Článek
Anatomie lži a ukradené půlstoletí
V 70. letech 20. století měly největší fosilní korporace, v čele s giganty jako ExxonMobil, k dispozici špičkové vědecké týmy a jedny z prvních „superpočítačů“. Tito experti tehdy s děsivou přesností modelovali vliv spalování fosilních paliv a rostoucích emisí oxidu uhličitého na globální klima. Uniklá interní korespondence a odtajněné dokumenty z té doby dnes nezvratně dokazují, že vedení těchto společností plně chápalo hrozbu blížící se environmentální destrukce. Věděli, že jejich produkt nevratně mění planetu.
Rozcestí, na kterém tehdy lidstvo stálo, nabízelo dvě cesty. Tou první byla skutečná transformace. A zpočátku to dokonce vypadalo, že se touto cestou vydáme. Nešlo totiž o to, že by alternativy neexistovaly nebo představovaly jen nerealistickou utopii. V 70. letech, v reakci na tehdejší ropné šoky, giganti jako Exxon, BP či Shell skutečně využili svůj astronomický kapitál a začali masivně investovat do solární a geotermální energie i do vývoje pokročilých baterií. Výzkumníci Exxonu například v té době díky inovacím srazili cenu solárních panelů o neuvěřitelných 80 procent. Obří korporace tehdy stály na absolutní špičce zeleného pokroku a měly v rukou technologický klíč k transformaci.
Jakmile se ale v 80. letech ceny ropy na světových trzích stabilizovaly a ukázalo se, že starý, špinavý model ponese ještě chvíli vyšší a bezpracnější zisky, vedení těchto firem inovativní divize chladnokrevně zařízlo. A co víc – nejenže své vlastní slibné výzkumy tiše uložilo k ledu a bránilo skrz patenty jejich využití jiným subjektům, ale navíc začalo ty patenty cíleně skupovat i od nezávislých vývojářů, aby je mohlo použít jako zbraň. Křiklavým příkladem je ropný gigant Chevron, který na přelomu tisíciletí získal kontrolu nad patenty na tehdy nejpokročilejší velkokapacitní baterie (NiMH). Následně uplatnil tak agresivní a restriktivní licenční politiku, že fakticky zablokoval jejich použití v plně elektrických autech. Automobilkám bylo dovoleno tyto baterie používat nanejvýš v hybridech, které stále potřebovaly spalovat benzin. Nástup čistých elektromobilů tak byl zcela legálně a uměle paralyzován na celou další dekádu. Vědomě tento reálný pokrok potlačili, aby ochránili svůj budoucí uhlíkový monopol. Fosilní lobby tedy zvolila druhou cestu: zisk za každou cenu. Místo aby si civilizace fosilním palivem zaplatila cestu ven ze závislosti, koupila si za něj rychlejší jízdenku do pekla.
Místo energetického přerodu začala fosilní lobby raději obrovské množství peněz „investovat“ do jedné z nejrozsáhlejších a nejlépe financovaných dezinformačních kampaní v lidské historii. Byla uplatněna strategie, kterou předtím úspěšně testoval tabákový průmysl – zasít pochybnosti. Miliony dolarů plynuly do pochybných „think-tanků“, které měly za úkol zpochybňovat vědecký konsenzus. Souběžně probíhala masivní korupce politického aparátu. Skrze agresivní lobbing si ropné a uhelné korporace zajišťovaly obří státní dotace, daňové úlevy a legislativní ochranu. Změna kurzu byla uměle a násilně zastavena.
A tato kriminální paralýza neskončila v minulém století. Zcela šokující a čerstvý důkaz toho, jak se čistá konkurence likviduje i dnes, navíc za peníze daňových poplatníků a za přímé asistence nejvyšších pater státního aparátu, se odehrála před pár dny. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa oficiálně podepsala dohodu s francouzským energetickým gigantem TotalEnergies, kterému vyplatí z americké státní pokladny bezmála miliardu dolarů (928 milionů). Důvod? Firma se za tuto astronomickou částku zavázala, že zruší své dva plánované obří projekty pobřežních větrných elektráren a už nikdy nebude v USA podobné technologie stavět. A aby byla absurdita tohoto kroku dovedena k dokonalosti, dohoda obsahuje striktní podmínku, že TotalEnergies musí celou tuto miliardu povinně investovat výhradně do nových fosilních projektů – do těžby ropy a zkapalněného plynu v Texasu. Je to absolutní ukázka destrukce volného trhu v přímém přenosu. Fosilní stát si za peníze občanů doslova zaplatil popravu inovativní konkurence, aby ochránil svůj toxický monopol a ještě více poškodil příští generace.
Dnešní hybridně zpracované zombie populaci mohou Macinkové a Turkové připadat jako novátorští myslitelé, kteří konečně „říkají pravdu“. Ve skutečnosti jsou to ale jen užiteční pěšáci desítky let staré fosilní manipulace – lži, která se jednou zapíše jako ta vůbec nejvražednější v dějinách civilizace. To, že ještě po dekádách skáčeme uhelným a ropným baronům na jejich Motoristické triky, je ukázkou toho, že většina lidí nezvládá rozhodování o systému, na kterém jsou zcela závislí.
Představme si ale onen alternativní scénář. Představme si, že by člověk byl nejen myslící, ale i odpovědný druh a že naše korporace nejsou bezohledné molochy ochotné vyhladit i další pokolení svých vlastníků. Představme si, že by nepodnikly kroky, které učinily. Co kdyby vědecká fakta nebyla umlčena, peníze by neotrávily politická rozhodnutí a svět by se posledních padesát let vyvíjel na základě odpovědnosti, pravdy a racionality v oblastech s fosilními palivy souvisejícími? Jaký by byl náš dnešní svět?
Kdyby vývoj nebrzdila snaha o udržení fosilního monopolu, nacházeli bychom se dnes v úplně jiné civilizační epoše. Půlstoletí je v technologickém vývoji obrovská doba – stačí si porovnat telefon ze 70. let s těmi současnými chytrými telefony. Pokud by stejná invence, nerušená podpora států a tok stovek miliard dolarů z výzkumu a vývoje směřovaly od roku 1975 do čisté energetiky, náš dnešní svět by byl k nepoznání.
Byl by to svět, kde by se ekologická a technologická vyspělost doplňovaly, nikoliv vylučovaly. Společnost by byla postavena na základech, které respektují limity naší planety, a přesto nabízejí vysoký životní standard. Mělo by to vliv na mnoho oblastí, o kterých to často ani netušíme.
Padesát let náskoku: Doprava a města budoucnosti, která jsme nahradili kouřem a nemocemi
Kdyby např. automobilový průmysl nebral uplynulých padesát let spalovací motor jako dogma, ale jako překonanou a životu nebezpečnou technologii určenou k útlumu, naše dnešní mobilita by připomínala spíše sci-fi. Skutečný, masivně financovaný vývoj solárně poháněné vodíkové energetiky nebo elektromobility nebo bůhvíčeho dalšího by totiž začal už v 70. letech a ne až o desítky let později, kdy se tak navíc děje za neustálého házení klacků pod nohy ze strany fosilních kartelů a politiků v jejich službách.
Představme si, že by kontinuální inovace baterií a elektrických pohonů běžely na plné obrátky už od ropných šoků.
Zcela by to proměnilo to, jak vnímáme ojetá a dostupná auta. Dnes by symbolem levného, starého auta pro začínající řidiče nebyla rozpadající se Škoda Favorit nebo ojetá naftová Octavia, ale nejspíš generace starých, spolehlivých dostupných elektromobilů. Elektromotor je totiž z inženýrského hlediska geniálně jednoduchý a účinný – obsahuje zlomek pohyblivých částí oproti spalovacímu motoru, nepotřebuje olej, filtry ani složité převodovky. Například taková dvacet let stará elektrická ojetina, která by byla už x-tou generací elektroaut, by byla dál plně funkční, nenáročná na údržbu a plnila by svůj účel spolehlivě dál, pro ty ekonomicky a sociálně slabé nebo pro ty, jejichž život řídí jiné hodnoty než nejnovější model automobilu.
Pokud by šlo o současnou špičku, po padesáti letech iterací bychom už dávno neřešili dojezd nebo hmotnost lithium-iontových článků. Moderní vozy by pravděpodobně využívaly lehkou a extrémně kapacitní technologii pevných baterií (solid-state) nebo koncepty, které si dnes sotva umíme představit. Nabíjení by netrvalo hodiny ani desítky minut, ale sekundy nebo maximálně minuty – stalo by se nepozorovatelným procesem.
Společně s auty by totiž dospěla i infrastruktura pro čerpání „elektrických pohonných hmot“. Z našich měst by zmizely benzinové pumpy. Místo nich by možná existovala neviditelná síť. Auta by se mohla nabíjet bezkontaktně rovnou za jízdy na hlavních dopravních tepnách nebo indukcí na každém parkovacím místě. Po pravdě vůbec netušíme, kam bychom došli, kdyby nám tahle přítomnost nebyla ukradena zloději, kterým nevadí, že jednou budou i tyrany a vrahy, až jejich korupcí prolezlá fosilní cesta narazí na limity přežití vlastního druhu v proměněném klimatu.
A co víc, samotná města by byla čistá a tichá. Zmizel by všudypřítomný hluk motorů a vrstva jedovatého prachu a smogu, která dnes neviditelně dusí obyvatele mnoha metropolí. Lidé by netrpěli epidemiemi astmatu a civilizačních chorob spojených se znečištěným ovzduším. Získali bychom prostředí, kde by se dalo volně dýchat.
Je stále jasnější, že fosilní paliva neměla být naší konečnou stanicí, ale pouhým dočasným katalyzátorem. Zodpovědná civilizace by pochopila, že se kolapsu vlastního klimatu musí vyhnout a tuto vysoce koncentrovanou energii vnímat pouze jako nesmírně vzácný, jednorázový energetický most. Měli jsme ji využívat striktně a pouze tam, kde to bylo fyzikálně a technologicky nezbytné pro výrobu a vývoj nových materiálů nutných pro bezemisní technologie. Místo toho, abychom tento neopakovatelný energetický dar hedonisticky spálili v zácpách cestou do nákupních center, při výrobě zbytečností a v letadlech na víkendové dovolené, měli jsme jej investovat výhradně do toho, abychom z této špinavé závislosti mohli co nejrychleji a definitivně odejít. Místo toho jsme se stali ještě závislejšími.
Každý velký podvod má své alibi. A to fosilní zní na první pohled logicky: Kdyby se Západ v 70. a 80. letech skutečně odklonil od ropy a začal masivně investovat do čistých technologií, Sovětský svaz – a později Rusko – by na tuto hru nikdy nepřistoupily. Pokračovaly by ve své bezohledné fosilní lince, získaly by levnou průmyslovou a vojenskou převahu a vyhrály by souboj o světový řád.
Tento argument může mít v sobě děsivé jádro pravdy, které však celou tragédii jen prohlubuje. Západní fosilní oligarchie totiž měla po celou dobu na Východě tichého, ale o to monstróznějšího spojence: odvěkou ruskou totalitu. Jde o říši, která nikdy ve své historii nezažila humánní řád a která by se – už jen kvůli své fundamentální technologické neschopnosti a zaostalosti – nikdy nedokázala vzdát fosilní drogy, jež ji jako jediná dodnes drží nad vodou. Proč by také měla? Masové obětování lidí, ať už v zákopech, nebo prostřednictvím zničeného životního prostředí, tomuto režimu nikdy nijak zvlášť nevadilo.
Výsledkem tohoto cynického tance mezi západní chamtivostí a východním despotismem je fakt, že se dnes společně řítíme vstříc kataklyzmatu dinosaurů. S jedním zásadním rozdílem: onou smrtící kometou, která vymaže náš svět, není cizí vesmírné těleso, ale naše vlastní, dokonale zorganizovaná bezohlednost. Zkusme ale i tak pokračovat v představách světa bez tohoto vlivu, toto byl totiž popis oblasti individuální dopravy, kterou vnímáme jako dominantní, i když jí vůbec není.
Individuální doprava a spalovací motory tvoří jen povrch problému. Skutečná past, do které nás fosilní oligarchie vlákala, je mnohem hlubší a hraje se v ní o přežití samotného druhu. Ve druhém díle tohoto článku si ukážeme, jak jsme z ropy stvořili miliardy lidských těl a proč by nás dnes nějaké zablokování Hormuzského průlivu vůbec nepálilo, kdybychom nebyli podvodem fatálně závislí na fosilní a agrochemické droze. Pochopíte, proč jsou naše geopolitické konflikty jen bojem o tyto drogy, na kterých jsme už vůbec nemuseli být závislí. Čtěte dál, to zásadní teprve přijde. [Odkaz na 2. část: Zemědělství na fosilních steroidech a války o zdroje]
