Článek
Podle pařížské dohody z roku 2015 se 195 zemí světa, Česká republika mezi nimi, zavázalo snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 na nulu, či téměř na nulu. Zbývá nám tedy reálně 25 let. Do té doby musíme jednoznačně skončit s využíváním fosilních paliv.
Poslední měření globální teploty ukazuje na zvýšení nad 1,5°C, tedy na hranici, která byla považována za bezpečnou.
Jako jedno z hlavních řešení klimatické krize se předpokládá nutnost snížení emisí skleníkových plynů především oxidu uhličitého a metanu. Řešením jsou nízkoemisní technologie, které jsou dnes prezentovány obnovitelnou a jadernou energetikou a systémové změny v dopravě, zemědělství a v neposlední řadě také odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry.
Česká republika má v současné chvíli 40 % elektrické energie z jaderných elektráren. Starší Dukovany budou nahrazeny novou elektrárnou a bohužel ČR plánuje ještě výstavbu dalších dvou bloků v Temelíně, takže celková výroba z jádra dosáhne odhadem 55 %. Otázku, zda je to krok správným směrem jsem již diskutoval mnohokrát. Když ale budeme jádro realizovat bude muset být asi 45 % elektrické spotřeby naší země pokryto obnovitelně generovanou elektřinou. Protože zatím nemáme fúzní reaktor a je otázkou, zda jej někdy budeme vůbec mít. V žádném případě ale nebude schopen významně posunout dekarbonizaci energetiky do stanoveného roku 2050.
Větrná energie spolu s fotovoltaikou jsou jedněmi z nejlevnějších a energie vložená do stavby větrné turbíny se vrátí během půl až třičtvrtě roku. V roce 2023 bylo v ČR vyrobeno celkem 76,1 TWh elektřiny, z čehož bylo 3,6 % z fotovoltaiky a pouhých 0,9 % z větru.
V krátkém rozhlasovém pořadu v minulém týdnu v dopoledních hodinách byly slyšet tři krátké rozhovory z obce Počátky k tomuto tématu. Jeden obyvatel se vyslovil ve smyslu, že je to škoda, protože větrné turbíny budou stejně stát v sousedství a obec z toho nic mít nebude a druhý se vyjádřil ve smyslu, že to je dobře, že se stavba v referendu neschválila, protože větrné elektrárny ničí krajinný ráz a další dal k dobru tradiční fámu, že větrné lopatky zabíjejí ptáky. Tento nesmysl byl dalekosáhle vyvrácen například studií vermontské právnické fakulty, která uvádí počty obětí avifauny. Z údajů lze vyčíslit, že zdivočelé kočky zahubí o mnoho řádů více ptáků, než by hypoteticky zahynulo při 50 % pokrytí severoamerické spotřeby elektřiny větrnou energií, o dalších zdrojích (elektrická vedení, automobily…) nemluvě.
Jinou „ptačí“ studií je dvouletý výzkum vedený švédskou firmou Vattenfall za spoluúčasti univerzit, který pomocí radarů a kamer zaznamenával počty ptáků sražených vrtulemi. Za celou dobu nebyla dokumentována jediná kolize.
Krajinný ráz je na jedné straně jistě důležitým, ale zcela subjektivních aspektem. Projednává se především tam, kde se jedná o nové věci. Změna krajinného rázu v případě dálnic, stožárů vysokého a velmi vysokého napětí, velikých elektráren a dalších staveb většinou není zmiňována, protože jsme si na ně zvykli anebo je považujeme za užitečné. Přežití civilizace snad není užitečné?
Nesetkal jsem se s tím, že rozhlasové stanice či jiná zpravodajství informovali o pozitivních referendech ve věci větrné energetiky. Svými reportážemi o negativních referendech bohužel vytvářejí záporný obraz větrné energetiky, který budou mnozí slepě následovat. Je škoda, že občané nejsou lépe informováni o fámách kolem větrné energetiky. Je škoda, že nejsou lépe informováni o důsledcích odmítání obnovitelné energetiky. Je škoda, že budeme energii muset dovážet nebo za drahé emisní povolenky spalovat drahý zemní plyn.
