Článek
„Vždycky věřte - i když to v té chvíli nedává smysl - že to dává smysl.“
Sen
Stojím ve tmě pod nebem a ještě ve mně doznívá zvláštní sen.
Viděla jsem známé tváře z minulosti — a přesto jakoby neznámé.
Zahlédla jsem v nich cosi děsivého, temného…
Byly tam snad všechny lidské stíny, všechny neřesti (alkohol, drogy, nenávist, pomluvy…) i zlo tohoto světa.
To, co jsem viděla, se mi ani nechce, se nedá popisovat.
Zpočátku jsem tomu nerozuměla.
Mohly se ty známé tváře tak změnit?
Nebo jsem to dřív neviděla?
Změnila jsem se já?
Nebo to byly odrazy jako v zrcadle, ukryté ve mně samotné?
„Podívejte se do zrcadla - Váš vztah k sobě určuje váš vztah ke světu.“
Dokud jsem viděla zlo v nich, bylo zlo i ve mně.
Dříve jsem utíkala — do role oběti, do lítosti a smutku.
Probouzel se ve mně vztek, zášť i strach… a já sebe i je odsuzovala.
Samota a časem i alkohol se staly mými společníky.
Strach ovládal mě i můj život.
Dnes jsem neutekla…
Zůstala a dívala se.
Jako bych poodstoupila a sledovala film.
A najednou…
Procházejí okolo mě a já se nebojím.
Necítím vztek ani zlost.
Nikoho neodsuzuji.
Místo toho přichází tichý, zvláštní soucit.
Odpuštění.
Laskavost.
Otevírám oči, vzhlížím k nebi a vidím nádherný měsíc mezi plujícími mraky.
Možná ten sen je zprávou z Vesmíru.
Od Boha.
Od Andělů.
Anděl - Temné noci duše
Znamením.
Že jsem konečně učinila tiché, ale pevné rozhodnutí — nevracet se tam, kde jsem kdysi byla.
„Každý konec znamená nový začátek.“
Vše, co se děje z určitého důvodu. A když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné.
Vím, že minulost se ještě ozve.
Připomene se — někdy i v drsné podobě, jako v tom snu.
Možná jako chutě na alkohol, úzkosti nebo stíny deprese.
Ale už nade mnou nebude mít takovou moc.
A pamatujte - že vaše minulost je pomocník, který z vás udělal to, čím jste dnes - není to společník, ani přítel, kterého by jste si měli brát s sebou do nepopsané budoucnosti, prožívané přítomnosti.
„Lehkost bytí a dávné bolesti se nesnášení“.
Možná se to může přihodit i Vám… že zlý sen, přinese světlo do dalšího dne.
