Nepřiznaná realita toho, kdo skutečně financuje armádu USA. Trump má být vděčný nám

Motto: Staré motto investigativců z éry Watergate znělo: „Sledujte peníze.“ Pokud přestaneme poslouchat Trumpovy agresivní tweety a podíváme se na suchá čísla z amerického ministerstva financí a reálné toky kapitálu, zjistíme šokující pravdu: Nejsme to my, kdo dluží za ochranu. Jsou to USA, které přežívají jen díky tomu, že jim jejich spojenci za minulý rok poslali půl bilionu dolarů.

Po dvě desetiletí fungoval svět v bizarním, ale stabilním cyklu: Čína vyráběla levné zboží, Amerika ho kupovala na dluh a Čína tyto utržené dolary obratem vracela do USA nákupem jejich státních dluhopisů. Tento kruh ale končí. Čína pochopila, že drží v ruce „černého Petra“. Viděla, jak snadno Západ zmrazil ruské rezervy v roce 2022, a rozhodla se, že své bohatství nenechá napospas americkému ministerstvu financí. Zejména když má podobný plán jako Rusko. Z původních 1,3 bilionu USD v amerických dluhopisech stihla za poslední roky prodat téměř celou polovinu a zběsile tyto „papírky“ mění za cokoliv reálného.

Zatímco se ekonomové v médiích smějí, že Číňané nyní prodávají americké bondy se ztrátou, Peking se směje jim. Vědí totiž něco, co zbytek světa odmítá vidět: 1. Americký systém je v podstatě největší letadlo historie. 2. V první vteřině války o Tchaj-wan mají čínská aktiva pod dohledem USA nulovou hodnotu, protože jsou zablokovatelná. Čína proto horečně mění „cenný“ papír za reálnou hodnotu – staví gigantické podzemní rezervoáry na ropu a plní je po okraj, kupuje veškerou dostupnou měď a drží největší světové zásoby potravin. Připravuje se na totální odpojení.

Když Čína vyklidila pole, dekády finančně parazitující Amerika s neustále narůstajícím obřím dluhem musela najít jiného „hostitele“. A našla ho opět v Japonsku, Británii a EU, ač sami výrazně zadlužení. Přes finanční uzly v Belgii nyní Evropa masivně financuje americký deficit. Je to stejná past jako v roce 2008 s toxickými realitními deriváty. Tehdy evropské banky nakoupily „odpad“ z USA a po krachu musely evropské státy sanovat ztráty stovkami miliard eur. Dnes je tímto toxickým aktivem samotný americký státní dluh a možná i dolar jako takový a nebezpečnost této situace je nekonečně větší.

Dolarový finanční systém dnes nese všechny definiční znaky gigantického státního Ponziho schématu. Funguje už pouze tak, že vyplácí staré investory z peněz těch nových. S každou další aukcí dluhopisů ale roste riziko, že právě nový kupující bude tím posledním, kdo si vytáhne „Černého Petra“ a za své peníze s reálnou hodnotou nezíská v budoucnu prakticky nic. Zatímco my v EU poctivě počítáme každé euro a svazujeme se přísnými rozpočtovými pravidly, dobrovolně financujeme největší finanční „letadlo“ v dějinách lidstva.

Amerika nám neustále předhazuje účet za naši bezpečnost a operuje s částkou 901 miliard dolarů, které v tomto roce dává na svou armádu. Trump ale odmítá vidět, že role jsou obrácené: skrze masivní nákupy amerického dluhu držíme Spojené státy při životě my. Spojenci jako EU, Británie, Japonsko či Korea drží v amerických dluhopisech astronomických cca šest bilionů dolarů a jen za poslední rok do jejich kasy přelili dalších půl bilionu. Jsou to tedy USA, které přežívají jen díky tomu, že spojenci stále ještě berou vážně jejich ničím nekrytou tiskárnu na peníze. Spojenci tak financují nejen svoje armády, ale minimálně stejnou částkou, tedy polovinou (!!) amerického obranného rozpočtu, financují i tu Trumpovu.

(Námitka č. 1, vypořádání s námitkami najdete v samostatném textu). Jsme to my, kdo tímto krokem platí vlastní obranu, ale i dotuje jejich životní styl, zatímco oni nám za to bodají nůž do zad a chtějí ještě víc, včetně území států EU (Grónsko). Donald Trump se v tomto světle projevuje jako čistý narcistický parazit s rysy sociopata. Místo aby spojencům líbal nohy za to, že mu na dluh financují jeho geopolitické divadlo s uniformami, neustále nás kritizuje, že to my jsme Americe dlužní. Je to hluboce toxický vztah, kde nenasytný parazit vyžaduje vděčnost a poddanství od hostitele, kterého právě zaživa vyžírá zevnitř.

Amerika na nás politicky i ekonomicky „dupe“, navyšuje cla a vydírá nás, protože jsme v mnoha ohledech úspěšnější a vyrábíme reálné věci, zatímco americká ekonomika se stále více smršťuje jen do zbrojní výroby a bubliny IT služeb a finančních spekulací. EU je nucena kupovat jejich dluhopisy i proto, že ví, že pokud americký dluh zkolabuje, zkolabují i její vlastní rezervy, které jsou i v „dlouhodobých dolarech“ uvězněny. Jsme v pozici rukojmího, který platí výkupné svému únosci. Představte si, že váš soused je násilník, ale vy u něj máte uložené všechny své životní úspory. Pokud na něj zavoláte policii nebo ho přestanete dotovat, on zkrachuje – ale vy přijdete o všechno.

Trump tedy není jen ekonomickým diletantem v soukromém podnikání, kde dokázal nevídané – přivést ke krachu i vlastní kasina. Stejně nebezpečně si počíná i v globálním měřítku, kdy nabubřele uráží a ponižuje právě ty spojence, kteří jeho zadlužený americký cirkus drží nad vodou.

Řešení je přitom dlouhodobě jediné, byť pro evropské elity politicky bolestivé: buď Ameriku umravnit, nebo ji přestat živit. Začít investovat do sebe. Jedinou cestou k suverenitě jsou společné evropské dluhopisy, které vytvoří reálnou alternativu k toxickému dolaru, a vybudování vlastní, jednotné armády. Je naprostým šílenstvím dál sponzorovat zbraně v rukou nevděčného a nabubřelého batolete, které v záchvatu své narcistické nepředvídatelnosti neváhá tuhle sílu obrátit i proti těm, kteří ho drží nad vodou. Suverenita není levná, ale je to jediná pojistka proti tomu, abychom se stali obětí vlastního dlužníka.

Skutečným cílem americké strategie rozbíjení evropské jednoty – mimo jiné exportem politického radikalismu přes Muskův X – je zabránit možnosti federalizace EU a jejímu osamostatnění i v oblasti vlastní rezervní měny, tedy vzniku společných „eurobondů“. Ty by totiž představovaly jedinou reálnou hrozbu pro globální diktát dolaru a následně kryptoaktiv pod kontrolou Trumpovy tech-oligarchie. Zejména v době, kdy obyvatelům EU konečně dojde, že se buď nechají zcela vysát a zotročit cizími parazitickými strukturami, nebo se konečně spojí a udělají to, co měli správně udělat již dávno.

Je to prostá, ale krutá matematika: Evropa nemůže utáhnout modernizaci vlastní obrany a zároveň dál financovat tu americkou. Dokud nenajdeme odvahu k silnému vlastnímu finančnímu systému a armádě, budeme nuceni dál kupovat americké papírky a sponzorovat impérium, které nás drží v šachu za naše vlastní peníze.

Ačkoliv se nás snaží oficiální statistiky opít nominálním ekonomickým růstem „úspěšnějších“ USA, realita je taková, že tento růst je vykoupen asymetrickým zadlužením. USA dluží cizím investorům 3× více než srovnatelně velký blok EU. Amerika sice generuje obrovské bohatství skrze své technologie, ale její neuvěřitelný spotřební standard je udržován uměle. Svět jí totiž dovolil dlužit částky, které by u jakékoliv jiné země vedly k okamžitému bankrotu. Zatímco evropské státy jsou trhy trestány za každé procento dluhu navíc, USA těží z dolaru: mohou si tisknout peníze, za které si zbytek světa kupuje jejich dluh. My v Evropě si na svůj dluh musíme vydělat; Amerika si na něj prostě vytiskne další papír.

Má to i své jméno: „Exorbitant Privilege“ (přemrštěné privilegium). Tento termín pochází z 60. let z Francie, která jako první pochopila, kam tento systém povede. Tehdejší elity v čele s Charlesem de Gaullem prohlédly, že USA nefinancují svou globální nadvládu z reálného bohatství, ale prostým tiskem dolarů, které zbytek světa musel povinně přijímat.

Francie si uvědomila, že skrze dolar Evropa nevědomky platí americké války i skupování vlastních firem americkými korporacemi. Aby se nenechala finančně a vojensky zotročit vlastním dlužníkem, udělala Francie v roce 1966 radikální krok: vystoupila z vojenských struktur NATO a začala vyměňovat své dolarové rezervy za fyzické zlato. De Gaulle tehdy pochopil to, co my dnes odmítáme vidět – že skutečná suverenita začíná tím, že přestanete sponzorovat impérium, které vás drží v šachu za vaše vlastní peníze. Nedopadlo to nakonec úplně šťastně, Amerika za Nixona otevřeně ukázala, čím je v časech krize doopravdy, a vydírala Evropu. Tehdejší ministr financí USA John Connally to evropským delegátům řekl naprosto brutálně: „Dolar je sice naše měna, ale váš problém.“

De Gaulle nás varoval. Connally to přiznal. Trump to využívá. EU mlčí a poddajně a sebedestrukčně nevydírá Trumpa stejně jako on nás.

Je nutné si připomenout, na čem byla dominance USA původně vystavěna. V roce 1944 v Bretton Woods se svět dohodl, že dolar bude globálním platidlem pod jednou zásadní podmínkou: bude pevně vázán na zlato (35 USD za unci). Američané tehdy slíbili, že dolar nikdy nebude vytvářen „ze vzduchu“, ale bude mít reálné krytí.

Tento slib ale platil jen do roku 1971. Když se začaly hromadit dluhy z války ve Vietnamu a spojenci (v čele s Francií) začali žádat své zlato zpět, prezident Nixon „zlaté okno“ jednostranně zabouchl. Od té vteřiny se dolar stal čistě papírovou (fiat) měnou – nástrojem, který USA umožňuje tisknout neomezené bohatství z ničeho, zatímco zbytek světa za tyto papírky odvádí reálnou práci a suroviny. Právě tehdy se z partnerství stal parazitismus.

Donald Trump je prvním prezidentem, který toto privilegium mnoho let vyvažované i jistou americkou odpovědností hodlá v rámci své narcistické politiky zneužít až na samotnou hranu. Necítí žádný vděk a světu nechce na oplátku za tuto výsadu nic vracet.

Ano, Evropa právě teď financuje nadutou a nabubřelou aroganci odvěkého bankrotáře Trumpa a jeho zadluženého státu. On ji přitom šikanuje, že je slabá, k ničemu a že by měla být jako on. To je ale nesmysl. Světový parazit, který vysává všechny a všechno a zneužívá síly kdysi podvodem vzniklé, může být totiž na planetě jen jeden.

Evropa tedy zůstává v roli pasivního sponzora, který financuje americký systém, jenž ji za odměnu vydírá a dusí. Pro Washington už nejsme partnerem na základě sdílených hodnot, ale spolu s Japonskem posledním likvidním zdrojem k vykradení a financování připravované fatální americké tech-oligarchické proměny. Tato naše dobrovolná slabost a očividná hloupost z nás dělá ideální oběť; dokud nezačneme mluvit jejich jazykem síly a nátlaku, budeme jen poslušně platit účty za své vlastní budoucí okradení a zotročení.

V tomto kontextu je souboj Donalda Trumpa s šéfem Fedu Jeromem Powellem o úrokové sazby něčím mnohem hlubším: Je to boj o to, zda se starý pořádek pokusíme udržet za cenu bolestivých úspor, nebo zda dojde k řízené demolici kupní síly dolaru. Je to souboj o to, zda Spojené státy své závazky čestně splatí, nebo zda své věřitele – včetně nás – prostě oberou skrze znehodnocenou měnu, zatímco sami už budou používat pro největší obejmy aktiv jinou.

Strážce Fedu se snaží udržet iluzi stability a hodnotu dolaru skrze vysoké sazby, aby svět (EU) měl dál motivaci ty „papírky“ kupovat.

Trump chce pravý opak. Usiluje o sazby na nule, aby mohl nesplatitelný dluh USA „rozpustit“ v masivní inflaci. Je to ekonomická klička, která brutálně překračuje hranu už tak nespravedlivého „nehorázného privilegia“ dolaru. To dosud Americe umožňovalo držet úroky nízko bez ohledu na horentní dluhy, ale Trump chce tuto anomálii vytěžit do naprosté absurdity: srazit sazby na nulu a nechat inflaci, aby reálnou hodnotu dluhů prostě vymazala.

Je to nespravedlnost na druhou – vědomé zneužití dolarové dominance, které trestá loajální věřitele, zatímco Trumpovi a jeho okolí zajišťuje levné peníze pro realitní byznys a rovněž buduje ideální podhoubí pro novou krypto-šlechtu. Zatímco my držíme papíry, jejichž hodnota se vypařuje, oni je nahrazují svou nestátní alternativou a bohatnou.

Navíc věří, že když Američanům bude stále dokola opakovat, že inflace v USA neexistuje, uvěří mu, i když budou v obchodech platit stále víc. K dosažení tohoto cíle se Trump v lednu 2026 nezastaví před ničím – ministerstvo spravedlnosti např. zahájilo trestní vyšetřování Jeroma Powella. Jako záminka slouží „předražená rekonstrukce“ ústředí Fedu, ale Powell sám to v televizním prohlášení označil za otevřené vydírání a trest za to, že odmítl srazit sazby podle prezidentova diktátu. Je to pokus o likvidaci poslední nezávislé instituce, která brání totální devalvaci dolaru.

Současné vydírání je však jen špičkou ledovce. Skutečné nebezpečí pro evropské věřitele leží v plánech technologické oligarchie kolem Trumpa, které počítají s mnohem radikálnějším koncem dolarového světa, než si kdokoli v Bruselu připouští:

Zde vstupují do hry postavy jako Peter Thiel – a jeho politické „kladivo“ J. D. Vance, který otevřeně útočí na hegemonii dolaru – spolu s dalšími tech-oligarchy jako Howard Lutnick a David Sacks. Pro tyto technologické nihilisty není dolar nedotknutelnou národní hodnotou, ale překážkou. Jejich cílem je nahradit státní peníze nestátním systémem – kryptem a stablecoiny, které nebudou ovládat vlády, ale soukromé algoritmy v jejich rukou. (tak jako v Trumpově projektu World Liberty Financial, kde se jeho rodina, neschopná pochopit složitost této oblasti, nechala architekty tohoto přechodu vlákat do emisí stablecoinu s vidinou „vaření vlastních peněz z vody“, čímž se stala terčem oprávněné kritiky senátorky Elizabeth Warrenové pro dosud nepoznaný střet zájmů a hyperkorupci)

Donaldu Trumpovi se tato vize dokonale hodí: dává mu šanci realizovat jeho osvědčenou celoživotní strategii „zadlužit se a s bankrotem utéct“, tentokrát v tom největším globálním měřítku v dějinách lidstva. V roce 2026 už totiž obsluha amerického dluhu dosáhla šílené hranice jednoho bilionu dolarů ročně – což je částka, která se poprvé v historii vyrovnala celkovým výdajům na obří americkou armádu. Trump se prostě chystá odepsat největší dluh historie a nechat spojence stát před zavřenými dveřmi starého světa. On a jeho oligarchové už totiž sedí v novém digitálním záchranném člunu – v systému, jehož hodnotu nelze libovolně ředit tiskem a ke kterému my nemáme klíče.

„Pokud je dolaru v oběhu moc a je znehodnocený, tak co? Prostě věřitelům podáme malý krypto-šek a dluh vymažeme. Máme nový systém.“

Donald Trump, 2025

Trumpovo koketování s kryptoměnami a vytváření „vlastního krypto-brandu“ není náhoda. Exekutivní příkaz ze 6. března 2025 o vytvoření Strategické bitcoinové rezervy (Strategic Bitcoin Reserve) už položil základy pro svět po dolaru. Představme si tento scénář: USA se rozhodnou, že dolar již nepotřebují. Skrze extrémní QE (tisk peněz) a úmyslné znehodnocení srazí hodnotu dolaru na zlomek. Evropě a Japonsku zbudou v rukou bezcenné, i 30leté dluhopisy. USA se tímto „zázrakem“ zbaví dluhu vůči světu a elitní vrstva kolem Trumpa a Thiela mezitím bezpečně přesedlá na krypto-aktiva. Čína bude mít prozíravě reálná aktiva (suroviny a potraviny). Evropané a Japonci budou mít papírky, zatímco USA budou zázrakem bez dluhu a pod novými nedemokratickými ekonomickými pány. My za tento „skvělý“ deal zaplatíme nakonec nejspíš svým zotročením. Pro EU to totiž znamená jediné: nám už se naše úspory vybrat a zachránit, tak jako to dnes dělá prozíravá Čína, prostě nepodaří. Skončíme s bezcennými papírky ze hry Monopoly, kterou prohrajeme.

Nejtragičtější je role evropských politiků jako Orbán, Fico nebo Babiš. Tito muži se lísají nejen k Putinovi výměnou za ruskou internetovou podporu a volební hlasy Ruskem zmasírovaných voličů. Lísají se i k Trumpovi v naději, že se stanou malými mafiánskými pány na svých vlastních dvorcích pod jeho ochranou a s voliče manipulující infrastrukturou jeho tech-oligarchie. Je jim jedno, že Trumpova politika a jejich předstírané národovectví zničí celý ekonomický prostor EU, na kterém jejich země závisí. Je jim jedno, že v tomto globálním finančním souboji nemá žádný jednotlivý evropský stát šanci obstát a že pouze spojená a skutečně propojená EU dokáže vzdorovat bouři dosud nepoznaných rozměrů. Chtějí moc pro sebe, ne prosperitu nebo zachování demokratického blahobytu svých občanů.

Tomuto procesu napomáhá masivní manipulace skrze technologické giganty. Síť X (dříve Twitter) pod vedením Elona Muska a algoritmy amerických platforem cíleně radikalizují evropské voliče. Ti pak, omámeni hesly o státní suverenitě, volí lidi, kteří je fakticky prodávají americkým zájmům. Zatímco Čína se chová jako stát připravující se na vítězství, EU se chová jako slabý feťák, který si půjčuje peníze, aby mohl koupit další dávku dluhopisů svého dealera.

Standardní ekonomové vysvětlují data současné ekonomické reality samozřejmě jinak, jako generálové minulé války. Nevnímají, že lidé, kteří ovládli USA, jsou bandou šílených lunetiků ochotných při prosazování svých sobeckých zájmů a autistických představ zabít i vlastní zemi a její měnu, poté co se pokusí vysát ostatní země, které na ní byly závislé. Tam, kde mainstreamoví analytici vidí „chyby v měnové politice“, se ve skutečnosti odehrává řízená demolice starého světa.

Tito noví vládci amerického prostoru už nehrají hru na záchranu dolaru. Jejich uvažování je nihilistické a protistátní. Fed ze „starého světa“ je jejich nepřítelem. Zatímco ekonomové argumentují, že USA by zničením dolaru spáchaly sebevraždu, přehlížejí fakt, že elity nejsou stát. Pokud tito lidé přesunou svá aktiva do nestátních struktur, kolaps americké střední třídy a evropských úspor je pro ně jen „kreativní destrukcí“. V jejich očích je Evropská unie jen „posledním likvidním hostitelem parazitického světa“. A tak nás nutí kupovat toxické dluhopisy, zatímco už sami plánují svět, kde tyto papírky budou mít cenu jen jako historický suvenýr. To, co mainstream považuje za nelogické, je v rámci technofeudalismu naprosto racionální: znehodnotit dolar, nechat dluhy „vypařit“ v hyperinflaci a restartovat mocenskou strukturu na bázi soukromých digitálních aktiv.

Důkazem jejich fanatismu a iracionality či skutečného šílenství jsou i jejich vlastní slova. Když Vancův sponzor a instalátor do funkce Thiel zcela vážně mluví o příchodu antikrista v podobě Grety Thunberg, nejsou to slova normálního člověka, ale všehoschopného vyšinutého blázna. Nekonečně bohatého a vlivného blázna, který identicky nenávidí i AI skeptiky (luddity) a další sobě nepohodlné. Neukazuje tím svou náboženskou horlivost, ale fanatický odpor k jakékoliv státní regulaci, která by brzdila jeho cestu k absolutní moci. Pro lidi jako on je „odstavení dolaru“ jen dalším krokem v evoluci, kde silní přežijí v krypto-pevnostech a zbytek světa, včetně „pokorně zachraňující“ Evropy, zůstane uvězněn v troskách měnového systému.

Starý demokratický svět byl odsouzen k zániku v okamžiku, kdy se z partnerů Ameriky stali dárci orgánů pro přežití jeho nastupujícího technokratického monstra. Ano, jejich představy jsou zvrácené a v konečném důsledku nerealizovatelné, ale to neznamená, že nás, i snahou o jeho uskutečnění, nemohou všechny zničit – oni to totiž celé myslí smrtelně vážně. Poslouchejme je a suďme ne podle našich představ o zdravém a funkčním světě, ale podle těch jejich nemocných.

Ano, popsaný scénář působí šíleně. Jeho šílenství však nepochází z pera autora, nýbrž ze sociopatického kalkulu některých lidí obklopujících Trumpa a J. D. Vance, kteří tuto destrukci měny dlouhodobě plánují. Poslední bitva se tak možná neodehraje mezi USA a Čínou, ale uvnitř samotné Ameriky. Půjde o to, zda se „stará byznysová garda“ vzchopí a donutí politiky odstavit Trumpovy krypto-lunetiky od kormidla moci dříve, než strhnou celý svět do propasti.

Je zde ale i další možnost, prozatím pouze částečné uplatnění tohoto scénáře, zajišťující, že společnost nezkolabuje při rychlém přechodu:

Klíčové je pochopit, že výše popsaný plán nemusí vyjít na 100 %, aby splnil svůj účel. Ve skutečnosti je pro tyto techno-nihilisty „částečný scénář“ – řízená, pomalá degradace dolaru – mnohem bezpečnější a ziskovější než nepředvídatelná totální apokalypsa, byť i tu na základě svojí sociopatie vnitřně vítají, jak vyplývá z jejich častých absurdních prohlášení. Jde o strategii „vaření žáby“. Nepotřebují hyperinflaci, která by mohla smést i je. Stačí jim trvalá, vysoká inflace živená Trumpovými cly, tlakem na nízké sazby a pokračováním života na dluh. Ta rok co rok nenápadně likviduje úspory střední třídy a podkopává důvěru ve státní peníze. A právě v momentě, kdy lidé ze zoufalství ztratí víru v dolar a začnou hledat alternativy, nastoupí masivní marketingová masáž na jimi ovládaných platformách (jako síť X), nabízející krypto jako jedinou záchrannou loď. Zde sklapne past: Krypto není pod kontrolou státu, ale kritickou infrastrukturu kolem něj – směnárny, on-rampy a platební brány – ovládají oni. Výsledkem není zánik dolaru, ale jeho degradace na fatálně znehodnocenou měnu pro chudé, kteří nemají na výběr, zatímco tato nová elita v roli digitálních vrátných provede největší přesun bohatství v dějinách směrem k sobě.

Reálnost této vize potvrzuje snaha Trumpovy rodiny o získání federální licence pro emisi vlastního stablecoinu (USD1) krytého dluhopisy. Tento model jim umožňuje privatizovat výnosy z národního dluhu: mají přímý zájem na co nejmasivnější emisi dluhopisů, ze kterých odčerpávají úroky do soukromých kapes, zatímco inflační znehodnocení dolaru přenášejí na zbytek společnosti. Budují si tak infrastrukturu nové měny, která funguje jako parazit vysávající poslední zbytky hodnoty z upadajícího systému pod záminkou jeho modernizace. Nesmíme se ptát, proč to stát dovolí. Musíme si přiznat, že stát světové rezervní měny byl hacknut a bude jeho únosci vytěžen, na úkor všech ostatních. To, co vidíme, není selhání systému, ale jeho řízené převzetí. Pod fasádou národních zájmů dochází k vnitřní kapitulaci institucí, které měly dolar chránit. Stát už nefunguje jako hráz proti chaosu, ale jako právní platforma pro největší privatizaci veřejné moci v dějinách.

V tomto textu generální ředitel Bank of America, Brian Moynihan, varuje, že z tradičního bankovního systému může odtéct až 30–35 % všech vkladů (6 bilionů USD) do sektoru stablecoinů (zatím). Peníze, které dnes slouží jako základ pro úvěry malým firmám a lidem v reálné ekonomice, se přelijí do soukromých stablecoinových struktur.

Naši tuneláři z devadesátých let vypadají v tomto světle jako zoufalí břídilové. Vytunelování samotné podstaty fungování země i všech světových věřitelů – a to vše za frenetického potlesku poloviny USA, která v tomto strůjci destrukce vidí bohem seslaného spasitele – to je skutečný „majstrštyk“. Je to stav, kdy se zánik systému prodává jako jeho spása, a civilizace se tak ocitá v pasti, pro kterou v rámci současných pravidel již neexistuje řešení.

Ať tak či tak, jsme svědky smrtící symbiózy: Čína a americká tech-oligarchie hrají nebo budou hrát de facto společnou hru proti statu quo dolaru. Peking mění papír za válečnou realitu – za podzemní tanky plné ropy, zásoby potravin a měď. Thiel s Trumpem mezitím připravují „vaření žáby“, kde EU nedobrovolně financuje anabolika pro nárůst amerických svalů těsně předtím, než začne globální monetárně tektonická pranice. Výsledek? Čína suverénně připravená na krizi, US elity dosahují svého vysněného krypto-feudalismu, a na kraji této hry Evropa – zdecimovaná, vysátá a rozervaná diktátory nového parazitického světového pořádku. Skutečná suverenita tak pro nás není politickou frází, ale jedinou únikovou cestou z tohoto scénáře zániku.

Ať už se v Americe nebo v Číně stane cokoli, pro Evropu platí jediné: závislost v tomto novém světě Putinů, Trumpů a Siů znamená zánik. Skutečná politická i finanční suverenita a postavení se na vlastní nohy nejsou volbou, ale nutností přežití. Evropa chtěla svobodný svět volné a férové soutěže. Světoví parazité však prosadili svůj svět agrese, intrik, zneužívání a podrazů. Pokud se mu nepřizpůsobíme a nevystavíme kolem své jednotné nezávislosti zeď, sežerou nás zaživa. Zejména pokud zároveň s tím proměnili naše vlastní voliče v šílence, kteří těm konkurenčním parazitickým tyranům a jejich domácím napomáhačům sebevražedně fandí.

Je absurdní a systémově smrtící, pokud demokratičtí spojenci podporují hrdinskou zemi vzdorující nejbrutálnější světové tyranii ročně necelými sto miliardami dolarů, zatímco vyšinutému tyranovi, který chce zabírat území suverénních států, jsme za poslední rok poslali pětinásobek. Zatímco skuteční bojovníci za demokracii prokazují nezměrné hrdinství a odvahu na bojišti, v zákopech i při mučení okupanty, my z pouhé pohodlnosti a neschopnosti čelit jasné výzvě – která nám bez včasného odporu může být jednou osudnou – financujeme armádu v rukou toho, kdo má raději vražednou tyranii než její oběti. To by skutečné demokracie, hodné toho jména a ideálů, nikdy neudělaly. Pokud v nadcházejících letech uvidíte Evropu v troskách a zotročenou a dnes horujete pro „silnější“ národní státy a podporujete lídry typu Orbána, Fica či Babiše, dívejte se na tu spoušť s radostí. Je to totiž budoucnost, kterou jste si vyvzdorovali.

Poznámka autora: Za hodiny a dny psaní těchto textů ze zásady nikdy nepřijímám od nikoho žádné finanční ohodnocení. Pokud chcete tuto mou energii nějak vyvážit, přispějte prosím v libovolné sbírce na pomoc Ukrajině dle vašich možností.

Děkuji Vám.

Zároveň s článkem vychází text reagující na námitky, které proti těmto závěrům vznesou zastánci starých ekonomických prizmat. Proč toto vidění světa v roce 2026 již dle autora neplatí, naleznete [ZDE].

odkazy:

https://bfi.uchicago.edu/wp-content/uploads/2024/09/Global-Hegemony-and-Exorbitant-Privilege.pdf

https://brettonwoods.org/the-empire-and-the-dollar/