Článek
A naše domácí produkce? Už léta ji, bohužel, úspěšně ignoruji. Jen občas se mrknu - a pouze potvrzuji své odhodlání ji i nadále nesledovat. Čtu kritiky, sleduji diváckou úspěšnost na Československé filmové databázi. Ano, naše současná televizní tvorba slouží pouze jako výplň mezi televizními reklamami. To je také asi hlavní důvod, proč se vůbec něco točí!
Podle televizního programu i nabídky kin mám dojem, že máme jen několik herců, kteří snaživě rotují napříč kanály i žánry. Dříve všude dominoval Miroslav Donutil, nyní ho na postu vystřídal Jiří Langmajer. A samozřejmě se vždy alespoň na okamžik mihne Boleslav Polívka. Nic proti těmto pánům. Ale sledovat je na obrazovkách sedm dní v týdnu, to opravdu nemusím. Takže to nedělám.
Původní česká detektivní tvorba na všech kanálech je jedině pro zasmání. Když navíc vezme do ruky pistolku Bolek Polívka a s vážnou tváří honí vrahouny, to už je taškařice přímo k popukání… Přitom lze i jako herec cestovat mezi žánry; skvělým příkladem je pro mě francouzský herec Christian Clavier, který ztvárnil jednoho z dvojice lehce přitroublých Návštěvníků a poté si skvěle zahrál Napoleona ve čtyřdílné ministerii. Zde to fungovalo, u pana Polívky opravdu ne!
Tak co s tím? U mě nic. Zahraniční nabídka programů a titulů je tak pestrá a skvělá, že mi bohatě stačí. Prima, která se ocitla ve své původní tvorbě na pomyslném dně, si může za své peníze točit ještě větší hovadiny, pokud se na to vůbec někdo kouká a reklamy se dál zadávají a platí. A Česká televize? Kdy nám naposledy udělala radost a přinesla něco nového, co určitě vejde do zlatého fondu televizní zábavy? Nějak si nevybavuji…
