Článek
Tento text navazuje na článek Kortusův klimatický centrismus je jen líbivější cestou do záhuby, který rozebírá širší kontext a data k rozhovoru Kortuse se Strakatým. Zatímco tam šlo o obraz celku, tady jde o rozbor jednotlivých vět, které v rozhovoru padly.
- Vlastní důkaz vědomé lži – a okamžitá snaha vrahy zbavit viny. Kortus v rozhovoru sám cituje studii ze Science (2023), která dokazuje, že giganti jako ExxonMobil věděli už od 80. let o vlivu CO2 na oteplování, a přesto veřejně šířili opak a klamali lidstvo, což má ekvivalent v počtu mrtvých, které to způsobí. To je definice zločinného záměru. Vzápětí ale prohlásí, že si nepředstavuje „partu bílých šedesátníků plánujících zkázu“, a celé to svede na neosobní „snowball efekt“.
- Proč je to zvrácené: Fakta, která sám dodal, popisují chladnokrevný záměr; závěr, který si dovolí vyvodit, tento záměr smývá – jen proto, aby nikoho nemusel nazvat pravým jménem. Lidé, kteří pro zisk vědomě zaprodali planetu i biosféru, si podle jeho logiky zaslouží stejnou neodsuzující noblesu jako rozmar počasí, co nikomu nechce ublížit a vše se děje bez intence.
- Falešná symetrie aneb hříchy korporací naroveň dětskému protestu. Celý rozhovor staví na narativu, že obě strany – tedy desetiletí financované PR kampaně fosilního průmyslu na jedné straně a „patnáctiletá holka, která přestala chodit zu školy“ na té druhé – polarizovaly společnost stejně a zaslouží si stejný díl viny. O chvíli dříve sice oba správně odsoudili politiky, kteří staví Gretu naroveň nositelům Nobelovy ceny, ale sami dělají strukturálně přesně totéž. Falšují měřítka, jen aby se zalíbili publiku a trochu si zarelativizovali.
- Diagnóza míří na systém, ale zbabělý závěr nabízí útěchu jednotlivci. Kortus správně cituje klimatology IPCC, že nejlepším krokem je volit lidi, kteří chtějí problém řešit. To je jasně politický, systémový požadavek. O dvě věty dál ale zbaběle stočí řeč k tomu, ať si každý najde „svou malou roli“ (třeba v laboratoři nebo nad soláry), aby vyřešil osobní psychologický diskomfort.
- Důsledek: Sám si tímto terapeutickým rituálem vyřešil vlastní úzkost, ale statisícům diváků prodává iluzi, že stačí dělat totéž. Veřejnosti dává místo boje za systémovou změnu pouhou drogu na klid duše. Oba jsou tak fokusovaní na individuální pohled, že jim nedochází, že hrajeme především o osud lidstva jako celku.
- Vina svalená na oběť umělé manipulační kampaně. Na otázku, proč jsou lidé skeptičtí, odpovídají, že „se společnost alarmismem přesytila“ a kyvadlo se otáčí. Zamlčují přitom to nejpodstatnější: tuto únavu a skepsi nezpůsobil přetlak informací, ale záměrně a systematicky ji vyráběly tytéž fosilní korporace, o nichž byla řeč o pár minut dřív.
- Proč je to nepřijatelné: Svážet vinu na ty, kdo na blížící se katastrofu upozorňovali nejdřív a nejhlasitěji, je zvrácenost. Trestat oběť za to, že dokonale zafungovala cizí hybridní kampaň, je zrada na pravdě. Je ostudné na jejich zádech lézt na mediální výsluní díky relativistické lži, byť je pro popírače klimatických změn umělým a na lži postaveným zadostiučením.
- Geopolitická slepá skvrna a alibistické přehlížení Ruska. V celém rozhovoru o dezinformacích a klimatu figurují pouze historické západní korporace. Způsob, jakým ruská ekonomika strukturálně závislá na fosilním exportu a její mocenské sítě systematicky podporují odpor proti dekarbonizaci a financují rozvrat Evropy, nezazní ani jedinkrát, byť naše vlastní vláda je toho největším důkazem. V rozhovoru natočeném v době, kdy je toto propojení naprosto klíčové, nejde o náhodné opomenutí. Je to záměrná slepota tam, kde by měl svítit reflektor na skutečné geopolitické a ekologické agresory.
- Psychosociální nepochopení a fíkový list pro domácí oligarchii. Kortus se Strakatým totálně ignorují reálnou dynamiku společnosti: čím hůře se krize projevuje (sucha, požáry, povodně), tím agresivnější a početnější je vlna popírající její příčiny, která masově volí proruské a prooligarchické strany blokující jakoukoliv změnu. Tvářit se, že stačí „mluvit mírně“, znamená krýt záda těmto procesům. Zatímco Čína buduje obří parky udržitelné energetiky pro vlastní nezávislost, v českém oligarchostánu vládne pavědecká klika napojená na lidi, kteří už kdysi dávno pomáhali Rusům. Kortusovy vědecky uhlazené, ale apolitické a naivní úvahy tak v tomto systému tak nepopisují plnost problematiky a skutečný zdroj krize.
- Diagnóza mechanismu, slepota k vlastní účasti na něm. Na otázku, proč se v minulosti tolik dařilo tomu údajně „katastrofickému“ tónu, si oba bez váhání odpovědí sami: protože „to dělalo kliky“. Je to přesná, správná diagnóza mediální ekonomiky pozornosti – alarmismus fungoval, protože se prodával. Ani jednoho z nich ale nenapadne, že tou samou logikou se řídí i oni sami, jen s opačným znaménkem: „klidný, rozumný hlas nad věcí, relativizující všechno a všechny“ je dnes stejně tak výnosná pozice na přesyceném trhu s pozorností jako kdysi ten údajně katastrofický scénář, o kterém s nenulovou pravděpodobností zjistíme, že byl ještě příliš optimistický. Nejsou mimo systém, který právě popsali. Jsou jeho novou, jen opačně natočenou verzí – a tvrdí přitom, že stojí nad ním.
