Článek
Slavnostního aktu při příležitosti 3. mezinárodní konference s tématy energetiky a cestovního ruchu se účastnili zástupci firmy ČEZ i pan premiér Fiala. Na základě dohody by měl vzniknout v lokalitě temelínské jaderné elektrárny malý modulární reaktor. Hejtman při té příležitosti srovnal Českou republiku s Norskem, které je díky mimořádným geografickým podmínkám zásobováno z podstatné části (95 %) vodní energií. Je ovšem nesprávné srovnávat dvě nesrovnatelná území. Česká republika nemá fjordy z jejichž stovky metrů vysokých skalnatých stěn padá do mořských zátok množství potoků a říček, které díky hydrostatické výšce i průtoku poskytují veliký výkon. Jde bohužel o manipulativní a zavádějící srovnání.
Máme ale stejné podmínky jako mnohá německá či rakouská města nebo okresy. Toto srovnání ale Kuba neuvedl. Stačí se podívat 140 km západně od Chebu, kde leží třináctitisícové město Hassfurt na okres Rhein Hunsrück uprostřed spolkové země Porýní-Falce nebo na rakouskou spolkovou zemi Burgenland, začínající kousek od Bratislavy. Všechny tyto lokality jsou zásobovány obnovitelně generovanou elektrickou energií, kterou rovněž vyvážejí. Uvedený německý okres je především zemědělskou a turistickou destinací, ale především z větru a slunce vyrábí o ¾ více elektřiny na hlavu než Česká republika. Za vývoz obnovitelné elektřiny má Rhein Hunsrück příjem 44 milionů euro ročně (v cenách před energetickou krizí). Okres sice leží na Rýnu, ale na této řece nelze budovat žádné vodní elektrárny, protože je významnou dopravní cestou.
Podle banky Lazard, která financuje veliké světové energetické koncerny jako Arevu, Enel, RWE a další byla v roce 2021(LCOE – levelized cost of elektricity) cena elektrické energie z nových jaderných elektráren v rozmezí 131 až 204 USD/MWh, zatímco u větrné a solární energie se ceny z nových zdrojů pohybují mezi 26 až 50 USD/MWh. Obnovitelná elektřina je tedy 4 až 6krát levnější než elektřina z jaderných elektráren, a to i včetně akumulace. Cenový trend je jasný – obnovitelné zdroje i akumulace se budou dále zlevňovat, zatímco cena jaderných elektráren stále roste. Česká republika se přesto zaměřuje na jaderné zdroje a vidí jako perspektivní malé modulární reaktory, které kromě vojenských aplikací nejsou nikde v provozu.
Primární energii pro obnovitelné zdroje, na rozdíl od uranového paliva do jaderných elektráren nemusíme dovážet, slunce a vítr jsou zadarmo.
Je s podivem, jak usilovně se drží názor, že u nás nemáme pro obnovitelné zdroje podmínky. Této falešné představě oponují uvedená místa i regiony, které mají velmi podobné klimatické podmínky, i teoretické práce potenciálu obnovitelné energie. Podle několika nezávislých studií renomovaných pracovišť (Potsdamský institut pro klimatickou změnu; studie prof. Jacobsona ze Stanfordské univerzity či studie prof. Christiana Breyera z Lappeerantské technické univerzity) má ČR dvoj až trojnásobný potenciál obnovitelné energie vzhledem k současné spotřebě elektrické energie.
V posledních dnech byl na webu Beyond Nuclear zveřejněn článek o zvyšujících se nákladech na malé modulární reaktory. S ohledem na stávající situaci jaderné energetiky v USA, v zemi, která má nejvíce jaderných reaktorů na světě (v roce 2021 to bylo 93 reaktorů), to vlastně ani není příliš překvapivé.
Každá nová generace komerčního projektu jaderné energetiky až dosud selhala při kontrole nákladů a potřebného času k dokončení. To se podepsalo na krachu „jaderné renesance“, kterou americký Kongres vyhlásil v roce 2005. Pouze dva z 34 bloků, na které energetické společnosti podaly žádosti americké Komisi pro jadernou regulaci (NRC), se nyní blíží dokončení a komerčnímu provozu. Vogtle Unit 3 a 4 v Georgii stojí nejméně dvakrát tolik, než byly původní odhadované náklady a rovněž mají zpoždění oproti plánu. Výstavba zbylých jaderných elektráren byla pozastavena, stažena nebo se ztrátami opuštěna.
Není proto velkým překvapením, že hlavní kandidát na IV. generaci, projekt NuScale VOYGR nedávno oznámil, že odhadované náklady na výrobu elektřiny z jeho malého modulárního reaktoru VOYGR (zatím nerealizovaného certifikovaného bloku 77 MWe) vzrostl téměř o 100 % novými náklady na výstavbu. Původně NuScale podepsala v lednu 2021 dohodu s odhadovanými náklady 55 USD za MWh. Vzhledem k rostoucím stavebním nákladům, které jsou již tradiční slabinou jaderného rozvoje, se předpokládá, že odhadované náklady se budou pohybovat mezi 90 a 100 $/MWh.
Zaměstnanci dozorové organizace NRC (Nuclear Regulatory Commission) dále zjistili řadu významných bezpečnostních problémů a nedostatků souvisejících s veřejným zdravím a bezpečností, které průmysl a vládní instituce bagatelizovaly. Jedná se především o chybějící provozní zkušenosti a data materiálu ochranného pláště a nádoby reaktoru z nerezové oceli. Firma NuScale rovněž odstranila informace potřebné k přiměřenému zajištění veřejného zdraví a stanovení bezpečnosti týkající se seismické kvalifikace projektu. Tyto skutečnosti pravděpodobně způsobí významné zpoždění procesu certifikace NRC.
Na konci listopadu přichází Arjun Makhijani z amerického Institutu pro energetický a environmentální výzkum s názorem, že malé modulární reaktory situaci nezachrání, protože USA se mohou dostat ke 100% čisté energii bez nového jádra. Dr. Makhijani vyvrací argumenty průmyslu a vlády, že extrémně drahá jaderná energie je nezbytná k dekarbonizaci energetického sektoru, aby se zmírnila klimatická krize.
Dochází tak ke stejnému názoru jako mnoho evropských institucí, univerzit a vědeckých pracovníků.
Nedělá Česká republika se svou jadernou orientací čistě náhodou chybu?
