Článek
Video s vrháním jogurtů je jen dalším kamínkem v mozaice obžaloby společnosti, která do čela státu pouští bezohledné sociopaty s úrovní desetiletých grázlů z výchovných ústavů, zatímco v zákulisí probíhá tichý oligarchický převrat po vzoru Viktora Orbána.
Po sociálních sítích se šíří video, na kterém Filip Turek se svým společníkem Krasinským házejí jogurty po kamarádovi přezdívaném Koza Bobkov, natočené na zřícenině hradu Baba ze 17. století. Záběry vznikly zhruba dva roky předtím, než se Turek stal europoslancem – v jeho šestatřiceti letech. Vynikající příprava na výkon politika. Než stihne kdokoli z velkých redakcí záběry ověřit a napsat o nich řádku, je třeba říct nahlas, co ukazují už teď: zdegenerované chování v přímém přenosu, předváděné člověkem, který si o pár let později nárokoval ministerské křeslo na Ministerstvu životního prostředí a stylizoval se do role oběti, kterou prezident „nespravedlivě a nezákonně nejmenoval“. Nejde o izolovaný trapas – je to další exponát ve sbírce, která dávno přestala být sbírkou trapasů. Je to obžaloba společnosti, která si k vedení v přicházejícím nejtěžším období lidstva vybírá přesně tenhle typ naprosto k tomuto úkolu nezpůsobilého člověka.
Připomeňme, proč by nás jogurtové video nemělo překvapit o nic víc než cokoli předchozího. Tenhle muž ve vlastních uniklých příspěvcích označil popálení romského dítěte za „polehčující okolnost“. Čelil trestnímu oznámení bývalé partnerky za znásilnění a roky trvající násilí. Před osmi lety vyhrožoval zaměstnanci saúdské ambasády nakreslenou šibenicí a nábojnicí na střeše auta. Nedávno v Praze vjel autem do sanitky převážející krev pro pacienta, řidiče poslal s poraněním hlavy do nemocnice a jen o vlásek minul skupinu chodců na přechodu a nevzal jim život. Voliči, kteří ho přesto poslali do Sněmovny, většinu těchto skandálů už znali. Nejde tedy o to, co nového se dozvídáme o Filipu Turkovi – jde o to, co už dávno víme o části české společnosti, která si takového člověka zvolila se všemi kartami na stole. Není rozdíl mezi Motoristy a tím, kdo s nimi šel do vlády: Turka a Okamuru si vzal k moci Babiš i proto, aby se sám vyhnul vlastnímu trestnímu stíhání – obklopil se lidmi stejného bezohledného sociopatického kalibru, protože jedině s nimi měl jistotu, že nebudou brát žádné ohledy na zájem společnosti, ale jen na zájmy této gaunerské mafie (toto slovo sám Babiš rád používá pro předchozí vlády), která má dokončit oligarchické převzetí státu.
A pak je tu ta nejprolhanější poloha ze všech. Tentýž člověk, který věděl přesně, jaké „ekologické chování“ má za sebou a kým ve skutečnosti je, poslední roky při stylizaci do alternativního „ekologa“ bez uzardění vyprávěl, jak nenávidí lidi vyhazující papírky v přírodě – protože právě oni jsou podle něj skutečnými původci ekologických problémů, ne fosilní sponzoři chrlící miliardy tun CO2, kteří ho drží u moci. Přenášet ekologickou odpovědnost z oligarchie na jednotlivce, zatímco sám sloužíte jako zástupce téhle oligarchie, není faux pas. Je to vědomá, kalkulovaná lež, kterou vypráví člověk, jenž má o vlastní bezohlednosti, nekonečně horší než odhození papírku v lese, dokonalý přehled.
Skutečný problém proto nekončí u jednoho videa. Problém je společnost a voliči, kteří byli schopni přivést k moci vládu oligarchy a šílených figurek sloužících dalším fosilním a oligarchickým sponzorům. Ničit životní podmínky budoucích generací dokážou bezhlavě jen lidé bez svědomí a bez schopnosti domyslet důsledky vlastního jednání – a takoví lidé dnes sedí, nebo o křesla usilují, na klíčových místech českého státu. Zatímco se veřejnost baví nebo pohoršuje nad dalším primitivním klipem, na pozadí probíhá dokonalý oligarchický převrat těch, kdo chtějí mít nad klimatickou, agrochemickou, sociální, developerskou i jinou politikou plnou kontrolu. Čerstvý příklad je po ruce: klimatické oddělení na Ministerstvu životního prostředí, tedy přesně tu agendu, o kterou Turek jako vládní zmocněnec usiluje dodnes, dnes řídí jeho dlouholetý kamarád z automobilového klubu, kterému muselo vedení resortu udělit výjimku z kvalifikačních požadavků. Tohle není detail. Tohle je Orbánův scénář v praxi: obsadit stát loajálními, ale odborně zcela nekvalifikovanými lidmi z vlastního okruhu, který vyznává destrukci světa a dokončit tak přeměnu kdysi demokratického státu – státu, který o svou demokracii přišel tím, že nedokázal zabránit ruským nástrojům na sociálních sítích v tom, aby velkou část jeho obyvatel proměnily v nesvéprávné masy, které si tuto proměnu už samy přejí.
Jdeme přesně cestou, kterou vyšlapal Viktor Orbán v Maďarsku – do klientelistického marasmu, kde budou lidé nakonec rozděleni na ty, kdo se přidávají z prospěchářství nebo vlastní neschopnosti věc posoudit, na ty, kdo podlehli ruským dezinformačním sítím, a na ty, kdo si ještě chvíli udrží schopnost realisticky vyhodnotit svět kolem sebe – a budou si zoufat nad tím, koho ta většina dosadila do vládních lavic.
Kdo této garnituře dal hlas, vrhl demokratickou společnost přes palubu a svěřil osud vlastních dětí lidem, pro něž je ochrana humánního a logikou se řídícího světa a ekologických základů planety jen otravnou překážkou mezi nimi a plynovým pedálem – nebo kelímkem jogurtu v ruce. Šílencům, kteří klidně zničí svět, jen když v jeho předsmrtné křeči budou ukojeny jejich sociopatické potřeby, a za tuhle ochotu ke zrůdnosti je odměnil dosazením na vrchol moci. Až přijde chvíle, kdy tahle „elita“ díky umělé inteligenci přestane tu proměněnou masu potřebovat k udržení a servisu oligarchie, bude pozdě si uvědomovat, co jsme promrhali. My s mozkem si aspoň budeme moct umýt ruce s vědomím, kdo za tím vším stál – a kdo k té moci přivedl to nejhorší, co v dané chvíli bylo a udržel to u ní, i když měl za okny Saharu.
A teď ještě v tichosti můžeme všichni rozjímat nad tím, jak „drze“ se prezident zachoval, když Turkovi ministerstvo nedopřál – a jak si za to oprávněné rozhodnutí vysloužil lavinu iracionální, dezolátské a vládou tiše podporované nenávisti vůči vlastní osobě.
Odkazy:
https://www.facebook.com/reel/901310735975367
https://www.facebook.com/reel/1550248572819415
