Článek
Použitá slova mají zásadní vliv na formování veřejného mínění. Již spojení eko a terorista či terorismus váží tyto termíny do jednoho symbolu, se všemi negativními konotacemi. Lhostejno, že se jedná o ochranu přírodních základů života proti zájmům jednotlivců nebo malých skupin. Pojem ekoterorismus tak dehonestuje činy revoltujících ochránců přírody tím, že je verbálně přirovnává k mnohem ohavnějším zločinům, jejichž cílem je zranit a zabít stovky nebo tisíce lidí.
Ekoteroristé, přijmeme-li zaběhlou terminologii, se snaží vyburcovat veřejnost z apatické letargie. Lepí se na asfaltové vozovky, ke zdem či autům. Polévají skla významných uměleckých děl bramborovou kaší či kečupem. Méně se ale ví, že své činy předem konzultují s odborníky, restaurátory a historiky umění. Dělají to proto, že jejich primárním zájmem není poškozování uměleckých děl nebo blokování dopravy, ale získání pozornosti při poukazování na často mnohem horší skutečnosti.
Svými protesty se také stavějí proti klamání veřejnosti mnohdy uplácenými odborníky, kterými se starší i nedávná minulost jenom hemží, jak ve své knize „Nová klimatická válka“ – „New Climate War“ popisuje americký klimatolog Michael E. Man.
Ani v českém tisku také není o ekoteroristy nouze. Například deník Expres považuje za ekoteroristy ty, co pochodují Prahou a požadují podle některých západoevropských metropolí limit 30kilometrové rychlosti. Je škoda, že současně nepíše o počtu obětí fosilního systému (největší podíl mají pohonné hmoty pro mobilitu), který činí na světě 7 - 8 milionů a v České republice 25 tisíc ročně. Snížení rychlosti by snížilo počet těchto obětí, a to ze dvou hlavních důvodů. V městském provozu vede 30 km rychlost k nižší spotřebě paliva a nižšímu otěru pneumatik. Z těchto zdrojů vzniká jemný prach (PM), který vdechujeme a jenž ničí naše zdraví tím, že zkracuje naše životy. Existuje souvislost mezi expozicí mikročásticemi a zdravotními riziky. Jedná se o kardiovaskulární účinky, jako jsou srdeční arytmie a infarkty, a účinky na dýchací cesty, jako jsou astmatické záchvaty a bronchitida.
Zajímavé je finanční srovnání škod, které protesty vyvolaly, a škod, proti kterým protestují. Během posledních let se extremismus se zvláštním zájmem, charakterizovaný Animal Liberation Front (ALF) a Earth Liberation Front (ELF), ukázal jako vážná teroristická hrozba. Obecně platí, že extremistické skupiny vyvíjejí mnoho aktivit, které jsou chráněny ústavními zárukami – svobodou slova a shromažďování. Vymáhání práva ale přijde ke slovu, když činy těchto skupin přejdou v nezákonné jednání. FBI odhaduje , že ALF/ELF spáchali ve Spojených státech od roku 1996 více než 600 trestných činů, jejichž výsledkem byly škody přesahující 43 milionů dolarů.
Srovnáme-li ovšem toto číslo se škodami uvedenými organizací NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration), která jen pro rok 2022 uvádí 171,5 miliardy dolarů. Částka uvedená FBI představuje tedy miniaturní podíl v desetitisícinách skutečných škod na životním prostředí a lidských životech.
Právo se tedy uplatní tam, kde se jedná o relativně malé škody, zatímco v případech kolosálních škod státy ještě fosilní firmy dotují obrovskými částkami.
Násilné útoky
V ekologickém hnutí se ovšem rovněž jedná o násilné činy, a to jak prováděné jednotlivci, tak skupinami i státy. Násilné akce ale nejsou zdaleka jen dílem ekologických aktivistů.
Na počátku roku 1982 bylo odpáleno pět protitankových raket na francouzskou jadernou elektrárnu, která byla ve výstavbě, a způsobily menší škody. Ekologická skupina, která uvedla, že je za útok zodpovědná dále, rozšířila rozpor mezi ekologickými skupinami a socialistickou vládou, kterou kdysi považovali za svého ochránce. Podle policie se jednalo o rakety vyrobené v Sovětském svazu v 60. letech 20. století, které byly odpáleny přes řeku Rhône na továrně Creys-Malville 38 mil východně od města Lyonu. Elektrárna známá jako Superphoenix se měla po dokončení za dva roky stát prvním francouzským množivým reaktorem. V době útoku nebyl v reaktoru žádný radioaktivní materiál. Když byly rakety odpáleny, v továrně bylo asi 20 pracovníků, ale nikdo nebyl zraněn. Čtyři z pěti raket zasáhly betonový vnější plášť budovy reaktoru a vytvořily malou díru v jedné stěně.
Násilnou taktikou, kterou jako první použili členové Earth First! v roce 1984, bylo zatloukání bodců do kmene stromů. Mělo za cíl poškodit motorovou pilu nebo pily a další zařízení zpracovávající poražené stromy.
Nedávným činem ekoterorismu bylo také násilné odpálení plynovodu Nord Stream, které ovšem nebylo spácháno za účelem ochrany klimatu či přírody. Ve skutečnosti mělo naopak za následek zvýšení emisí skleníkových plynů, především způsobeného úniky zemního plynu při technologii hydrofrakturingu, když byl do Evropy dovážen zemní plyn ze Spojených států, získaný právě touto metodou.
Cílem vražedného teroru se v poslední době ale stávají sami ekologičtí aktivisté. Jsou přímými obětmi těžařských a stavebních zájmů. Jednou z nedávných obětí byla čtyřiačtyřicetiletá Berta Cáceres, která bojovala za ochranu rodné země v Hondurasu. Stala se jednou ze stovek obětí znepokojivého globálního trendu – zabíjení ekologických aktivistů, kteří se snaží blokovat projekty, jejichž důsledkem je likvidace původní přírody. Přímou příčinou její vraždy byl její boj proti přehradě Agua Zarca na řece Gualcarque, která poskytla motiv pro její vraždu, jednu z řady nedávných vražd ekologických a sociálních aktivistů v Hondurasu.
Postoj veřejnosti
Podle výzkumu veřejného mínění agentury GALLUP v USA je podíl občanů, považujících klimatickou změnu za ohrožující, za posledních více jak třicet let prakticky stejný (63-65 %). Domnívám se, že na vině je špatná informovanost. Přesto, že o antropické příčině klimatické změny je přesvědčena drtivá většina (96–100 %) vědců, media ráda dávají nepatřičně veliký prostor i opačnému názoru, prezentovanému zhusta pod kuratelou fosilních koncernů. Veřejnost si pak řekne něco ve smyslu „…sami neví, tak to asi nebude tak vážné!“
