Prvním krokem ke změně byla touha něco změnit

„Nemám právo o sobě tvrdit, že všechno vím.

Byl a stále jsem tím, kdo hledá. Ale už nehledám ve hvězdách nebo v knihách; postupně se učím naslouchat učení, které koluje v mé pulzující krvi.

Můj příběh není krásný, idylický ani ladný, jak to známe z vymyšlených příběhů.

Má v sobě chuť pošetilosti i úžasu, bláznovství a snění, jak to bývá u všech, kteří už nechtějí lhát sami sobě.“

z knihy Demian - Hermann Hesse

Touha po životě

Život je jako řeka - říká se, nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné vody.

Změna je nevyhnutelná, ale často se jí bráníme.

Držíme se známého, i když nás to ničí.

Ale právě ve změnách nacházíme smysl a růst.

Jak tedy začít?

1. S vděčností za to, co máme

2. S pokorou, že neznáme všechny odpovědi

3. S odvahou udělat první krok

4. S trpělivostí, protože změna chce čas

Pamatuj, že i ta nejtemnější noc jednou skončí.

Každý nový den je šance začít znovu.

Nemusíš měnit vše najednou. Stačí malé kroky.

Najdi si spojence, kteří tě podpoří.

Buď k sobě laskavý, když zakopneš.

A hlavně - nikdy se nevzdávej.

Protože právě v těch nejtěžších chvílích rosteš nejvíc.

Změna není cíl, ale cesta.

Cesta k lepšímu já, k plnějšímu životu.

Jsi připraven na tu cestu vykročit?

Jiný obraz okamžiku

Sedím u stolu s paletou barev a štětců

Za oknem vidím, jak přilétají a odlétají sýkorky na snídani

Pohlédnu na své ruce, zavřu oči a pohlédnu do své duše

Nádech a výdech uvolňuje napětí

Vnímám ticho, tlukot srdce a pískání v uších, které nikdy neutichne

Vidím obraz sama sebe, teď zpovzdálí a přitom tak blízko

Chtějí se dotknout

Snaží se přiblížit

Chtějí se obejmout, pohladit po tváři

Pohlédnout na sebe

Usmát se

Usmívají se a pláčou

Jsou smutné a šťastné zároveň

Obejmu a pohladím po tváři své vnitřní dítě

Cítím klid

Jsou šťastné

Otevřu oči a pohlédnu na paletu barev a štětců

Beru štětec do ruky a začínám malovat…

Za oknem sýkorky pořád přilétají a odlétají

Jiný obraz okamžiku

Krok za krokem se učím poznávat sebe samu. Proč až v tomto věku? Že už jsem na to dost stará, že bych měla vědět?… jak říká můj tatínek, s oblibou. No, někdy vás prostě k tomu dovedou okolnosti, které jsou už nevyhnutelné. Dostanete takovou ťafku, ale ne od života, ale právě od sebe samotné. A tak, když už bylo na čase a je jedno, že až teď. Důležité je, že jsem překonala strach a rozhodla se…

Dokud hledáš to, co vytknout druhým lidem, sobě nebo životu a dokud se budeš neustále s někým srovnávat, budeš mít pocit nedostatku.

To, co vnímáš jako nedostatek u sebe, to nenajdeš na druhých a tak, co vnímáš jako dostatečné na druhých, můžeš ocenit a učit se o nich.

Štěstí je schopnost a ochota projevit dostatek vděčnosti.

Pokud vidíš na druhých lidech i sobě, nebo životě něco, čeho si můžeš vážit, pak bys měl připustit, že je čeho si vážit a být vděčný.

Jen proto, že v daném okamžiku, situaci, rozpoložení nic takového nevidíš, co by stálo za vděčnost, neznamená, že nic takového neexistuje.

Úplně všechno v životě je jako mince, má to dvě strany, rub a líc.

Zkus se v životě dívat, připustit i jiný úhel pohledu.

Změna je život.

Zkus nejprve poodstoupit, než si změnu vyložíš a budeš reagovat.

Zkus být nejprve trpělivý, čas může ukázat, že změna je to, co se má stát. I když se z počátku jeví, jako nepřijatelná. Ať se to týká rodiny, přátel, práce či vztahu.

Strach ze změny je přirozený. Každá změna nás posouvá dál. Nic není správné či špatné, je to pouze jiné. Pro každý konec je nový začátek.

Útěk a popírání nic neřeší, problém, před kterým utíkáš, máš sám v sobě.

Když přijmeš problém, je to cesta, že se ho zbavíš. Chyby jsou výzvy.

Život je neúprosný učitel, bude ti dokola opakovat stejnou látku, dokud jí neporozumíš a dostatečně se neponaučíš.

„Uprostřed problémů leží příležitost,“ A. Einstein

Chceš-li něco změnit ve svém životě, pak změna musí vzejít z TEBE.

Teprve samota mě učí a prověřuje každý den, každý okamžik. Teprve samota mi ukazuje kým doopravdy jsem. Naučila jsem se milovat sebe i život, i se svojí diagnózou (závislost, deprese). Nedopustím, aby mě zastavila. A vím, že budou přicházet i situace, kdy budu znovu hledat sílu v sobě, abych je zvládla. Ale takový je život a tak to má být.

Vše plyne v souladu s Vesmírem, Vyšší mocí a my nemusíme vždy vše ovládat. Můžeme přijmout, že tak to má být.