Článek
Několikaletá práce v sociálních službách mě naučila, že každá mince má svůj rub a líc a vše lze zneužít v něčí prospěch. Jen ta dojná státní „kráva“ je stále pohublejší a vyhladovělá, protože ji nikdo moc nekrmí. Například taková neškodná a potřebná záležitost: Státní podpora na školní vybavení. Na začátku většinou bývá dobrá a chvályhodná myšlenka. Pomůžeme sociálně slabším občanům včetně chronicky nepracujících rodin, aby jejich děti nemusely nosit učivo ve starých pytlích od brambor, ale měly pěkné školní vybavení jako ostatní děti. Možná ještě lepší! Aby zkrátka nebyly hned v prvních školních dnech vyloučeny z dětského kolektivu.
Školní brašnu koupíte cca od 500 Kč až po 3900 Kč a určitě i dražší. Naše vzorková maminka v sobě okamžitě zmobilizuje obchodní ducha; nakonec tuhle praxi uplatňuje začátkem školního roku už mnoho let. Koupí tu nejdražší školní aktovku a vybavení, jaké na trhu existují. Vše se násobí počtem dětí - takže krát 4, krát 7 i víc. Obchodníci si mnou ruce a málem jí nákup odnesou osobně až domů. Její děti ale luxusní školní vybavení nikdy nespatří, protože je obratem prodá. Samozřejmě hluboko pod cenou, ale i tak to je báječný bezpracný příjem. Na dražší cigára, alkohol, automaty…
Děti jdou do školy s učivem v „pytlích od brambor“ (stejně tam příliš často chodit nebudou). Maminka vezme účtenky a jde si je dát proplatit. Úřednice se raději na nic neptá, protože „státní podpora na cigára a chlast“ - pardon - „na školní vybavení“ je zcela v pořádku. Nakonec jsou spokojeni všichni: stát, protože pomáhá a vykazuje, maminka, protože má navíc další slušné penízky na útratu, i děti, protože s pytlem od brambor se dlouho do školy chodit nedá.
Nejvíc mě ale vždy udivovalo, že maminky, které se často ani neumí podepsat, mají všechny dávky a státní výhody v malíčku a perfektně se v nich vyznají. Často lépe, než mnohá úřednice. A pokud by snad někdo pochyboval o jejich přivýdělku, okamžitě začnou vykřikovat „Diskriminace!“, „Já mám právo!“ či „Rasismus!“. A jinde jiná opravdu potřebná maminka raději vezme další zaměstnání či třetí brigádu, aby dětem mohla koupit aspoň tu nejlevnější aktovku, ale za své. Promiňte, vypadá to jako pohádka, ale realita je často ještě mnohem smutnější. Samozřejmě zejména pro tu naši státní „dojnou krávu“.
Milan Lajdar
