Článek
Bylo založeno na konci prvního tisíciletí, irské jméno je Baile A`tha Cliath, podle jakého si mostu, a anglické jméno je zkomolenina irského dubh linn, což znamená černý bazén. V Irsku hodně prší, a tak se nelze divit, že Dublin je protkán řekami, říčkami, potoky, kanály, nábřežími a mosty. Je to zelené město, zelená země, a tráva je zde snad nejzelenější na celém světě. Nezapomeňme si deštník.
Historie země i města je bouřlivá. Přišli Vikingové a smísili se s místním obyvatelstvem, přijali křesťanství a stavěli kostely. Irským patronem je Svatý Patrik, který už na přelomu čtvrtého a pátého století po Kristu šířil křesťanství a křtil pohany. Zemřel 17. března a díky němu se v tento den po celém světě slaví svátek Svatého Patrika.
Irskou slávou i neštěstím je vztah Irů s Angličany. Historie středověku i novověku je svědkem anglické snahy ovládnout Iry a irského přání vybojovat si samostatnost. Sídlem anglické nadvlády nad Irskem je Dublinský Hrad. Alžběta I na konci 16.století zde založila slavnou universitu Trinity College, v polovině 17. století Oliver Cromwell obsadil Dublin, a o pár desetiletí později Vilém Oranžský katolickému Irsku vnutil nadvládu protestantské Anglie.
Pak přišlo osmnácté století a Dublin neočekávaně prosperoval. Stal se druhým nejdůležitějším městem na britských ostrovech, hned po Londýnu. Jenže v 19. století přišel zlom. Zavládly zmatky, korupce, emigrace, a nakonec v polovině století strašný hladomor, který učinil z Irska chudou zemi. Do Dublinu mířily davy nemocných a na smrt vyhladovělých vesničanů a z Dublinu houfy emigrantů se stěhovaly do Ameriky. Narůstal odpor Irů vůči Angličanům.
Vše se částečně urovnalo až ve století dvacátém. Nejprve vypukla občanská válka, a v jejím důsledku vznikla samostatná Irská republika. Ta část irských občanů, kterým nevadili Angličané, založila zemi Severní Irsko, a zůstali jako součást Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Ale Severní Irsko je dodnes zdrojem neklidu, když pro-irští katolíci a pro- angličtí protestanti se vzájemně, mírně řečeno, nemají rádi. Instituce, jako Irská osvobozenecká armáda (IRA) a hnutí Sinn Fein (jen my sami) nemají dobrý zvuk. Jsou nechvalně známi, jako pachatelé násilných činů.
Dublin je dnes výstavným městem, které rozhodně stojí za návštěvu. Nedávno restaurovaná čtvrť v centru, Temple Bar, plná restaurací, hospod a architektonických skvostů na břehu řeky Liffey se musí líbit každému. Pýchou rozsáhlé university, Trinity College, je jedna z nejstarších knih světa, Book of Kels, náboženské dílo z 9. století. Národní muzeum obsahuje cenné sbírky z bronzového i železného věku a také ze středověku. Přísně katolický Dublin se pyšní dvěma katedrálami , Christ Church Cathedral a St. Patrick Cathedral, které stojí nedaleko od sebe.
Literární Dublin je spojen se jmény, jako je James Joyce, Jonathan Swift, Thomas Moore, nositelé Nobelovy ceny, Yeats, Shaw, Beckett. Také Oskar Wilde, nebo autor Draculy, Bram Stoker.
Když hovoříme o Dublinu, nelze zapomenout na pivo a whiskey. Dublin je městem hospod. Ve městě jich je tolik, že jedna z nejpopulárnějších turistických atrakcí jménem Dublin Pub Crawl, je organizovaná túra po klidných i hlučných hospodách kolem řeky Liffey.
V Dublinu je mnoho soch, ale jednou z nejpopulárnějších je socha v nadživotní velikosti, Molly Malone, prodavačka ryb a příležitostná prostitutka. Stejnojmenná píseň, známá po celé zemi, je pak neoficiální hymnou Dublinu.
V Dublinu se setkáme s výborným jídlem, včetně nezapomenutelných čerstvých mořských plodů, ale článek zakončíme připomínkou nápojů. Irská whiskey z Jameson Distillery Dublin a černé pivo, stout, z pivovaru, založeného v polovině 18. století jistým panem Guinnessem, znají lidé po celém světě.
Nenavštívit Dublin, byla by chyba.
