Kortusův a Strakatého klimatický „centrismus“ je jen líbivější cestou do stejné záhuby

Měl jsem Kortusovu mediální práci rád a vlastně pořád mám, byl jsem rád, že někdo s prezentační influencerorskou potřebou se chytnul tématu klimatické změny, lajkoval jsem jeho příspěvky a doporučoval je, než jsem narazil na bizarní rozhovor, který mě šokoval.

Čestmír Strakatý si do rozhovoru, po svém kamarádovi od Motoristů, pozval právě Kortuse. Netuším, jestli Kortuse ojediněle zlákal vyhlášený Strakatého relativismus a měl potřebu se mu přizpůsobit, ale spíše se obávám, že klimatická „středovost“ je jeho primárním mediálním nastavením. Strakatý byl sice nedávno poučen, že relativismus není nejlepší postoj, když mu jeho toxický „kamarád“ z ministerstva v přímém přenosu ukázal, že narcističtí a všehoschopní lidé ho podrazí bez mrknutí oka, zatímco skuteční přátelé takové věci nedělají – přesto svou relativistickou ideologickou doktrínu neopustil a i v tomto rozhovoru si dál plete relativismus s novinářskou vyvážeností. Tento text se tedy nebude zabývat klady Kortusova působení, ale tím, co se skrývá za líbivou nekonfliktní fasádou a co by mohlo být z hlediska pravděpodobné budoucnosti hluboce nebezpečné.

Kortus v rozhovoru ujistil veřejnost o jedné uklidňující „pravdě”: není to tak hrozné, jak někteří šířili, apokalypsa hned tak nenastane. Tento prediktivní „poznatek“ má být patrně něco podobně optimistického, jako kdyby nenastala ani o malou chvilku déle.

Tento „měkký boj“ proti klimatickým lžím sklízí úspěch. Má statisíce zhlédnutí, hřejivé komentáře a dává části společnosti to, po čem tak moc touží – ať už pocit převahy nad těmi, co už sítem dezinformací propadli do motoristicko-klausovských bludů, nebo bohužel také falešný psychologický komfort. Uvolnění. Pocit, že nejsme tak úplně ztraceni, protože se naší generaci možná ještě nic fatálního nestane.

Problém je jen v jednom malém detailu: tento přístup je věcně nesprávný, nebezpečný a kolektivně zcestný.

Zatímco si v bezpečí českých studií oba aktéři vzájemně přikyvují na to, jak za vlnu odporu proti „Green Dealu“ a dalším zhmotnělým ekologickým postojům vlastně mohou sami klimatičtí „alarmisté“, realita je děsivě jinde. Oba tito pánové se ale s úlevou shodují na tom, že radikální hlasy vyvolaly protitlak a naštvaly neposkvrněnou, nestrannou, nezaujatou a racionální veřejnost, která patrně díky přepjatým alarmistům skončila v dezinformační klimatické žumpě.

Úplně přitom pomíjejí nebo ignorují fakt, že masový odpor nebyl přirozenou reakcí na přehnanou opatrnost vědců a aktivistů, nýbrž produktem systematické psychologické operace fosilní lobby a ruské fosilní diktatury. Tahle mašinérie by útočila na jakoukoliv snahu o změnu, bez ohledu na to, jak jemně nebo hrubě by byla podána. Psychologická operace proti „ekoteroristům“ by proběhla za všech okolností. Nebo snad obětující se lékaři a sestry z JIPek identicky mohli za antivax covidové šílenství?

Kortus se Strakatým ale tuhle relativistickou kartu nadšeně využívají. Je to tak pohodlné – rázem mohou být těmi „pompézními, rozumnými centristy“, kteří nepanikaří, nejsou jednostranní a velkoryse vidí chyby i v táboře těch, kteří na krizi desítky let upozorňují. Nemusí tak svádět náročné, vyčerpávající bitvy s domácí fosilní oligarchií, která v dokonalém komplotu se stejně destruktivní agrooligarchií a pod dohledem ruských pánů internetu přebírá kontrolu nad tímto státem. Místo toho svedou vinu na ty, kteří se s blížící se apokalypsou – o které si už dnes třeba ve Španělsku nebo ve Francii kvůli ničivým suchům a brutálním dosud nepoznaným požárům nikdo soudný neodváží tvrdit, že „to vlastně není a nebude tak zlé“ – pokoušeli roky bojovat.

Představte si velkou výletní loď na řece. Ne líně tekoucí – proud se už znatelně zrychlil, z dálky je slyšet hukot, který tam nedávno ještě nebyl, a na palubu už občas dopadá sprška vody, která smáčí první řady lehátek. Pár lidí na přídi už muselo uhýbat. Hudba ale pořád hraje, obsluha nosí drinky a většina hostů si pohody na sluníčku nechce nechat zkazit.

Na přídi stojí skupina, které se říká „alarmisté“. V ruce drží z paluby zcela opilého kapitána získané navigační přístroje a mapu a křičí:

„Lidi, ten hukot, co slyšíte, nejsou akustické přeludy – to jsou peřeje, ke kterým se řítíme čím dál rychleji! Nevíme sice na metr přesně, kde jsme, kolik kilometrů nám ještě zbývá, ale z toho, co vidíme a víme, se zdá, že zrychlování proudu není náhoda a že se tahle loď v pádu brzy rozpadne. Ta sprška, co už teď smáčí první řady, není náhodný rozmar počasí – je to první ochutnávka toho, co přijde čím dál silněji a častěji. Možná někteří z vás náraz přežijí a doplavou se zbytkem sil v tom silném proudu na břeh, ale bude to jen menšina a její život tady v kraji nebezpečných šelem a lidojedů nebude nic moc.“

Po palubě mezitím prochází „rozumný expert“ Kortus s drinkem v ruce a uklidňuje hosty:

„Já sám jsem se kdysi peřejí bál, ale vyřešil jsem to lekcemi plavání v bazénu a už nevyšiluju. Člověk je člověk, voda je voda a oba mají svá práva. Podívejte se kolem sebe, ta sprška je normální, pořád je ještě čas loď obrátit jinak. Kdyby nás čekalo něco zlého, na řece to tak občas je, nikdo se neutopí, lži o blížící se katastrofě šíří jen panikáři. Držme kurz dál, jen se učme lépe plavat v bazénu na palubě, když budeme mít volno a náladu mezi drinky.“

Lidé tleskají, protože si nechtějí kazit party a touží po další zábavě.

Mezi hosty se ale pohybuje ještě třetí, čím dál početnější parta. Někdo jim záhadně platí a přisouvá drinky a oni za to na palubě řvou, že se chystá komplot – že ti s mapou si tu historku o peřejích vymysleli, aby předčasně a zbytečně ukončili párty. Jsou hlasití, jsou vidět všude, a čím víc drinků dostanou, tím jistěji to tvrdí.

A když se ti od mapy unaveně zeptají, kdo vlastně té třetí partě platí ty drinky a proč tak zuřivě křičí o komplotu, dopátrají se něčeho, co by je nemělo překvapit, a přesto šokuje: platí jim firma, která lodi vrtulníkem každý den dodává palivo do motorů – ta samá firma, co občas přiloží pár lahví a bankovek i kapitánovi na můstku, aby držel kurz, nezpomaloval a vodopádem se nezabýval. Čím déle párty a spalování paliva potrvá, tím víc firma vydělá na každém dalším litru. Vodopád na konci trasy je pro ni jenom cizí problém. Peníze na drinky pro křičící partu jsou tak jenom drobná investice do toho, aby párty vydržela o pár mil déle, než by bylo pro záchranu potřeba.

Kortus se Strakatým na téhle lodi vedou něco jako meditační centrum posvátného vyklidňujícího relativismu, který pokládají za vrchol mentální vyspělosti. Ví, co publikum chce, a musí se za každou cenu prezentovat jako vyvážení guruové, stojící nad vším a nade všemi, a tak oběma stranám ezotericky hlásají tutéž mantru: pravda je uprostřed, proti skvělé párty, která je správná a máme na ni právo, se provinili tak nějak všichni, ano, i ti z druhé party, kterou tak oprávněně nenávidíte.

Kortus a jemu podobní zjistili, že říkat lidem pravdu o tom, co ukazuje mapa a fyzikální setrvačnost, znamená ztrácet přízeň publika. Být tím „moudrým, rozumným chlapíkem, který nestraší“, je skvělý byznys a cesta k vlivu – i za cenu, že popírá to, co je slyšet a cítit už teď, ne až za obzorem.

Je to ale zrada na realitě. Protože proud netleská, nehlasuje pro klid a nesouhlasí s tím, kdo mu namluví, že zpomaluje – prostě teče dál, rychleji než včera, a ten sílící hukot za zatáčkou se čím dál míň dá vysvětlit jako vítr.

Zatímco na sítích posloucháme, že čas ještě máme a že se věci vyvíjejí vlastně snesitelně a alarmismus není na místě, reálné křivky planetárního systému se točí do nebezpečné vývrtky:

Ne všechno z výše uvedeného je stoprocentně jisté co do přesného načasování a míry. To je ale přesně ten bod, kde selhává Kortusova logika, ne ta klimatologů. V rozhodování za nejistoty s katastrofickým, byť ne jistým důsledkem, je racionální jednat razantně už jen kvůli samotné asymetrii rizika – ekonom Martin Weitzman to formalizoval jako argument „tlustého chvostu“ pravděpodobnosti: i malá pravděpodobnost civilizačního zhroucení váží v očekávané škodě nekonečně víc než jistota mírného nepohodlí z aktivního jednání. Hazardovat s nejistotou tam, kde v sázce je zkáza světa, není opatrnost. Je to hazard v nejhorším slova smyslu – sázka, kterou nehraje jen ten, kdo ji uzavírá, ale všichni ostatní na palubě.

Kortus a Strakatý ale neselhávají jen v pochopení ekologických faktorů a jejich dynamiky. Ještě hlubší selhání – a hlubší selhání celého současného mediálního prostoru – spočívá v tom, že divák nemá žádný nástroj, jak posoudit, proč daná informace zaznívá právě takto a jaké soukromé motivace ji mohly odchýlit od reality a možných budoucích scénářů.

Dnešní mediální prostor je ekosystém, kde lidé dolují od peněz po nejrůznější formy narcistického ukojení z čehokoliv – třeba i z pozice „jediného rozumného hlasu“, ze souladu s většinovým alibismem. Problém je, že všechny tyto motivace navenek produkují identický výstup: klidný, pseudovyvážený, autoritativní tón plný rozumných dat. Divák si pak plete formu a pravdivá data s pravdivostí celkového optimistického postoje, který je zastřešuje.

Nezáleží přitom na tom, jestli si to Kortus uvědomuje, nebo ne. Ať už jde o vědomou strategii, nebo jen o neuvědomělé podbízení se poptávce publika a algoritmu po klidu a optimismu, výsledek na realitu je stejný: veřejnost dostává ujištění, které si fyzika a klimatologie už nemůže dovolit vydat.

Kortusovo počítání s tím, že se teplotní nárůst ještě nějakou dobu udrží v snesitelných mezích, stojí na hliněných nohách ze zcela zásadního důvodu: ignoruje realitu takzvané polykrize.

Dnešní svět nepřipomíná lineární řadu tabulek, ale gigantický přetlakový hrnec, pod kterým geopolitika, trhy a klimatická setrvačnost dál topí na maximum. Problém není v tom, že čelíme jedné izolované krizi, kterou lze ukonejšit vědeckým grafem. Jde o crisis entanglement – kaskádové řetězení, kde se environmentální šoky, selhávající zemědělství, migrační tlaky, umělá politická destabilizace s hnízdem ve fosilních totalitách a ekonomická fragilita vzájemně prolínají a exponenciálně násobí. Navíc do hry vstupují i přímé válečné a strategické faktory: ruská válka na Ukrajině vytvořila gigantické množství emisí včetně požárů a Rusko nyní cíleně exportuje požáry na Západ, již se to děje a bude se to dít ještě víc – je to jedna z mála asymetrických zbraní v reálném, nejen hybridním světě, kterou Rusko má a kterou bude ve svém srabu stále brutálněji používat, nejen proto, že cena takového požáru je zcela marginální i oproti dronu a vykoná ho pro vás na sítích najatý místní zoufalec, či proruský dezolát. To vše s jasnými klimatickými i politickými důsledky.

Když se zhroutí úroda na jednom kontinentu kvůli vlně veder, nespustí to jen lokální drahotu potravin. Vyvolá to inflaci, sociální nepokoje, politické zemětřesení a masovou migraci, která rozvrátí bezpečnostní struktury tisíce kilometrů daleko. Příkladem bylo Arabské jaro. Sledovat jen „klimatické ukazatele“ a doufat, že se v nich dožijeme klidného stáří, je jako zkoumat pevnost palubních desek v letadle, které se řítí do vývrtky.

Navíc bohužel vstupují do hry psychologické faktory a platí i přímá úměra: čím hůře se klimatická krize projevuje, tím agresivnější a početnější jsou zastánci popírání jejích antropogenních příčin. Tito lidé následně masově volí prooligarchické a proruské fosilní strany, které dál tlačí na pilu a posouvají celou společenskou dynamiku ve prospěch neproměny a udržení se u fosilních paliv.

A tohle není jen český problém. Sociolog Vojtěch Pecka, autor knihy Továrna na lži a člen Climate Social Science Network při Brown University, zdokumentoval, jak česká vlna klimatického popírání kopíruje strukturu, kterou nastavil už Exxon v 80. letech – firma, která už v 70. letech znala vlastní interní výzkum dopadů fosilních paliv na klima, a přesto se rozhodla investovat do systematického zpochybňování vlastních zjištění. Pecka zároveň upozorňuje, že do české dezinformační scény v posledních letech čím dál silněji vstupují sítě navázané na Ruskou federaci – zemi, jejíž ekonomika je fatálně závislá na exportu ropy, plynu a uhlí, a která tak má strukturální zájem na tom, aby odklon od fosilních paliv probíhal co nejpomaleji.

Stejný vzorec je vidět v mnohem větším měřítku za oceánem. Zvolení Donalda Trumpa doprovázela zdokumentovaná ruská vlivová operace – a je poučné sledovat, kam se odtud klimatický popírač ve funkci dostal: jeho administrativa následně pozastavila povolení a nájmy pro desítky offshore větrných projektů, vydala stopky na již rozestavěné větrné farmy, zrušila stovky milionů dolarů určených na výrobu komponent a přístavní infrastrukturu, ukončila daňové úlevy pro čistou energii a v březnu 2026 dokonce zaplatila developerovi bezmála miliardu dolarů z peněz daňových poplatníků za to, že zruší federální nájmy na dva rozestavěné větrné projekty na východním pobřeží (podobnost s činností Motoristů je čistě náhodná). Současně jeho vláda zrychluje povolování uhelných a ropných projektů a osvobozuje je od environmentálních posudků. To není náhodná směs politických preferencí. To je konzistentní, finančně podložený vzorec: profosilní operace neprobíhají jen ze strany Ruska, fatálně závislého na svém vývozu, ale souběžně i ze strany domácí i zahraniční oligarchie, která má z udržení fosilního statu quo přímý ekonomický prospěch.

Ironií dějin se tak nakonec nejodpovědnější zemí ukáže být Čína, která fosilní paliva nevyváží, nemusí je geopoliticky protlačovat a naopak staví obrovské parky s udržitelnou energetikou, čímž posouvá zemi k nezávislosti a bezpečnosti v časech krizí, jako je ta současná s Íránem.

Zatímco v českém oligarchostánu vládne pavědecká klika napojená na dříve vysmívaného vševědoucího gurua, který kdysi pomáhal Rusům zajišťovat, aby odklon od jejich milovaných fosilních paliv neprobíhal příliš rychle.

Optikou těchto procesů se omezené, byť hezky podané a vědecky vypadající Kortusovy podružnosti ukazují jen jako fíkový list pro masivní reálné procesy probíhající na pozadí, které tak optimistické už nejsou. Procesy, které mají a budou mít na budoucí události katastrofální, nezvratný vliv.

Velkým nebezpečím dneška tak nejsou jen staromódní popírači klimatu a reálně hloupí v oboru nevzdělaní lidé typu Turka, kteří tvrdí, že se nic neděje, a mají k tomu naučených pár frází z ruských konspiračních příruček – byť jejich počet paradoxně narůstá. Skutečný problém je jinde: Kortus působí uklidňujícím dojmem na ty, kteří by se současnou situací mohli ještě něco dělat a měli by začít zdravě „vyšilovat“ nad tím, že jejich vnuci budou pravděpodobně žít na nežitelné planetě čelící obrovské souhře všemožných ekologických, sociálních a politických katastrof.

Skutečným nebezpečím možná totiž je „konejšivá klimatická alibistická bagatelizace“.

Co si asi budou říkat lidé za sto let, až si pustí archivy největších českých „napravovačů klimatických lží“? Až zjistí, že tito lidé uklidňovali společnost v době, kdy už byla planeta v plamenech, jen proto, aby se tehdejší publikum necítilo „nepohodlně“, protože se nějak záhadně domnívali, že optimismem prosycení lidé se budou o klima starat více než lidé, co ví, že odsuzují své děti a vnuky k nepředstavitelnému živoření. Co si pomyslí o generaci, která věděla, že systémová setrvačnost, exponenciální růst a vzájemná provázanost problémů znamenají dosud nepoznanou katastrofu, ale raději zvolila konejšivé lži, protože „za jejich životů se přece ještě nepadalo na dno“?

Sto let je v klimatickém měřítku pouhý okamžik. Pro lidi, kteří budou v té době živořit na proměněné planetě plné válek o zbývající zdroje, vodu a úrodnou půdu, to však bude naprosto zásadní rozdíl mezi životem a civilizačním, nebo po jejím pádu dokonce už jen osobním, krachem.

Manipulovat se nemá. Ani pro dobré úmysly, ani pro klid v duši diváků, ani pro sledovanost na YouTube. Pravda je samoorganizační princip. Vyšilujeme málo vzhledem k tomu, co nám hrozí – a „měkká lež“ o tom, že to vlastně není tak nebezpečné a akutní, je tím nejhorším, co můžeme v řvoucím vichru klimatického volného pádu udělat.

Pokud jediným výsledkem Kortusovy angažovanosti, krom slávy, peněz a lajků, bude, že dezinformacemi zasažení spoluobčané zůstanou přesně na svých dosavadních podsunutých konspiračních pozicích – jen s radostným pocitem, že „i z druhé strany“ jim někdo přiznává kus pravdy –, a myslící část společnosti dostane lichotivá fakta o vlastní oprávněné mentální převaze, která ji ale uklidní v nesprávném přesvědčení, že není třeba se příliš snažit, protože ještě není tak zle a nějak to vždycky dopadne, protože katastrofické scénáře nejsou reálnou možností s neznámou pravděpodobností a neznámou multiplikační synergií mnoha nám i známých negativních faktorů, ale vědecky odepsanou lží – pak to bude zoufale málo.

Chcete to vidět černé na bílém? V samostatném textu Anatomie omylu: Co přesně v rozhovoru zaznělo a proč je tato „měkkost“ nebezpečná rozebírám osm konkrétních míst z přepisu rozhovoru.

odkazy:

Global Carbon Budget 2025 (emise 38,1 mld tun) — https://globalcarbonbudget.org/fossil-fuel-co2-emissions-hit-record-high-in-2025/

Carbon Brief, analýza Global Carbon Budget 2025 — https://www.carbonbrief.org/analysis-fossil-fuel-co2-emissions-to-set-new-record-in-2025-as-land-sink-recovers

Portmann, V., Swingedouw, D., Khattab, O., Chavent, M. (2026), Science Advances — AMOC studie — https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.adx4298

Guardian/Rahmstorf reakce na AMOC studii (via Gizmodo) — https://gizmodo.com/a-critical-ocean-current-system-may-be-unraveling-faster-than-we-thought-2000747593

Vojtěch Pecka, Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací (2023) — https://www.magnesia-litera.cz/kniha/tovarna-na-lzi-vyroba-klimatickych-dezinformaci/

Rozhovor s Peckou, Radio Wave — https://wave.rozhlas.cz/sociolog-vojtech-pecka-se-vynoril-z-klimaskepticke-zumpy-na-dne-nasel-knihu-9018258

NPR — Trump/TotalEnergies $1B výkup větrných nájmů — https://www.npr.org/2026/03/23/g-s1-114868/trump-totalenergies-offshore-wind-leases

CSMonitor — přehled zrušených větrných projektů za Trumpa — https://www.csmonitor.com/Environment/2026/0729/wind-farms-energy-power-trump

GLOBSEC/ICCT zpráva o ruských sabotážních operacích v Evropě (via CZDEFENCE) — https://www.czdefence.cz/clanek/ruska-hybridni-valka-a-sabotaze-hrozba-pro-evropu-nebo-nafouknuta-bublina

Aktuálně.cz — najatí žháři placení Ruskem, zatčení v Polsku — https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/the-guardian-evropa-je-v-pohotovosti-kvuli-moznym-sabotazim/r~f6431c401e7d11efbf960cc47ab5f122/