Článek
Když se stane člověk závislým a rozhodne se, že přestane pít, protože to ničí jeho život i životy ostatních… začne se pomalu měnit jeho dosavadní život a i ostatních.
Mohla jsem udělat něco proto, abych se závislou nestala? Na to jsou odpovědi jen s tím, které začínají slovem… kdybych… kdybych nezačala vůbec pít… kdybych s tím začala něco dělat už dřív… kdybych poslouchala a poslechla, co říkají ostatní okolo… Jenže, to co jsem udělala, to jak jsem se zachovala, to co mám odžito… už nezměním. Jsem závislá. Jsem alkoholička abstinent.
Teď v tomto okamžiku, se mi vybavují situace, které právě říkají… kdyby jsi… teď je okamžik "hořký"… teď má mysl něco zpracovává… potřebuje zpracovat „Démona“, který přišel nečekaně… o si totiž někdy přijde i bez jakéhokoli spouštěče…
Nastoupila jsem léčbu, kdy jsem si myslela, že za měsíc budu zpátky doma. Že si jako odpočinu, vrátím se domů a vše poběží stejně… no…
Zůstala jsem tam čtyři měsíce a vrátila se do pronajatého bytu, ve kterém jsem žila tři měsíce před léčebnou. Útěk do samoty. Sama jsem se už nemohla dívat, jak trápím všechny okolo sebe. Trápím sama sebe… stydím se, mám výčitky a strach… A nebýt mé mamky, která se o mě chvilku starala, než jsem našla podnájem, protože jsem nebyla schopná ničeho, jenom sebelítosti a pití. A pak jejího rozhodnutí, že musím… že musím… se zvednout a něco začít dělat, nezvládla bych to. Ano, nakonec jsem si řekla o pomoc.
Tam jsem se schovávala před celým světem, když jsem přišla z práce domů. Pila jsem tak, abych byla schopná ráno vstát, i když dnes si myslím, že jsem sama netušila, jestli to doopravdy zvládnu. Spala na gauči, abych tvrdě neusnula. Fungovala jsem na autopilota, který dělal co se musí, ačkoliv jsem na venek dávala najevo, že je vše v pořádku. Dělala jsem, jakoby nic. Kromě rodiny, jsem nikomu neříkala, že mám termín v léčebně. A teď použiji kdybych… Kdybych neměla práci, kde bydlet, pejska, kolegy, známé, přátele, přítele, rodinu… kdybych tohle všechno neměla… skončila bych jako bezdomovec, nebo bych se upila… Strašná představa. Jaké jsem měla štěstí, že se nikdo neotočil zády.
Když se rozhodnete, že se půjdete léčit, začnete být vděční za každý den, který přežijete… než nastoupíte do léčebny. A v okamžiku, kdy v kročíte na místo, kde je bezpečí a není alkohol, pak vaše vděčnost vzrůstá a s ní pokora… a najednou má svět jiné barvy a odstíny… a už o ně nechcete přijít… svět je krásný a „sladký“.
I když pak samotná léčba není tak snadná… ale každý den, kdy nepijete a začínáte mít tělo čistější a mysl jasnější… se vám pomalu začne ulevovat. Poznáváte ostatní, kteří trpí také a kteří se snaží najít vlastní způsob, jak se s tím vyrovnat, smířit se a přijmout, tak jak to je.
A dny, kdy se vám honí hlavou jen to… kdybych… a kdy se démon objeví a začne si s vámi pohrávat… protože vnímá vaše napětí a bolest těla… musíte, než pracovat s tím co máte…
Jsem vděčná, za to, co mám… nepotřebuji nic navíc… nevymýšlím si, že bych chtěla být někde jinde… prostě… hledám způsob a motivaci k překonání takového stavu… abych se nenapila…
U každého je to jiné. Někdo chutě a bažení může mít v menší míře. U závislosti je důležité v jaké fázi člověk byl. Jak dlouho pil, při čem a jak ke své závislosti přistupoval. Pil veřejně či pití skrýval. Otázka jak dlouho… zde si člověk opravdu musí přiznat, kdy doopravdy si začínal uvědomovat, že to on sám a už i okolí vnímá… může to trvat i roky. Můžou tam být i roky, kdy to je v pořádku, ale v nějakých situacích byl právě alkohol ten, po kterém sáhnul jako první.
Já jsem po léčebně musela spousty věcí ve svém životě změnit. Změnit návyky, přístup k životu a hlavně k sobě. Závislost je ničivá sebedestrukce, člověk vlastně nemá rád sám sebe. Má v sobě bezednou díru a neví, čím jí má zaplnit. Léčebna zastaví pití, ale to, jak se cítíte a co vás trápí je jiná. Na to nestačí jen čas v léčebně. To je další proces uzdravování, který musíte pak zvládnout až se z léčebny vrátíte. Jde to, ale je to práce na sobě, která trvá a není možné jí uspěchat… každý sám sebe vnímá jinak, každý vzešel z jiných poměrů… každý jsme jiné povahy…
Někdy jsem měla pocit, že se nikam neposouvám, že to nezvládnu. Strašné strachy a stíny, které vás pronásledují a máte pocit, že ztrácíte půdu pod nohama… ale dá to zvládnout… to rozhodnutí nepít, je tak důležité, že to chci zvládnout a jít dál… a tak, je to o hledání způsobu a možností, jak to zvládnout a nevzdat to. A když se stane, že uklouznete, tak se nic strašného neděje, pokud to zastavíte. To se prostě může stát a tak, když se to stane, tak můžete hned zavolat do léčebny a tam vědí, že se to stává. Nikdo vás nebude odsuzovat. Důležité je to přiznat a dělat s tím něco…
Asi jsem teď byla trochu agresivnější, ale to je ta situace, kdy si uvědomuji jak to je a pak jsou okolo mě lidé, kteří tím prochází a trpí a pro mě je každý život důležitý a není mi to jedno. Lidem okolo mě… to také nebylo jedno a za to jsem nesmírně vděčná.
Motivace a práce na sobě, je důležitá k zpracování chutí a bažení…
Motivace… počet dní abstinence…
„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“
(— Max Ehrmann Desiderata je krátká báseň v próze o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Jejím autorem byl americký právník a filosof Max Ehrmann žijící v letech 1872 – 1945, poprvé ji uveřejnil roku 1927. Existovala však legenda tvrdící, že se jedná o anonymní text, který pochází ze 17. století a byl nalezen v kostele sv. Pavla v Baltimore. Báseň byla populární v 60. letech v okruhu hnutí hippies.
Zdroj: https://citaty.net/citaty/1719225-max-ehrmann-jdi-klidne-svou-cestou-halasem-a-spechem-a-nezapom/ )
Hledání motivačních textů, čtení, malování a psaní, nejen sem, ale také do deníku je to, co mi pomáhá… a potřeby sdílení, protože si uvědomuji, že jsou okolo mě lidé, kteří třeba potřebují pomoc… že pomoc existuje… nebát si o pomoc říci…
To je poselství těchto slov… Závislost je nebezpečná a musí se o tom mluvit. Ale vše přichází v čase, kdy jsme na to připraveni. Kdy jsme připraveni pochopit a přijmout.
„Náš život je výtvor naší mysli.“ (Buddha)
Hezké dny a opatrujte se
Mili
