Článek
Vtom příběhu je řada věcí posléze jinak, než se na první pohled jeví a loučení s Lennoxem je opravdu dlouhé. Vzpomněl jsem si na film v souvislosti s letošní volbou amerického prezidenta, neboť i loučení s Bidenem je dlouhé. Prezidentské volby v minulosti bývaly více okázalé. Nespočetná shromáždění, primárky, spousta kandidátů, mažoretky, konfety, mávátka, transparenty, vlajky, hledání toho nejlepšího, prostě velká show, sledovaná po celém světě. Nechť zvítězí ten nejlepší, aneb lekce demokracie pro celý svět.
V letošním roce se zdálo, že kolem voleb bude ticho, téměř nezájem. Dva senioři kolem osmdesátky věku, Trump a Biden, měli už dlouho dopředu jisté, že jen oni dva mají tu výsadu, utkat se o prestižní post amerického prezidenta. Jeden republikán, jeden demokrat, a víc kandidátů Amerika do prezidentských voleb asi nemá. Možná na tom už nezáleží. Nuda.
Náhle je všechno jinak. Bezvýznamné městečko Butler v Pensylvánii se stalo němým svědkem atentátu na prezidentského kandidáta. Na střechu budovy v tom městě vylezl dvacetiletý kluk s puškou, a na vzdálenost 150 metrů trefil Donalda Trumpa do ucha, a ještě stačil zabít nevinného civilistu. Potom toho kluka nemilosrdná ochranka zastřelila. Celková bilance, dva mrtví a jedno zraněné ucho.
Rázem byl pan Trump středem pozornosti, a všichni tušili, že to bude on, kdo se stane 47. prezidentem Spojených států. Ale pár dnů uplynulo a zase je rušno, tentokrát u demokratů. Prezident Biden se po dlouhém váhání vzdal kandidatury a doporučil svoji viceprezidentku Kamalu Harris. Hned se strhla mela. Jedni jí fandí a druzí nemohou přijít na jméno. Je to dobře, nebo špatně?
Letošní volby v USA nás Evropany zajímají více než kdykoliv předtím. Máme válku na Ukrajině a prezident USA může být jazýčkem na vahách, jak ten konflikt bude pokračovat. Trump tvrdí, že by válku ukončil, ale předtím pomoc Ukrajině omezil. Naopak Harrisová vyjadřuje Ukrajině stále maximální podporu. Jak to máme přečíst?
Evropa je na tom špatně. V ekonomice zaostává za USA i Čínou, a navíc trpí válkou na Ukrajině. Potřebuje podporu ze strany USA. Je na to zvyklá. Měla by mluvit ve prospěch takového kandidáta, se kterým si bude více rozumět. Ale protože Evropa stále nezní unisono, budou odsud znít hlasy na podporu Harris i Trumpa.
Kreml se k americkým volbám asi nebude oficiálně vyjadřovat. Pokud by podpořil určitého kandidáta, mohl by mu tím paradoxně ublížit. Ale různé skryté podpásovky, to ano, ty jistě budou na pořadu dne. Nakonec o tom, kdo bude v Americe prezidentem rozhodnou američtí voliči.
Chlapácký Trump, sebevědomý miliardář, podnikatel a politik se blíží osmdesátce svého věku. Trump se s Putinem zná osobně a možná se i vzájemně respektují, ale k ukončení války na Ukrajině to stačit nebude. Osobně si myslím, že Trump je méně předvídatelný než Harris, protože jako úspěšný podnikatel umí blufovat. V řadě projektů se spálil, v jiných naopak uspěl. Nerad prohrává a slibuje omezit americkou angažovanost ve světě. To se bude líbit Putinovi, ale nikoliv Evropě.
Harris je šedesátiletá bezdětná právnička a politička. Není běloška, její otec pochází z Karibiku a matka z Indie. Ráda se směje a ve srovnání s Trumpem je více přístupná k sociálním problémům, k otázkám nelegální migrace, podporuje liberální potratovou politiku. Angažovala se proti segregaci ve školách a podobně jako paní von der Layen v Evropě, Harris podporuje legislativu na ochranu klimatu.
V hodně věcech se Harris neshodne s Trumpem. Dají se očekávat volby na ostří nože. Jaký to rozdíl proti nudě, která panovala ještě před měsícem. Ona bude o něm hovořit jako o trestně stíhaném člověku a on o ní jako o socialistce, neřku-li skryté komunistce.
Díky své strategické poloze mohou si Spojené státy volit, zda se budou angažovat v Pacifiku, nebo Atlantiku. Možná to budou ty nejnapínavější volby v moderních amerických dějinách.
