Článek
Dne 27. června 2026 naměřila stanice Möckern-Drewitz v Sasku-Anhaltsku celoněmeckou rekordní teplotu 41,5 °C. Ovšem letos po 6. září zde může být horko přímo pekelné. Míněné ovšem politicky. Předvolební průzkumy totiž připouštějí, že opoziční pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD), kterou orgány německého státu sledují z podezření z pravicového extremismu, může právě v této spolkové zemi vyhrát volby do místního sněmu dokonce i tak, že ve východoněmeckém Sasku-Anhaltsku s 2,5 milionu obyvatel postaví jednobarevnou vládu. Extrémní levice už předem vyhlašuje, že v tom případě zaútočí na zemský parlament.
Proto je nadcházející sjezd AfD v Erfurtu, hlavním městě sousedního východoněmeckého Duryňska ostře vnímán na celé politické scéně. A to nejen doma. Tvrdý úvod k němu poslední předvolební průzkum agentury YouGov, v němž AfD získala celostátně rekordních 29 %, pravicově-konzervativní vládní blok CDU/CSU jen 20 % a spoluvládní levicová SPD 12 %. Opoziční Zelené by volilo 14 % Němců a stranu Levice 12 %. Do Bundestagu by se podle tohoto průzkumu opět dostali liberálové FDP s 5 % hlasů. Mapa Německa je s ohledem na předvolební průzkumy rozdělena zásadně tak, že v nových spolkových zemích, jež vznikly po sjednocení Německa, drtivě vítězí právě AfD, ale nabírá na oblibě v celém zemi s tím, jak obyvatelé stále kritičtěji sledují výsledky roční práce vlády kancléře Friedricha Merze (CDU).
Zatímco ze stran vládních partají i racionálních médií zaznívají hlasy, že AfD má nárok na pořádání svého sjezdu, stejně jako mají občané právo na vyjádření klidného protestu proti AfD, nikoli na násilí a blokády. Duryňský krajský správní úřad podle zpravodajství veřejnoprávní televize ARD přísně zakázal shromáždění a protesty na hlavních přístupových silnicích a úsecích dálnic vedoucích k veletržnímu areálu v Erfurtu, kde se sjezd koná. Důvodem byly konkrétní informace o plánovaných blokádách, jejichž cílem bylo znemožnit příjezd delegátů.
Avšak extrémní levice už volá po otevřeném boji. V článku „Berlíňan“ s názvem „Den X v Erfurtu se blíží“ z úterý 23. června autor vyjadřuje důvěru, že se podaří „poprvé zcela zabránit setkání AfD“. Anonymní text na webu indymedia dále uvádí , že protesty proti summitu G7 v Ženevě na začátku měsíce byly využity k výměně zkušeností. Aktivisté Antifa z Itálie, Francie a Švýcarska se dohodli, že přijedou do Německa na protest proti stranické konferenci AfD. Tam hodlají podpořit německé skupiny „svými zkušenostmi z evropských bojů“. Anonymní příspěvek na „Indymedia“ také uvádí: „Po Erfurtu se chystá Magdeburg.“ 6. září, den zemských voleb v Sasku-Anhaltsku, je v případě získání nadpoloviční většiny v parlamentu pro AfD popisován jako „den očekávaného fašistického převzetí moci v Německu“. V tento den „zaútočí na magdeburský zemský sněm s velkou skupinou antifašistů z celého Německa“.
Policie se masivně připravuje na střet s násilníky a očekává na 50 000 demonstrantů. Duryňský krajský správní úřad přísně zakázal shromáždění a protesty na hlavních přístupových silnicích a úsecích dálnic vedoucích k veletrhu v Erfurtu. Důvodem byly konkrétní informace o plánovaných blokádách, jejichž cílem bylo znemožnit příjezd delegátů.
Extremistické levicové hnutí Antifa je volným, decentralizovaným sdružením osob a organizací bez formálního vedení s využitím sociálních sítí, takže je sice ostře sledováno bezpečnostními orgány řady západních zemí, ale z podstaty jejich sdružování Antifu zatím nebylo možno zakázat. Ani v USA právně zakázanou organizací není. Nicméně prezident Donald Trump v září 2025 podepsal exekutivní příkaz označující Antifu za „domácí teroristickou organizaci“.
Většina demonstrací a akcí nepředstavuje žádné riziko eskalace. Podporuje je několik politických stran, organizací občanské společnosti, církví nebo odborů. V Erfurtu bylo na víkend registrováno 31 shromáždění s přibližně 24 000 účastníky, uvedl starosta Andreas Horn (CDU). Nejde však jen o protidemonstrace proti stranické konferenci AfD. Na pátek a sobotu jsou naplánovány také dva velké koncerty. To znamená, že hlavní město státu čeká víkend, jaký se nepodobá žádnému jinému. Duryňská policie zřídila kvůli víkendovým akcím v Erfurtu zvláštní informační portál. Duryňský ministr vnitra Georg Maier (SPD) kritizoval „hororové scénáře“ šířené prostřednictvím sociálních médií a prohlásil, že se dají očekávat „podmínky podobné občanské válce“. Maier zdůraznil , že obstrukční blokády „nepatří pod svobodu shromažďování“. V souvislosti s konferencí strany AfD ministr oznámil, že orgány činné v trestním řízení budou „právo na shromažďování vymáhat“.
Mapa Německa je s ohledem na předvolební průzkumy rozdělena zásadně tak, že v nových spolkových zemích, jež vznikly po sjednocení Německa, drtivě vítězí právě AfD, ale nabírá na oblibě v celém zemi s tím, jak obyvatelé stále kritičtěji sledují výsledky práce vlády kancléře Friedricha Merze (CDU). Merz a představitelé jeho konzervativní vlády slíbili, že se v nadcházejících dnech dohodnou na sérii naléhavých a dlouho odkládaných reforem, které se týkají všeho od daňového a penzijního systému až po pojištění dlouhodobé péče. Termín, který si stanovili sami, má ukázat, že ideologicky rozdělená německá koalice se dokáže sjednotit a vládnout.
Hlavní výzvou jsou právě zemské volby na východu země: 6. září v Sasku-Anhaltsku a 20. září v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Právě zde s velkým náskokem volební průzkumy vede AfD. Oba volební souboje nabyly v Německu mimořádného významu, protože jsou vnímány nejen jako kritické testy postavení současné vlády – ale také odolnosti německé demokracie 36 let po znovusjednocení země. Merz říká, že než voliči v září půjdou k volbám, musí jeho vláda prokázat, že je schopna jednat s cílem obnovit hospodářský růst a obecněji důvěru v mainstreamovou politiku.
Hlavním faktorem, který udržuje kancléřovu koalici středopravicových konzervativců a středolevicových sociálních demokratů pohromadě, je ve skutečnosti to, že alternativa – kolaps a nové předčasné volby – by mohla vést k mnohem horšímu výsledku pro vládnoucí strany: vítězství AfD v celostátních volbách do Spolkového sněmu. Klíčové jsou ekonomické obavy Němců – uprostřed prudce rostoucích cen energií a zrychlující se deindustrializace. Ty dosahují úrovně, jakou nezaznamenaly průzkumy od doby vrcholící globální finanční krize v roce 2008. Velmi dobře to ukazuje srovnávací průzkum DeutschlandTrend v zadání televize ARD.
Merz již loni slíbil průlom v mnoha reformách, ale potřebné rozsáhlé dohody se ve vládní koalici dosud nikdy neuskutečnily, s výjimkou první koaliční dohody v dubnu, která měla omezit spirálovitě rostoucí náklady na zdravotní pojištění, částečně snížením dávek. Koaliční lídři nyní slíbili dosažení významných počátečních dohod, ne-li samotných návrhů zákonů, do doby, než parlament 10. července přestane jednat a začne s letní přestávkou. Vládní „sprint“ ke konečnému dosažení dohod bude mít pokračování ve schůzi koaličního výboru s lídry CDU, CSU a SPD je naplánována na 1. červenec. Očekává se, že jednání se protáhne i na víkend.
Koalice chce mimo jiné zavést rozsáhlou daňovou reformu zaměřenou především na poskytnutí úlevy nízkým a středním příjmům. Sporným bodem je, jak bude financována. Většina 67 % v současnosti věří, že zvýšení daně z příjmu pro osoby s vysokými příjmy je správným přístupem. Těsná většina 54 % také považuje vyšší daně z velkých dědictví za správný přístup. Pouze 38 % Němců si však myslí, že je správné zrušit solidární příplatek, a to i pro osoby s vysokými příjmy; těsná většina 53 % s tím nesouhlasí. Pro druhý přístup se vyslovil mimo jiné kancléř Merz.
Levicová SPD ovšem nechce nechat sáhnout na sociální jistoty, kdežto by podpořila větší zdanění bohatých, což konzervativcům není po chuti. Zákonodárci chtějí voličům také nabídnout okamžitou odměnu v podobě daňových škrtů, aby zmírnili bolest reforem v dalších oblastech. Ministryně práce SPD Bärbel Bas prohlásila , že daňová úleva by měla pro výdělečně činné osoby činit alespoň 500 eur, aby jim „ve skutečnosti zbylo více peněz v peněžence“. Není ale zdaleka jasné, zda by taková částka stačila k uklidnění 87 procent Němců, kteří tvrdí, že jsou s vládou nespokojeni.
Rostoucí sociální napětí a dluhové hospodaření státu využívá ve své tvrdé proti imigrační rétorice právě AfD. Její šéfka Alice Weidelová to při debatě v Bundestagu charakterizovala následovně: „Od německých daňových poplatníků a pojišťoven sociálního zabezpečení se očekává, že budou platit vyšší příspěvky na důchodové zabezpečení a pracovat déle.“ Jak dodala. „Očekává se, že akceptují rostoucí příspěvky na sociální zabezpečení výměnou za masivní škrty v dávkách, a pokud potřebují dlouhodobou péči, že na pokrytí nákladů poskytnou veškerý svůj majetek a své domy – které si celý život spořili. Přesto se od nich očekává, že zaplatí účet za celoživotní plnou podporu milionů závislých osob z třetího světa. To je vše, co o této spolkové vládě potřebujete vědět,“ pronesla šéfka AfD.
Podle Spolkového statistického úřadu nyní žije v 83milionovém Německu 12,2 milionu obyvatel s cizí státní příslušností. Dnes je všeobecně v Německu negativně vnímán odkaz bývalé kancléřky Angely Merklové (CDU), která v roce 2015 otevřela dveře nekontrolovatelnému přílivu asi 1,5 milionu migrantů pod svým proslulým heslem „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!). Přesto na jednom politickém mítinku CDU v červnu v Meklenbursku-Předním Pomořansku se kancléř Merz snažil reagovat na rozšířený pesimismus a nespokojenost, které napomáhají vzestupu AfD. K podpoře reformního úsilí své vlády si vypůjčil právě nesmírně kontroverzní výrok Merklové „Wir schaffen das“. To všechny nejen přítomné zmátlo. Vždyť sám Merz se za své vlády snaží dramaticky omezit příliv uprchlíků a za vzestup protiimigrační strany AfD viní Merkelovou. Pomůže „merkelovský“ optimismus vládě na prudkém sestupu preferencí?
Graf: Graf spokojenosti s německými vládami od roku 1996 do současnosti
Spokojenost s vládami Německa
Prudký propad oblíbenosti a nespokojenosti s vládou kancléře Merze po pouhém roce vládnutí je signifikantní. Hodně nebo vůbec nespokojeno je s výkonem kabinetu 87 % Němců.
Většina populace se na Merze dívá také kriticky: osm z deseti (82 %) se domnívá, že Merz nekomunikuje přesvědčivě – dokonce ani příznivci CDU/CSU nejsou jeho komunikačním stylem do značné míry přesvědčeni. Tři čtvrtiny nevěří, že je schopen dobře vést zemi krizí. Sedm z deseti (69 %) se domnívá, že Merz se na úřad kancléře nehodí. Většina příznivců CDU/CSU ho však v této otázce stále podporuje: 67 % z nich se domnívá, že je schopen tento úřad zastávat.
V současné době se 44 % oprávněných německých voličů domnívá, že by současná koalice CDU/CSU-SPD měla pokračovat až do konce svého funkčního období, zatímco polovina (49 %) s tím nesouhlasí. Mezi příznivci CDU/CSU (80 %) a SPD (77 %) si jasná většina přeje zachování současné koalice. Tento názor sdílejí i dva ze tří příznivců Strany zelených (66 %). Naproti tomu většina příznivců AfD (91 %) i strany Levice (57 %) se domnívá, že koalice by neměla pokračovat až do konce svého funkčního období.
Velmi zajímavý je ovšem výsledek průzkumu o tom, zda a do jaké míry si Němci přejí nadále vylučovat jakoukoli spolupráci současných parlamentní politických stran s AfD.
Graf: Výsledky průzkumu hodnocení vylučování spolupráce s AfD
Stanovisko k politické spolupráci s AfD
Podle výsledků průzkumu zveřejněných portálem Politico je pro pokračování „sanitárního kordonu“ proti AfD 47 % všech obyvatel Německa, tedy stejný počet Němců, kteří už to nepovažují za správné. U stoupenců CDU tato vymezovací praktika s podporou 62 % proti 35 % převažuje.
Pokud vládní tým kancléře Friedricha Merze nyní nepředvede doslova zázračný reformní výkon a vůdčí politický styl, podpora vládní pravo-levé koalice bude slábnout stejnou měrou, jak bude očividně posilovat AfD. A navzdory zděšení politickému a mediálnímu mainstreamu němečtí voliči nejen na východě, ale i na západě spolkové republiky budou právě u AfD hledat řešení, jichž se občanům Německa se snižující se životní úrovní už desetiletí nedostává.
Pokračující politicky vymezovací alternativa by s ohledem na rozbití politického spektra a většinové zastoupení stran v Bundestagu při pokračování demokratického vývoje znamenala, že příští vláda Německa by musela být už zcela nesourodou směsicí od konzervativní pravice CSU až po vyhlášenou stranu Levice s další podporou levicového vidění světa od stále poměrně silné strany Zelených. Jenže když na kozlíku sedí několik vozků a dávají koňskému spřežení protikladné pokyny: „jeden hot a druhý čehý“, většinou zůstane povoz stát. Pokud se koně úplně nesplaší.
Sousední Německo je největší obchodní partner Česka. Bylo, je a bude stále klíčovou zemí pro celkovou stabilitu v Evropě. Proto hodně záleží na racionalitě německé politiky, zda to tak zůstane.
Zdroje:
