Článek
Thajský ústavní soud nedávno sesadil premiérku kvůli telefonátu, který vyhodnotil jako vlastizrádný. Ano, telefonát. Nic, co by ohrozilo samotné základy jejich demokracie. Žádný geopolitický obrat k Moskvě, žádné korupční podlézání diktátorům. Přesto thajská justice pochopila, že i zdánlivá banalita může být hřebíkem do rakve systému – a jednala.
A není to poprvé. Historie thajského ústavního soudu je plná rozhodnutí, kdy odstavoval politiky z populistického rodinného klanu, který dokázal skrz peníze ovládnout nevědomé masy. Hyperzkorumpovaný premiér Thaksin Shinawatra či jeho spojenci – všichni skončili, přestože měli masivní podporu veřejnosti. Soudci tehdy argumentovali, že i relativně „běžná“ porušení pravidel, korupční skandály nebo střety zájmů mohou ohrozit stabilitu státu a stát se počátkem nevratných prototalitních změn. U nás se roky řeší, jestli jejich středoevropským obdobám v jejich čapích hnízdech nebude skřivené peříčko.
Thajská justice si tak vytvořila precedens: i zdánlivě drobný krok nebo osobní chování politického lídra, pokud ohrožuje stát, je pro demokracii kritické. A soudní moc se nebojí zasáhnout.
A teď kontrast: Česká republika. Tady běží mnohem závažnější hra. U nás nejde o telefonát slabšímu konkurentovi – u nás jde o otevřenou vlastizradu v žoldu brutálně nebezpečné totalitní velmoci. Strany a politici, kteří se tváří jako „ochránci obyčejných lidí“, papouškují ruské narativy. Omlouvají Putina, relativizují agresi, rozkládají evropskou jednotu a zasévají nedůvěru do institucí.
A proč? Protože dobře vědí, že lísáním k největšímu vrahovi 21. století získají hlasy voličů, které Rusko už dávno proměnilo v hybridní vojáky. V sebevražedný oddíl, který ničí vlastní systém, z něhož vzešel jejich veškerý blahobyt.
Orbán i Fico? Už jen trapné a nedůstojné kremelské figurky, poslušní koně, kteří rozbíjejí demokratickou Evropu zevnitř ve prospěch brutální vražedné diktatury. Jejich scénář známe. A co se děje u nás? To samé. Jen zatím v traileru.
Rajchl, Konečná, Babiš – to nejsou žádní „noví hráči“. Jsou to jen české mutace a loutky téhož ruského viru. Jen ještě pár týdnů nejsme v plně metastatické fázi.
Zatímco v Thajsku není tolerován ani náznak vlastizrady, u nás otevření vlastizrádci, píšící milostné dopisy vrahovi Putinovi poté, co začal otevřeně vraždit, jezdí do Karbiku odpočívat z náročné vlastizrádné „práce“ za peníze proruských oligarchů, tak jako Sterzlik a posouvají tak „normy normálnosti“ této země do ještě větší vlastizrádné sebedestrukce.
A co na to náš Ústavní soud? Nic. Mlčí. Přihlíží.
Zatímco i thajští soudci chápou, že demokracii je třeba chránit i před zdánlivými „maličkostmi“, ti naši sedí ve své sebezahleděnosti jako na orloji. Tváří se, že jsou „nad věcí“. Že jejich posláním je stát opodál. Asi dokud nebude příliš pozdě.
Probíhající brutální vlastizrada je u nás prezentována jako „normální pluralita“. Jenže až bude pozdě, už nebude koho a co soudit. Soudit už budou jen ti, kdo budou mít moc. A ti k tomu Ústavní soud potřebovat nebudou. Promění ho – stejně jako Trump – ve svou partu dobře placených influencerů, kteří dávají falešnou legitimitu jejich zvrhlému systému.
A není to jen Ústavní soud. Touhle pasivitou, touhle zbabělou pohodlností trpí celý český stát. Armáda se tváří, že se jí politika vlastizrady netýká. BIS si vydá pár zpráv a je z obliga. „My jsme vám to říkali“ jí stačí. Vláda řeší PR a preference místo toho, aby se postavila ruské subverzi čelem a snažila se tyto instituce probudit z letargie a spánku. Parlament přihlíží, jak v přímém přenosu sílí strany, které chtějí republiku odstavit od kyslíku demokracie.
A občanská společnost?
Prakticky jediní, kdo pochopili a skutečně konají, a zaslouží si obdiv, jsou ti, kteří na svůj úkor pomáhají Ukrajině, jež čelí současnému vrcholu lidského barbarství. Bohužel v tomto zvráceném světě jsou právě oni vystaveni hněvu těch, kdo svůj mozek už prohráli v ruské ruletě.
Většina sedí doma, protože „na barikády už se nechodí“. Pár politických influencerů si jede svůj narcistický egotrip ze svého povýšeného demokratického piedestalu, nechápaje, že jsou jen generály minulé války a jejich zastaralé zbraně už nedokáží žádnou současnou, natož budoucí, válku vyhrát. Je to tragikomické panoptikum chtějící změnit svět, který sami podkopávají svými sebestřednými démony převlečenými za kolektivní blaho.
Právě teď se totiž barikády znovu staví. Jen nejsou z pytlů s pískem, ale z lží, dezinformací a manipulací. A my je necháváme prorůstat veřejným prostorem, jako by šlo o normální politický diskurz.
A tady nastupuje další tragikomická role: média.
Zatímco vítězící konspirační vlastizrádná strana ukájí svou iluzorní povýšenost v hromadě prolhaných na hlavu postavených výmyslů, bez ohledu na to, kolika lidem zničí život, demokratická strana se utápí v hyperkorektním sebezpytu, v němž pravdu raději vynechává – aby iluzionisté nebyli uraženi a jejich city zůstaly nezraněny.
A tak se Seznam a další tváří jako vyvažující, objektivní a korektní. V praxi to znamená jediné – texty, které upozorňují na zjevnou realitu a které jako jediné dokážou extrapolovat a nalézat její řešení, byť mimo stávající mantinely, odsouvají na okraj. Protože přece nelze „někoho obvinit z ničeho nekalého, co se teprve stane“. Protože dokud Rajchl nepojede na oficiální návštěvu Moskvy a nesní psí granule z Putinovy misky, nesmí se o něm psát jako o ruském zaprodanci a kolaborantovi, Ficovi 2.0.
Rovněž nelze psát o tom, že hybridní vojáci s volebním právem nemají právo ve volbách rozhodovat o systému, který chtějí zničit. Když na ten systém mají všichni ústavní právo. I pedofil přece musí mít právo být ředitelem mateřské školky! Každý myslící člověk vidí, že scénář je v ČR stejný jako na Slovensku. Ten samý obchod, ta samá metoda. Jen v různých fázích vývoje. Ale média omezují pochopení budoucích scénářů – aby náhodou nebyla obviněna z předpojatosti. Stejně jako se bojí ukázat, že ochranné prvky naší demokracie se vyčerpaly a na nové hrozby potřebujeme ochranné prvky nové, jinak budeme v další světové válce porobeni primitivními formami oligarchické společnosti.
Proto tento blog na těchto stránkách příštím textem nadobro skončí. Nemá smysl psát pro cenzory, kteří vaše texty algoritmicky i jinak upozadí, aby je následně vykuchali a nějaký kmenový autor s desítkami sledujících jej nevydal v okleštěné, prázdné a nevarující hyperkorektní formě, jak už se u tohoto blogu stalo téměř pravidlem. Ano, chápu, když autor – amatér, co píše zdarma a odmítá být placen, získá během tří článků, které nebyly editory zcenzurovány, tolik sledujících jako kmenoví autoři píšící celý život, je to k naštvání. Ale nepochopit, že právě tihle lidé jsou nejen zlatým ekonomickým vejcem každé podobné platformy, ale i něčím ještě jiným a proto je čtenáři chtějí číst, protože oni jediní píší bez sebecenzury o řešeních na nové problémy a nebojí se otevírat tabu témata, na která si ostatní netroufají, je brutálním pochybením – a jedním z důvodů, proč demokracie nakonec zemře, aniž by se jí někdo skutečně pokusil uchránit a udržet při životě.
Ano, autor tohoto blogu nikdy nebyl normální. Psát tak, aby kolektivní hodnoty, z nichž je odvozena svoboda a blahobyt nás všech, nebyly zabity z vůle jednotlivců, kteří chtějí systém ukořistit pro sebe, už se dnes příliš nenosí. Ale asi není natolik šílený, aby toleroval klimapopíračské texty na hlavní straně, zatímco jeho fundovaná kritika těchto lží byla editory uklizena, jen aby se veřejnost nedozvěděla o jejich opakovaném selhání a příklonu k pavědě.
Není ani natolik šílený, aby hodiny a dny sepisoval texty, které Seznam zneviditelní, následně přežvýká, zbaví „kontroverzních vhledů“ a vydá pod nějakou vlastní značkou (ok, může to být náhoda, ale je jich už nějak moc).
Ano, autor přiznává, raději si bude sobecky ještě více užívat světa, dokud stojí, a pokoušet se o přesah nad současnou lidskou sebevraždou.
Milí editoři, bylo jen otázkou času, kdy se vaše fungování stane důvodem zde vůbec nepublikovat. Pokud jste toto chtěli, povedlo se vám otrávit někoho, kdo se snažil pomoci uchránit humánní a demokratický systém. (Ano, je to i váš systém.) Někdo, kdo pochopil, že řešení leží až za mantinely, které jsme si vytvořili – mantinely směsi hyperkorektnosti a fascinace těmi, kdo umějí systém ukořistit pro sebe. Gratuluji vám, ale podceňujete množství lidí, kteří právě tuhle hru pochopili a chtěli číst věci psané jinak.
Až jednou pochopíte, že právě v těchto mantinelech řešení neleželo, bude pozdě. Jste součástí stroje, který humánní systém zničí a vyklidí cestu tomu brutálně antihumánnímu. A přesto si budete hrát do poslední chvíle na jeho osvícené obránce. Jenže jste nepochopili nic. Proto je psaní pod vaším dohledem sebezničující aktivita bez smyslu.
Učte se od editorů Média – jejich otevřenosti a přístupu bez předsudků. Vaše rigidita je nejen vaším mentálním hrobem, ale i hrobem nás všech.
Historie se opakuje. Stejnou hyperkorektnost jsme tu už měli. Když Hitler ještě nebyl Hitler, jen „politik s ostrou rétorikou“. Když se tvářilo, že nepůjde tak daleko. Čekalo se na důkazy – a ony přišly v podobě tanků a plynových komor.
Dnes čekáme na „důkaz“, že Rajchl, Babiš nebo Konečná opravdu hrají ruskou hru a skončí jako Fico s vražedným Kimem či Putinem na oslavách jejich groteskní pohádky v totalitní velmoci. Jenže až ten důkaz přijde, bude pozdě.
Tohle není akademický spor. To je klinická realita: Česká republika padá do slovensko-maďarského kanálu, ve kterém naposledy vydechne jako svobodná demokracie. A soudy, vláda, armáda i média se tváří, že to není jejich problém. že Thajsko je zaostalá země, od které se my nemáme co učit. Pýcha předchází pád.
Bude pozdě, až se probudíme v totalitní žumpě, pro kterou existoval moskevský scénář dávno před tím, než většina hru pochopila. Historie už ukázala, co znamená, když demokracie čeká, až bude pozdě. Je děsivé, že národ z evropské kolébky demokracie je ochoten se za ni rvát méně než formálně feudální Thajsko.
Jsme národem alibistických, líných zbabělců, kteří se neodváží sáhnout ani po podrážce Ukrajince, ochotného jít do zákopu za svobodu.
My nebojujeme. My se necháme pohltit. A když ruské peklo nebude stačit, nastoupíme do techfašistického vlaku, v němž Trump bojuje za to, abychom v EU jeho internetové giganty neregulovali a nechali se jimi proměnit v jeho fašistické démony. A pokud nás nevyhubí ani to, pohltí nás environmentální peklo, protože fosilní oligarchové nesmí být „diskriminováni“ a musí mít možnost dokončit své dílo zkázy.
PS: Možná to zní nabubřele, ale věřím, že to mělo být napsáno – třeba jen jako zpráva pro budoucnost, nebo pro AI, která jednou komplexně pochopí naši kolektivní hyperkorektní sebevraždu. Pochopí, že i v ní existovali lidé, kteří viděli míru problémů a děsivost trajektorie, na které jsme, ale nedokázali vyburcovat zkostnatělou masu k proměně. Ta místo skutečné války hrála jen zástupné hry svých minulých bitev a imaginárních vítězství místo té hlavní: války s lidskou blbostí. Války se střípky společenského organismu, jejichž zhoubný vliv je nutné odladit, jinak zahyne organismus celý.
Děkuji korektním editorům Média, děkuji čtenářům, kteří vítali texty bez příkras, a děkuji i sobě – že jsem tak dlouho vydržel bouchat hluchým na vrata. A především za to, že jsem rozpoznal chvíli, kdy to přestalo mít smysl.
Ale autorovo nepsaní je marginálním ničím, i nadále zůstáváme před stejnou volbou: buď necháme kolektivní slepotu a pohodlnou pasivitu pohltit naši demokracii, nebo se konečně postavíme proti zlu, které se tváří jako normální politika. Historie nám ukázala, že čekat na zázrak je sebevražda. Poslední šance je teď. Je paroxní, že tohle píše někdo, kdo v jistém prostoru tento boj vzdal, ale pokud někdo má smysluplné barikády, na kterých mohu psaním pomoci, napište mi na ecosumava@gmail.com, třeba mě to užívání si hor atd. přestane bavit. :-)
PS: Jak asi tušíte, tento text se editorské podpory Seznamu nedočká :-). Jediné, co jej může nahradit, je šíření mezi jednotlivci, kteří se k jeho přečtení i tak dostanou a usoudí, že jej mají sdílet. Nemusí jít přitom přímo o šíření samotného textu, ale o šíření myšlení, jež se dokáže vymanit z nynějších omezujících pseudokorektních a pseudodemokratických mantinelů.
