Článek
Ten den bylo dost krušné ráno.
Armina probudila strašlivá žízeň a ještě horší bolest hlavy.
Dopotácel se ke dveřím lednice a vytáhl z ní dva igelitové sáčky s mlékem.
Děsný smrad, alkoholové výpary a pohled na válející se a chrápající chlapy vzbuzoval odpor a nechuť k jakémukoliv jídlu.
Usedl k ohavnému stolu v rohu maringotky, na němž stálo nepřeberné množství prázdných lahví tvrdého alkoholu a vypitých lahváčů.
Svými pevnými zuby stiskl roh obalu a trhl hlavou.
Vyplyvnul igelit a dlouze se zakloněnou hlavou nasával blahodárnou tekutinu.
Po vypití téměř litru mléka si zhluboka vydechl a dal si na čelo druhý pytlík vychlazeného mléka.
Bolest hlavy byla nesnesitelná.
„Tak co mladej“, ozvalo se z druhého rohu maringotky.
„Vypadáš dnes dost nepoužitelně ale musíme to dneska dodělat“.
„Jo, abych nezapomněl, umeješ mi dnes auto, včera jsi mi ho poblil“.
Byl to jejich vedoucí a odešel večer z toho chlastacího maratonu o dost dřív.
Přijela za ním Věra, což byla zdravotní sestra ze zdejší čáslavské nemocnice ve středních letech a byla velmi atraktivní.
Byla to jeho stará láska ještě z mladých let kdy nedaleko odtud bydlel a hrál fotbal za místní klub.
Věra nebyla spokojená v manželství a její manžel byl lampasák v místní posádce letecké základny.
Doma už se objevoval jen sporadicky a raději se pohyboval v blízkosti Migů M21 které tvořily celou letku umístěnou v podzemních úlech poblíž ranveje.
Kombinace vojáka z povolání a ženy která chtěla trochu něhy byla zničující.
Věra využívala všech příležitostí jak uniknout z domácí nudné reality.
Nevynechala jedinou příležitost u oslav svých kolegyň nebo přátelských posezení se svými kamarádkami.
„Proboha co jste to tam včera u ní vyváděli?“ otázal se šéf.
„Udělali jste mi strašnou ostudu“.
„Příště už vás nikam nevezmu“.
„Rozlámali jste v paneláku dřevěné kóje od sklepů nájemníků, dělali jste strašný bordel a povalili jste všechny popelnice před barákem“.
„To ani nemluvím o té spoušti co jste u ní doma udělali“.
„Ale největší ostudu mám z toho, že jste všichni impotentní debilové“.
„Proč si myslíte že jsem jí přemlouval aby na večírek přitáhla ty svý dvě kolegyně z práce?“
„Takouvou krásnou holku přivedla jen pro tebe a i stejně starou“.
„Možná byla i poctivá a určitě si se jí libil“.
„No, s tím už chlapče nic nenaděláš po tom včerejšku, když jsi skoro nemluvil a jen jste na sebe trapně čuměli“.
„Chudák Simča, je mi jí líto, teď si myslí že je ošklivá a bude mít kvůli tobě mindrák“.
„A ti dva blbci co byly s tebou, tak pro změnu vymysleli hroznou hovadinu“.
„Michal řekl že chce tančit a Jarda se k němu přidal“.
„V obýváku který má 30 metrů se 6 lidmi a všichni děsně nalitý“.
„Michal povalil televizi a Jarda zlomil ten obří fíkus“.
„A ta druhá holka Jana dostala takovou depku z toho, že jste jí nikdo ani neoslovil, natož vojel“.
„Ožrala se pak do bezvědomí a blila u Věry celou noc“.
Armin začal lovit střípky událostí z předešlého večera.
Tok myšlenek už jen posiloval bolest jeho hlavy.
Jako v mlze se mu začal vybavovat sled událostí.
Už byl zvyklý na to, že se stačili ožrat třikrát za den.
Jako správní energetici s vyšší kvalifikací se občas potřebovali přifázovat, aby si vylepšili svůj účiník.
Po 8 hodině ráno byl pomalý rozjezd, snídalo se asi hodinu a každý v průměru vypil 3 až 4 lahváče piva.
Jen jeden odsouzený nesměl pít, to kvůli služebnímu autu kterým by bylo v případě nutnosti někam dojet.
Po deváté ráno se začalo ve vedlejší budově v areálu rozvodny VVN pracovat.
Nejdříve v části 22 kV, kde se kompletně musely natahat kabely do každé kobky a vyzbrojit systémem dálkového ovládání.
Po zhruba asi měsíční práci se začalo dělat i v hlavní budově velína ve třetím patře.
Sloužil zde rozvodný, pan Mrázek a jeho červený nos signalizoval vřelý vztah k alkoholu.
„Nazdar hoši, včera jsme se trochu rozjeli“, pravil a otvírákem s bleskovou rychlostí naučeným grifem otevřel lahvové pivo.
Pak s hlubokým záklonem hlavy vypil pivo během tří vteřin na ex.
„Ááá to byla žíža“.
„Musím si dát ještě jedno“.
Byl to už od pohledu chlap drsných mravů i způsobů a do důchodu mu zbývaly necelé dva roky.
Byl to vášnivý sběratel starých vraků, hlavně nákladních aut, které pak za ovčínem v areálu rozvodny opravoval.
„Doufám že mi pomůžete trochu uklidit“.
„Arana udělala včera strašný bordel“.
Myslel tím olašskou romku, která s ním na velín občas chodila souložit za stravenky.
Poslední schod třetího patra otevřel žalostný pohled na velín přes rozbitou skleněnou výplň dveří.
Všude na velíně se válely po zemi zkratovací soupravy, rozbité sklenice a hrnky a taky rozšlapané chlebíčky.
Mokrá zeď i podlaha dokreslovaly obraz zkázy.
„Proboha, co jste tu včera prováděli?“ dotázal se Jarda, který jezdil na montáže pravidelně.
Mrázek si mezitím otevřel zavařovací sklenici s kyselými okurkami a načal další pivo.
„To víš že je Arana kráva“.
„Starej jí nutí šlapat a navíc už má asi sedmý dítě kvůli dávkám, aby oba nemuseli dělat“.
„Já jsem jí včera volal aby přišla, dokonce jsem udělal kvůli ní i pohoštění, chlebíčky, salámy, sušenky, dotahal jsem plno chlastu, i cigára jsem jí koupil“.
„No, trochu jsme požrali, popili a tak jsem jí řekl, že už by jsme na to mohli vlítnout“.
„Svalil jsem jí támhle na ten gauč u stolu“.
„Ale byl jsem trochu nalitej a tak když měla stažený gatě, hned jsem jí prohrábnul rošt“.
„Začala hučet jak roj sršňů, házela sebou a kopala nohama“.
„Jenže co čert nechtěl, kopla do stolu, do tý otevřený sklenice kde jsem měl naložený feferonky“.
„Vylilo se jí to tam zrovna když jsme byli v nejlepším a já jí dával spodní hrábě“.
„To si pánové nedovedete představit, co se dělo potom“.
„Začala strašně ječet jako Hurón a lítala tu jak postřelenej pavián“.
„Držela se za pipinu oběma rukama a pořád řvala“ „cos mi to udělal?!!!“ „zabil jsi mojí čombínu !!!“.
„Pak začala vyhrožovat“ „ty zmetku! já tě zabiju!“
„No a pak vyskočila oběma roztaženýma nohama támhle na ten stůl a všechno shodila dolů“.
„Vlítla do kuchyně a tam mi rozbila nádobí, když hledala na dřezu mokrej hadr“.
„Běžel jsem rychle do garáže pro tu obří spongii co mám na mytí auta“.
„Tak jsem jí to namočil do studený vody, aby mohla chladit“.
„Popadla houbu a narvala si to tam celý, a prolítla zavřenými dveřmi“.
„Dyť říkám, je to kráva!“
Na velíně chlapi řvali smíchy.
Někteří už jen bolestně sténali s málem roztrženou bránicí.
„Ty vole, tohle fakt nevymyslíš“, zasténal Jarda a propadl se do nového záchvatu smíchu a skončil v křečích na židli.
„Mrázku, ty jsi vůl!“
„No ale co budu dělat?“
„Její starej mě zabije, už dvakrát seděl za násilí“.
„Ta její čombína živila celou jejich famílii“.
Otevřel dalšího lahváče, zhluboka se napil, straslivě si říhl a pravil.
„Takhle řadí Tatra 111 s redukcí a meziplynem“.
Šel k otevřenému dva metry vysokému oknu velína které začínalo těsně u podlahy a končilo až u stropu.
„Pánové, když je příliv, musí být i odliv“ a rozepínal poklopec.
Pak se postavil na práh a hlasitým a hlubokým hlasem začal řvát z okna: „Temně hučí Niagára, temně hučí do noci…“
Pak se znovu zaklonil a přiložil lahváč k ústům.
Byl jako průtokový ohřívač, co do něj teklo, tak i druhou stranou vytékalo a s hlasitým pleskáním padalo z třetího patra na betonové nádvoří velína.
