Článek
Tento text přímo navazuje na hlavní článek, který vysvětluje, jak fosilní průmysl lživě zablokoval náš technologický pokrok a přechod na čistší, v rovnováze fungující civilizaci.
Skutečný důvod, proč naše populace vystřelila z necelých dvou miliard na začátku 20. století na dnešních osm, je takzvaný Haber-Boschův proces a navazující masivní produkce umělých dusíkatých hnojiv. Tato hnojiva se vyrábějí převážně ze zemního plynu a ropných derivátů. Moderní zemědělství je v podstatě jen proces přeměny fosilních paliv na jídlo. Nasytili jsme miliardy lidí, ale vytvořili jsme umělou nosnou kapacitu planety (obecně zvanou úživná kapacita prostředí), která bez neustálého přísunu této „drogy“ okamžitě zkolabuje. Náznaky toho pozorujeme nyní při uzavření Perského zálivu, kde se část těchto hnojiv produkuje. Navíc toto agrochemické zemědělství zanechává externality, zničenou a otrávenou půdu, vodu, zdecimovaný hmyz a další apokalyptickou „úrodu“, kterou jednou zdědí generace, které budou mít tu smůlu, že tento dluh už nebudou moci hromadit, ale budou naopak těmi, kdo ho bude splácet svým hladem.
Takzvaná zelená revoluce – kterou by bylo mnohem přesnější nazývat revolucí agrochemickou – sice ve dvacátém století odvrátila hrozbu globálního hladomoru, ale nebyla ve skutečnosti žádným triumfem lidského ducha nad přírodou. Byla to jen masivní aplikace fosilních paliv do zemědělství. Kdybychom se posledních padesát let vyvíjeli pomaleji, organičtěji a bez této „energeticko-chemické dotace“, lidská populace by se přirozeně ustálila na mnohem udržitelnějším čísle, které odpovídá skutečné nosné kapacitě planety.
Místo toho jsme využili fosilní steroidy k vytvoření systému takzvaných globálních obilnic. Dnes jsme svědky toho, jak gigantické monokulturní lány ve Spojených státech či na Ukrajině chrlí obrovské masy obilí, zatímco na spáleništi pralesů vznikají nekonečné plantáže sóji a rýže. Princip je ale všude stejný: po několika málo úrodách se přirozená síla půdy zničí. Z pole se stane závislý pacient, který by bez neustálého přísunu fosilních hnojiv a agrochemických postřiků nevyprodukoval už vůbec nic. Takto vzniklé potraviny následně živí miliardy obyvatel na opačném konci světa. Tento systém je ale naprostou iluzí nezávislosti a bezpečí. Je to jen jiná forma spalování ropy a plynu. Tyto masy jídla by nikdy nevyrostly bez milionů tun umělých hnojiv vyráběných ze zemního plynu a bez těžké naftové mechanizace. A nikdy by se nedostaly k hladovějícím masám bez flotil zaoceánských lodí polykajících mazut. Fosilní průmysl tak nejenže rozbil křehkou přírodní rovnováhu, ale zcela pokřivil i základní demografické zákony a připravil budoucnosti smrtelnou past dosud nepoznaných rozměrů.
Například stomilionový Egypt, učebnicový příklad této demografické pasti, dnes dováží zhruba 190 kilogramů obilovin ročně na každého svého obyvatele. A to zdaleka není rekordmanem – bohatší státy s obří a umělou produkcí masa pro svůj dobytek dovážejí násobky tohoto čísla. Ta nejlidnatější země světa, bezmála jedenapůlmiliardová Indie, se dnes jeví v produkci jídla jako překvapivě soběstačná. Je to ale naprostá iluze. Svou obří populaci dokáže uživit jen díky tomu, že je druhým největším světovým spotřebitelem a gigantickým dovozcem umělých fosilních hnojiv. Její potravinová nezávislost je tak ve skutečnosti jen brutální a mimořádně křehkou závislostí na nepřetržitých dodávkách zemního plynu a cizí agrochemie.
Umělý přísun extrémně levných kalorií totiž v mnoha rozvojových oblastech světa umožnil udržet při životě model drastické porodnosti. Z obrovského počtu dětí se stala krutá ekonomická loterie – rodiče jich plodí co nejvíce ve snaze maximalizovat šanci, že alespoň jedno z nich získá placenou práci. A protože jsou základní průmyslově vyprodukované plodiny díky skryté fosilní dotaci tak absurdně levné, dokáže i jeden pracující člověk z minimálního platu fyzicky uživit celou širokou rodinu a udržet tento cyklus v chodu. Problém se tím ale nevyřešil, nýbrž oddálil a zvětšil. A navíc znevýhodňoval ty odpovědné.
Vytvořili jsme totiž globální populační převis, který zhruba trojnásobně překračuje počet obyvatel, jenž je planeta schopna rovnovážně a dlouhodobě zajistit. Stvořili jsme miliardy těl doslova z ropy. A aby byl tento paradox doveden k dokonalosti, touto stejnou, fosilně naspídovanou ekonomikou jsme nyní ještě ke všemu zároveň vytvořili dokonalou náhradu za lidskou práci. Extrémně levná a koncentrovaná energie nejprve nahradila lidskou svalovou sílu těžkou mechanizací a nyní, v kombinaci s výpočetním výkonem, nahrazuje i sílu kognitivní. Z obrovské části naší uměle nafouknuté populace se tak stává masa, která bude z čistě ekonomického a produkčního hlediska pro systém vlastně zcela neužitečná. Bez levné ropy by se tento sebevražedný demografický a ekonomický scénář s největší pravděpodobností nikdy nestal a jeho děsivé vyvrcholení by se neodehrálo.
Svět bez ropných oligarchií a konec válek o zdroje
Pokud by se energetika uplynulého půlstoletí vyvíjela na základě vědy a pravdy, největší geopolitická změna by se odehrála v samotném rozložení globální moci. Slunce, vítr, voda a další možnosti obnovitelné energetiky jsou totiž z podstaty věci decentralizované zdroje – nacházejí se prakticky všude. Nelze je takto zmonopolizovat, nelze na ně uvalit embargo a nelze s nimi vydírat zbytek planety. Nelze vytvořit ultra bohaté diktatury těžící z náhody, že právě na jejich území se našly fosilní zdroje.
Bez závislosti na fosilních palivech bychom dnes nežili ve světě ropných sultanátů a nedotknutelných jaderných oligarchií, které svými bezednými rozpočty rozkládají mezinárodní řád. Zmizela by do nebe volající arogance moci, kdy si majitelé těchto špinavých zdrojů financují své x-té superjachty na úkor živořící přírody a zbytku lidstva. Především by ale nevznikla situace, kdy pouhých dvacet největších světových firemních znečišťovatelů nese přímou odpovědnost za třetinu veškerého ničení našeho světa.
Absence petrodolarů by zcela přepsala mapu globálních konfliktů. Nezažívali bychom napětí a války spojené například s Ruskem, Íránem nebo Venezuelou. Pokud si nyní říkáte, že války nejsou jen o ropu a zdroje a že například u Íránu jde o hrozbu získání jaderných zbraní, tak se sami sebe zeptejte: proč stále nerušeně stojí KLDR, ještě zrůdnější režim, který k nim dospěl už dávno? Světovému společenství by totiž mohlo být naprosto lhostejné, jak si tamní obyvatelstvo řeší fakt, že mu vládne vrstva oligarchů nebo náboženských fanatiků – tito diktátoři by zkrátka neměli obrovský globální vliv a silné armády, protože by neseděli na sudech bohatství. Podobný osud by čekal i Rusko. Bez gigantických příjmů z vývozu plynu a ropy by tato oligarchická společnost narazila na svou vlastní nuznost a technologickou zaostalost. Nikdy by neměla k dispozici bezedný válečný fond, z něhož by mohla financovat nesmyslné a zničující války proti sousedním zemím.
S úpadkem fosilní moci by se ruku v ruce vyčistila i domácí politika. Fosilní průmysl a agrochemické zemědělství by nekorumpovaly vlády a nekupovaly si legislativu ani dotace na míru. A co je možná nejdůležitější pro zdravý rozum společnosti – ušetřeni bychom byli i masivních dezinformačních kampaní. Obyvatelstvo by nebylo systematicky měněno v pavědecké šílence, z nichž někteří dnes věří na placatou Zemi a sveřepě tvrdí, že globální oteplování vůbec nehrozí. Společnost by se opírala o kritické myšlení a fakta, nikoliv o placenou propagandu ropných či uhelných baronů, násilně se držících svého osla, který se otřásá a padá z něj zlato do jejich kapes.
Současný člověk organizovaný do států a korporací se většinou chová jako rakovina Země. Rakovina není jen shluk buněk, je to v podstatě parazitický superorganismus, který se vyvinul z původního těla. Nádory mezi sebou dokážou dokonce i soutěžit o živiny. Budují si vlastní infrastrukturu (vlastní krevní cévy – angiogeneze), aby vysály z hostitele co nejvíc zdrojů na úkor zbytku těla. Rakovinná buňka „neví“ a neřeší, že když zabije hostitele, zemře taky. Její jediný evoluční program je agresivní růst a dominance v daném okamžiku. Makroorganismy jako USA a SSSR v době studené války se chovaly přesně jako dva obří nádory bojující o to, kdo dřív vysaje planetu, s naprostou ignorancí faktu, že sdílejí jeden krevní oběh (klima). Pokračuje to až do dnešní doby, je evidentní, že lidstvo na této úrovni nemá žádné pokračování. V evoluční biologii se to popisuje jako fenomén tzv. „runaway selection“ (závody ve zbrojení uvnitř druhu). Nejznámějším příkladem je vyhynulý irský los (Megaloceros). Samci spolu soutěžili o dominanci a samice, takže evoluce tlačila na to, aby měli stále větší a těžší parohy. Nakonec měli parohy tak gigantické a energeticky náročné (až 40 kg), že když se změnilo klima a ubylo potravy, tento druh plošně vyhynul. Samci, kteří spolu bojovali, se do sebe někdy parohy zaklesli tak pevně, že nedokázali ustoupit a oba zemřeli hlady. Přesně to byla jaderná a fosilní doktrína USA a SSSR – tak obrovské zbraně a taková spotřeba zdrojů jen pro udržení dominance, že to ten druh nakonec stáhne pod hladinu. Dnes se přidala ještě Čína. Příprava na schopnost zabít druhé je důležitější než přežití druhu.
Hořké probuzení a otázka našeho přežití
Tohle všechno jsme mohli mít. V takovém světě jsme dnes mohli žít, kdyby zájmy fosilní lobby včas nezkorumpovaly globální politiku a neumlčely vědecký pokrok. A přitom naše představy o dokonalých elektromobilech a čistých městech jsou vlastně jen ubohou, vylepšenou kopií naší současnosti. Skutečná realita alternativního vývoje by nás nejspíš šokovala. My totiž vůbec nevíme, kam až mohlo lidstvo dospět a jaké technologie jsme mohli vyvinout, kdybychom se nespokojili s tou nejprimitivnější formou získávání energie a nerozhodli se vyhladit většinu členů té budoucí generace, v které tento fosilní flám zkolabuje.
Pálit stamiliony let staré uhlíkové depozity bylo zkrátka příliš snadné. Byla to líná zkratka, která na půl století uspala lidskou invenci. Možná bychom dnes již desítky let běžně využívali solární vodík, komerční jadernou fúzi nebo revoluční technologie, o kterých dnes nemáme sebemenší tušení, jednoduše proto, že bylo pro fosilní oligarchy výnosnější dál těžit a pálit staré mrtvé pralesy a lhát o tom, než financovat a hledat skutečná rovnovážná řešení.
Možná se ptáte, kdo by to všechno zaplatil. Odpověď je prostá: ty peníze v systému celou dobu byly. Jen místo do výzkumu a infrastruktury odtekly do kapes fosilních externalitních tunelářů. Investice do transformace by totiž nešly z kapes střední třídy – její mzdy a blahobyt byly ovlivněny reálným konkurenčním závodem o kvalitní pracovní sílu. Skutečný nadbytek, vytvořený právě na úkor neřešených externalit a ničeného klimatu, skončil v kapsách úzkých ekonomických elit, jejichž majetek rostl zcela neúměrně všemu, včetně jejich reálného přínosu společnosti. Dnes už byla tato epizoda v dějinách promrhána, protože elity už brzy nebudou potřebovat ani střední třídu, mají AI a roboty.
A víte, co je na tomto srovnání to absolutně nejděsivější? Skutečnost, že i dnes, kdy už zcela jasně vidíme, o co všechno nás tato historická lež a korupce připravila a jaký zdevastovaný svět nám přinesla, fosilní lhaní neumírá, ale připravuje ještě nekonečně děsivější budoucí scénář. Přesto není terčem všeobecného opovržení a posměchu. Právě naopak – sílí, roste a nabírá na agresivitě.
Fosilní oligarchové a na ně napojené zájmové skupiny si nadále platí a sponzorují populistické politické subjekty – zářným lokálním příkladem je rétorika stran typu Motoristů –, aby tento smrtící stroj běžel dál. Budou ho všemi silami udržovat v chodu, dokud reálně nevymaže miliardy lidí. Skrze masivní dezinformační kampaně a vyvolávání absurdních kulturních válek se jim daří přetvářet další a další zástupy občanů v sebedestruktivní voliče. V dav, který v podstatě s nadšením odhlasuje smrt svou, a především smrt svých vlastních dětí. Demokratický kapitalismus se vyvinul v tupý prolhaný moloch, ovládaný pavědeckými lháři, zatímco dokonce i totalitní Čína pochopila podstatu problému a investuje do obnovitelných zdrojů víc než celý zbytek světa dohromady. Čím že se dnes zabývají nejbohatší Češi ovlivňující politiku? Palivy a agrochemickým zemědělstvím. Jaká náhoda, že dealer drog se stal bohatým, a zatímco narkoman umírá, snaží se mu prodat další dávky s absurdní lží, že ho vyléčí.
Jistě, cesta k čisté a vyspělé budoucnosti by nebyla bez překážek. I kdybychom při vývoji oněch nových technologií před desítkami let klopýtali a nešlo všechno hladce, snášeli bychom to jako civilizace mnohem lépe. Byla by to zkrátka přirozená, postupná daň za nezávislý pokrok. Místo toho jsme se ale nechali napojit na umělý „fosilní pervitin“. Zvykli jsme si na extrémně pohodlný, hedonistický život na obrovský ekologický dluh, který nám levná a špinavá energie poskytla. Člověk během pár krátkých let začne považovat ten poslední standard za nárokový. Nyní, když se ukazuje, že účet za tento dluh je splatný, je pro většinu společnosti představa opuštění tohoto umělého komfortu naprosto nemyslitelná.
Odpojení od této fosilní drogy už dnes nepůjde bez fatální psychologické újmy. Tento celospolečenský abstinenční příznak, spojený s panikou ze ztráty dosavadního nadstandardu, vyvolává tak obrovskou frustraci, hněv a příklon k extremismu, že tato samotná psychologická křeč dokáže rozvrátit náš svět dost možná ještě dřív, než to stihne samotný klimatický kolaps.
Jako každý narkoman se bráníme vidět, že život bez drog bude nakonec lepším životem. Nechceme vidět, že země, jako je ta naše, nemá jinou možnost než obnovitelné zdroje, protože ta druhá možnost je trvalá závislost, války, otroctví a destrukce.
Tváří v tvář této realitě se nabízí drsná, ale zcela namístě položená filozofická otázka: Má vůbec takto i k sobě bezohledný živočišný druh právo na existenci a dominanci nad planetou? V konečném důsledku totiž nedokážeme fungovat ani na úrovni těch nejprimitivnějších plazů, včetně oněch dinosaurů, kteří tu žili desítky milionů let. Evoluce a příroda neznají žádnou vznešenou „záchranu druhu“. Znají jen ten nejzákladnější, naprosto nesmlouvavý biologický program ze všech: ochránit svou vlastní DNA uloženou v potomcích. Zvíře neváhá obětovat vlastní život a komfort, aby jeho mládě mělo šanci přežít.
Nám je ale už zjevně cizí i tento absolutní základ přírodních zákonů. My dnes děláme přesný biologický a morální opak. Jsme ochotni obětovat životní prostor našich vlastních dětí a vnuků – de facto ničit nositele naší vlastní krve a DNA – zhoršováním podmínek k jejich životu. Hlavně abychom si my sami ještě chvíli udrželi ten umělý, fosilní nadstandard. Zradili jsme tak i ten úplně nejelementárnější biologický pud, který spolehlivě funguje u každého zvířete, jen abychom mohli dál bezstarostně létat letadly a žít svůj krátkozraký, hedonistický sen.
Zničení lidstva a pravděpodobná budoucí smrt miliard lidí má své konkrétní viníky. Překvapivě ale nesedí v celách s nejvyšší ostrahou. Sedí v dozorčích radách těch největších nadnárodních korporací, úřadují v nejvyšších patrech vlád nebo zrovna v klidu odpočívají na palubách svých jachet a lžou dál, nyní o tom, že Green Deal je chyba. Vlastně toho o vyspělosti a smyslu pro spravedlnost u druhu hrdě zvaného Homo sapiens sapiens víc vědět nepotřebujete. Svou budoucnost totiž prohrál s jednou jedinou primitivní lží.
Jak přesně tento největší podvod v dějinách vznikl? Pro detailnější anatomii toho, jak fosilní korporace utajily vlastní vědecké objevy a spustily půlstoletí lží, si přečtěte doprovodný text zde.
Poznámka na závěr:
V těchto textech jsme se zaměřili na to nejzákladnější, co nám fosilní oligarchie vzala: budoucnost, technologie a biologickou rovnováhu. Záměrně však necháváme stranou další gigantické rozměry této historické tragédie. Důvod je prostý – do několika článků zkrátka nelze vtěsnat absolutně vše, o co nás tato globální lež připravila a co nenávratně zničila.
Zcela jsme například vynechali naprosté zamoření našeho fyzického světa plasty a petrochemií. Kdybychom měli popsat, jak fosilní korporace z ropy nestvořily jen falešný pocit energetického nadbytku, ale rovnou celý syntetický svět, vydalo by to na samostatnou, nesmírně temnou knihu. Jen průměrný Američan dnes po sobě zanechá přes 130 kilogramů plastového odpadu ročně. Z fosilních paliv jsme stvořili doslova nový, toxický kontinent – Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu, obří rotující vír smetí, který je třikrát větší než Francie.
A co víc, dovedli jsme tím přírodu do absolutní biologické zvrhlosti. Mořští ptáci a ryby dnes masově umírají hlady se žaludky k prasknutí plnými plastových úlomků a víček. Krmí se něčím, co v jejich miliony let trvajícím evolučním vývoji nikdy neexistovalo, a jejich instinkty nemají sebemenší šanci poznat, že jde o smrtící ropnou iluzi potravy. Mikroplasty nevratně infikovaly nejen oceány a déšť, ale i krevní oběh a mozky našich vlastních dětí.
A aby byl tento cynismus doveden k dokonalosti, tytéž petrochemické korporace následně vymyslely a zafinancovaly obří alibistickou kampaň o „osobní odpovědnosti“ a „třídění odpadu“. Vytvořily tak dokonalou iluzi, že za plastovou apokalypsu může obyčejný spotřebitel, který špatně vyhodil kelímek, a nikoliv nadnárodní gigant, jenž tento nezničitelný balast cíleně chrlí po milionech tun. Mistrovsky tak přesunuly vinu a pozornost z největších systémových původců zkázy na bedra jednotlivců.
Detailní rozbor této plastové apokalypsy – stejně jako systémového zotročení skrze petrodolar, okyselování oceánů nebo plíživé chemické kastrace lidstva hormonálními disruptory – už přesahuje rámec těchto textů. Je ale naprosto klíčové si uvědomit jedno: i když se vám rozsah fosilního podvodu popsaný v této sérii zdá šokující a fatální, vězte, že jsme ani zdaleka nepopsali vše. Skutečná hloubka naší tragédie a toho, co nám tato lež vzala, je ještě mnohem děsivější.
