Článek
A když se tvářím vážně, nebo se nesměju… neznamená to, že jsem nešťastná.
A tak noc za sebou zanechala předchozí den a začíná nová čtyřiadvacítka, jako čistý list nepopsaného papíru, jako nová kapitola v knize života…
Po probuzení pár cviků na protažení bolavých zad, které mě bohužel trápí každý den, někdy méně někdy více… Pustím si hudbu, rozpustím ve vodě vitamín a připravím léky. Uvařím si čaj a otočím motivační kalendář „Řekni životu ano“ a přečtu si, co k dnešnímu dni říká…
Život nám přináší nesčetné příležitosti, z nichž si vybíráme. Život je doslova nabitý volbami. Zvolte si lásku. Zvolte si život. Zvolte si naději. Nevzdávejte se věcí, na kterých nejvíc záleží. Věřte si, všichni máme odvahu a sílu, abychom si zvolili správně. (Dalton Exley)
… jak příznačné, říkám si… ke každému dni… a přepíši si do svého diáře…
Jdu do koupelny a oplachuji si obličej horkou vodou… miluji horkou vodu, cítím jak mi zahřívá ruce a proudí do celého těla… Při čištění zubů se na sebe podívám do zrcadla a udělám si pro sebe pár komických grimas…
Při oblékání si uvědomuji, jak se cítí všechny mé čtyři vrstvy těla… fyzické, emoční, intelektuální a energetické…
Fyzické tělo: je hustý vnější obal našeho prožívání.
Emoční tělo: někdy také nazývané naše „vnitřní dítě“, je složeno z pocitů a citlivosti.
Intelektuální tělo: je tvůrce v nás, řízený buď sobeckostí (ego), nebo nesobeckostí (pravé já)… říká se, že Bůh nás obdařil všemi duchovními dary, včetně schopnosti dávat svým výtvorům tvar.
Když tvoříte ze strachu, jsou výsledky neuspokojivé a krátkodobé. Když tvoříte z nesobecké lásky, výsledky odráží Boha a jsou uspokojivé a věčné.
A čtvrté tělo je energetické neboli světelné: tohle tělo je někdy nazývané „aurou“, zaznamenává naši hladinu energie (například nadšení, uvolnění nebo klid…).
Světelné tělo také vyzařuje energii lásky do fyzického, emocionálního a intelektuálního těla. Je motorem společného systému čtyř zmíněných těl a má schopnost sebe-regulace, která udržuje všechny těla zdravá a v rovnováze. Energetické tělo je navíc základnou našeho tvoření. Jakmile se na něco zaměříme nebo se pro něco rozhodneme, semínko naší myšlenky vyrůstá v zahradě našeho energetického těla. Lidé, kteří jsou senzitivní na energii, dokážou uvidět nebo pocítit, co si myslíte, tím, že se napojí na jeho energetické tělo.
(Pozn.: z knihy „Deset poselství vašich Andělů“ od Doreen Virtue… narazila jsem na toto téma, tak po různu, ale v této knize to bylo popsáno tak uceleně… tak… to jen tak na vysvětlenou.)
Ještě vyvenčit Benjamínka a vyrazit do práce… máš všechno? ptávala se mě maminka… kabelka, batoh, kapesník, telefon, klíče… hlavně knížku a sluchátka. Cestou v trolejbuse mi pomáhají a také kdybych šla třeba do kavárny.
Asi bychom o sobě neměli tolik přemýšlet, ale více sobě naslouchat… jak se cítíme, jak se vnímáme, že vše je propojené, vše spolu souvisí. A také co můžeme na vnímat a na cítit i od ostatních. Snažím se ráno namotivovat pozitivní energií… přeci vůbec netuším co mě čeká…
Jezdím do práce i z práce trolejbusem a pak kousek pěšky. Mnoho lidí každodenní rutina, jako je cestování do práce a z práce… nebo vůbec, že musí do práce, doslova stresuje a jsou schopni již od rána si stěžovat na všechno možné… ačkoliv spousty toho se jich ani netýká, a to, co se jich týká, tak na to většinou naleznou způsob, jak to otočit a vlastně za všechno můžou ostatní i za to, jak se cítí a jaký mají život oni sami.
Nechci tvrdit, že jsem nějaký nadšenec… hurá jedu do práce (možná se pousmíváte), ale na druhou stranu… každé ráno začínám s tím, že mám před sebou čtyřiadvacítku abstinence… a s blbou náladou už hned od rána v práci… bych asi už v poledne měla chuť se napít. Práce je práce. Já mám svou práci ráda, hodně jsem se v ní naučila a učím se dál.
A právě tomu by se alkoholici měli vyhýbat… jako je stěžování si, pomlouvání, srovnávání se, apod. a to proto, že to vede k neuspokojivému stavu… k nespokojenosti a jakmile se s tím ztotožním, tak… tak si vzpomenu k čemu mě to dovedlo a také vidím k čemu to vede i ostatní… jdou po práci zapít ten strašný den a tak to dělají den za dnem.
Snažím se žít v přítomném okamžiku, ať je jakýkoliv… protože… prostě, tak to je… a i toto jednou pomine… a tak je mi příjemná pozitivní energie a tak se o ní snažím i já sama. Když si člověk stěžuje, je to projev toho, že nepřijímá to, co je. Když si na něco stěžujeme, děláme ze sebe oběť… co nás alkoholiky učí a co je považováno za velké moudro a psáno v mnoha knihách, na různý způsob, je… (slovem Eckharta Tolla) Nežádoucí situaci buď změňte, nebo přijměte. Nebo odejděte.
Vnímejte, ale neposuzujte. Nejde o myšlenky, ale o vnímání jako takové.
Mám možnost volby. A každý máme jiný životní příběh. Každého se dotýká něco jiného… ale, každý máme možnost volby.
Změna byla nevyhnutelná, bolavá, náročná… ale musím říci, že teď se raději ohlížím za tím, co za sebou zanechávám… proto je pro mě úžasné žít obyčejný život.
Nemoc mě učí velké vděčnosti za vše, co mám. Za každou strast, kterou zvládnu. A já můžu žít jen tak, že můžu ostatním, kteří trpí takovou nemocí ukázat, že existuje cesta uzdravování. Ano, je náročná, ale když člověk začne měnit… postupně krok za krok nejprve sebe, své tělo… pak se přidá i to ostatní… začne se uzdravovat postupně on sám i uvnitř. A nakonec zjistí, že je to neuvěřitelný začátek…
Když se vám uzdraví někdo blízký, když se uzdravujete vy sami… co cítíte… Já, neskonalou vděčnost. A i když mám dny, které jsou temnější a mám pocit, že už neuvidím světlo. Tak i s tím vším, každičký den za to stojí, dokud tady budu.
Mám možnost volby… změnit, přijmout, nebo odejít. Dle dané situace. A i když přijmu tu nepříjemnou situaci, protože ji nemohu ani změnit, ani odejít… tak ji mohu přijmout s tím, že je to situace, ve které se mám něco naučit… třeba trpělivosti… trochu to odlehčím… trpělivosti se učím každý den, cestou z práce… naštěstí vím, že nakonec vystoupím…
Pracovní terapie v léčebně… co myslíte… vypadá to, že se mi tam chtělo…?! … nechtělo, ale nakonec…
Nesrovnávám se s ostatními, jak prožívají své dny. Každý je má jiné. Ale chci dělat to, co mě baví a těší. Těší mě maličkosti, kterých si vážím a kterým věnuji pozornost a péči. Přeci, život každého člověka se skládá z maličkostí. Velké věci se také rodí z maličkostí, když si jich vážíme. Řekla bych, že velikost je myšlenková abstrakce a naše oblíbená fantazie ega. A základ velikosti, paradoxně, tvoří úcta k malým věcem… a pro mě je to přítomný okamžik, když tvořím… protože přítomný okamžik je tak malý, ale ukrývá v sobě neuvěřitelnou sílu.
Když jsem namalovala svůj první obraz, byl podle čísel… namalovala jsem jej v léčebně. Dnes ho má má nejmladší sestra pověšený na zdi v domě, který postavili se svým přítelem. Další obraz byl také podle čísel, z fotky, kterou jsem vyfotila v léčebně a také visí v léčebně na zdi. A první obraz, který jsem namalovala, visí v kanceláři v práci. Měla jsem dvě výstavy. Jsem nesmělá, neumím to prodat. Ale nevadí, věřím tomu, že se obrazy či kamínky dostanou v ten pravý okamžik tam, kam mají. To jsou malé, ale současně veliké… obrovské úspěchy, které mě těší. A těší mě o to víc, že dělají radost.
První malování
Tři roky abstinence a následují další dny, které v daném okamžiku budou neobyčejně obyčejné… či obyčejně neobyčejné…
Nestačí jen přestat pít alkohol. Nejde jen o život bez alkoholu, ale o život jako takový. Byla nutná změna návyků, myšlení, přístupu k sobě samé i k životu. Najít k tomu všemu chtělo dávku odvahy. Pak vytrvalosti a trpělivosti. Pokud někoho z vás, kdo to čtete, toto trápí a nejen to, zkuste změnu i se všemi obavami, které ve vás jsou.
„Když se ti něco nelíbí, tak to změň. Když nemůžeš změnit to, co se ti nelíbí, změň svůj postoj. Nestěžuj si.“ (Maya Angelová)
Hodně štěstí a krásné dny vám přeje Mili
