Článek
Většina veřejnosti se domnívá, že poslední události spustil prezident. Mnohem pravděpodobnější je však druhá varianta: Macinka hrotil konflikt s Hradem tak dlouho, až prezidentovi nezbyla jiná možnost než reagovat. Když na vás jako na vlčáka, prověřeného skutečným bojem, vytrvale štěká vzteklá čivava uvězněná ve svém vlastním světě – kde je pro svých 6 % nejsilnějším objektem vesmíru – chvíli se na to šílenství jen díváte a nechcete se jím zabývat. V jisté fázi vám ale dojde, že bude lepší ji prostě seknout tlapou. Dřív, než svému bludu o reálné síle uvěří ještě víc.
Zásadnější je však objasnit, proč to ta čivava vlastně dělá. Někdo za tím vidí jen oddanost jejímu předchozímu páníčkovi z Prognostického ústavu (založeného pod dohledem KGB), který jen pokračuje ve své téměř celoživotní ruské trajektorii. Rusko touží rozložit Západ a prokázat, že jeho oligarchie je ve skutečnosti funkčnější a bezpečnější systém. A je mnoho těch, co mu v tom pomáhají.
Tohle ale plně nevysvětluje současnou dynamiku. Marketingově by přece bylo dál výhodnější tvářit se na povrchu, že Rusku nesloužíte – a tím se odlišit od SPD, která to už ani nepředstírá. Strategicky výhodnější by bylo hlasovat v ruském zájmu jen tehdy, když jde o něco podstatného, a naopak se proti nim vymezit v maličkostech, aby bylo na co ukazovat jako na důkaz, že ruské juntě oddaně nesloužíte. Turek tento model úspěšně praktikoval v EP.
Proč tedy to vyhrocení právě teď?
Čivava a její páníčkové moc dobře vědí, že Andrej Babiš ještě bezvýhradně nepřijal ruskou trajektorii. Ano, Babiš už sice poslušně vypráví, jak mu „zlá EU“ namluvila nebezpečí covidu, kvůli čemuž potíral oprávněně nedůvěřivé dezinformátory a přišel o vítězství ve volbách (podobně jako „chudák Trump“, kterého ti „oni“ okradli ještě víc). Babiš ale stále ještě odmítá na tuhle kartu konspiračních proruských šílenců vsadit všechno a zalézt do ruské zadnice jako Fico, kterému už nic jiného než výměna politické moci (skrze sociální sítě) za službu Rusku nezbylo.
Uvědomuje si totiž riziko: může se stát, že Orbán přes veškerou snahu Ruska a své domácí mediální mafie prohraje blízké volby. Že opuštěný Fico bude pro svou neoblibu svržen podobně jako po vraždě Jána Kuciaka a jeho ženy. A Babiš by pak zůstal s ruským praporem v rukou jako poslední. EU by si pak s ním, s jeho dotacemi a fiktivním zbavením se Agrofertu, pohrála jako kočka s myší. Předlužený moloch by se ocitl v neřešitelných problémech.
Čivava ale chápe existenci hrozby, že poté, co bude „zločinné spolčení“ za nevydání svých členů k trestnímu stíhání dokonáno a Babišovi nebude hrozit odsouzení, může si šéf ANO padnout do náruče například s jistou částí ODS a dalších „zachránců demokracie“. S tou částí, která nás bude „chránit“ před odklonem od západních konzervativních hodnot, které podle lidí jako Vondra představuje Trumpova diktátorsko-oligarchická cesta. Babiš by pak přešel z rusko-trumpovského směřování na čistě trumpovské, i když i to začíná být nejistý podnik. Majitelé sociálních sítí v USA mu totiž při ovládání populace mohou pomoci více než ruští parazité, kteří na nich jen nelegálně cizopasí. Ale to teď není podstatné.
Macinkova past
Jak má čivava tomuto „nebezpečí“, že bude použita a zahozena, zabránit? Musí Babiše nevratně dotlačit na stranu internetového proruského fašismu a jeho lží dřív, než mu tento manévr přestane připadat výhodný. Musí Babiše soubojem s Hradem učinit tak toxickým, aby ani Kubova či Vondrova klika nemohla tuto toxicitu ignorovat. Musí Babiše odříznout dřív, než opět odkopne všechny, co mu pomohli, v okamžiku, kdy se pro něj a jeho firmy stanou přítěží.
A tak čivava kuje železo. Místo pokání za nátlak na prezidenta situaci dál hrotí a štěká, že vlčáka zavře do boudy a on už si nikdy nebude pobíhat po světě volně. Nelze si nevšimnout, že na rozdíl od oprávněně rozčíleného prezidenta byla čivava klidná – svůj výstup si užívala s vědomím jeho nezbytnosti a s narcistickou nabubřelostí. S pocitem, jak ovládá pole a dosahuje svých cílů, i když je terčem všeobecného opovržení a znechucení. To pro ni není podstatné; podstatné je přetvořit politický prostor tak, aby na něm sama zůstala ještě roky a aby v něm ukotvila i Babiše na Ruské dezinformační a tedy i antidemokratické straně. Babiš teď nemá na výběr – nikdo jiný než Macinka ho soudu nezbaví, a tak se před čivavou, na rozdíl od vlčáka, poslušně skloní. I když tím riskuje, že v případě pádu Orbánovy ruské kliky v EU bude jednou sklízet svou karmickou odplatu.
Chladovi veksláci z devadesátek si kdysi pletli sebe se státem. Dnes tuhle iluzi převzaly jejich motoristické sponzorské produkty. Musíme jim připomenout, že stát definují normy, nikoliv moc k jejich demolici získaná tím, že ohlupíte nad pět procent voličů.
Babiš si nyní vyžírá to, s čím si ve své sobecké bezohlednosti zahrával. Apelovat na jeho etiku je zbytečné, takovými přežitky se nikdy nezabýval. Měl by ale pochopit, že ruská fronta internetového fašismu nemusí být nakonec vítězná. Lidé i v ČR totiž začínají chápat, že bojují o krk – nejen svůj, ale i těch, co přijdou po nás. A v tomto boji jsou odhodlanější než ti, kteří fašismu 3.0 a jeho lžím podlehli. U pana Babiše bych tedy apeloval spíše na jeho pud sebezáchovy: ať si nemyslí, že ten, kdo mu vytvořil většinu armády jeho voličů, mu bude své služby poskytovat navždy. A ať nespoléhá na to, že mu za kolaboraci s ním demokracie nikdy nepředloží účet.
Lidé totiž brzy pochopí, že jejich ústavou zaručené právo na demokracii a odpor proti těm, kteří ji demontují, není jen cárem papíru, ale jejich skutečným právem.
