Článek
Vystudoval obor matematických strojů a už v 25 letech zastával dobře placené místo správce počítačové sítě na Městském úřadu. Byl vysoký, hubený a nebylo na něm nic zvláštního. Byl tak trochu samotář, o dívky se zajímal jen teoreticky a ony se nezajímaly o něho. Nebyl to žádný Casanova.
Ve volných chvílích se rád toulal po městě navštěvoval levné restaurace a nad sklenicí piva či vína snil o ženách, o té pravé, se kterou se ožení a bude s ní mít tři děti, chlapce a dvě holky. Zatím mu nevadilo, že reálný život jde tak trochu mimo něj.
Pak se stalo, že dostal chuť na oříšky a zamířil do obchodu se Zdravou výživou. Vybral si balíček loupaných mandlí a při té příležitosti poprvé spatřil Evu. Stála za pultem a podávala mu balíček. Měla modré oči a plnoštíhlou postavu. Byla to hodná a hezká holka. Snila o tom, že si vezme hodného muže a bude s ním mít tři děti, kluka a dvě holčičky.
Adama zašimralo v podvěsku mozkovém, bezmyšlenkovitě zaplatil zboží a odcházel, zapomenuvši balíček oříšků na pultě. Eva ho zavolala zpátky a při té příležitosti se seznámili.
Po zbytek dne přemýšlel Adam o Evě a když se druhý den ráno probudil došlo mu, že se asi zamiloval. Od té doby chodil každodenně po práci do Zdravé výživy a kupoval si oříšky. S balíčkem pak odcházel do hospody, kde nad sklenicí piva či vína snil o Evě. Jeho život dostal směr. Ožení se s ní a budou mít spolu tři děti, kluka a dvě holky.
Naneštěstí reálný svět není rajskou zahradou. Eva vnímala časté návštěvy Adama a ráda si s ním povídala, když v krámku nebyl žádný zákazník. Ženskou intuicí vycítila, že se Adamovi líbí, ale to bylo vše. Nebrala ho vážně, připadal jí trochu komický a kromě toho byla zamilovaná do inženýra Nováka.
Novák byl typ správného chlapa. Věk kolem třiceti, sportovní postava, důležitý a oblíbený. Pracoval jako šéf Odboru životního prostředí na Městském úřadu, povoloval kácení stromů, podepisoval kolaudace staveb, řešil kvalitu ovzduší. Byl elegantní ve svém dobře střiženém obleku a ve volném čase hrál amatérský basketbal.
Adam s Novákem se dobře znali z pracoviště, jinak neměli nic společného. Za zmínku snad stojí, že Adam vždy záviděl Novákovi krásný červený svetr, který si dotyčný přivezl odněkud z Norska.
Když se však Adam dozvěděl, že jeho milovaná Eva chodí s Novákem, byl zdrcen. Usilovně přemýšlel, jak by se Nováka zbavil a nasměroval Evin zájem správným směrem. Jednou šel kolem cestovní kanceláře a upoutal jeho pozornost velký nápis: ` Tahiti, dovolená snů.`
„To je ono, dovolená snů,“ pomyslel si. Druhý den ráno se probudil ve své posteli a slyšel jak velká hloupá moucha bezvýsledně naráží na sklo zavřeného okna do zahrady. V Adamovi uzrálo rozhodnutí.
Při snídani se obrátil na otce: „Tati potřeboval bych půjčit nějaké peníze. Rád bych si dopřál exotickou dovolenou.“
Otec se usmál: „To nebude problém,“ pak dopil kávu, podíval se na hodinky a odkvačil. Před domem na něj čekal vůz se šoférem.
Uplynulo pár dnů a Adam vstoupil do Zdravé výživy. V krámku byla Eva sama. Adam vytáhl z kapsy obálku a ukázal, gestem kouzelníka, Evě letenku na Tahiti. “ Rád bych vás pozval na exotickou dovolenou,” řekl stísněným hlasem. Nic lepšího ho nenapadlo.
Eva se zarazila. Považovala vždy Adama za trochu praštěného, ale tohle bylo silné kafe. „Nezlobte se Adame, ale tohle já nemohu přijmout,“ vypravila ze sebe ztěžka. Oba mladí lidé se červenali a hleděli si do očí. Byl to okamžik pravdy. První promluvil Adam. „Peníze nejsou problém.“ Potom Eva. „Nejde jen o peníze, Adame. Já s někým chodím a je to vážná známost, opravdu nemohu.“
Od toho dne přestal Adam chodit do Zdravé výživy. Pak odletěl na Tahiti. Byla by to krásná dovolená. Teplý vzduch i oceán, potápění mezi korály, podivní krabi, západy slunce. Ale Adam musel stále myslet na Evu a na to zklamání, když odmítla. Stávala se z toho posedlost.
Po návratu domů byl jak tělo bez duše. Nemohl přestat myslet na Evu a to myšlení mu působilo stále větší bolest. Ta bolest už nebyla k vydržení, nebyla slučitelná se životem. Chodil do lesa na osamělé procházky. Vybíral si houštiny, a prodírání se mezi větvemi a šlahouny mu nahrazovalo bičování kajícníka.
Potom našel granát, málem na něj šlápl. Opatrně ho vzal do ruky a bezmyšlenkovitě odstranil pojistku. Držel v ruce odjištěný granát a husté okolní větve keřů mu nedovolily ho odhodit. Tušil malér. Pomalu zvedl ruku, aniž si uvědomoval, co dělá, a pak rozevřel pěst. Padající granát ho jemně cvrnkl do nosu. Potom oslnivý záblesk a tma na věčnosti. Vyšetřování smrti Adama policie odložila se závěrem - nešťastná náhoda.
Novák se oženil s Evou, ale nebylo to dobré manželství. Neměli děti, protože Novák je nechtěl. Většinu času trávil s kamarády. Vůbec zanedbával Evu a prohlašoval o ní, že je hloupá. Eva občas plakala a přemýšlela, kde v životě udělala chybu, ale nic kloudného ji nenapadlo. Jednou v létě navrhla manželovi: „Co kdybychom spolu jeli na Tahiti?“ Ale on se jí vysmál: „To jsou nápady. Pojedeme do Chorvatska s Novotnými.“
