Článek
Vždy je lépe se podívat na skutečnost zpříma, než ji zatajovat či odmítat. Klimatická změna je tu a nám již nezbývá mnoho času. Podle měření globální teploty dosáhla Země v loňském roce již 1,5 °C vzhledem k předprůmyslové době. Zatím nelze říci, zda se nejedná o nahodilou teplotní fluktuaci, či zda jsme již trvale překročili limit teploty, k němuž se přihlásila většina zemí na světové konferenci OSN v Paříži.
Z pohledu klimatické změny jsou města jsou výjimečnými místy. Jednak jsou zásadními přispívateli, jednak mají, díky koncentraci obyvatel, vynikající možnost proti klimatické změně zasáhnout.
Ve městech na celém světě žije více než polovina všech lidí, spotřebovávají dvě třetiny světové energie, 70 % přírodních zdrojů a přispívají více než 70 % celosvětových emisí CO2. Před deseti lety žilo 54 procent světové populace v městských oblastech, a oddělení pro hospodářské a sociální záležitosti OSN očekává, že tento podíl vzroste do roku 2050 na 66 procent. Díky tomuto trendu jsou města zvláště zranitelná vůči klimatickým rizikům a znečištění. Evropě je asi 30 % městských obyvatel, kteří by se jistě nebo pravděpodobně chtěli přestěhovat z města ven. V jiných oblastech (USA, Čína) je toto číslo ještě o něco vyšší.
Města se tedy stávají z pohledu klimatického ohrožení hlavními hráči. Z tohoto důvodu vznikl Globální pakt primátorů pro klima a energetiku. Byl založen v roce 2016 formálním spojením Paktu primátorů a Paktu primátorů a starostů Evropské unie. Jedná se o globální koalici vedoucích představitelů měst, která se zabývá změnou klimatu, která se zavázala snížit emise skleníkových plynů a připravovat se na budoucí dopady změny klimatu.
Česká republika nebyla ještě před několika lety z tohoto pohledu žádným přeborníkem. V roce 2018 byla nejvíce evropských měst členy Globální pakt primátorů pro klima a energetiku ve Španělsku a v Itálii, kde se k tomuto programu přihlásily tisíce měst, zatímco ze středoevropských zemí to jsou jen desítky. Česká republika měla k lednu roku 2019 jen 11 signatářů: Brno, Chrudim, Hlinsko, Jeseník, Liberec, Litoměřice, Lkáň, Mezilesí, Ostrava, Praha, Písek. Počet signatářů v ČR byl v té době malý, a to jak ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy (Polsko 40 signatářů, Maďarsko 40 signatářů, Bulharsko 25 signatářů, Rumunsko 73 signatářů), tak i se zeměmi s přibližně stejným počtem obyvatel Belgie 337 signatářů, Portugalsko 119 signatářů.
Situace se ale zlepšila. V roce 2023 se počet českých komunit, které se připojily k Paktu starostů vzrostl na 230 subjektů. Jedná se větší města, obce i několik MAS. U našich sousedů naopak počet víceméně stagnoval. V Polsku se například k výzvě přihlásilo celkem 100 subjektů.
Jaké jsou možnosti mitigace klimatické změny ve městech?
Často se hovoří o tom, že pro zmírnění dopadů klimatické změny postačuje sázet stromy, vytvořit v ulicích stín a místa s pitnou vodou. To jsou samozřejmě důležité prvky, ale dlužno říci, že nemohou přinést žádnou podstatnou změnu. Je potřeba začít realizovat mnohem zásadnější opatření. Ve městech je třeba přijmout několik zásadních opatření, k nimž především patří energetická sanace budov. Nesmíme zapomenout, že budovy ve střední Evropě spotřebovávají celkem 40 % celkové energie.
Současné technologie umožňují výstavbu nových, ale i rekonstrukci stávajících budov do nulemisní, či dokonce solarplus podoby. Solarplus znamená, že budova a provoz v ní jsou pokryty obnovitelnými zdroji, a že během roku vyrobí více energie, než sama spotřebuje. Takové stavby a rekonstrukce vyžadují investice, které se podle zkušeností se vrátí přibližně během 7 let. Jako příklad energetické rekonstrukce můžeme uvést výškovou budovu technické univerzity v centru Vídně. Novou solar plus budovou se může pyšnit nová radnice v jihoněmeckém Freiburgu.
Vedle energetické sanace je potřeba podpořit výstavbu obnovitelných zdrojů energie, především fotovoltaiky ale i malých větrných turbín s akumulací elektrické energie. Implementace decentrálních zdrojů je v městských podmínkách snazší než jinde, protože město je protkáno elektrickými sítěmi.
Rozhodně je třeba ve městech regulovat dopravu, jakkoliv to bude pro některé Pražany nepříjemné a omezující. V západní Evropě je několik měst, která omezila rychlost mimo páteřní komunikace na 30 km v hodině. Důvodů je několik. Při městském provozu dochází při rychlosti 30 km/h k nižší spotřebě pohonných hmot a menším emisím prachových částic, včetně otěru pneumatik. Důležitá je rovněž vyšší bezpečnost dalších účastníků provozu – chodců a cyklistů.
Konflikt s památkovou péčí
Památková péče je důležitou součástí kultury a za její důležitost spočívá především v zachování kulturní kontinuity. Stejné ovšem rovněž platí pro klimatickou změnu. Bude třeba jednat s památkovou péčí o pravidlech implementace obnovitelných zdrojů energie rovněž v památkových reservacích. V tomto ohledu rovněž existuje judikatura německých soudů i praxe.
V historickém centru Vídně fotovoltaika na rekonstruované univerzitní budově nevadí, v centru Prahy bohužel považují památkáři jedinou povolenou fotovoltaiku v památkové rezervaci na střeše Nové scény za chybu, která by se již neměla opakovat. Energetická rekonstrukce Národního divadla přitom přináší energetické úspory v hodnotě 9,3 milionů ročně. Energetická sanace stála 75 milionů korun a před několika lety byla splacena.
Možnosti obnovitelné energetiky ve městech
Energetika z pohledu města má svá specifika. Především s ohledem na široké možností aplikací a síťové propojení.
Na střechy domů patří fotovoltaika či fototermika, která poskytuje větší využití dopadajícího záření, tak aby nerušila optický dojem. Lze je umístit rovněž na ploché střechy, kterých je i v centru dost. Argumentace, že bude rušit rozhled z historických věží, či dokonce z letadla by neměla obstát.
Na plochých střechách panelových domů by měla být umístěna bifaciální (oboustranná) fotovoltaika nad bílým povrchem, který odráží světlo na zadní plochu fotovoltaického článku a tam, kde fotovoltaika není, odráží teplo zpět do prostoru a tím snižuje teplotu v městě a zmenšuji tzv. tepelný ostrov.
Na vhodných místech by bylo správné také umístit malé větrné turbíny, které mohou přispívat k dodávkám obnovitelné energie v obdobích, kdy nesvítí slunce.
Dalším, velmi opomíjeným zdrojem je odpadní teplo. Podle studie je v Evropě celkem 2860 TWh odpadního tepla. Podle autorů by toto teplo postačovat k vytápění a chlazení prakticky všech budov v Evropě. Jedná se o teplou vodu z a vzduch z klimatizace, odvětrávání prostor, kde se shromažďuje mnoho lidí, z podzemních prostor, z velkých chladících boxů, datových center, která je nutno chladit, případě z průmyslových výrob. Teplo může být uskladněna v přirozených podzemních zásobnících (aquiferech), nízkopotenciální teplo může být potencováno pomoc tepelných čerpadel na potřebnou vyšší teplotu.
