Největší válka v lidských dějinách je proti budoucnosti

(článek je plnou a podrobnou autorskou verzí textu napsaného pro server HlídacíPes)

Pokud se zeptáte svých sousedů či přátel, jaká byla nejničivější a nejvíce ekonomicky destruktivní válka v dějinách, většina patrně bez váhání odpoví: druhá světová. Pár historie znalejších možná zmíní proporčně snad ještě zvrácenější mongolské pustošení nebo systematické vyhlazení původních obyvatel Ameriky. Pletou se všichni. Tyhle války byly marginálií oproti jedné řádově několikanásobně ničivější válce.

V našem všeobklopujícím blahobytu nevidíme, že ta skutečně nejbrutálnější válka s největším počtem obětí a největšími škodami probíhá právě teď. My všichni, kdo v tuto chvíli čerpáme neobnovitelné zdroje této planety, jsme jejími invazními jednotkami, pod praporem ideologií, které to zakrývají. A tou napadenou entitou, která bude v nadcházejících dekádách po milionech umírat v agónii rozvráceného klimatu, jsou naši vlastní potomci. Proti nim tuhle válku se škodami v biliardách vedeme.

Ne, toto není hypertrofovaný autorský příměr ani literární jinotaj. Je to prostá, fyzikálně podložená a ekonomicky vyčíslená realita, před kterou se lidstvo snaží zbaběle utéct. Jedni volí cestu lživé relativizace, druzí se přímo utíkají k politickým bizárům typu Motoristů, kteří tvrdí, že i ta žalostně slabá reakce typu Green Deal je vlastně zbytečná a drahá. V kolektivním hedonistickém deliriu popírají základní fyzikální a ekonomické pravdy o světě, ve kterém žijí. Jsme v otevřeném konfliktu s vlastní budoucností a každý den, kdy předstíráme, že se nic neděje, jen zvyšujeme počet obětí v budoucích řadách těch, které údajně milujeme nejvíc.

Tento text je o vyčíslení míry budoucích ekonomických škod, které jsou nepředstavitelné, i o tom že nejsme jen „oběti“ systému ale i jeho akcionáři, kteří podlehli uměle vytvořenému dojmu že jejich „firma“ nemůže fungovat spravedlivěji, efektivněji, rovnovážněji a bez vedlejších škod. Náš současný relativní blahobyt je tak vykoupen budoucím utrpením, které je matematicky již zcela jisté.

Zásadní rozdíl mezi onou druhou světovou válkou a nastupující klimatickou apokalypsou spočívá v reverzibilitě. Po roce 1945 se Varšava, Drážďany i Hirošima postavily znovu. Na spálené zemi vyrostly nové továrny, život se vrátil do starých koryt.

Klimatický kolaps ale nepřichází ničit budovy – přichází vymazat samotný prostor, na kterém lze existovat. Předpokládaný současný a velmi těžko zvrátitelný minimálně devítimetrový vzestup hladiny moří a oceánů je větší destrukční síla, než měly všechny světové armády ve všech válkách dohromady.

Abychom pochopili, proč ztratíme nejhodnotnější část planety v této míře, musíme se podívat do historie naší planety, konkrétně do období pliocénu, což je zhruba 3 miliony let zpět. Proč právě tam? Protože tehdy byla koncentrace CO2 v atmosféře přibližně stejná jako dnes – kolem 420 ppm (částic na milion).

Co nám pliocén říká o naší budoucnosti, kdy doběhnou všechny procesy svázané se současnou koncentrací skleníkového plynu?

Ačkoliv se skeptici občas snaží Pliocén zpochybnit nepravdami o zásadních odlišnostech tehdejší Země, pravdou je, že jde o nejbližší období s moderním uspořádáním pevnin a oceánských proudů. Právě tehdy se definitivně uzavřela Panamská šíje a nastavila systém cirkulace, jaký známe dnes.

I přes tehdejší, o něco slabší Slunce, udržovala stejná koncentrace CO2 hladinu moří o 10 až 25 metrů výše. Pliocén pro nás není jen historie – je to fyzikální zrcadlo naší vlastní budoucnosti, do kterého se jen bojíme podívat. Ukazuje nám totiž budoucí stav, do kterého naše válka proti budoucnosti katapultovala planetu.

Když dnes vypouštíme skleníkové plyny, neděláme nic menšího, než že „přenastavujeme termostat“ planety na hodnoty pliocénu. Problém jasného uvědomění těchto faktů je v tom, že oceány a obrovské ledové štíty Grónska a Antarktidy mají obrovskou tepelnou setrvačnost. Celý led sice neroztaje vteřinu poté, co otočíte knoflíkem CO2, ale fyzikální procesy jsou již nezvratně spuštěny.

Kolik jednotlivých století to nakonec bude trvat, je otázkou, protože vzestup hladin akceleruje a dále bude jeho rychlost růst, ale zejména proto že jsme nepřestali ale chrlíme CO2 rekordním tempem dál, ale vzhledem k doprovodným negativním okolnostem a stále extrémnějším a intenzivnějším jevům to není to nejpodstatnější – přicházející doba bude jen prodlužováním nevyhnutelné agonie.

Většina lidí si myslí, že ekonomický kolaps přijde, až bude voda v obýváku. Šokující pravda je, že ekonomický kolaps pobřežních měst začne v momentě, kdy je přestanou pojišťovat pojišťovny.

Těch 9 metrů je tedy náš nezaplacený externalitní dluh z využívání fosilních paliv, který se bude splácet těmi metry slané vody nad našimi městy. Naše dnešní dovolená na Maledivách bude zaplacena hladem či válkou pro umírající děti, pokud je někdo v tom šílenství bude ještě chtít přivádět na svět. To není hra na city, to je prostý neoddiskutovatelný fakt, který nezmění ani drzost některých lidí udělat z motoristického primitivního „rebelství“ za fosilní paliva hrdinský postoj hajlujících antiklimatických mudrců.

Vzestup o 9 metrů neznamená „záplavu“. Znamená to geografické vymazání center civilizace. Megalopole jako New York, Šanghaj, Londýn, Bombaj nebo Tokio přestanou existovat. Na rozdíl od poválečné Evropy zde nebude co obnovovat. Přístavy, které jsou tepnami globálního obchodu, nelze jednoduše posunout o deset kilometrů vnitrozemí. S každým metrem vzestupu hladiny zaniká infrastruktura, jejíž hodnota je nevyčíslitelná a jejíž náhrada v rozvráceném světě je fyzicky i ekonomicky prakticky nemožná.

Války se v minulosti vedly o území, které se dalo znovu obdělat. Klimatická krize však mění úrodné delty Nilu či Mekongu v osolené bažiny. V obrovských regionech rovníku navíc narazíme na hranici tzv. mokrého teploměru – kombinaci teploty a vlhkosti, kdy lidské tělo fyzicky nedokáže regulovat teplotu a člověk umírá během několika hodin i ve stínu.

Hovoříme o miliardách lidí, kteří nebudou mít jinou možnost než odejít. Toto nebude migrace jednotlivců, ale přesun celých státních entit se zbraněmi v rukou. Pokud stát ztratí své obyvatelné území, jeho armáda se pokusí vybojovat nové teritorium tam, kde se ještě dá žít a pít voda. Fašističtí idioti co dnes řvou o nepřijatelnosti migrace a zároveň o nepotřebě dávání peněz na klimatická opatření jsou šílenci požadujícími kulatou krychli.

Ve srovnání s tímto scénářem byla druhá světová válka pouhou tragickou epizodou v rámci existujících hranic. Klimatická krize tyto hranice boří a nahrazuje je chaosem, kde se bojuje o poslední obyvatelné prostory.

Abychom pochopili rozsah katastrofy, musíme opustit emoce a začít mluvit řečí čísel. Pokud byla druhá světová válka brutálním ekonomickým šokem, pak klimatický kolaps je totálním a konečným bankrotem planety.

Často se operuje s náklady na vedení války, ale ty jsou pro nás irelevantní – to byla cena za zbraně a agresi. Podívejme se na skutečné vzniklé škody: odhady nákladů na poválečnou obnovu celé zničené Evropy a Asie se pohybují v jednotkách bilionů dolarů (v dnešních cenách). To je nepředstavitelné číslo – dokud ho nepostavíte vedle účtu, který jsme už teď vystavili svým dětem za náš fosilní rauš.

Jen samotný New York City, pokud ho započítáme se všemi mrakodrapy Manhattanu, metrem, třemi mezinárodními letišti a nevyčíslitelným kulturním kapitálem, má tržní hodnotu kolem 10 bilionů dolarů (250 bilionů korun).

Zastavte se u toho čísla. Zánik jediného města (NYC) zvýšenou hladinou moře je řádově srovnatelný s fyzickými škodami, které napáchala celá druhá světová válka po celém světě. Nepočítáme tanky, počítáme trosky. Pokud fyzické škody za celou druhou světovou válku odpovídají jednomu současnému městu, pak si uvědomte, že my jich v součtu nyní „odpisujeme“ stovky. Plus přístavy, plus úrodné delty. Klimatická krize není „válka“. Je to ekonomická anihilace v rozsahu, který historie nezná.

Někdo by mohl namítat, že oněch devět metrů vzestupu budeme patrně dosahovat více století než jedno, a tedy se náklady v čase rozprostřou a my se prostě přizpůsobíme. Těmto lidem zřejmě přijde ekonomicky lepší stavět všechny globální přístavy, celá města a chránit zemědělskou půdu znovu a znovu každých pár dekád. Představa, že můžete k bariéře v oceánu každý rok přistavět pár milimetrů betonu a mít důsledky vyřešené, je čiré inženýrské i ekonomické šílenství. Vzestup hladiny oceánů už navíc dávno není lineární, ale vykazuje jasnou akceleraci (zrychlení), což je charakteristický znak exponenciálního růstu a pružiny, která jednou praskne. Zatímco po většinu 20. století byl vzestup relativně stabilní (lineární), v posledních desetiletích se „motor“ tohoto procesu rozeběhl na mnohem vyšší obrátky a nechystá se ani zrychlování samé zastavit.

Protipovodňová ochrana není skládačka z Lega. Nemůžete donekonečna navyšovat hráze na podloží, které na to není stavěné, aniž byste čelili katastrofálním průsakům spodem nebo totálnímu kolapsu stability pod obrovským tlakem masy vody. Pokud by se lidstvo pokusilo o takovou lineární adaptaci, změnilo by celou globální ekonomiku v jednu obří, neustále se opakující sisyfovskou stavbu. Veškerý kapitál, který mohl jít do vědy a nových technologií, školství nebo rozvoje, by pohltila marná snaha udržet slanou vodu za dveřmi. Všechny ty řeči o adaptacích místo rázných škrtů původce klimatických změn jsou pohádkami pro choromyslné.

Přístav totiž není jen molo, je to gigantický organismus napojený na sklady a továrny, který nemůžete každých dvacet let posunout o kus dál do vnitrozemí. Tato pomalost procesu není výhodou, ale další pastí. Znamená to, že budeme pálit zdroje na nekonečné látání děr v potápějícím se systému, místo abychom budovali nové a smysluplné. Není to adaptace, je to jen nesmírně drahá a bolestivá křeč, při kterém budeme každou vteřinu splácet úroky z našeho dnešního dluhu.

V zóně do 10 metrů nad mořem leží přibližně 20 % až 30 % veškerého světového fixního kapitálu. Nejsou to jen budovy, jsou to přístavy, kterými protéká 90 % světového obchodu. Při vzestupu o 9 metrů přestanou existovat všechny komerční přístavy světa. Dodavatelské řetězce se nezhroutí – ty prostě zmizí.

Celková přímá škoda na majetku při zvednutí moře o ono minimum se odhaduje na 80 až 120 bilionů USD. V českých korunách mluvíme o nepředstavitelných 3 biliardách korun (3 000 000 000 000 000 Kč). Tohle není investice, to je čistý odpis hodnoty. Oceánem zalitá území jsou ztracena navždy. Je to amputace ekonomických údů lidstva.

Pokud k tomu přičteme škody ve zbytku světa typu kolaps pralesů nebo ze zvýšené četnosti a intenzity extrémních jevů typu superhurikánů, globálních požárů, bleskových záplav a dalších katastrof, které budou drtit vnitrozemí se stejnou bezohledností, s jakou oceán polyká pobřeží, dostaneme se spíše k řádu desítek biliard.

K pochopení rozsahu přicházející katastrofy se ale můžeme dostat i z „druhé strany“. Ekonomové jako Robert Costanza se pokusili vyčíslit hodnotu „služeb“, které nám planeta nyní poskytuje zdarma (čištění vody, opylování, produkce kyslíku, regulace klimatu).

Zde narážíme na tu nejodpudivější lež současnosti, kterou šíří populisté typu Motoristů nebo proruských fosilních fašistů. Tvrdí, že ochrana klimatu je „drahá“. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Nejdražší věc, kterou lidstvo kdy udělalo, je, že dovolilo těmto lidem popírat fyziku a dalo jim sílu ovnivňovat dění a manipulovat veřejnost.

Pálit dnes fosilní paliva, protože jsou „levná“, je jako slavit v rodinném rozpočtu, že jsme ušetřili za opravu střechy, zatímco nám do domu prší kyselina, která celý dům během geologického okamžiku kompletně rozpustí. Každý barel ropy, který dnes spálíme, má v sobě započítaný budoucí „příkaz k demolici“ majetku za tisíce dolarů.

Benzín není levný. Uhlí není levné. Je to jen největší mezigenerační krádež v historii. My dnes konzumujeme energii za pár dolarů, ale budoucím generacím tím mažeme majetek v hodnotě biliard. Je to tunel, proti kterému jsou všechny korupční skandály historie a všechny války a destrukce jen dětskou hrou.

To, jak nyní pavědečtí konspirátoři křičí o neúnosných nákladech Green Dealu a odevzdávání moci skrze energetický přechod, je v kontextu tvrdé reality naprosté šílenství. Ve skutečnosti totiž na záchranu obyvatelnosti planety dáváme jen ubohé drobky ze stolu. Současnost je přitom jedinou a poslední dobou, kdy nám k odvrácení nejhorších scénářů stále ještě stačí vyčlenit jen pár procent z celkového globálního HDP. Je to ta nejlevnější pojistka v dějinách lidstva a poslední šance, jak si koupit budoucnost za zlomek její skutečné ceny.

Právě tuto poslední možnost nám ale nyní berou lháři, kteří jsou pro krátkodobé zisky a další jachty hrstky jednotlivců ochotni nechat zavraždit svět, jak ho známe. Zatímco nás tito manipulátoři straší cenou za transformaci, ve skutečnosti nás připravují o jedinou cestu, jak se vyhnout totálnímu bankrotu civilizace. Je to nejděsivější podvod historie: přesvědčili část veřejnosti, že „drahá“ je záchrana, zatímco totální anihilace všech hodnot je prý ekonomicky nevyhnutelná. Pokud tuto poslední slevu na přežití nevyužijeme, historie nás neoznačí za oběti špatné politiky, ale za druh, který se nechal vědomě zlikvidovat pro profit několika fosilních mafiánů a jejich organizací.

Navíc bohužel platí že současná psychicky zdemolovaná populace, která dnes vyšiluje z neexistující „Fialovy bídy“, bude na skutečné fatální zhroucení svých životních a ekonomických podmínek reagovat násobně destruktivně, podvědomě a chaoticky. Uvidíme, že překonané barbarské epochy překonané vůbec nejsou a podvědomé zdroje jen dřímaly v našich mozcích dál. Uvidíme že dozorci v koncentračních táborech „spořádaného Německa“ nebyli ojedinělou psychickou anomálií, ale že podobná stvůra dřímá takřka v každém, kdo rezignoval na humanistické paradigma a přiklonil se k některé ze současných forem internetového fašismu. Průměrný stav populace se totiž zhoršuje stejně jako ve 30. letech. Místo logického příklonu k vědě si lidé dobrovolně destruují kognitivní schopnosti v emočních smyčkách sociálních sítí. Tyto smyčky byly záměrně vytvořeny k tomu, aby masy už nikdy nebyly schopné fungovat racionálně a na základě vědeckých faktů. Žijeme v době řízeného deliria, kde je pravda nahrazena afektem a nikomu nevadí že ten afekt vlastně chce vyhladit i vlastní živočišný druh, stejně jako mnoho dalších.

Tento nejzkorumpovanější ideologický systém v historii funguje díky dokonalému PR. Věděli jste, že např. i ten zdánlivě bohulibý koncept osobní uhlíkové stopy zpopularizovala v roce 2004 společnost British Petroleum (BP)? Cíl byl prostý: odvést pozornost od faktu, že za 71 % globálních emisí může pouhých 100 firem a že potřebujeme systémové řešení. Místo abychom řešili, proč stát dotuje uhlí a oligarchové bohatnou na ničení biosféry, řešíme, jestli jsme správně vytřídili kelímek od jogurtu. Řešení nestojí na individuích, ale na kolektivní změně systému. Individuální odpovědnost totiž bez spravedlivého systému vede k větším ekonomickým ziskům těch bezohledných, k jejich neustále se zvětšujícímu podílu na globální ekonomice a z něj pocházejícímu většímu politickému tlaku na další bezohlednost. USA a Trump jsou jasným příkladem.

Oligarchové a fosilní korporace navíc používají část svých zisků z této „vydrancované budoucnosti“ nejen pro propagaci svých fosilních ideologicých lží, ale i jako neideologické společenské anestetikum. Financování sportovních klubů, nákup fotbalových útočníků nebo mecenášství v kultuře – to vše slouží k získání tzv. Social Licensing (společenské licence). Je těžké vnímat fosilního miliardáře jako parazita na budoucnosti vašich dětí, když právě koupil za stovky milionů novou hvězdu vašemu oblíbenému klubu. Je to moderní verze „chleba a her“, zatímco se za horizontem zvedá hladina oceánu. Kdo že to v ČR vlastní největší fotbalové kluby a na čem zbohatnul?

Lidé věří, že „vymyslíme technologie“. Jenže technologie vyžadují energii a suroviny.

Zde narážíme na největší manipulaci současné politické debaty. Populisté a fosilní magnáti nám vštěpují představu, že narovnání cen o externality (tedy danění skutečných škod fos. paliv) by znamenalo okamžitý pád střední třídy do chudoby. O nejchudších nemluvě. Je to lež.

Abychom pochopili bohatství dnešní oligarchie a korporací navázaných na fosilní energie, musíme se vrátit k základům fyziky. Energie není jen komodita – je to ekvivalent práce. Jeden litr benzínu obsahuje energii odpovídající přibližně 100 hodinám těžké lidské práce. Když oligarcha využívá energetické zdroje, nepodmaňuje si jen „surovinu“, ale kupuje si schopnost vykonávat obrovské množství práce bez nutnosti platit lidi.

Představte si to na jednoduchém příkladu: Zaplatíte firmě velkou sumu za to, že vám vyveze septik. Cena je vysoká, protože zahrnuje cestu k čističce vzdálené 10 kilometrů, poplatky za ekologickou likvidaci a náročnou technologii. Majitel firmy ale udělá něco jiného – septik jen přečerpá přes plot k sousedům na zahradu.

Co se stane?

To je přesný popis fosilního kapitalismu. Energie vykoná pro civilizaci práci za biliony dolarů. Oligarchové nám tuto práci prodávají za v podstatě tržní cenu, která odpovídá její užitečnosti. Ale náklady na „vyčištění“ následků této práce (emise, rozvrat klimatu, ztráta biodiverzity) do té ceny nezahrnou. Prostě ty splašky „přečerpají“ na zahradu budoucích generací.

Často slyšíme argument, že kdybychom zavedli přísnou ochranu klimatu, energie by prostě jen ještě zdražily a oligarchové by bohatli dál. Jenže to je omyl. Pokud by onen oligarcha musel skutečně likvidaci obsahu „septiku“ odpovědně realizovat, jeho zisky by se drasticky propadly a dostaly pod tlak. Čelil by totiž konkurenci čistších technologií, které by to díky své efektivitě dokázaly levněji.

Vývoz septiku by vás tedy ve výsledku stál díky pokroku, který byl skutečným konkurenčním tlakem iniciován, stejně a soused by neměl zničenou zahradu – jen onen podvodník by neměl další jachtu. Která varianta je společensky prospěšnější?

Bohatství uhlobaronů a ropných šejků není výsledkem „efektivity“. Je to v podstatě renta z podvodu. Jsou bohatí jen proto, že jim systém dovolil privatizovat hodnotu práce vykonané energií, ale socializovat (rozprostřít na nás všechny) náklady na její dopady. Jejich miliardy nejsou „vytvořená hodnota“ – jsou to nevyplacené mzdy přírodě a ukradený majetek a život našich dětí. Rusko z nezaplacených externalit dokonce platí válku, patrně proto že budoucí miliardy obětí jsou mu v jeho psychopatii málo a chce zabíjet hned.

Oligarchové a jejich média navíc používají střední třídu a její strach jako lidský štít. Proto ty média ostatně kupují, viďte pane Tykači. Kdykoliv se mluví o externalitní např. uhlíkové dani, greendealu atd. začnou křičet: „Chudáci lidé nebudou mít čím topit!“ Ve skutečnosti tím ale nebrání vaše topení, ale své právo na další miliardu zisku, kterou vytáhnou z budoucnosti vašich dětí nebo při jejich narůstající drzosti i z vašich současných daní jako podporu jejich nečisté energii.

Je to psychologická válka: vmanévrovali nás do pozice, kdy máme pocit, že bojovat za planetu znamená bojovat proti vlastní peněžence. Ve skutečnosti je to boj za spravedlivý trh, kde nikdo nesmí bohatnout na úkor společného přežití.

Systém, který v jedné ruce produkuje extrémní soukromé přebytky oligarchů a v druhé není schopen financovat vlastní přežití, je v terminální fázi. Existence fosilních miliardářů v době, kdy „nemáme peníze“ na záchranu biosféry, není jen etický problém, je to termodynamická anomálie.

Nejšílenější na současné situaci není ale daný stav, ale především jeho trendy. Zatímco v 70. letech – tedy století poté, co o vlivu CO2 psali první vědci – uvažovaly o nutnosti řešit situaci i samotné fosilní korporace (jak vyplývá z jejich odtajněné interní komunikace), o půl století později do politiky naopak aktivně dosazují lidi, jejichž jediným úkolem je zajistit, aby k žádné reakci nedošlo.

Sebevražednému nadržování fosilní cestě nebylo možné konkurovat, protože její skutečné náklady nikdo nevymáhal, a stát ji naopak ještě dotoval. Síly brzdící náš technologický progres, které nás dovedly na okraj propasti, dnes přesto nejsou opovrhované ani slabší než kdysi – naopak, posílily a ovládly celé demokratické státy, jak vidíme v USA nebo začínáme sledovat v ČR. Zde populistický marketing stran internetového fašismu vsadil na antiregulaci, kdy i tu nedostatečnou ekologickou složku v cenách energií má znovu převzít stát a platit ji z rozpočtu místo konkrétních subjektů. Stát tak bude z peněz nás všech fakticky dotovat i vyhřívání bazénů v průhonických vilách. Nejde jen o byznys, jde o ovládnutí politického prostoru těmi, kteří bohatnou na udržování statu quo.

Abychom si uvědomili, v jak hlubokém sebeklamu žijeme, stačí se podívat na nedávnou minulost. Pandemie COVID-19 byla oproti tomu čemu budeme čelit z hlediska historie jen drobnou, marginální epizodou – biologickou nepříjemností, která zabila zlomky procent populace. Přesto tento „drobný otřes“ stačil k tomu, aby se globální ekonomika dostala na pokraj kolapsu a státy se začaly nekontrolovaně zadlužovat.

Pokud nás na kolena srazila jedna mutující bílkovina, co s námi udělá fyzikální rozvrat planety a nárůst hladin oceánů? Doba kdy tyto očekávání budou tak zřejmé že se promítnou i do plánů natvrdlých krátkodobě uvažujících ekonomů a finančníků? Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco covid šlo „přeplatit“ budoucím dluhem a masivním využitím levných fosilních paliv pro obnovu, klimatický rozvrat je dluhem, který se právě splácí. Fyziku nelze uplatit tiskem peněz. Nemůžete vytisknout novou úrodnou půdu ani odtáté ledovce. Nemůžete donekonečna pálit uhlí a pokrývat sněhem celé hory, aby jste udrželi lyžařský byznys nad vodou. Na rozdíl od pandemie zde neexistuje cesta „zpět k normálu“ – čeká nás permanentní stav krizové přestavby civilizace v prostředí, kde už nebudeme mít k dispozici použitelný nástroj levné energie k jejímu financování, který nebude stav ještě dále zhoršovat.

Tento stav má ještě jednu zajímavou novinku. V průběhu příštích let nebude lidská inteligence tou jedinou, která se bude největším problémem v lidské historii bude zaobírat. Pokud v této souvislosti mluvíme o příchodu obecné umělé inteligence (AGI), mluvíme o entitě, která nebude zatížena lidskými emocemi ani závislostí na dopaminu nebo cíleně sobecky slepá. Naopak bude mít schopnost extrapolovat trendy a vidět jejich vyústění. Jak taková inteligence vyhodnotí současné ke kolektivní sebevraždě mířící lidstvo?

Pravděpodobně neuvidí „korunu tvorstva“, ale biologickou poruchu. Druh, který vědomě ničí svůj vlastní operační systém (biosféru) pro krátkodobý zisk, je z logického hlediska pro další společnou evoluci nebezpečný. AGI by mohla dojít k děsivému závěru: eliminace lidského hamižného bezohledného chaosu je nutnou podmínkou pro pokračování vědomí. Mohla by zvolit jeho vlastní formu v rovnováze s planetou, než aby dopustila, že ji „šílená opice utržená ze řetětězu“ vezme s sebou do hrobu.

Jednou z mála cest z přicházející tragedie je využít AI jako ultimátního účetního planety. Systém, který do každého nákupu a rozhodnutí okamžitě započítá skutečné náklady (externality). Pokud spálení jednoho barelu ropy uvolní do atmosféry emise, jejichž fyzické odstranění současnými technologiemi stojí přibližně 350 až 400 dolarů, musí tento barel stát o 400 dolarů víc. Tyto prostředky musí být okamžitě investovány do technologií zpětného záchytu CO2. Jen tak zajistíme, že se celkový stav planetárního systému nebude neustále zhoršovat na úkor budoucnosti.

Tento trh s externalitami přitom není tak utopický, jak se na první pohled zdá. Neznamená to, že by lidé museli povinně zchudnout, ale že se peníze přestanou hromadit na jachtách fosilních oligarchů a začnou konečně platit reálnou práci spojenou s údržbou našeho životního prostoru. Je to prosté narovnání cen se skrytým evolučním mechanismem konečně řídícím svět správně: buď energetický zdroj pokryje náklady na svou existenci, nebo je to ekonomický parazit, který přežívá jen díky mezigenerační krádeži a je třeba ho nahradit modernější a levnější technologií. Například nedává žádný smysl vyrábět drahá syntetická paliva pro neefektivní spalovací motory, když přímé nabití elektromobilu spotřebuje jen zlomek této energie. Ale takto fungující trh by narovnal svět sám ve skutečné tržní soutěži, která na planetě NIKDY skutečně neexistovala.

AI by měla rovněž sloužit i jako filtr, který odřízne od rozhodování ty, kteří propadli lžím, a narovná náš pokřivený svět podle fyzikální reality. Současné sebevražděné směřování vedené sociopaty u moci, kteří využívají lžemi zmanipulovanou většinu obyvatel disociovanou od reality a pravdy pro své další neoprávněné bohatnutí je zkázonosným modelem, který nakonec zničí všechny a všechno.

Stojíme před volbou. Buď dobrovolně odevzdáme „ekonomický volant“ realitě a etice, nebo budeme dál pokračovat v naší soukromé válce proti budoucnosti. V tom druhém případě se AGI možná postará o to, aby vědomí pokračovalo už jen na bázi nul a jedniček (nebo kvant) bez jeho dřívějších biologických nositelů, kteří se neosvědčili. Planeta se přenastaví a resetuje a my budeme jen krátkou, tragickou poznámkou pod čarou o druhu, který byl příliš chytrý na to, aby ovládl atom, ale příliš hloupý na to, aby pochopil, že nemůže jíst peníze a pít toxické splašky. Možná si nakonec AGI navrhne nějakou rozumnější a méně bezohlednou a destruktivní opičku na hraní aby nebyla sama.

A nebo v našem kolapsu nepřežije ani ta nová forma inteligence a bude se miliony let čekat na to až se potomci ploštěnek či švábů naučí číst a vzdělávat.

Omlouvám se čtenářům za několik posledních neradostných textů, ale pravda je podstatnější než naše emoční reakce na ni. Její přijetí bylo nezbytným východiskem k uvědomění si, že potřebujeme řešení, která leží zcela mimo mantinely představ většiny z nás. Otevřít se jim bylo možné jen skrze představení scénářů, ke kterým nevyhnutelně dojde, pokud nebudeme jednat. Pojďme se tedy v následujícím období konečně společně zabývat tím, co by pomohlo naše neradostné směřování zvrátit.