Článek
Pan Rohatý se ráno probudil v posteli a cítil se skvěle. Nic ho netrápilo, ani nebolelo. Vstal z postele a odešel do koupelny. Potom si oblékl šortky a svou oblíbenou polokošili s modrými proužky. Když ho uviděla manželka, jen spráskla ruce.
„Václave, ty nemáš rozum.“
Pan Rohatý se na svou ženu usmál a políbil ji. Uvařil si silnou kávu, do které přidal šest kostek cukru. Moc mu chutnala. Pomalu upíjel teplý nápoj a poslouchal ranní zprávy. Mluvili tam o počtu mrtvých při raketovém útoku na Charkov. Pan Rohatý se přitom usmíval a občas spokojeně kývl hlavou.
Po snídani se zvedl a jako obvykle odešel do práce. Před domem lehce sněžilo a jemu byla v pouhých kraťasech a tričku zima. Vrátil se domů pro svou prošívanou bundu s kapucí a přemýšlel, kam půjde. Pracoval na poště, ale dnes se mu do práce nechtělo. Netoužil po tom být celý den zavřený v místnosti plné balíků a zabývat se jejich tříděním. Toužil po zážitku.
Naproti přes ulici uviděl bistro. Neměl hlad, přesto si poručil pivo a utopence s chlebem. Měl výbornou náladu, bylo mu tak nějak lehko u srdce, jako už dlouho ne. Poručil si ještě stopečku vodky, zaplatil a v nedaleké trafice si koupil krabičku cigaret. Zapálil si a chraptivě se rozkašlal. Už dlouho neměl cigaretu v ústech, byl těžký astmatik, proto mu doktor kouření zakázal. Cigareta mu nechutnala, přesto ji dokouřil. Na zastávce nasedl na tramvaj a dojel do centra města. Toužil po zážitku.
V nonstop kině hráli apokalyptický film Blade Runner 2049. Pan Rohatý představení shlédl dvakrát po sobě. Během promítání se blaženě usmíval. Když vyšel ven z kina, bylo už poledne. Zatoužil po cigaretě, zapálil si a znovu se rozkašlal. Dostal chuť na panáka a hledal hospodu.
Zašel do velké, skoro prázdné restaurace, poručil si polévku, další vodku, ale nechutnalo mu. Celou svou bytostí toužil po zážitku. Nad nálevním pultem byla velká TV obrazovka. Běžel pořad aktualit a právě ukazovali snímek opozičního politika, jak se usmívá do kamery na pláži v Chorvatsku.
„Toho chlapa miluju,“ pomyslel si.
Zatoužil být člověkem, který se vyzná a má život plný vzrušujících zážitků. Zaplatil útratu, a když šel po ulici, povšiml si výlohy malé cestovní kanceláře. Prohlídl si seznam lákavých destinací a upoutala ho exotika. Malý pension, lehátko a palma na pláži.
„Pojedu tam sám,“ řekl potichu, „potřebuju si odpočinout.“
Vstoupil do prodejny zájezdů a zaplatil mastnou zálohu za exotiku. Zpozoroval přitom, že bankovky v původně nadité peněžence se mu ztenčily. Mávl nad tím rukou.
„Nebudu si dělat starosti, žijeme jen jednou.“
Chvíli coural po ulicích a v duchu se těšil na exotickou dovolenou. Byla mu však zima a jeho pozornost upoutala černě zarámovaná výloha s rudým neonem: HERNA. Nebyl hráč, věděl, že na automatech nelze vyhrát. Ale, co kdyby, zaskuhral rarášek v jeho hlavě. Vstoupil dovnitř a sedl si k barovému pultu. Poručil si vodku na kuráž.
„Nepřestávej,“ vyzval barmana.
Ztratil pojem o čase, posléze však poznal, že má dost.
„Dám si ještě jednu a půjdu.“
Při placení zjistil, že mu někdo ukradl peněženku i mobil. Barman zavolal policii a pan Rohatý dostal poprvé v životě na ruce klepeta. Na strážnici to dopadlo dobře. Strážník zavolal známému pana Rohatého a ten potvrdil jeho totožnost. Pokuta a útrata v herně byly vysoké, ale pana Rohatého dluhy nezlomily. Stále měl náladu a toužil po zážitku.
Po propuštění stanul sám na ulici. Začalo hustě sněžit. Pomyslel na teplo domova, ale nějak se mu to v hlavě popletlo, protože zamířil k nádraží. V nástupní hale bylo teplo a množství lidí. Pan Rohatý nastoupil do vlaku. Nevadilo mu, že si nekoupil jízdenku, ani nemohl, neměl už žádné peníze. Byla tma, hustě sněžilo a vlak svištěl krajinou. Přišel průvodčí a pan Rohatý jen pokrčil rameny. Průvodčí se nejprve zlobil, ale pak také pokrčil rameny. Vlak zastavil na malé zastávce uprostřed lesa a průvodčí nechal černého pasažéra vystoupit. Panu Rohatému byla zima. Sněžilo a tenisky, šortky s tričkem pod krátkou péřovou bundou nebyly dostatečnou ochranou proti protivné lezavé zimě. Cesta k nejbližší osadě vedla přes les.
Náhle se mu udělalo špatně. Kašlal a v ústech se mu objevila krev. Dobrá nálada ho opouštěla. Přestal myslet na zážitky a zatoužil po domovu. Ale už bylo pozdě. Strašně unavený pan Rohatý usedl pod strom a chtělo se mu spát. Poprvé toho dne si vzpomněl na manželku a své dvě malé děti. Honza chodí do druhé třídy a Maruška ještě do školky. Má je moc rád, ženu i ty děti. Seděl v tmavém lese opřen o kmen stromu a sněhové vločky mu sedaly na tvář i tělo s něžným dotekem. Bylo mu teplo, oči se mu klížily. Chvilku si odpočine a pak půjde dál. Na obloze nad lesem kroužili dva havrani. Poslední jeho myšlenka patřila ptákům, kteří nesejí ani nesklízí a přece živi jsou.
