Článek
Doprovodný text k článku „Nepřiznaná realita toho, kdo skutečně financuje armádu USA. Trump má být vděčný nám“
Námitka 1. Nákup dluhopisů není totéž co poskytovaná dotace (např. armádě), je nástrojem, který se ziskem částku vrací!
Může se zdát, že nákup amerických dluhopisů je standardní investicí, nikoliv nevratnou dotací Pentagonu. V kontextu roku 2026 je to však nebezpečná iluze. Při existenci obřího, matematicky nesplatitelného dluhu, který lze řešit pouze nekonečným „tiskem nových peněz“ nebo hyperinflační krypto-fintou, se tato „investice“ mění v nevratné výpalné. Poskytujeme Americe reálnou likviditu na zbraně výměnou za příslib, o kterém obě strany vědí, že nebude v plné hodnotě nikdy splacen. Nákup bondů už není cestou k zisku, je to povinná dotace americké globální dominance, kterou platíme z úspor našich občanů. Komu kolik dílků „Černého Petra“ nakonec zůstane, je otázkou.
Mainstreamoví ekonomové zde začnou operovat termínem „výnosná investice“. Budou tvrdit, že nákup bondů není dar, ale úročený obchod. Půjčujeme Americe reálnou kupní sílu našich občanů výměnou za papírové sliby. Je to stejné, jako byste investovali do Titaniku v momentě, kdy už je ledovec na dohled. Investovat do amerických bondů v roce 2026 není nákup lístku do první třídy, je to nákup podpalubních kajut na lodi, která už nemá záchranné čluny – ty si totiž Trumpova elita právě spouští na hladinu v podobě bitcoinu.
Kritik ale řekne: „Dostáváme úrok 4–5 %.“ Odpověď v roce 2026: „Těch 4–5 % úroku je jen past. Tato investice má totiž dva tiché likvidátory: vnitřní inflaci v USA a pád kurzu dolaru vůči euru či jenu.“
Představte si to znovu: Místo abyste doma v Evropě investovali do dálnic nebo nakoupili chleba pro potřebné, rozhodnete se pro půjčku Spojeným státům. Svá eura nejprve směníte na dolary – pro jednoduchost předpokládejme, že v době nákupu hodnota 100 bochníků evropského chleba odpovídá přesně 100 dolarům. Američané vám sice po čase vrátí 105 dolarů, což vypadá jako pěkný zisk, jenže v tu chvíli narazíte na realitu trhu. Kvůli oslabení kurzu dolaru dostanete při zpětné směně na eura méně peněz, než byste čekali. Když k tomu připočtete inflaci v Evropě, která mezitím zvedla ceny v místních pekárnách, zjistíte, že si za utrženou částku koupíte už jen 80 bochníků.
Výsledek? I přes lákavý nominální úrok jste v reálných hodnotách přišli o 20 % svého majetku. Fakticky jste darovali pětinu svých úspor na provoz amerických letadlových lodí. Je totiž rozdíl mezi papírovým ziskem a reálnou kupní silou. Kdyby se dnes Japonsko nebo EU pokusily vybrat svých 4-6 bilionů dolarů, trh se v mžiku zhroutí a hodnota jejich vlastních zbývajících rezerv se vypaří. Jsme v pasti, kterou si sami platíme.
Nejsme investoři, jsme rukojmí, kteří musí dál sypat peníze do systému, aby se nezhroutil. To, co nazýváme „nákupem bondu“, je ve skutečnosti „daň z existence v dolarovém systému“ za to, že systém ještě vteřinu funguje. To už není půjčka, to je dotace stability. Jsme tedy v pozici vězně, který si „dobrovolně“ vybírá jediné jídlo ve vězeňské jídelně. Jiná možnost totiž neexistuje. Jsme v symbióze závislosti: spojenci nákupem bondů uměle drží americké úrokové sazby nízko, což přímo umožňuje Pentagonu financovat svou globální dominanci. Pokud bychom přestali, americký stroj na moc se zadrhne – ale my s ním. Trump toto naše „rukojmí“ postavení dobře zná a zneužívá ho nad obvyklou míru: chce po nás ještě ke všemu výpalné za ochranu, kterou mu přitom my sami skrze jeho dluh fakticky předplácíme.
V prvním čtvrtletí fiskálního roku 2026 (říjen–prosinec 2025) dosáhly úroky z dluhu USA 270 miliard dolarů, zatímco výdaje na obranu byly „jen“ 267 miliard. Toto je ten děsivý moment, kdy historické obžerství na dluh v USA definitivně vyhrálo nad tanky. Amerika už neplatí za svou sílu, ale za svou nenasytnou minulost. Bohužel ale chce, abychom její průšvih zaplatili my.
I univerzitní mainstream, který jinak Trumpovy krypto-lunetiky a jejich šílené plány zcela opomíjí, dává této logice za pravdu. Prestižní analýza Becker Friedman Institute na Chicagské univerzitě potvrzuje, že americké „přemrštěné privilegium“ stojí na hrubé síle: vojenská moc snižuje USA úroky, které jim svět musí platit. My v EU tak dotujeme americkou armádu jen proto, aby nás tato síla mohla dál držet v šachu za naše vlastní peníze.
I lidé z vnitřního kruhu globálního finančního systému mluví otevřeně. Warren Coats, dlouholetý expert Mezinárodního měnového fondu a člen prestižního amerického Bretton Woods Committee, ve své analýze ‚The Empire and the Dollar‘ přiznává: Dominance dolaru přímo financuje americký vojensko-průmyslový komplex, čímž snižuje daňovou zátěž Američanů na úkor zbytku světa. Podle něj dolarové privilegium dovoluje Washingtonu vyhnout se nepříjemné debatě o tom, zda peníze půjdou na ‚kanóny, nebo na máslo‘. Právě proto státy BRICS dostaly od Trumpa v lednu 2026 onen apokalyptický scénář: jakýkoliv pokus o skutečné odpojení od dolaru bude potrestán likvidačními cly a totální obchodní válkou. Washington ví, že bez našeho nuceného financování jeho dluhu se impérium zhroutí zevnitř.
Námitka 2. Američané ale nejsou blázni, aby zničili svou měnu a okradli své spoluobčany o úspory!
Ano, máte pravdu, že je to zcela nesmyslné a šílené. Zapomínáte ale, kdo je současnou americkou vládou a kdo stojí v jejím pozadí, o čem tito elitní tech-sociopaté sní a co občas vypustí, když svou sociopatii mají potřebu ventilovat před publikem, které jim je nakloněno. Jim nejde o nějakou globální harmonii. Oni jen pokračují ve své sobecké posedlosti mocí. Mnozí považují obrovský majetek, který získali pomocí nových technologií, za dosažení cíle. Sociopat ne. Sociopat závislý na získávání víc a víc chce jen ještě víc, protože jeho podvědomí mu namlouvá, že sice zatím štěstí a radost ze života nezískal, ale toto leží za tím dalším milníkem. Ale v tom jim již brání uspořádání světa a jeho systému. Nemohou vlastnit centrální banku, omezuje je a brání v dosažení cíle ještě větší osobní dominance. Proto ve svých hlavách spřádají vize o skončení demokracie, proto křičí, že není kompatibilní s kapitalismem atd. A jsou ochotni jít v tom přes mrtvoly, jako silně závislí narkomané potřebující svou další dávku.
Bohužel se tech-sociopaté potkali se sociopatem ze staré školy a jejich mentální nastavení si velmi rozumí. Moc v USA mají lidé ochotní udělat státní převrat, protože se jim nelíbí výsledek voleb. Lidé ochotní uměle vyvolávat nepokoje svou novou soldateskou s rozpočtem odpovídajícím armádě Izraele, ochotní zabíjet v ulicích civilisty, dokud nevzniknou ty nepokoje, které jim umožní ovládnout zemi výjimečným stavem, který zruší midterms, jež by jinak pro tuto vyšinutou partu skončily fiaskem, protože zatím ani její algoritmický aparát nedokáže ovládnout mozky lidí v této míře. Jsou to lidé ochotní jako mafie vybírající výpalné útočit na cizí země nebo si cizí území dokonce zabírat od svých vlastních spojenců, pokud si to jejich vyšinutá mysl usmyslí. Když se podíváte na svět těmato očima, zjistíte, že nemožné, hloupé a zrůdné, které platí z kolektivního hlediska, pro ně není tím, čím je pro nás. Oni vidí jen svůj osobní parciální profit, své další zbožštění na úkor druhých, které pro ně, jako sociopaty, nemají žádný význam a jsou nulovou hodnotou oproti nim samým. Oni budou na přechod od dolaru ke kryptu připraveni, zbytku nechají upadající bezcenné papírky. Tak si to alespoň představují. Otázkou jen je, kdo se jim dokáže postavit na odpor.
USA pod Trumpem už neřeší, jak dolar zachránit, ale jak ho použít jako „odpadkový koš“ na dluhy. Spojenci (Japonsko, GB) drží dluhopisy v dolarech, které USA plánují splatit v měně, jejíž hodnotu samy inflačně vyvlastňují. Washington pod Trumpovým vedením v roce 2026 fakticky vytváří finanční apartheid. Dolar zůstane měnou pro „ty dole“ – pro běžné občany a pro věrné spojence, kteří jsou nuceni v něm držet státní dluhopisy. Mezitím se skutečná hodnota a mocenská aktiva přesunou jinam. USA spojencům splatí dluhy v znehodnocených dolarech, zatímco sami se dávno přestěhují do digitální pevnosti, kterou nelze vytisknout. Dolar se stane finančním vězením pro zbytek světa, zatímco Amerika si skrze krypto-reset vytvoří únikovou cestu. Je to velmi nebezpečná hra s nejistým výsledkem, schopná zničit celý finanční systém, ať už se povede, či nikoliv.
Mimochodem, Trumpova cla jsou dalším inflačním tlakem, který znehodnocuje měnu, a proto je tak miluje. Washington trestá exportně úspěšné spojence za jejich úspěch a zároveň po nich vyžaduje, aby zisk z tohoto obchodu obratem „půjčili“ zpět nákupem bondů na financování Pentagonu. Je to dvojitá daň za spojenectví.
Námitka 3. Nikdo ale přeci nenutí Evropu a Japonsko kupovat americký dluh, centrální banky jsou nezávislé!
Kritici z řad mainstreamových ekonomů často namítají, že nákup amerických dluhopisů (Treasuries) je čistě pragmatické rozhodnutí volného trhu. Budou operovat termíny jako „likvidita“ či „bezpečný přístav“. Nezávislost končí tam, kde začíná národní bezpečnost. V Japonsku o nákupu bondů nerozhoduje centrální banka, ale přímo Ministerstvo financí skrze účet FEFSA – banka je pouze technickým vykonavatelem politické vůle. Ve Velké Británii patří rezervní účet přímo vládě. „Centrální bankéři jsou jako kapitáni lodí, kteří mají svobodu v tom, jak se starají o motor (úrokové sazby), ale o kurzu celé flotily a nákupu zásob (amerického dluhu) rozhoduje státní admirál – tedy strategické zájmy státu.“
Abychom pochopili, proč spojenci jako Japonsko nebo EU stále kupují americké bondy, i když je Trump uráží, musíme se podívat na cynickou logiku globální bezpečnosti. Funguje to jako uzavřený okruh, který Trump narušil. Chtěl si ponechat jeho výhody, ale zbavit se povinností.
- Spojenci kupují dluh: Masivní nákupy z Tokia a Bruselu udržují uměle vysokou poptávku po amerických dluhopisech.
- Úroky zůstávají nízko: Díky této poptávce nemusí USA nabízet závratné úroky, aby své dluhy prodaly. To jim umožňuje financovat stále gigantičtější rozpočtové deficity.
- Pentagon žije z deficitu: Právě tento „levný dluh“ umožňuje Washingtonu udržovat vojenský rozpočet, který v roce 2026 atakuje hranici jednoho bilionu dolarů. Bez našich peněz by si USA takovou sílu prostě nemohly dovolit.
- Ochrana jako protislužba: Za tyto peníze spojenci dostávají „jaderný deštník“ a přítomnost amerických vojsk ve svých regionech.
Trump tohle jakoby nevidí a požaduje, aby si „spojenci“ pěti procenty ze svých HDP platili obranu sami. Anebo vidí, ale jako mafiánskému bankrotáři bez jakékoliv etiky je mu to jedno. Trump tedy definitivně rozbil starou „dohodu o stabilitě“. Už mu nestačí tichý souhlas s financováním amerického dluhu; přešel k otevřenému vydírání, kterému se v diplomatických kuloárech přezdívá „ochranka s ceníkem“.
Bohužel ale stále platí: pokud by například Japonsko přestalo kupovat bondy, úrokové sazby v USA by okamžitě vyletěly do nebes. Obsluha amerického dluhu, která už dnes (leden 2026) s částkou 1 bilionu dolarů ročně poprvé v historii oficiálně překonala výdaje na obranu, by se stala neudržitelnou. Washington by musel začít drasticky škrtat a první na řadě by byl Pentagon. Výsledek? Trump by musel stáhnout vojska z Pacifiku a Evropy. Tokio a Brusel by zůstaly bez ochrany, ale USA by se ekonomicky zhromily. „Nákup dluhopisů tak není projevem důvěry v americkou ekonomiku, ale formou neviditelné daně za bezpečnost. Je to symbióza, kde my platíme za to, aby nás dlužník mohl chránit.“ Nezávislost centrálních bank tedy končí přesně tam, kde začíná potřeba udržet globální finanční řád v chodu za každou cenu. I za cenu tichého sponzoringu impéria, které nás drží v šachu.
Námitka 4. Proč by tedy Čína, která je konkurentem a nepřítelem USA, kupovala historicky tolik dluhopisů?
Zatímco spojenci kupují americké bondy jako povinné výpalné za jaderný deštník atd., Čína hrála desítky let úplně jinou hru. Peking byl v pozici dealera, který dětem před školou rozdává první dávky zdarma. Kupování dluhopisů sice stálo čínské obyvatelstvo blahobyt (v diktatuře si na nízkou životní úroveň nikdo stěžovat nesmí), ale cíl byl strategický: krom jiného, vytvořit na americké straně drogově závislého dlužníka, který už nikdy nedokáže přestat konzumovat čínské výrobky. Čína si tak nekupovala bezpečnost, ale budovala si kontrolu nad svým největším zákazníkem. Když tuto hru začaly USA narušovat a zvyšovat neudržitelnost a rizikovost takového systému, okamžitě se z něj začala stahovat. Historičtí a na USA závislí spojenci toto udělat takto nemohou.
Námitka 5. Elity by tím přece okradly i samy sebe, takový pád není vůbec reálný!
Tato námitka vychází z hlubokého nepochopení toho, jak funguje imperiální moc v krizi. Historie nás učí, že americké elity dokonce i v období před Trumpem a jeho sociopatií nikdy neváhaly obětovat vlastní občany nebo spojence, aby zachránily své postavení a majetky části elity. Není to bezprecedentní – je to osvědčený vzorec.
Historické lekce z vyvlastňování: Amerika už dvakrát řešila neudržitelný dluh a strukturální krizi měny způsobem, který přenesl náklady na ty slabší:
- Roku 1933 (Konfiskace zlata): Rooseveltův dekret (Executive Order 6102) fakticky konfiskoval zlato vlastním občanům pod hrozbou vězení. Stát následně dolar devalvoval o 40 %. Zatímco drobný střadatel přišel o úspory, elity s přístupem k informacím měly své majetky dávno v reálných aktivech, pozemcích nebo zahraničních investicích.
- Roku 1971 (Nixonův šok): USA jednostranně zrušily zlatý standard. Tím fakticky okradly všechny zahraniční držitele dolarových rezerv (včetně spojenců) o reálnou hodnotu jejich pohledávek.
Imperiální standard: Britský scénář po roce 1918 Britské impérium čelilo po první světové válce téže smrtící kombinaci: astronomické dluhy, ztráta měnové dominance a křečovitá snaha udržet globální postavení silou. Výsledek? Insolvence, devalvace libry a rozpad impéria. Elity v londýnské City si však své pozice v globálním finančním systému udržely – náklady zaplatila britská střední třída skrze dekády úspor a kolonie skrze totální ekonomické vyždímání. Impéria neumějí řízeně zmenšovat svou moc; umějí ji jen prodlužovat na dluh druhých.
Proč elity neprohrají ani dnes? Dnešní technologická elita (Thiel, Lutnick, Sacks) už nehraje na záchranu dolaru. Oni vědí, že papírový systém chtějí poslat do terminální fáze. Proto:
- Přesouvají hodnotu do „tvrdých“ digitálních aktiv (Bitcoin) a technologií, které nelze znehodnotit tiskem.
- Využívají stát k poslednímu „vysátí“ likvidity, zatímco spojence (EU, Japonsko) nutí držet brzy fatálně znehodnocené bondy.
- Až systém padne, oni budou vlastnit infrastrukturu nového světa, zatímco věřitelé (my) zůstanou stát s prázdnými rukama a účtenkami za armádu, která nás „chránila“ (nebo nám vzala Grónsko).
Nebo si to alespoň vysnili. Reálnějším scénářem je totiž totální chaos, ve kterém se i kryptoměny stanou bezvýznamným shlukem bajtů v nefunkční síti. Historie kolapsů impérií učí, že když zmizí důvěra a bezpečí, všechny komplexní abstrakce bohatství končí v propadlišti dějin jako první. Kdysi to byly papírové směnky bez krytí nebo bezcenné akcie koloniálních společností, dnes jsou to digitální klíče. Historie sice nezná blockchain, ale zná zákonitost, že v momentě skutečného pádu infrastruktury a práva přestává existovat vše, co nelze držet v ruce, sníst nebo co nechrání vojsko. Rozdíl je jen v tom, že tito technologičtí nihilisté jsou ve své pýše ochotni vsadit budoucnost nás všech na experiment, který v chaosu, jejž sami vyvolali, pravděpodobně nebude fungovat ani jim.
Nefunkční impéria nepadají proto, že by jim někdo ublížil – padají proto, že příliš dlouho přežívají na cizí účet. Rozdíl dnes není v povaze krize, ale v jejím měřítku. Poprvé sledujeme terminální fázi impéria globálního.
Námitka 6. Vidět situaci černě nic neřeší, co má tedy EU v této situaci dělat?
Situace, ve které se Evropská unie v lednu 2026 nachází, již nesnese diplomatické vytáčky. Donald Trump přešel k otevřenému vydírání a imperiálnímu chování – od 5% „výpalného“ za ochranu (máme kupovat hlavně Americké zbraně jako F35, které nám navíc dokáží na dálku vypnout) až po nestoudné nároky na Grónsko. Pokud nechce Evropa skončit jako ožebračená kolonie, musí přestat hrát roli „rohožky“ a začít mluvit jediným jazykem, kterému tito lidé rozumí: jazykem síly.
Do vyjednávání musíme zapojit elementární psychologii a pochopit faktory, které Trumpa a jeho okolí determinují. Přesně tak, jak to dělá Putin, kterému bez povšimnutí procházejí brutální a nesvobodné skutky, zatímco J. D. Vance pokrytecky kritizuje EU za nekonečně bezvýznamější marginálie. Elity EU musí pochopit: tady už nejde jen o ekonomická čísla. Jde o střet s psychopatií a sociopatií mozků, které vnímají empatii jako slabost a pravidla jako překážku. Vaše nevkusná a zbabělá politická kolaborace s dlužníkem neprodukuje žádné výsledky, jen další geopolitickou potupu typu anexe Grónska. EU pozice „hodného racionálního nerda“, který věří v sílu logického argumentu, ale je uhranut iluzí cizí síly, je v tomto klinči pozicí poraženého. Je to cesta, na které přijdeme o všechno – o peníze, o území i o důstojnost.
Vedení války s lidmi jako Trump, Musk nebo Thiel vyžaduje opuštění diplomatického protokolu a nasazení metod čiré psychologické subverze:
- Trumpův princip (Hlad po publiku): Narcis potřebuje odraz v očích ostatních, aby existoval. Musíme regulovat, pokutovat nebo zcela zablokovat lživé rozvracecí projevy, zejména na síti X (ukázat odhodlání zablokovat celou síť) na území EU, přesně tak, jak to kdysi udělala Brazílie. Muskova platforma je Trumpovým hlavním megafonem; bez ohlasů a interakcí z půlmiliardové, bohaté Evropy ztratí jeho propaganda palivo. Narcis bez publika je jen křičící stařec v prázdném sále. Ostatní sítě pochopí a dají si na pokuty za algoritmické rozvracení pozor.
- Thielův princip (Strach z ponížení): Sociopat se nebojí morálního odsouzení, ale veřejného ponížení před svými vrstevníky. Hrozba „finanční MAD“ (koordinovaný odprodej bondů) není jen ekonomický krok, je to vyhlášení Thielovy neschopnosti ochránit své investice. Musíme ho zdiskreditovat před Wall Street jako diletanta, který svou hrou na krypto-reset přivedl miliardy všech v USA k bezprostřednímu ohrožení.
- Putinova lekce (Zákaz ústupu): Každý kompromis je v tomto světě chápán jako signál slabosti a pozvánka k dalšímu požadavku. EU musí zaujmout pozici absolutního neústupu. Na každý Trumpův útok musí následovat okamžitý, asymetrický a bolestivý protiúder.
- Zvrhlá metoda „The Apprentice“ (Hra na poraženého): Trump funguje v binárním kódu „Vítěz vs. Poražený“ (Winner vs. Loser). To vysvětluje, proč mnohé tak překvapila vřelost, s jakou na setkání zahrnul svého ideologického protipóla Mamdaniho. Jakmile totiž Mamdani dobyl radnici v New Yorku, přestal být pro Trumpa nepřítelem a stal se členem exkluzivního klubu vítězů, ke kterým Trump cítí instinktivní respekt bez ohledu na program. Abychom ho zlomili, musíme na něj aplikovat jeho vlastní metodu z reality show – musíme z něj udělat „odepsaného loserka s padající sledovaností“. Trump se nebojí nenávisti, bojí se výsměchu a irelevance. EU musí skrze zpravodajské hry a úniky informací začít budovat narativ, že jeho „krypto-vize“ je v očích skutečných vládců peněz jen trapným pokusem zkrachovalého kasinového magnáta, který už nikoho nebaví. Musíme ho „vyhodit“ ze scény uctívaných globálních lídrů dřív, než stačí říct svoje: „You're fired!“
Zde je strategický plán, jak se postavit americkému nátlaku a ochránit náš kontinent:
- Aktivace „finanční nukleární opce“: Evropa musí Trumpovi jasně vzkázat, že víme, kdo koho skutečně platí. Zatímco nás Bílý dům označuje za „černé pasažéry“, realita v účetních knihách mluví opačně: my jsme hlavními věřiteli, kteří drží americkou mašinérii nad vodou. Hrozba koordinovaným odprodejem: Pokud USA uvalí likvidační cla nebo budou pokračovat v agresi vůči Grónsku, musí EU (spolu s partnery v Japonsku a Británii) projevit ochotu k masivnímu odprodeji amerických dluhopisů. Tato strategie vychází z principu vzájemně zaručené destrukce, ovšem ve finančním smyslu. Musíme dlužníkovi dokázat, že případný pád dolaru zasáhne Spojené státy dříve a mnohem drastičtěji než nás.
- Společné „Eurobondy“ jako štít proti Ponziho schématu: Jedinou cestou, jak vystoupit z toxického dolarového systému, je vytvořit mu reálnou konkurenci. Musíme přestat sypat peníze do americké „černé díry“ a začít investovat do sebe. Vlastní bezpečný přístav: Okamžitá emise společných evropských dluhopisů (Eurobondů) by vytvořila trh tak hluboký a stabilní, že by do něj okamžitě utekl světový kapitál z nepředvídatelného Washingtonu. Financování suverenity: Tyto prostředky nesmí jít na nákup amerických „zbraní s ceníkem“, ale na rozvoj vlastního, nezávislého evropského zbrojního průmyslu.
- Rezolutní „NE“ k anexi Grónska: Požadavky na Grónsko (a následně Kanadu atd.) nejsou legitimní obchodní nabídkou, ale frontálním útokem na integritu evropského prostoru a dánskou (a Evropskou) suverenitu. „Sovereignty is not for sale”: EU musí podpořit Kodaň a Nuuk nejen slovy, ale i tvrdými vojenskými garancemi. Grónsko je červená linie, přes kterou nejede vlak.
- Vypořádání se s „vnitřní Pátou kolonou“: Evropa nemůže vést úspěšnou obranu, pokud má již za svými zdmi trojské koně. Nelze budovat suverenitu a jednotnou sílu s lidmi, kteří se lísají k nepřátelům - ať už k Rusku nebo k vydírajícímu impériu žijícímu na úvěr v naději na drobky z jeho stolu. Izolace kolaborantů: Vlády v Budapešti, Bratislavě či Praze, které upřednostňují zájmy Trumpových technokratů před evropským přežitím a stabilitou, musí pocítit, že suverenita EU je nadřazená jejich mafiánským ambicím. Jednotný hlas: Bez jednoty v otázkách cel, obrany a financí zůstaneme jen rozdrobenými státečky, se kterými si lidé jako J. D. Vance nebo Howard Lutnick budou hrát jako s figurkami. Je bohužel dokonce lepší budovat jednotnou, federalistickou a akceschopnou EU s vlastní rezervní měnou bez Maďarska, Slovenska, nebo i bez nás samotných, než dopustit celkovou prohru a rozvrat. V sázce je totiž poslední záchranná brzda – naše svoboda. Je stále lepší uchovat funkční Evropské jádro s možností volné emigrace do něj pro ty, co ještě nevítají Putinovy a Trumpovy pořádky, než se nechat společně uvěznit na celoevropském požářišti, odkud již nebude kam odejít.
Závěr: Boj o důstojnost Máme na výběr: buď budeme bojovat za svou budoucnost, i za cenu dočasných ekonomických otřesů, nebo se staneme rohožkou, o kterou si sociopaté z Washingtonu a Moskvy budou čistit boty. Trump rozumí jen síle. Pokud mu neukážeme, že jsme připraveni jít do střetu „na krev“, skončíme porobeni s bezcennými papírky v rukou. Vděčný má být Trump nám – a je na čase, aby to pocítil.
