Článek
Stať identifikuje snahu fosilních korporací zaměřit pozornost veřejnosti od nich samých ke spotřebitelskému chování. Jako primární řešení krize klimatu se nabízejí osobní činy, od veganství po vyhýbání se letům, omezení turistiky apod.
Současná hnutí mladých aktivistů v oblasti změny klimatu ale signalizují vznik generace politicky angažované mládeže, jakou od 60. let neznáme. Čím mladší lidé se občansky angažují, tím je pravděpodobnější, že zůstanou zapojeni do aktivismu a politiky po celý svůj život, a to vytvoří generaci změny. Generace Z, většinou mladší 18 let, se stále více obává hrozby, kterou změna klimatu představuje pro její budoucnost. Skupina zplodila řadu aktivistů a protestů v oblasti změny klimatu po celém světě, včetně Sunrise Movement, Zero Hour, Youth for Climate a FridaysForFuture a u nás Limity jsme my, Extinction Rebellion, Univerzity za klima…
Z vlastní zkušenosti z přednášek pro studenty na středních školách vím, že počty vegetariánů a veganů, a těch, co se ráno sprchují studenou vodou, jsou většinou pod jedním procentem. A to většinou jen ve velkých městech. Tento mizivý podíl individuální akce nemůže být cestou změny.
Michael Mann ovšem v uvedeném článku individuální postoje nezavrhuje, ale tvrdí, že obě pozice, jak individuální změna, tak změna systémová jsou důležité. Fixace na dobrovolné akce ale sama o sobě snižuje tlak na vládní politiku, která nutí korporátní znečišťovatele k odpovědnosti.
Studie zveřejněná v časopise Nature dokládá na základě provedených zjištění, že důraz na osobní činy může ve skutečnosti podkopat podporu nezbytných zásadních politik v oblasti klimatu. Individualistické společnosti imponuje osobní aktivita, i když ji mnozí prosazují s nejlepšími úmysly, hraje do karet znečišťujícím zájmům tím, že nás odvádí od potřebných systémových změn.
Nelze odvrátit klimatickou krizi, a přitom vytěžit většinu fosilních energetických surovin. Velká část oxidu uhličitého zůstává v atmosféře po staletí, a proto současná klimatická politika určuje život dalších generací. Nezbytně musíme změnit sytém a ne signalizovat své ctnosti.
Potřebujeme obnovitelné zdroje budované jen s minimálními byrokratickými překážkami, potřebujeme posílení a lepší managment elektrických sítí, potřebujeme sektorové propojení a spoluúčast občanů. Potřebujeme využívat domácí energetické suroviny, jako je vítr, slunce, odpadní biomasa, a ne dovážené palivo pro jaderné elektrárny. Potřebujeme širokou mezinárodní spolupráci.
Globální klimatické aktivity mají ještě další přínos. Donutí nás spolupracovat a překročit politické, rasové a náboženské hranice. Atmosféra a klimatické jevy jsou společné, a proto nás propojí se zbytkem světa, když budeme řešit globální problém. Zaměření na osobní jednání nás naopak může rozdělit, přičemž ti, kdo žijí ctnostně, se budou distancovat od těch, kteří žijí „v klimatickém hříchu“.
Víme to téměř půl století
Kdo to byl, kdo řekl, že „existuje všeobecná vědecká shoda, že nejpravděpodobnějším způsobem, jakým lidstvo ovlivňuje globální klima, je uvolňování oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv“, kdo prohlásil, že „musíme uvažovat nad potenciálně katastrofickými událostmi“, kdo se zmínil o tom, že „deště mohou být v určitých oblastech silnější, zatímco jiné se mohou změnit v pouště“, a že v „některých zemích bude snížena či znemožněna zemědělská produkce“? Kdo vyslovil, že „lidstvo má časové okno 5 až 10 let, než se rozhodování nad změnami energetické strategie může stát kritickým“?
Bylo to Greenpeace, či v 90. letech americký viceprezident Al Gore, či nedávno Greta Thunbergová?
Ani jeden z nich. Je to již čtyřicet pět let, kdy v červenci 1977 řekl vedoucí vědecký pracovník společnosti Exxon Corporation James F. Black publiku naftařů: „Oxid uhličitý z globálního spalování fosilních paliv ohřeje planetu, a nakonec by mohl ohrozit lidstvo.“
O rok později Black varoval vědce a manažery společnosti Exxon, že nezávislé odhady říkají, že zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře by zvýšilo průměrné globální teploty o 2 až 3 stupně Celsia a až o 10 stupňů Celsia u pólů.
Na základě těchto zpráv Exxon zahájil výzkum vlivu oxidu uhličitého na atmosféru a klima. Na konci 80. let se společnost Exxon ale začala zabývat popíráním klimatického vlivu emisí skleníkových plynů. Vložila úsilí i prostředky do snahy vyvolat pochybnost o realitě globálního oteplování, kterou kdysi potvrdili její vlastní vědci. Zablokovala v USA federální a mezinárodní opatření ke kontrole emisí skleníkových plynů. Stála a dodnes stojí v čele protiklimatického hnutí a úspěšně s dalšími zájmovými firmami brzdí řešení neblahé klimatické situace. Obsah skleníkových plynů a teploty stále rostou.
Mezinárodní měnový fond zjistil, že země dotovaly v nedávných letech fosilní paliva ve výši bilionů dolarů ročně. Dokument uvádí odhady dotací na fosilní paliva, definované jako spotřeba paliva krát rozdíl mezi stávajícími a efektivními cenami (tj. ceny zaručené dodavatelskými náklady, environmentálními náklady a úvahami o příjmech), pro 191 zemí. Na celosvětové úrovni se energetické dotace odhadují na 4,7 bilionu dolarů (6,3 procenta HDP) v roce 2015 a 5,2 bilionu dolarů (6,5 procenta HDP) v roce 2017.
Zpráva mezinárodní organizace IRENA z roku 2020 uvádí přímé dotace (2017) do fosilních paliv ve výši 447 miliard, do obnovitelné energie 128 miliard, do jádra 21 miliard USD, vedle větších nákladů na klimatické a především zdravotní následky.
Zpráva Production Gap odhalila, že svět plánuje v roce 2030 produkovat o 50 % více fosilních paliv, než by odpovídalo omezení oteplování na 2 °C, a o 120 % více, než by odpovídalo omezení oteplování na 1,5 °C.
