Článek
Když narodí se hříbě a nemá sílu vstát, jeho máma políbí ho a mléko dá mu sát.
Až mu oschne hříva a uslyší stáda koní cval, po boku své mámy, cíl své cesty změní k bílým štítům skal.
Zde je farma koní, kde se šampióni rodí, zde vítr závod vzdává, když podkovy jim zvoní.
Až zítra začne nový den, to hříbě co uvidělo svět, nabírá už síly a začne plnit lidský sen.
Ten sen lidský je a není koňům blízký, když nepřeceníš síly, možná vyhraješ.
Sám nepřeceníš síly, se stádem koní srovnáš cval, avšak člověk bídný, bere koňům síly, aby vítězem se stal.
Hříbě roste, už je samý sval, říkají mu Zephyr, vítr závod dávno vzdal.
U ohrady kde slyšet koňů cval, stojí dívka mladá, taky krásná, tělo samý sval.
Hříbě zvolní cval, mámivá je dívka co stojí kousek opodál, zde magická je síla, pod štíty bílých skal.
Kůň hlavu k větru obrací, vůně dívky láká, dívka koně kupuje, s rodičovskou dotací.
Černé oči dívky, silnou mají moc, dřív než přijde soumrak, nový domov hříbě pozná, dřív než přijde tmavá noc.
Ta dívka mladá, teď jí bylo osmnáct, zítra začne jezdit a svého koně milovat.
Láska hory přenáší, ten kůň dívku miloval i ona jeho, ten kůň jí splnil sen a vítězem se stal.
Zephyr, slavné jméno má, jeho cena stoupá, na chválu už média, dávno nejsou skoupá.
Uplynuly roky, dívka věnce střádá, kůň je šťastný že první ceny bere a lásku dívce dává.
Už se stala ženou, už není dívka nevinná a lásku muži dává, pozná co je rodina a zrovna dnes se vdává.
Už má dceru co jmenuje se Lily, mámy kůň jí miluje i když opouští ho síly.
„Lily ty máš koně ráda, koupime ti hříbě a hned zítra zrána, začneš trénovat a budeš jak tvá máma“.
Hříbě jménem Ararat černé oči má, stejně jako dívka malá, co na sedle chce sedět a koně milovat.
Zephyr smutně hledí, žena nemá čas, netuší že se zrada chystá a že už vyšel inzerát.
Přijel kupec, dívka malá pláče, stejně jako hříbě co ve stáji teď samo bude stát.
Mladý muž si koně bere, teď si bude přát, aby ceny byly velké a trofej na krku ho bude hřát.
Přišla zpráva smutná, na taxisu Zephyr pad, uštval ho ten mladík, zchromil ho ten děsnej chvat.
Noha dvakrát zlomená, šampión se ztrácí a ten mladík co koně štval, leží v trávě opodál.
Mladík přecenil své síly, ten kůň na něj pad, kost pod kopyty praská a nohy nebudou už nikdy stát.
U štítů bílých skal, stojí farma koní.
Zde stojí žena s dívkou a obě slzy roní.
Zde kůň tiše stojí, v očích smutný žal, žena po hřívě ho hladí, koně jenž jí tolik miloval.
Osud ho sem znovu zavál, do té farmy koní, kde vyhrál závod s větrem a dusot podkov zvoní.
Život koní ten je krutý, darmo budeš v stáji stát, nevyhrávaš ceny, už nový vyšel inzerát.
I inzerát je krutý a s osudem se bude prát, na lásku už zapomeň, ta slova lidská nebudou tě nikdy hřát.
"Mladá paní, račte koně znát"?
„Já jsem doktor koní, ten kůň přestal žrát“.
„Už je nanic, zašla jeho sláva, už nechutná mu ani tráva, za hodinu je tu kupec, co přečetl si inzerát“.
„Do salámu bude dobrý, chutná je i konina, takhle končí všechny koně, co zbaví se jich rodina“.
Matka s dcerou stojí, dcera matku objímá, slzy oběma jim kanou, zbývá necelá jen hodina.
„Mami, mami dělej něco, vždyť ten kůň byl přeci náš, já už budu vždycky hodná, naučím se otčenáš“.
„Dcero moje, já už nemám pravomoci, kůň zchromil svého pána, zůstane už bez pomoci, snad dožije se rána“.
„Ale mami, proč nejsou koňské hroby, i náš Azor pomníček svůj má, já nosím mu od večeře droby, co míval tolik rád“.
Matka mlčí, už nemá žádné síly a objímá se s dcerou, život bývá děsně krutý, koňský osud nepřeperou.
Dejte koňům křídla, ať mohou letět do nebes, když opouští je síla a zabíjí je stesk.
