Článek
Dlouho jsem váhal, jestli mám o tomto tématu psát.
Nebyl jsem si jistý, jestli jsem na to dostatečně kompetentní.
Je to dost citlivé a ožehavé téma.
Téma které je určené spíše pro odborníky jakými jsou lékaři, právníci, politici a sociologové.
Ale v této společnosti žijeme všichni společně, bez ohledu na vzdělání, společenské postavení nebo majetkové poměry.
A také bez ohledu na náboženství, pohlaví, věk nebo geografický původ každého z nás.
Před několika měsíci se na našich televizních obrazovkách objevil seriál „Bratři a sestry“.
Zpočátku jsem tento seriál považoval za fikci s notnou dávkou nadsázky, která měla pobavit televizní diváky.
Ale náhoda tomu chtěla, že jsem si vystřihl malinkou roličku při natáčení tohoto seriálu v exteriéru v Říčanech i se svojí fenkou Eny.
Nedalo mi to a protože jsem na toto téma musel neustále myslet, tak jsem se začal o tuto ožehavou problematiku více zajímat.
Přispěly k tomu i další okolnosti, které postihují muže mého věku.
Moje počínající prostatitida a zvýšené potencialní riziko tvorby patologické stáze mých stejně starých vrstevníků, mě donutilo více se zajímat o své zdraví. Obavy byly na místě.
Po návštěvě urologie v Thomayerově nemocnici na Praze 4 a nezapomenutelným zážitkem na vyšetřovacím lůžku s mladou a krásnou uroložkou, která mi prováděla vyšetření s téměř mateřskou něžností, jsem byl ujištěn že jsem na tom relativně dobře, ale alfa samec už ze mě asi nikdy nebude.
Uroflowmeter také nezaznamenal žádnou odchylku od normálu.
Časté běhání v nočních hodinách na záchod jsme nakonec přisoudili zánětu způsobeném mým válením na studeném betonu, při dokončování rodinného kruhového bazénu.
Potřeboval jsem do konce roku zastřešit bazén otočným polykarbonátovým krytem, který už déle než rok odpočíval na trámech v jeho bezprostřední blízkosti.
Byla to daň za mojí adaptaci na „Ferdu mravence - práce všeho druhu“ a příliš jsem v této situaci na své zdraví nepomýšlel.
Za každého počasí jsem prováděl lepení dlaždic a posléze i spárování mezer.
Držel jsem se zažité tradice umět se k práci správně postavit, ale protože jsem člověk praktický a vynalézavý, tak jsem si rovnou lehl na studený beton tak, aby to bylo co nejvíce pohodlné. Na několik hodin denně a po mnoho dní.
No a bylo hotovo. Práce sice byla dokončena, ale za cenu zdravotních problémů.
Začal jsem v této souvislosti řešit i jiný problém svého nejvěrnějšího přítele.
Problém dlouhodobý a výhradně mužský.
Na andrologické klinice ISCARE centrum.
Klinika ryze mužská a také v nižších patrech s oddělením asistované reprodukce.
Myslím že některým zdravotním problémům už by ta sympatická a mladá lékařka z Thomayerky tolik nerozuměla a proto jsou zde převážně lékaři muži.
Ale nemusíte mě litovat.
Hydraulika mi naštěstí funguje na sto procent.
Je to výhoda mužů s vyšším krevním tlakem.
Můj problém by spíše flustroval mladé páry, které tu ve větší míře postávají a čekají na ortel lékařů.
Někteří muži drží v ruce bílé zkumavky.
Na můj vkus jsou příliš veliké. Skoro stejně velké jak v nějakém hřebčíně, kde se šlechtí koně.
Možná si někdo položí otázku, proč řeším své problémy tady a teď ve svých 63 letech.
Děti už neplánuju, ale nikdy neříkej nikdy…
Ale souvisí to se zdravím a prevencí před vznikem rakoviny prostaty.
Závidím Arabům mnohoženství, díky kterému jim tento strašák prakticky nehrozí, ale na druhou stranu lituji kněze, faráře, mnichy a řeholníky, kteří mají až 7× větší potencionální riziko vzniku rakoviny. Inu, všechno souvisí se vším…
Jsme u samé podstaty problému který mi nedá spát a nad kterým často přemýšlím.
Je to lidský genetický materiál.
V poslední době se v této souvislosti o tom začalo více mluvit.
Prvopočátky už zasahují do antiky starého Řecka, kde Platón vyslovil základní myšlenku pozitivní eugeniky, a sice že ideální potomstvo vzejde z „nejlepších mužů a žen“.
Existuje i negativní eugenika, kde je hlavní filozofickou myšlenkou eliminace společnosti s negativními rysy, jako například barva pleti, inteligence, fyzické vlastnosti, dědičné choroby a nebo názorová neslučitelnost se současnými ideologiemi.
V minulosti byly tyto eugenické ideály zneužity k dosažení vyšších cílů nacistického Německa.
Jejím hlavním protagonistou v Německu byl v roce 1935 Heinrich Himmler.
Byl aktérem a zakladatelem programu Lebensborn (německy „pramen života“).
Pod touto zvrácenou ideologií se za použití eugenických princpů schovávala snaha o vytvoření nového, silnějšího Německa a dokonalé společnosti s čistou árijskou rasou.
Tyto snahy pak nakonec vyústily v nedobrovolné adopce, kde děti byly unášeny od svých matek v okupovaných zemích za použití únosů a síly.
Potenciálně vhodné kandidátky - mladé dívky byly násilně odvlečeny ze svých domovů a plnily úlohu náhradních matek.
Z těchto chovných stanic pak byly děti odebrány a svěřovány nejčastěji do rodin příslušníků SS nebo bezdětným párům.
Už v polovině 19.století existovala snaha o izolaci lidí s negativními rysy Francisem Galtonem a zde byl eugenický princip poprvé použit v novodobé civilizaci.
Když ovšem nepočítáme házení defektních novorozenců do moře z útesu ve staré Spartě.
Další negativní eugenismus byl ještě docela nedávno v Americe.
Nemyslím tím jen vyhubení 90% všech indiánů do počátku 20.století, ale ještě i v době kterou pamatuji.
Až do roku 1964 byli nežádoucí lidé zavíráni do psychiatrických ústavů, kde byli nedobrovolně podrobováni lobotomii nebo smažení mozku elektrickým proudem. Jen proto, že neodpovídali představám novodobé společnosti.
Vzpomeňme si na Formanův film „Přelet nad kukaččím hnízdem“.
A tak si kladu filozofickou otázku, kdo může určovat co je pro společnost správné a kdo má právo rozhodovat o životě nebo smrti.
Anebo přinejmenším komu bude umožněno narodit se a komu ne.
V lidském genomu jsou obsaženy všechny DNA informace od obou rodičů.
A v tom je ten etický a sociální problém.
Už při výběru mužských dárců jsou upřednostňováni jedinci s pozitivním fenotipem.
Dochází ke škatulkování podle barvy očí, vlasů, muskulatury, barvy pleti nebo dosaženého vzdělání.
Tedy výběrem horší, lepší, nejlepší.
Ale jsou tu na výběr ještě kategorie vynikající, super a také adept na dítě kategorie „superman“.
Vše závisí jen na obsahu Vaší peněženky.
Pamatuji si na dobu před několika lety, když si můj mladší syn přivydělával jako osobní šofér bohatých zahraničních klientek, které odvážel přímo z letiště v Praze na luxusní kliniku s asistovanou reprodukcí.
Díky perfektní angličtině dostal k dispozici i perfektní auto.
Aby udělal na klientky co nejlepší dojem a aby od začátku bylo hned jasno, že za své peníze dostanou dítě na míru a přesně podle jejich gusta.
I česká republika je země neomezených možností.
I česká republika je zemí kde vládnou peníze a byznys. Za své peníze dostanete téměř vše.
Tak trochu mám pocit, že si hrajeme na boha.
Že neoprávněně zasahujeme do koloběhu světa.
Na světě je všechno v rovnováze, dobro i zlo, všechny fyzikální i chemické procesy.
Jakákoliv nerovnováha se krutě vymstí.
Příroda neodpouští a trestá všechny bez rozdílu.
Nedávno se objevil ve zprávách článek o dánském dárci, který byl díky svému genofondu velmi žádaný.
Zplodil celkem 197 dětí.
Posléze bylo zjištěno, že díky genetické mutaci tohoto dárce hrozí u všech dětí rakovina a další zdravotní problémy.
Některé narozené děti už zemřely.
V Nizozemsku zase pro změnu hrozí velké nebezpečí příbuzenské genetické mutace, protože nikde neexistoval registr dárců.
U jednoho alfa samce bylo zjištěno vice než 1000 odběrů.
Touha po dokonalosti zabíjí.
Kritéria pro příjem biologického materiálu od dárců jsou pevně daná. Základem je věk 18 - 39 let, dobrý zdravotní stav, žádné drogy ani jiné návykové látky, žádný alkoholismus ani genetické vady v rodině a také je to podmíněno alespoň středoškolským vzděláním.
Další kritéria jako je počet sourozenců, sociální podmínky v rodině nebo kriminalita dárce se neberou v potaz.
Pokud dárce projde na základě výše uvedených kritérií, pak se dostává do výběru.
Pro ženu by dárce měl být vždy anonymní a taky tomu tak zatím u většiny obyčejných žen je.
Ty movitější pak mají možnost výběru.
Samozřejmě že je to nelegální, ale kdo by odolal nabídce, když jsou klientky třeba z Ameriky a touha po vysněném dítěti je silnější? A na dětech se šetřit nemá. Jsou na celý život.
Ale spravedlivější by bylo, kdyby se ty dárcovské zkumavky hezky zamíchaly a byla tak zcela znemožněna jakákoliv identita.
Možná by to pak tolerovala i samotná příroda.
Je jasné, že by se svět obchodu a peněz začal hroutit jako domeček z karet.
Kliniky by tak brzy ztratily své klientky.
Bez „Lebensbornu“ to zatím zkrátka nepůjde.
Životní úroveň stoupá. Brzy a už za pár desetiletí budou mít i obyčejné ženy peníze na děti podle svých představ.
Každá žena bude chtít mít to nejhezčí, nejchytřejší, nejzdravější a nejsilnější dítě.
Budou se posouvat kritéria pro výběr dárců.
Od těch obyčejných dárců už nikdo genetický materiál nebude chtít.
Už budou žádané děti jen od rádoby supermanů s modrýma očima, s muskulaturou Arnolda Schwarzenegra a IQ Alberta Einsteina.
Nikdy nebude stoprocentní jistota že se narodí dítě s požadovanými vlastnostmi, ale pravděpodobnost je velmi vysoká.
Příroda zatím mlčky vyčkává, protože je trpělivá.
Už si pomalu ale jistě obléká soudcovský talár.
Už teď nám posílá varování ve formě genetických mutací a umírajících dětí.
Kdy už se lidstvo konečně poučí?
