak nic nenajdu… a věnuji se sama sobě… a taky trochu píšu… třeba deník, nebo něco co mě zaujme z knih, filmů a někdy, když se podívám do sebe, tak si vzpomenu… a třeba něco napíšu… každý po svém…A vůbec nemusí být špatné si připomínat v čem se člověk ocitl, za sebe myslím, že ta připomínka mi ukazuje, právě to, že už nechci pít…
Bažina
A já se v ní topím
Polykám hořkost svého života
Přestávám mít sílu
Začínám si uvědomovat, co všechno jsem způsobila sobě i ostatním
Klesám níž
Nechci pít, ale nemůžu si pomoci
Tělo i mysl je už tak závislé, že bez toho nelze žít
Zavřu oči
Motá se mi hlava.
Asi se z těch slov v mé hlavě zblázním.
Volám o pomoc, ale nepřímo, a proto mě nikdo neslyší
Proč se mi to děje, proč zrovna já, která tolik touží žít
Která tolik touží vzlétnout
Přijde ten čas
Musím se dostat na břeh
Přímo požádat o pomoc…
Dlouho mi trvalo, než jsem o pomoc požádala. Zpočátku jsem jen váhavě přiznávala, polemizovala o tom, že bych mohla mít problém. Zkoušela jsem, že když jsem dostala chuť na alkohol, že se nenapiji, jestli to vydržím. Ale moc dlouho jsem to nevydržela… vždycky jsem si našla důvod se napít… a tak jsem to odkládala na později, nějak jsem si to zdůvodnila a napila se. No jaké důvody byly nejčastější? Co třeba… dnes byl v práci den blbec…kolegyně mě tak naštvala… nemluvím o tom, že každou chvíli měl někdo svátek nebo narozeniny, nebo byl přímo nějaký svátek, který se přece společensky musel oslavit…pak třeba zelený čtvrtek…nebo Vánoce? Jako dospělá, jsem vánoce bez alkoholu měla až v léčebně. Byly to super Vánoce. Takže proč vlastně pít, abych se bavila, a nebo zapíjela problémy a svou nespokojenost… ano nespokojenost s vlastním životem. Když se vrátím k tomu, když dnes dostanu chuť nebo přijde bažení, co s tím dělám? Mozek funguje tak, že má vše uložené, hrozně rád si hraje se vzpomínkami, domněnkami, fantazií a vytváří úžasné iluze a tomu všemu co k tomu cítíme, tomu věříme. To jsou také možné spouštěče k chutím a bažení po alkoholu. Ano „spouštěč“. Zajímavé slovo, že? To jsem opomněla zmínit. Pokud už žijete tak, že víte, že nechcete pít a berete to už jako přirozenou věc, tak když ta chuť přijde či přichází, tak tomu předchází něco co vás k tomu spustí, tedy „spouštěč“. Hodně jsme to v léčebně probírali. Často nám to v léčebně a i po léčebně, když jsem začala chodit na doléčování k adiktologovi, bylo zdůrazňováno a že se to nemá podceňovat, a to z důvodů, že u každého člověka můžou a jsou různé spouštěče…
Při jaké činnosti jste pili či popíjeli. Vůně je velmi mocný spouštěč. Když si dávám capuccino a přinesou mi k tomu panáka vody, tak poprosím, aby sklenku vyměnili. Z počátku jsem neměla v oblibě ani pet láhve, dnes už mi nevadí. Kolikrát je to i jiný člověk, jeho chování ve mě vyvolá vzpomínku mého chování ať jsem byla střízlivá, či opilá. U toho střízlivého chování to jednou ve mě vyvolalo chuť a bylo to chování, kdy jsem se já tak kdysi chovala, třeba povýšeně, namyšleně, hystericky. V případě opilého chování asi nemusím nic dodávat, myslím že si to dokážete představit. Když jsem chodila na skupinu měli tam takové heslo… Když je ti ouvej, tak běž na skupinu, a když se cítíš hodně šťastně, tak tam utíkej. Takže pozor, paradoxně i štěstí může být silným spouštěčem. Člověk se cítí sebejistě, vše mu vychází a tak může přestat být opatrný, může si říci, jedna sklenka neublíží. Pozor. I mě to kolikrát napadlo, ale já se rozhodla, že hazardovat či zkoušet to nechci. Je to na nás samých, jak se budeme chovat, takže každý musí vypozorovat sám co ho spouští. Když jsem přišla z léčebny pokračovala jsem v psaní deníku, na začátku mi to dost pomáhalo, každý večer jsem si udělala denní inventuru. Ta spočívala si projít celý den, třeba i jen v bodech… kudy jsem šla, jak jsem se po celý den cítila, klid či stres, jak mi bylo v obchodě, jak jsem reagovala na lidi okolo sebe, to mi čistilo můj vnitřní stav a i lépe se mi usínalo.
No, je toho hodně, co se týká života alkoholika a není to jen procházka růžovou zahradou, jak se říká. Měla jsem i dost krizových období, ale o těch zase jindy.
Vím, že je mnoho lidí a příběhů s tímto problémem, ale pořád mi připadá, že se málo veřejně mluví o tom, že je to nemoc a že určitě tomu nepřispívá, že v televizi ve filmech a i v českých seriálech se řeší problémy v hospodě u piva, že v televizi běží reklamy na zábavu s alkoholem. Reklamy supermarketů na slevy na alkohol. Mrzí mě, že se tomu propůjčí i celebrity, kterých si moc vážím. Ano, také jsem se bavila a ani mi alkohol zprvu nechutnal, ale abych se společností držela krok a protože jsem se neuměla odvázat, tak jsem sáhla po alkoholu. Jenže každý z nás je jiná osobnost a někdo udrží tu hranici… ale opravdu víme, kdy jsme u té hranice? Jak moc často na alkohol myslíme… Zkuste si odpovědět. Jsme ještě schopni se sami zachránit?
Sdílím, protože chci. Chci, aby se lidem dostalo do povědomí, a to se netýká jen těch, kteří pijí, ale i těch, kteří nepijí… mladí, rodiče i ti staří… je to démon, který už zničil hodně životů…
Zase někdy příště …a… Přeji hezké dny a opatrujte se Mili
