Globální fašismus dočasně v úzkých, proto Trump s Muskem začali zabíjet Ukrajince

Roky se o tom mluvilo na okrajích. Mainstreamová média to z hyperkorektnosti odmítala vyslovit, protože to znělo jako konspirace. Teď to máme černé na bílém. Americký techfašismus není náhodný souputník Putinovy oligarchie, je jejím spojencem. Když se majitelé a vůdci, jejichž moc vyrůstá z ruských trollích farem, dostanou do úzkých, přestanou se schovávat a postaví se na jeho obranu. Otevřeněji než kdy dřív, i za cenu mrtvých ukrajinských civilistů.

Začněme tím, co tuhle změnu spustilo. Ukrajina v posledních týdnech zasahuje Rusko tam, kde ho to nejvíc bolí. Rafinerie hoří dál a k nim přibyl nový cíl: digitální páteř režimu. Během čtyř dnů zasáhly ukrajinské drony tři datacentra Yandexu, ruské obdoby Googlu. 8. října Sasovo, kde stojí dva ze tří superpočítačů, na kterých Yandex vyvíjí svou umělou inteligenci. 9. října Kaluga. 11. října Vladimir, kde se provoz zastavil úplně. Lidé v desítkách ruských měst a v Kazachstánu, Bělorusku i Arménii nemohli objednat taxi ani zaplatit. Výpadky postihly i weby Ruských drah a operátora MegaFon. Akcie Yandexu se propadly. Zelenskyj to popsal jednoduše: Ukrajina odpovídá zrcadlově, protože Rusko dlouhodobě ničí ukrajinská datacentra.

Ten kontext je nutné vidět celý. Ve dnech, kdy hořel Yandex, ruské balistické rakety a proudové drony srovnávaly se zemí ukrajinské obytné domy a vybuchovaly v městských autobusech. Za dva dny zemřelo přes padesát civilistů. Ukrajina útočí na servery a rafinerie, Rusko i na děti v autobusech.

Rusko tedy nepřichází jen o peníze z ropy. Přichází o infrastrukturu, na které stojí jeho propaganda, jeho AI i jeho hybridní válka proti Západu. S Putinovým režimem se otřásá celá architektura trollích farem, dezinformačních sítí a financování extremistů. Z té architektury profituje i americká techfašistická elita. Pád Putina by nebyl jen porážkou Ruska, byl by to otřes moci, na které stojí trumpovsko-muskovský projekt světa ovládaného sociopaty. Proto se museli odkopat.

A přichází to pro ně v nejhorší možné chvíli. Za necelé tři týdny, 3. listopadu, jsou v USA volby do Kongresu. Republikáni drží v obou komorách jen těsnou většinu. Trumpova popularita spadla na rekordní dno a průzkumy ukazují, že může přijít o Sněmovnu i o Senát. Ztráta Kongresu by znamenala konec neomezené moci: vyšetřovací výbory, zablokované zákony a konec vládnutí bez odporu. Jejich moc se začíná hroutit doma i venku zároveň. A lidé jejich ražení v takové chvíli necouvají. Přitvrzují.

V sobotu 11. října vyšlo najevo, že Trumpovi vyslanci Witkoff a Kushner postavili, v honbě za budoucím byznysem Trumpovy rodiny, Ukrajině v Miami ultimátum. Buď přestane útočit na ruskou energetiku, nebo Washington přeruší sdílení zpravodajství a zablokuje evropské nákupy amerických zbraní pro Ukrajinu. Zdůvodnění bylo cynické až k nevíře: Ukrajina prý nemá poškozovat americké spotřebitele. Země, kterou Rusko čtvrtým rokem vraždí, má šetřit cenu nafty na americké pumpě.

Je to navíc faktický nesmysl. Ceny paliv v USA nevyhnala nahoru Ukrajina. Vyhnala je Trumpova vlastní neúspěšná válka s Íránem, která trvá od konce února. Nafta v USA poprvé v historii překročila šest dolarů za galon. Výzkumníci z Brownovy univerzity spočítali, že válka s Íránem stála každou americkou domácnost už přes 770 dolarů a že bez ní by nafta stála kolem 3,83 dolaru. A Írán v té válce podporuje právě Rusko. Dodává mu satelitní snímky s polohami amerických vojáků, lodí a letadel, což v Senátu potvrdil i náčelník sboru náčelníků štábů generál Caine. Trump tedy trestá Ukrajinu za ceny, které způsobil sám, a šetří Rusko, které pomáhá Íránu mířit na americké vojáky.

Ta nafta není řečnická figura. Trump týden předtím zrušil sankce na ruskou naftu. Dvanáct senátorů z obou stran ho písemně vyzvalo, ať ten obchod odvolá. Prezident Spojených států tedy zároveň plní ruskou válečnou pokladnu a zakazuje Ukrajině, aby ji vyprazdňovala. Kdyby Trump bral vážně vlastní pravidla, musel by teď uvalit sankce sám na sebe. Indii za nákup ruské ropy potrestal clem ve výši 50 %. V září podepsal zákon, který mu umožňuje uvalit až stoprocentní cla na každý stát, který ruskou ropu kupuje dál. Indickému premiérovi Módímu vzkázal, že je důležité udělat mu radost. A o pár týdnů později sám vyjednává s Putinem o ruské naftě. To ale není nekonzistence, to je metoda. Trump totiž nekope primárně ani za Putina, ani za Ameriku. Kope za sebe. Zahání do úzkých všechny kolem, Indii, Evropu, Ukrajinu, ve výsledku i samotného Putina, aby je pak mohl dojit do rodinné pokladny. Sankce a cla pro něj nejsou nástrojem politiky, ale výpalného. Kdo zaplatí nebo se pokloní, dostane výjimku, kdo ne, dostane cla. Putin v tomhle systému není pán, je to nejcennější obchodní partner, nejbližší spřízněná duše a jeho největší instalátor. Proto ho Trump nikdy nemůže nechat padnout.

V pondělí 12. října ve deset večer dopadlo na Kyjev šest balistických raket. Varování nepřišlo, potvrdil Zelenskyj. Letectvo rakety zachytilo až ve chvíli, kdy útok probíhal. V noci na středu přišel další úder. V devítipatrovém domě zemřeli dva lidé a jedenadvacet bylo zraněno. Zasažena byla kyjevská teplárna č. 4 a dalších třicet energetických zařízení, takže šest set tisíc lidí zůstalo bez proudu. Varování opět nepřišlo. Týden předtím přitom Washington vyhrožoval, že je vypne.

Trump to popírá. Jeho slovo ale už dávno nemá žádnou váhu. Všichni vědí, že je to sociopat a jeden z největších lhářů, jaké politický svět poznal. Před volbami sliboval, že ceny energií do roka klesnou na polovinu. Dnes slibuje, že ceny ropy začnou padat hned po volbách. Vlastní tisková mluvčí na otázku, jestli sdílení zpravodajství běží, nedokázala odpovědět.

Americké varování dávalo obyvatelům Kyjeva tři až pět minut na úkryt. Kdo tyhle minuty lidem vezme, nese odpovědnost za to, co se v nich stane. A k tomu přidejte čísla o Patriotech, jediné zbrani, která balistickou raketu reálně sestřelí. V roce 2023 jich Ukrajina dostala 675, v roce 2025 jich bylo 364 a letos jen 264. Zelenskyj už v srpnu řekl nahlas, že za tím vidí politický tlak, aby byla Ukrajina „vstřícnější“.

Ve středu 14. října se přidal Musk. SpaceX bez jakéhokoli upozornění omezil vojenský Starlink na Ukrajině nad 160 km/h. Spojení s drony podle ukrajinských jednotek vypadávalo na deset až dvacet sekund už při 110 km/h. 7. sbor rychlé reakce musel rušit mise. Šlo přitom o drony, které na okupovaném jihu a východě ničí ruskou logistiku. SpaceX mlčí. Načasování nepotřebuje komentář: uprostřed amerického vydírání kvůli úderům na Rusko odpojí Musk ukrajinské drony, které Rusy bolí.

Některé ještě nedávno oklamalo, že Trump i Musk udělali nějaké drobné kroky ve prospěch Ukrajiny. A to i přesto, že ve srovnání s předchozím vedením USA byla i tahle jejich pomoc vlastně zradou. Musk sice v únoru odřízl Rusům Starlink na útočných dronech. Neudělal to ale z přesvědčení. Musel, protože ho k tomu dotlačila Ukrajina a Evropa. Polský ministr zahraničí Sikorski ho veřejně pranýřoval, protože se ruské drony se Starlinkem blížily k polské hranici. Trump občas zahřměl směrem ke Kremlu, protože na něj tlačili republikánští senátoři, kteří ještě nezapomněli, co je Rusko zač. A tak se Musk nechtě musel postavit proti kamarádovi, se kterým byl podle Wall Street Journal od konce roku 2022 v pravidelném kontaktu. Asi aby spolu konzultovali, jak by měl vypadat svět pod vedením sociopatů, jako jsou oni dva.

Byly to vynucené kroky. Ani Trump, ani Musk tehdy ještě nebyli dost silní, aby se otevřeně postavili na stranu fašistického Ruska, ke kterému mají mentálně mnohem blíž než k demokracii. Kam Musk skutečně patří, ukázal ve chvíli, kdy veřejně podpořil německou AfD. Muž, který dnes rozhoduje, jestli ukrajinské drony doletí k cíli, propaguje v Evropě stranu, jejíž politika je pro Kreml darem. A tentýž Musk odmítá pokrytí Starlinkem nad Ruskem s argumentem, že by šlo o „eskalaci“. Eskalace podle něj nehrozí, když Rusové rozstřílejí ukrajinská města. Hrozí, když se jim někdo začne účinně bránit.

Jejich původní plán byl jiný. Šlo o klasickou taktiku legality, stejnou, jakou po nezdařeném puči zvolil Hitler: ničit demokracii jejími vlastními nástroji a tvářit se přitom jako její řádná součást. Ani tihle dva nebyli ještě dost silní na otevřený útok, a tak chtěli demokracii dál pomalu korodovat a rozkládat zevnitř. Instituce vyprazdňovat, pravidla ohýbat, veřejný prostor zaplavovat dezinformacemi, kumulovat ekonomické zdroje a mezitím se tvářit jako řádná součást demokratického systému. Trump jako zvolený prezident, Musk jako podnikatel a obránce svobody slova. Takový plán ale potřebuje čas a potřebuje Putina. Možný brzký kolaps jejich největšího spojence jim ten čas vzal. Pokud teď nezačnou tvrdě konat na jeho straně, promění se celý jejich budoucí společný svět v prach. Proto padá z masky i to málo, co z ní zbývalo.

Řekněme to bez eufemismů. Trump ani Musk nemusí zmáčknout spoušť. Stačí vypnout varování a přiškrtit Patrioty. Stačí bez upozornění odpojit drony a vyhrožovat odstřižením zbraní, pokud se oběť bude bránit příliš účinně. Ruská raketa pak udělá zbytek. Kdo vědomě strhne obranu lidem, na které právě míří vrah, zabíjí s ním. Trump a Musk zabíjejí Ukrajince.

Přestaňme si namlouvat, že tohle je regionální konflikt. Fronta navíc nevede jen mezi Ruskem a Ukrajinou. Vede mezi světem, kde vládnou pravidla, a světem oligarchů, mafiánů a jejich digitálních zbrojnošů. A právě Spojené státy nestojí tam, kde bychom je v této třetí světové válce chtěli vidět. Stojí přesně naopak a podporují diktátorský, vražedný režim. Ne tanky, ale vypnutými satelity, zadrženými raketami a varováními, která nepřišla.

Znovu se ukazuje, jakou moc mají a jak bezmocní jsme my. Jeden muž v Bílém domě a jeden muž v Texasu během tří dnů rozhodli, jestli obyvatelé Kyjeva dostanou pět minut na úkryt a jestli ukrajinské drony doletí k cíli. Bez hlasování, bez kontroly, bez odpovědnosti.

Právě proto jsem v předchozích textech volal po propojené mezinárodní síti prodemokraticky smýšlejících občanů. Po síti, která by dokázala oligarchii poškodit natolik, že by si svou fašistickou cestu rozmyslela. EU je bezmocná a raději slepá. Potřebovali bychom ekonomickou sílu, která by nezávisle na státu dokázala zasáhnout Muskovy firmy a americkou ekonomiku tak citelně, že by podobné fašistické svinstvo Trump s Muskem ani nezkusili. Sílu milionů spotřebitelů, investorů, technologů, právníků a lidí v informačním prostoru, kteří přestanou financovat vlastní hrobníky.

Tu síť ale nemáme. A asi ji mít nebudeme, protože i mnoha demokratům jde ve své svaté válce spíš o to, aby byli vidět jako úžasná individua, než aby se rozpustili ve funkční platformě. Každý chce být hrdinou vlastního příběhu. Nikdo nechce být jedním uzlem v síti, která by teprve jako celek měla sílu nástupu techfašismu zabránit.

Oligarchové se naučili spolupracovat napříč kontinenty, ideologiemi i vzájemnými antipatiemi. My ne. Dokud se to nezmění, budou rozhodovat oni: o ceně nafty, o satelitním spojení i o tom, kdo v Kyjevě stihne doběhnout do krytu. Tedy už zase i o tom, kdo bude žít a kdo ne.