Článek
Nechci psát jen o trápení a depresích, o závislosti. Ale co třeba o darech…
Jsou dny plné světla a naděje a za ty jsem moc, moc vděčná.
První Vánoce po léčebně, bylo to 10 měsíců abstinence, jsem se chtěla podívat na náměstí na rozsvěcení Vánočního stromečku. Těšila jsem se, protože miluji vůni Vánoc, ale netušila jsem, že vůně svařeného vína bude problém. Neuvědomila jsem si, že jsou tam i stánky a vůně vína byla tak agresivní, že se mi hned udělalo špatně, zle na zvracení, začala se mi motat hlava a musela jsem rychle pryč. Byl to spouštěč a kouzlo Vánoc se v tento okamžik vytratilo. Moc mě to mrzelo, ale tak to prostě je. Trvalo několik dní, než jsem se dala do klidu a cítila se dobře. Musím si dávat pozor. Další Vánoce jsem už věděla, a tak jsem se mohla vnitřně připravit. Opatrnost je na místě. A moc si uvědomuji, jaké mám štěstí a jsem za to nesmírně vděčná, že můžu prožít krásné Vánoce, i s tím, že někdy bažení přijde. A to je pro mě asi největší dárek, který o Vánocích můžu dostat kromě těch dalších, a tím bych chtěla navázat na kouzlo darů, které každý den dostáváme, ale někdy si jich ani nevšimneme. Chybí nám vědomí přítomného okamžiku.
Uvědomujeme si vůbec, kolik darů každý den je nám nabízeno a vlastně nás to nic nestojí a můžeme tím udělat radost sobě i někomu jinému? Zkusme si je připomenout.
Dar dne nám dává mnohé příležitosti k novým rozhodnutím, k možnostem něco změnit… To, že to tak je; neznamená, že to tak musí zůstat. To, jak se odehrál předešlý den již nezměníme. Ale v přítomném okamžiku máme velkou moc udělat něco jinak jakoukoliv drobnost, maličkost v našem životě. A proto první krok udělejte s důvěrou v sebe. S odvahou, odhodláním a vírou, nemusíte vidět celou cestu a její cíl, prostě udělat jeden krok vpřed a neříkat, nepředjímat, jak to dopadne, a coby a kdyby prostě jít a převzít zodpovědnost za své konání a k tomu, aniž bychom si to uvědomili, pocítíte vděčnost vůči sobě, dáváte tím najevo, že si sebe vážíte a máte se rádi.
Dar vděčnosti to je přeci radost, nemyslíte? Když každé ráno, během dne či večer, pomyslíme na chvilku, za co bychom mohli být vděční. Myslím, že většině se na tváři vykouzlí úsměv. A úsměv je kouzlo, které dokáže velké zázraky. Je to kvalitní čistý doping, čistá energie, uvolňuje napětí, dokáže měnit pomyslný energetický kruh dění, situací, v rozhovorech. Vděčnost i v krizových, bolestných situacích, někdy je náročná, ale jsou to zkoušky a výzvy, máme sílu nic nevzdat, pokud se nerozhodneme jinak.
Jsem abstinující alkoholička, trpící depresemi a jsem neuvěřitelně vděčná, za každý dar, který mi každý den je nabízen. I když jsou to překážky, ale to je přeci život, to k životu přeci patří a život je změna jedna velká proměnná.
Vím, že je teď na světě mnoho lidí, kteří se trápí jim posílám sílu. Sílu mít víru, naději a trpělivost, a ať vše ustojí, a všem přeji jen štěstí a lásku.
A další dary, které každý den přicházející nám vstříc? Pokud přijmu dar vděčnosti, tak s vděčností přicházejí i další, které se sami nabízejí dar lásky a snů, dar rodiny a přátelství, dar problémů a překážek, dar práce, peněz a dávání a dar učení… A všechny tyto dary mají takovou moc nás postupně uzdravovat.
V dnešní době jsme tak zaneprázdněni vším, co se děje okolo, což je také v pořádku, ale co takhle si dát chvilku jen sobě.
Přijímat Dary života… Vděčnost
Vždyť vděčnost můžu vyjádřit i cestou z práce v trolejbuse. Tam si říkám, že jsem vděčná za to, že umím být trpělivá, ohleduplná, shovívavá.
Vděčnost můžu vyjádřit, když venčím pejska. Tam si říkám, že jsem vděčná za to, že mám takového kamaráda, který mě donutí překonat mou lenivost a pohodlnost, když mě to táhne na gauč, že mě dokáže rozptýlit a ukazuje mi radost.
Vděčnost můžu vyjádřit i s kamarádkou a kolegyní u kávy. Tam si říkám, že jsem vděčná, že mám štěstí, že takovou kolegyni mám, že si udělala na mě čas.
Vděčnost můžu vyjádřit i v práci, kde mám jinou kolegyni, která mě učí, že jsme lidé různých povah a že v práci je někdy lepší zaujmout přístup profesionální a nebrat si osobně, že se mnou nechce mít nic společného.
Jsou i vděčnosti, které v dané chvíli tak vnímat vůbec nemusíme, protože nám není dobře a máme pocit bezmoci a zoufalství. Možná nejsem za tu situaci v té chvíli vděčná, ale protože to dopadne, tak jak má. Něco ovlivnit mohu a něco ne, a proto jsem vděčná, že jsem to všechno zvládla a že je to tak v pořádku.
Když se na chvilku zastavíme, nebo alespoň zpomalíme a zkusíme vyslovit, i jen jako myšlenku, za co můžeme být vděční, tak pro sebe děláme jednu neuvěřitelnou, ale důležitou věc a tou je, že se může stát, že si uvědomíme, jak nedůležité je vlastně naše Ego a třeba se rozhodneme pro sebe něco málo každý den udělat a věřte, že časem budete mít ze sebe lepší pocit. Zkuste to! Dejte sami sobě výzvu a zkusit přijmout možnost, že se dá něco změnit.
A na závěr motivace, kterou si dávám každý den, když odcházím do práce a každý volný den, abych nezahálela a snažila se žít v přítomnosti a tu opravdu prožít.
„Každý den k vám musí přijít jako nová naděje, nový příslib, nová touha.
Pokud si myslíte, že zítřek bude jen dalším dnem, stejným jako všechny, které jste již prožili, tak se nikam neposunete.
Každý den se musíte znovu vzpružit.
Protože je díky této obnově uspějete a překročíte hranice.“ (Sri Chinmoy)
