Článek
Už od pravěku se na úrodných rovinách a oázách mezi Nilem a Mezopotámií usídlovalo množství národů. Už ve třetím tisíciletí před Kristem vznikla na pobřeží Kenaanská kultura.
Příchodem kmene Pelištějnců dostal region do vínku název Palestina. Potom přišly hebrejské kmeny, které se spojily v entitu zvanou Izrael. Asi 1000 let před naším letopočtem se stal jejich prvním králem Saul a jeho následníci byli David a Šalamoun, který postavil první chrám.
Následovala staletí bojů, Babylóňané zničili Šalamounův chrám a vyhnali Židy z Jeruzaléma. V 6. století před Kristem se však Židé vrátili a zbudovali v Jeruzalémě druhý chrám.
Alexander Veliký porazil Peršany a ve městě se rozšířila řecké kultura. To bylo ve 4. století před Kristem. V roce 164 před Kristem židé převzali kontrolu nad Jeruzalémem, ale další období nesvárů ukončily římské legie a zavedly nadvládu Říma nad Jeruzalémem.
Římská správa vyvolala nespokojenost Izraelců, objevily se spousty kazatelů a samozvaných mesiášů. A do této doby se narodil Kristus. Působil jako kazatel na venkově, konal zázraky, nechal se pokřtít, ale když vstoupil do Jeruzaléma byl odsouzen a ukřižován. Leč jeho učedníci, svatí apoštolové, navzdory obětem pokračovali v šíření křesťanství.
Vzpoura židů proti římské nadvládě v Palestině byla definitivně poražena v roce 70 po Kristu. Římské legie, pod vedením Tita, za velkého řevu a zoufalství Izraelitů, strhly a vyplenily druhý chrám. Posléze římský císař Hadrián, ve 2. století, přestavěl Jeruzalém na římské město, kam měli židé přístup zakázán. Poté došlo k rozptýlení židů po světě, tzv. diaspora.
Na počátku 4. století římský císař Konstantin přijal křesťanství a otevřel svatou zemi poutníkům. Na místech spojených se životem Krista začaly vznikat první svatyně. Na místě, kde byl Kristus ukřižován a pohřben, na vrchu zvaném Golgota, což znamená lebka, byl později postaven chrám Božího hrobu.
V 7. století došlo k dalšímu krveprolití mezi křesťany, židy, Peršany a Byzantinci. Ve stejné době vzniklo na sousedním Arabském poloostrově nové náboženství pod vedením proroka Muhammada. Muslimové se poté stali novými vládci Palestiny.
Islám uznával starozákonní proroky a stejně jako židé a křesťané považoval Jeruzalém za svaté město. Podle legendy se Muhammad, na tak zvané noční cestě, vznesl k nebesům ze stejné skály, kde stál první i druhý židovský chrám. Skála byla poté obestavěna zdí a nahoře postaven muslimský Skalní chrám a mešita al Aksá.
V západní části zdi, pod skálou, je izraelská Zeď nářků, neboť Izraelci věří, že tato zeď byla součástí druhého chrámu. Je to jejich nejsvatější místo, kde se modlí, oplakávají konec druhého chrámu, a na papírcích, do spárů ve zdi vkládají svá přání.
Ve druhé polovině prvního tisíciletí po Kristu byl Jeruzalém muslimským městem, ale křesťané i židé mohli vstoupit do města bez překážek. Poutníci navštěvovali Jeruzalém až do 10. století.
Však na počátku 11. století Turci ovládli Jeruzalém, jejich chalífa nechal strhnout chrám Božího hrobu, pronásledoval jinověrce a zakázal vstup poutníkům. Pobouřená křesťanská Evropa se chopila zbraní a následovalo dvě stě let křížových výprav za osvobození Jeruzaléma. Skutečně úspěšná však byla pouze první výprava, kdy křesťanští rytíři dobyli Jeruzalém a chrám Božího hrobu byl obnoven.
Ve 14. století vládli zde mameluci a Jeruzalém se pomalu stával provinčním městem, město upadalo, ale poutníci měli opět vstup povolen. Až v 16 století se Jeruzalém dostal pod nadvládu Osmanských Turků, kteří kolem starého města vybudovali hradby.
Židé se do Jeruzaléma stále vraceli a pod nadvládou Turků se cítili poměrně bezpečně. V devatenáctém století příliv židů stále sílil a objevily se úvahy o založení izraelského státu. Na začátku dvacátého století Palestina připadla Britům a v roce 1948 došlo v Tel Avivu k vyhlášení státu Izrael.
Samotný Jeruzalém se skládá ze starého města, které se dělí na křesťanskou, židovskou a muslimskou čtvrť; a moderního Jeruzaléma. Cílem turistů je však převážně staré město. Je to místo bohaté na památky.
Chrám Božího hrobu, který je postaven kolem vrchu Golgota, kde byl Kristus ukřižován a poté jeho tělo dáno do hrobu. Olivová hora, Getsemanské zahrady, hora Sion a via Dolorosa, křížová cesta, jsou místa spjatá s posledními dny Krista, i Panny Marie.
Citadela, pevnost z 2. století před Kristem, kde je muzeum dějin Jeruzaléma, v jejím okolí jsou i památky na starověké Davidovou město.
Muslimský Jeruzalém, Skalní chrám a Mešita al Aksá, jsou muslimská svatá místa, místa, kam pravověrný žid nevkročí. Ta místa, kde stál první i druhý chrám, jsou nyní pro židy zapovězená z náboženských důvodů, zbyla jim jen Zeď nářků.
Staré město však nejsou jen svatyně a místa posvátná. Je to živé město uvnitř hradeb, s obchody, tržišti a architekturou, měnící se v průběhu staletí, od římského a byzantského období, přes éru mameluků a osmanských Turků až po dnešní dobu.
Jeruzalém, svaté město tří světových náboženství, je živým i neklidným místem v dnešním neklidném světě, a rozhodně stojí za návštěvu.
Zdroj informací:
Jeruzalém a Svatá země. 2007, Dorling Kindersley Ltd. Česká edice 2008, Euromedia Group, k.s.
