Článek
Je důležité tomu nepodlehnout, neztratit se a právě nezapomenout, vzpomenout si na ten kus cesty, který jsem už ušla. Co dobrého a krásného mi přineslo rozhodnutí přestat pít a věřit, že ještě přijde, že to není konec. Že to je jen další situace, která odezní, tak jako vychází a zapadá slunce.
Prožívám období bažení a chutí. Otázka zní, na co mám tak neuvěřitelnou chuť, na alkohol? Na sex? Na sladké? Obejmutí? Něco mi chybí? Když na to nepřijdu, je velká pravděpodobnost, že se časem alkoholu mohu napít. Momentálně to může být pravděpodobně čekání na blížící se operaci. Nervozita stoupla, když se termín musel kvůli bacilu chřipky odložit.
A tak se k tomuto tématu vracím. Bažení (craving), kniha podle MUDr. Karla Nešpora, Csc. a PhDr. Ladislava Černého, má různé projevy, sílu a spouštěče. (Adresátem této knihy jsou ti, kdo se zabývají léčbou návykových nemocí. To nemusí být pouze lékaři a psychologové, ale i sociální pracovníci, laičtí terapeuti a další odborníci. Kniha je psána tak, aby z ní měl prospěch i inteligentní člověk, který má návykový problém a hledá způsoby jak ho překonat. Sdělují autoři.) Je obsáhlá a našla jsem v ní odpovědi na některé ze svých otázek. Protože mě zajímá, jestli to co zrovna cítím je jenom chuť nebo bažení. Např. na začátku je otázka.
Otázka: Je rozdíl mezi bažením a tím, když někdo prostě něco chce, třeba pivo nebo sladkosti.
Odpověď: Podle některých vědců je mezi tím velmi podstatný rozdíl. Při bažení se na rozdíl od obyčejného chtěni aktivují jiné vývojově starší oblasti mozku.
Před otázkou a po odpovědi je obsáhlejší vysvětlení, ale z mého pohledu jsou to důležité informace pro závislé lidi a to nejen na alkoholu. Při abstinenci mozek závislého člověka funguje jinak. Lékařské studie, které jsou v knize zmiňované ukazují, že bažení je důležité zpracovávat. Proto je důležité pro závislého v abstinenci toto nepodceňovat. Jedním ze společných rysů závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách, ale i patologického hráčství, dále tzv. workoholismu (nezdrženlivost ve vztahu k práci) nebo chorobného nakupování může být právě bažení neboli craving.
V léčebně jsem potkala a poznala lidi, kteří tam byli třeba už po osmé a pořád se jim nedařilo abstinenci udržet. Opakující se relapsy a recidivy. Je to proto, řekněme, že nám chybí určitá informace; třeba k tomu, co jsou spouštěče, co je bažení. Nebo to může být, že jsme se ještě úplně nerozhodli pro bezpodmínečnou kapitulaci, že nejsme ještě smířeni s tím, že už nikdy nebudeme pít alkohol. Protože v takovém případě musím změnit přístup k sobě samé a ke svému životu. Ale každý si na to přichází jinak, vždyť každý jsme jiný, jiné povahy, jiné příběhy. Každého se dotýká něco jiného. Máme jiné názory. A člověk se spíš ve svém životě změn bojí, než, že bychom je vítali s otevřenou náručí.
Každé rozhodnutí v životě má své, přináší, dává i bere. Tak jako pití. Tak jako abstinence. Je však dobré, ne úplně snadné, si to rozebrat a přijmout to. Přijmout fakt, že jsem závislá, jsem nemocná. Ale tato možnost dává šanci, ještě žít plnohodnotný život. Ve svých životech máme nejen problém, ale také strach, si už jen připustit, že máme problém. A to se netýká jen alkoholu.
Pokud se k problému postavím jako k momentální situaci a přijmu stávající řešení, které se nabízí jako rozumné a zdravé, pak vlastně žádný problém nemám, protože v další situaci se již neobjeví. Tedy pokud řeším situace „správně“, pak by se „problém“ neměl již objevovat.
A tedy pokud vím, že mám problém s pitím, ale pořád to odkládám, neřeším, problém se za mnou potáhne a bude se prohlubovat, bude sílit až vznikne závislost. Vím, to se snadno řekne, než provede. Ale teď je to míněno, jako slovní formulka. V životě k situacím běžně přistupujeme jako k problému, ale když jsou to situace, lekce a výzvy, tak to ještě není problém, problémem se to stane v okamžiku, kdy jej přestaneme řešit. Tak je to míněno. Snad se nikoho nedotknu. Svou situaci a stav jsem neřešila, přehlížela, podceňovala, nepřiznala a tím se začal stávat problémem.
Tělo při bažení a chutí, fyzicky reaguje. Démon pomalu začne ovládat mysl. Když dostanete chuť a nevíte co se sebou, začnete být nervózní, změny pocitu teplot… návaly tepla střídají zimu… začnou se potit ruce. Můžete mít pocit, že vás svědí celé tělo. Začnete se cítit jako lev v kleci, který nemůže ven a nebo může, ale má obavy. Může mít pocit, jakoby dostával strach, že nevydrží.
Fakta z knihy: Bažení je nejsilnější v situaci, kdy je jeho předmět dostupný, je nejsilnější v počátcích abstinence. Negativní duševní stavy zvyšují intenzitu bažení. Důležitý je také druh návykové látky a trvání závislosti, jak dlouho návykovou látku užíváme. Bažení zkoumali američtí vědci za pomoci moderních vyšetřovacích metod, k nimž patří magnetická resonance mozku, pozitronová emisní tomografie a další postupy. Při zkoumání různých metod se prokázalo, že během bažení dochází ke změnám v různých částech mozku, prokázalo se, že během bažení dochází ke zvýšení, změnám metabolismu glukózy v částech mozku. To by mohlo svědčit o tom, že není jedno bažení.
Rozdělují je tedy na bažení tělesné a psychické a psychické má podskupiny bažení… 1. bažení během delší abstinence bez zjevného spouštěče; 2. při abstinenci spuštěné psychosociálními podněty; 3. při abstinenci jako reakce na negativní emoční stav; 4. po nahodilém požití malých dávek alkoholu nebo jiné návykové látky; 5. bažení jako způsob jak mírnit odvykací obtíže.
1., 2. a 3 uvádějí, že bude patrně spíše spadat do kategorie psychického bažení, 5. odpovídá bažení tělesnému a u 4. typu není zařazení zcela jasné (jedná se primárně o vyvolání bažení podmíněnou reakci, o primární fyzickou změnu nebo o obojí?).
Opravdu je tato kniha zajímavá a obsáhlá. Je zde uveden jen kousíček. Nikomu nic nepodsouvám. Názor si každý dělá sám. Jsou to informace. Pro mě abstinující alkoholičku, velice cenné. Některá informace může člověku dopomoci k tomu, aby něco pochopil, co a proč za tím je, co se s ním děje.
A protože lidé okolo mě, mi pokládají různé otázky, jak k závislosti, tak i k abstinenci, myslím, že můžou být informace užitečné i lidem, kteří tuto nemoc sami nemají, nebo jsou lidé okolo nich, kteří ji mají. Sdílení zkušeností a informací je důležité.
U každého člověka stavy bažení a chutí probíhají jinak. Někdo třeba může říci, že vůbec chutě nemá. Ale já chutě a bažení mám. Třebas ne přímo na alkohol, ale… a to k závislosti patří. Je také důležité, jakou má dotyčný psychiku. A to myslím standardně, zda třeba netrpí nějakou poruchou, má nějakou diagnózu. A také je možné, že se něco teprve projeví, až když přestane pít a začne abstinovat. Terapie a doléčování je důležitou součástí uzdravování a to právě proto, aby člověk sám sobě porozuměl, aby neměl pocit, že je v tom sám. Důležité je pochopení, protože se chceme uzdravovat, chceme napravit co se napravit dá. Omluvit se, pokud to půjde.
Znovuzrození - Přijetí své nedokonalosti
Závislost je, nemoc žízně. Závislost je nevyléčitelná nemoc. Co se dá vyléčit, jsou rány, které nemoc uštědřila, a duševní zranění, jež chorobnou závislost způsobila. Tak to popisuje Heinz-Peter Röhr, ve své knize „Závislost“. Otázka zní: po čem člověk žízní? A hlavně: proč je jeho žízeň neutišitelná? Nezáleží na inteligenci. Závislost hrozí každému. Problém vnitřní prázdnoty se chorobnou závislostí jen zhoršuje, takže je nanejvýš důležité najít cestu, který by vedla ke spokojenosti. To byla jedna z prvních knížek, které jsem v léčebně četla. Bylo to po přednášce o nedostatečném pocitu vlastní hodnoty, od stejného autora. I toto téma se závislostí hodně souvisí.
A ještě bych chtěla zmínit rodinné příslušníky. To jsou ti, na něž se přitom zapomíná a kterým se nerozumí. I těmto lidem může pomoci literatura a informace, stávají se totiž „spoluzávislí“. A jsou tu i jiné blízké osoby, kamarádi a kolegové, kteří cítí a vnímají ty změny člověka, který se jim ztrácí před očima a neví jak mu pomoci. A i jejich životy to silně ovlivňuje a trápí. Ale já věřím, že pro všechny ztracené, je cesta k nalezení.
Je to i tím jací jsme a čemu se věnujeme. Jaký život žijeme. Jsme sami, nebo máme rodinu? Máme koníčky? Máme se rádi? Čím tedy zaplňujeme tu bezednou studnu, záští, nenávistí, závistí nebo láskou a péčí. Démona neošálíte.
Důležité jsou myšlenky, které používáme. Důležitá je motivace. Důležité je, to co nám může pomáhat. A to musíme najít, opakovat a trénovat.
„Život nás nutí vypořádávat se s tím, čím jsme ve svém nejhlubším nitru.“ Dalajláma
Tak zase někdy… „I malými krůčky (a možná jen jimi) můžeme urazit dlouhou cestu“ (Heinz-Peter Röhr). Hezké dny přeji a opatrujte se. Mili
