Článek
Žijeme v době, kdy si prolhaní šílenci, vymýšlející si cokoli, sedají do prezidentských křesel, zatímco ti, kdo myslí v rámci reality, poctivě pracují a považují lež za amorální, jsou jimi vyhazováni z práce – protože by mohli lžím těch šílenců odmítnout sloužit. Konspirátoři zbavení zbytků rozumu stojí na vrcholu pyramidy moci a lež se stala jejich běžně používaným nástrojem – nástrojem, který druhá, prodemokratická část spektra použít nemůže, protože by tím popřela sama sebe. V tomto světě naruby tedy možná nastává chvíle, kdy je – čistě z terapeutických důvodů – načase si povolit to, co jsme si dosud zakazovali: lež, ironii a satiru jako obranný mechanismus. Tento text je pokusem o takový výdech. O satirické kopnutí do systému, který ztratil jak pravdu, tak soudnost. I tu nejdivočejší současnou satiru totiž brzy překoná realita – děsivý výtvor šílenců, kteří se lhaním prodrali ke kormidlu světa. Konspirační scéna a její lži jsou postaveny na několika procentech pravdy – ten lživý zbytek je záměrně vyfabrikovaná toxická masa, jejímž účelem je obrátit lidi proti jejich vlastnímu systému. A přitom to celé bere samo sebe smrtelně vážně. Tento text použije stejný mix pravdy a lži, jen s tím rozdílem, že vážně se brát nebude. Výrazy a myšlenky, které by mohly být vnímány jako eticky sporné či urážlivé, nejsou použity se zlým úmyslem. Naopak – jejich cílem je upozornit na potřebu ochrany těchto osob před nedemokratickými a extrémistickými silami a před důsledky, které nastávají, pokud tyto síly převezmou moc.
Když už ani křik pravdy nikoho nezajímá, zbývá nám jediné: pobavit se lží – novým mechanismem, který ovládl a řídí svět.
Podobnost postav s kýmkoli je samozřejmě čistě náhodná.
Redakci našeho rwandského vztahového lifestylového časopisu Láska s mačetou se přihlásil zamilovaný mezinárodní pár ze své dači v Západní Sibiři, který velmi toužil alespoň anonymně vykřičet svou čerstvou lásku celému světu – a to právě ve svém oblíbeném časopisu. „Když nám lásku nikdo nezávidí, není ani nic tak krásného, čistého a pozitivního jako náš vztah SKUTEČNĚ pozitivní a naše buňky z něj řádně nevibrují,“ dává na odiv starší z páru svou hlubokou filozofii a niterné poznání světa, kterého dosáhl pod vedeních největší kapacit v oblasti ezoterického konspiračního fašismu.
Ptáme se na zaměstnání obou mužů. Starší se třemi hodinkami Graff Diamonds Hallucination na každé ruce (prý dávný zvyk jeho osvobozovací armády) říká, že je jen prostý skromný muž, co kdysi pomáhal soudruhům v Berlíně zjistit, že fašismus se dá dělat i nenápadněji, s noblesou lidí ze suchých záchodů, a pěti promilemi vodky v krvi. Poté, co byl z této humanitární mise neprávem odvolán, vybíral výpalné v kanceláři v Petrohradě. No a pak už… ukáže hrdě na obří pozlacenou místnost o velikosti fotbalového hřiště, kde se setkání s novináři odehrává u 50 m dlouhého stolu… Mladší z páru ho přeruší – další vyprávění by totiž mohlo prozradit jeho totožnost.
On sám o té svojí nic prozrazovat nechce, za vše, čím je, prý stejně může jeho matka, která ho všude přihlásila, a jeho psychicky nemocní švýcarští spolužáci, jejichž těžká a nepříjemná nemoc se projevovala tím, že pořád chtěli někomu posílat peníze. Nakonec přizná, že si lidé myslí, že byl v jedné zemi, kam utekl, premiérem, ale ve skutečnosti prý byl jen na desetinu úvazku PR manažerem své firmy, která ten stát převzala.
O svých předchozích vztazích příliš hovořit nechtějí. Staršího z páru už prý unavuje každé své uniklé spermii zajistit základní obživu – tedy místo ve vedení státní korporace, paláce či zámky v tom Západním buzerantském hnusu, letadla, vrtulníky, dači a stovky sluhů a goril. Proto je vděčný za partnera, který si vše svými dlouhými a šikovnými prstíky zajistil sám.
I mladší z mužů si stěžuje na předchozí vztah: „Víte čo to je platiť ženě třeba úplně neschopného zahradníka, který se každý děň poflakuje po mé vile, zatímco já dřu ve žvanírně, a na dvoře je z toho nakonec jen jedna blbá uschlá fialka?“ rozčiluje se. „Dyť ta kytka vyšla na několik milionů, víte kolik minut musím dřít na několik milionů? Co tam ten zahradník celou dobu dělal?!“ nechápe ani po letech zoufalý muž, vyžadující jinak po svých poddaných vysokou efektivitu a ziskovost.
Uklidní se až, když starší z mužů navrhne, ať se vrátí ke hře, která vypadá jako převzetí moci v zemi mladšího z nich. Občas při ní divoce gestikulují, někdy berou do ruky, co je napadne a imitují zvuky našich rwandských dětí, hrajících na rok 1994. Většinou ale jen sedí u počítačů a hrají si, že dělají z lidí na dálku ovce či voly a ti pak jejich vítězství zařídí i bez boje a války.
Občas se náruživě obejmou, rozpustile se točí a křičí: „Už je to uděláno, už je to gotovo!“ Ale protože jsou oba evidentně slušně vychovaní, hned jak je jejich psychická pohoda obnovena, věnují se již plně svým hostům.
Šťastný pár příležitostně obývá mnoho objektů a jachet, ale oblíbil si zejména tento rozlehlý desetipatrový víkendový podzemní protiatomový bunkr s hokejovým hřištěm, masážním salonem, filozofickým klubem věnovaným tomu, jak je Rusko úplně ve všem nejlepší, restauracemi všech gastronomií světa (protože ruské jídlo dost dobře jíst nejde) a také uměleckou galerií věnovanou portrétům jednoho z nich.
Zbylých pět pater tvoří stylové mučírny (středověká – s autentickým španělským oslem a železnou pannou; rudokhmérská – s poetickým přednesem marxistických hesel před popravou; severokorejská – s choreografií povinného potlesku a dlouhých hladovek; chilská - s výslechy na onom stadionu; argentinská – s mučením elektrickým proudem a teatrálními pády z letadel nad mořem), kam ve volných chvílích pár, podle své aktuální nálady, chodí zamilovaně sledovat mučení těch, kteří nechtějí pochopit, že v Rusku se žije nejlépe a jeho hranice nikde nekončí.
Mladší z páru sice mučení nijak sám nevyhledává a než si na partnerovi libůstky zvykl, dokonce se mu eklovaly, ale jak sám dnes říká, už pochopil, že opravdová láska je o kompromisech a napojení na potřeby svého protějšku.
„Já chodím do šestky, sedmičky i osmičky (mučírny v 6. až 8. patře – pozn. red.) a Puťka zase se mnou sepisuje dotační tituly a vymýšlí, jak vyjebať s daněma a podojit Unii.“ Tomu já v mém věku říkám láska, kdo z vás ji má? Parafrázuje údajně svého předchůdce ve funkci, kterému jinak nemůže přijít na jméno, protože se pokouší jeho současnému partnerovi nadbíhat a přebrat mu ho, stejně jako nějaký „turek“ a jeho spolek motorů. (Ptát se na to, zda muž patří k Slovanům, jak se zdá že směsi jazyků, které používá, anebo působí v tureckém politickém prostoru, si redaktoři netroufnou. Ve čtvrtém patře totiž viděli výstavu zbytků těch, co se ptali na to co neměli.)
Je opravdu dojemné sledovat, jak i dva unavení sedmdesátníci mohou cítit opravdu hluboké propojení a lásku a měnit se v nadšené děti. I když nejsou ani ze stejné země, a ani dokonce ze stejné tajné služby, byť ty služby byly spřátelené. Když se cizinec v páru zadívá do hlubokých modrých očí svého partnera, nebo do ještě hlubších očí jeho prvního dvojníka (či do kontaktních čoček dvojníka číslo dvě a tři), cítí víc než mladickou poblázněnost. Cítí, že se blíží naplnění jeho nejniternějších tužeb.
Pár nás však při skleničce panenské krve vzácné sibiřské rosomáčky, kterou jim doporučil pravý sibiřský šaman (v seznamech KGB s krycím jménem „Muchomůrka“, dle svého nejoblíbenějšího jídla) jako energeticky vyživující jejich lásku a posilující magické pouto mezi jejich aurami, při odpočinkovém sledování mučení ukrajinského zajatce překvapuje tím, že jejich láska se nerodila lehce.
Mladší z páru říká: „Naše okolí sice nebylo tímto vzplanutím překvapeno a říkali nám, že bylo jen otázkou času, protože viděli naše společné duchovní kořeny. Oba jsme práskali a donášeli na vlastní lidi jako agenti komunistické tajné policie, oba jsme milovali naši stranu a oba jsme v ní zdefraudovali, co jen šlo…“ (Při vzpomínce na první miliardu se oba rozněžní a zasní.)
…ale přesto my sami, na počátku, v těch divokých přechodových letech, jsme přáteli nebyli – jeden chtěl, aby ruská mafie ovládala vše a vysávala kolonie, o které přišla, zatímco ten druhý si přál vítězství lokální oligarchie a žádné desátky do Ruska posílat nehodlal. „Sám mám málo,“ říkával, minimálně dokud mu nepatřila polovina hektarů země, kam za bohatstvím utekl ze své rodné hroudy.
Ledy začaly tát až když Koloušek (jak je často oslovován mladší z páru pro svůj nižší věk a nevinný kukuč) věnoval Méďovi a Krymské sekci jeho tajné služby své vlastní dítě jako zástavu a ukázku své důvěry, náklonnosti a potenciální poslušnosti. (Ve skutečnosti mu jeho vědma prozradila, že slova nejsou náhodná, ale mají svou vlastní vesmírnou energii a tajná ezoterická propojení, a tak když pošle svou vlastní krev – syna – na Krym, Otec Slunce zařídí, že nepůjde do krymu sám. Méďovi to ale prodal jako ten první příběh.)
Touto okultní událostí to začalo mezi oběma jiskřit. Vysoké vibrace jejich vyspělého vědomí z planety Slunce se na sebe naladily a zabránit tomu nedokázaly ani 5G vysílače Soroše a Gatese, které lásce nepřejí a vysílají jen nenávist. Zjistili, že se milují a potřebují. Vztah byl ale na počátku občasný a tajný. Méďa, který je prý zároveň ochráncem světového míru, totiž ve prospěch lidstva ovládl internet a sociální sítě – a každý, kdo chtěl uspět u voleb ve své zemi, musel políbit 31,6 kg jeho zlatých prstenů a slíbit mu oddanost a hlasování v mezinárodních institucích v jeho prospěch.
Koloušek neviděl jediný důvod takovou maličkost neudělat, nezaprodat svou adoptivní zemi a lidi v ní, pokud to pomůže v proměně voličů v poslušné konspirační stádo a tedy i k volebním ziskům jeho firmy – tedy ne jeho firmy, ale jeho „lidového protikorupčního hnutí“, jak své firmě říkal raději. Od té doby jeho zaměstnanci vždy hlasovali pro Rusko a proti Ukrajině, což jejich vztah prohloubilo a Puťka byl rozhodnut pro vítězství Kolouška ve volbách udělat vše.
Méďa totiž ve svém novém partnerovi viděl zároveň možnost, jak dorozložit prohnilou Evropu, pokud by se k jeho hunským a hlinkovským prostitutům, kteří se časem vyvinuli z jeho předchozích podobně romantických láskyplných vztahů, přidal ještě někdo další. Ta představa ho vzrušovala. Umělým rozvratem by dokázal, že Západ byl skutečně prohnilý, jak říkal, zatímco jeho zdravý a úspěšný imperialistický systém by se stal mezinárodním vzorem a normou. Na těchto zdravých a morálních základech pouto obou mužů rostlo a sílilo.
Bylo by ale ošklivé považovat jejich vztah za čistý a chladný kalkul. Oba muži plně věří, že právě duchovní splynutí dané vysokou vibrační hladinou jejich myslí je tím jejich nejsilnějším poutem.
„Když mi vypráví, kolik lidí dnes poslal na smrt, kolik zajatců nechal popravit, kolik dětí ukradl a předal svým elitním alkoholikům, a vidím ty jeho nevinná radostná zářící prasečí očka, rozvibruje se mi celé tělo na 482 MHz (frekvence, kterou nám Západ tají, aby jsme podobnou lásku nepoznali všichni) ještě nekonečně víc, než když jsme doma otrávili celou řeku nebo zamořili půdu a studny toxickým jedem z mé fabriky. Jsme prostě jen malá země, žabaři,“ zoufá si – „ale pokud se budeme učit od podobných mistrů a velmocí, ještě máme naději,“ zasní se, políbí partnera a pokračuje:
„I já toužím po tom být jednomyslně milovaným vůdcem své země jako můj Méďa,“ rozplývá se při té představě mladší z páru nad úspěchy partnera a kritizuje, že např. jejich dostaveníčka v mučírně by na prohnilém, nesvobodném a dekadentním Západě byla terčem nesmyslné kritiky prolhaných a zvrácených woke zelených aktivistů – i když přinášejí tolik uvolnění, radosti a povyražení, které právě jeho Méďa v životě potřebuje. Obzvlášť po náročném dni plném rozhodování, koho patří otrávit a komu bude lépe, když vypadne z okna.
Koloušek si je vědom, že co do evoluční vyspělosti jeho korporace, v které si lidé stále ještě naivně myslí, že je státem, je on tím slabším a méně vyspělým v páru.
„Moje moc doma je nedůstojná a trapná. Musím si lidi dokonce kupovať místo toho, aby se sami hned roztřásli jen když mě uvidí – sice je kupuju za jejich vlastní peníze a jejich vlastní dluhy, ale i tak. Místo abych těm zbytečným nic nepřinášejícím gerontům zakroutil krkem, musím jim platit, aby pro mě hlasovali. To je nedůstojné muže mého významu,“ naštve se sebelítostivě a dojme nad svým těžkým osudem až k slzám, zatímco jeho partner ho uklidňuje a hladí mu hněvem roztřesenou ruku.
„Brzy s nimi zatočíme. Vrátíš jim i s úroky to příkoří, které jsi v té jejich nesvobodné demokracii musel dekády snášet,“ uklidňuje ho zkušenější partner.
Koloušek se touto vidinou viditelně uklidní a na oplátku chválí vyspělost partnerova systému.
„Ty zabiješ lidi a nic. Prostě nic. Nikomu nemusíš nic vysvětlovat, každý ví, že tak to má být, a jsi víc než zákon. Tohle je efektivní systém! Žádná žvanírna jako u nás nebo ten evropský Uršulin diktát!“
„Já v tom našem bordelu otrávím blbou řeku a místo abych se potěšil pohledem na trpící chcípající ryby lapající po dechu, musím se svými poskoky, kterým jsem dal ministerstva, řešit, jak se z toho vyvlíknout – protože u nás každej blbec může do všeho krafat a všechno kritizovať. Tak se prostě nedá podnikat a dělat politika. To strašně zdržuje a brání rozvoji,“ zalíká se muž, který plynně syntetizuje dva pravděpodobně slovanské redaktorům neznámé jazyky a neskrývá své opovržení státním systémem, který chce s partnerovou pomocí brzy začlenit pod jejich společný holding a konečně nastolit režim, který ta prohnilá a zkorumpovaná Unie ovládat nebude.
Pár tak věří, že už brzy dosáhne duchovního uspokojení a naplnění. Už vidí, že jejich vláda nad životy ostatních se bude rozšiřovat a oni budou konečně šťastní.
„Nevím proč, ale stále občas zažívám podivnou prázdnotu,“ říká zkušenější z partnerů. „Mám největší atomový penis na světě, sleduji tolik skvělého mučení, že mě to už skoro omrzelo, mám tolik jachet, že nedokážu vyjmenovat ani jejich jména, Patriarcha–kolega z KGB–mi se svým bohem neustále posílají tu nejvyšší duchovní energii, mí šamani mě 24/7 chrání před otrávenými astrálními šipkami od mých satanistických a voodoo nepřátel… a přesto mě ta prázdnota a pocit podivného neklidu pořád navštěvuje. To si přece jako reinkarnovaný Hyperborejec Petr Veliký nezasloužím,“ zařve a vzdorně kopne pokojskou, která za kop uctivě poděkuje tak, jak ji naučili při školení personálu a roztřeseným hlasem se omlouvá za svou krev na podlaze. „Až můj Koloušek pro mě zničí Evropu, poznám štěstí i já!“ je si ale jist skvělou budoucností, která je za rohem.
Partner optimismus v jeho očích nezachytí – zahloubán do sebe přemýšlí, jak platit svým zaměstnancům ještě nižší mzdu než tu minimální, kterou platí teď.
„Možná by šlo zkrátit pauzu na oběd na šest minut. Budou mít míň času sežrat ten ukradený drůbeží separát, co si strkají do kalhotek, když se moje bezpečnostní divize zrovna nedívá,“ vykřikne náhle radostně do rozhovoru, i když ta věta ostatním nedává žádný smysl a nedovedou si pod ní nic představit…
„Nebo zpoplatním vzduch, který ta holota dýchá, když pro mě maká v mém podniku. Můj podnik, můj vzduch – já k nim dýchat ten jejich do té zaplivané mongolské ubytovny taky nechodím,“ je si jist oprávněností právě objevených interních změn ve své firmě.
Skoro v tom radostném rozpoložení přeslechne i zmínku o dětátku, které by si starší z páru přál, aby mu jednou jako příbuzenský dárce mohlo věnovat ledvinu, játra či srdce a on tak žil věčně. Nakonec ale jeho vnitřní radar zaslechne vibrace peněz a moci, a po analýze slíbí, že za pár dalších procent ve volbách pro svou stranu — díky ještě intenzivnější práci Méďových trollích fabrik — mu to dítě klidně vyrobí ve své vlastní oplodňovací klinice.
„Kdysi mi to přišlo jako skvělý byznys – uzavřený řetězec: dodávat lidem jídlo plné chemie a pak jim na takto vzniklou neplodnost prodávat děti. To je přece lepší než pokoutně prodávat Karlštejny,“ uzavírá s úsměvem nad svou obchodní genialitou.
I když jsou partneři stejného pohlaví, rozhodně to nejsou žádné zvrhlé západní buzny, které je třeba sprovodit ze světa dřív, než ho promění v doupě nekřesťanské woke neřesti. Jsou to maximálně kultivovaní milovníci kvalitního nemainstreamového povyražení.
Ale i tak redakce zachytila za dveřmi hádku o to, kdo bude platit dnešní barel dětského olejíčku zn. Didi. Spor se vyhrotí natolik, že na místo musí přiletět nejlepší párový terapeut z USA, co tvrdí, že do hodiny vyřeší každý konflikt, a tak byl párem na státní náklady najat nadací „Řešíme tíživou situaci sirotků s rakovinou“. (Méďa mu schopnosti věří, i když to byl právě on, kdo mu pomohl s falešným diplomem, a Koloušek se zase obdivně vzhlíží v tom, jak mu to celé prošlo a doufá, že příště něco podobného projde i jemu.) Reportéři terepeuta viděli jen z dálky, ale zdálo se, že má místo hlavy velký pomeranč.
Po té, co terapeut oba partnery znásilní, napaří jim za tento „nejlepší zážitek jejich života“, jak svůj brutální výstup nazve, obchodní přirážku, uvalí cla na vše v místnosti a prohlásí hory na obzoru za své území a sebe za nejoblíbenější a nejmoudřejší bytost vesmíru, Urychleně odletí vylepšit nefunkční vztahy zase někde jinde. Svět je nemocný a on je jeho léčitel.
(pozn. redakce: nejlepší rwandští ekonomové následně odhalili, že výše uvalených cel byla vypočtena dle velikosti nohy nejbližšího jedince, počtu roků v komunistické straně a vynásobena počtem jeho dětí, které během života nezměnily pohlaví)
Oba duchovní milenci si pak konečně padnou do náruče v radosti, že už jim žádný oživlý bláznivý pomeranč neříká, co mají dělat – a že terapie byla sice drahá a nepříjemná, ale fungovala. Mají k sobě opět velmi blízko a nic už jim nestojí v cestě naplnit jejich společné vize a plány.
