Článek
Romové si pouští hudbu, kouří a křičí. Ukrajinec je několikrát okřikne a začne kanonáda nadávek. Všichni vystoupí na zastávce Přístaviště, chvíli se pošťuchují, padnou facky. Na Ukrajince útočí přesila. Ten padá na zem, dostává jednu ránu za druhou. Vyndá nůž a máchne jím před sebou… (Mladá fronta DNES, 23. 8.2023)
Prvopočátek konfliktu je již v situaci: Romové si v tramvaji pouští hudbu, kouří a křičí. Znám to dobře i z některých místních spojení, kterými často cestují Romové. Mám je však vychovávat, napomínat, vykázat z vozu? Zejména když předpokládám, že většina spolucestujících bude předstírat, že tahle záležitost se jich vůbec netýká. V takové situaci člověk svádí urputný vnitřní boj, zda zasáhnout, protože nekonformní situace v dopravní prostředku, kdy malá část cestujících svým bezohledným chování obtěžuje většinu cestujících, je nepřijatelná. Ale pokud nezasáhneme, příště již budou v tramvaji navíc tančit, brát drogy, nebo okrádat cestující.
A co s tím? Asi zásadní pravidla slušnosti, která by měl vymáhat provozovatel – dopravní podnik. Zastavit autobus, trolejbus, tramvaj. Přivolat městskou policii a nechat cestující, kteří nedodržují provozní řád, vyčlenit z dopravy. Příště by možná více dodržovali pravidla. Vše se sice v daný okamžik zkomplikuje: minimálně naskočí zpoždění i prostoje v jízdním řádu. Ale do budoucna by to pravděpodobně přineslo výhody. Lidé, kteří svým chováním obtěžují většinu slušných cestujících, by se možná příště více ovládali, nebo šli raději pěšky. Třeba by zkusili ještě větší kalibr provokací. Kdyby opět několikrát neuspěli, možná by časem pochopili, jak se má cestovat ve veřejné dopravě. Protože když se zlo ignoruje, bují, narůstá a dovoluje si čím dál víc. Nebo máme raději chodit pěšky my, kteří v tramvaji mlčíme, nekouříme a hudbu si pouštíme maximálně do sluchátek?
Milan Lajdar
