Článek
I když obsáhlá studie pod názvem „„The Generalized Jevons Paradox and the Future of Energy“ (Zobecněný Jevonsův paradox a budoucnost energetiky) není přímo postojem vedení MMF, ale dokument k diskusi, je to výbušný materiál pod záštitou a na oficiálním webu této klíčové renomované finanční instituce. Zapadá docela dobře do toho, jak významné světové finanční instituce a banky začaly od počátku roku 2024 odcházet od aktiv spojených se zelenou tranzicí.Největší správce aktiv na světě, americký BlackRock z této investiční politiky vycouval stejně jako přední banky JP Morgan, Deutsche Bank a desítky dalších. Zjistily, že jejich členství v koalici známé jako Climate Action 100+, která vznikla v roce 2017 ve snaze investorů z Wall Streetu připojit se k boji proti změně klimatu a vytvořit „nové hodnoty pro své akcionáře“, žádné obzvláštní zisky nepřineslo. Právě naopak.
Výzkumníci MMF si jako klíčový nástroj pochopení shromážděných dat vzaly proslulý Jevonsův paradox. William Stanley Jevons popsal jev už v roce 1865 a konstatoval v něm, že vyšší účinnost v ekonomice snižuje cenu za jednotku, což stimuluje poptávku natolik, že celkový objem spotřeby naroste. Totéž platí pro současný ve veřejnosti masivně prosazovaný požadavek dekarbonizace jako údajné cesty ke zpomalení klimatické změny. Když odhlédneme od zideologizovaného a osamoceného postoje Evropské unie ztělesněné v politice Green Deal, tak ve světovém měřítku k žádnému nahrazování tzv. špinavých zdrojů nedochází. Uhlí nikdy nevytlačilo dřevo, ropa nikdy nevytlačila uhlí a obnovitelné zdroje nevytlačují uhlovodíky. Podle autorů studie lidstvo dnes spaluje dokonce více biomasy než v roce 1800, kdy na planetě ovšem žila jen miliard lidí proti dnešním 8,5 miliardy.
Růst instalovaných kapacit OZE je rozšířením spotřeby energie, nikoli nahrazením fosilních zdrojů
Sledujeme sice v Evropě i v řadě zemí světa nárůst instalovaných kapacit dominantně solárních a větrných zdrojů, takže klesá percentuálně podíl fosilních paliv. Ale protože zásadně stoupá spotřeba energie, těžba a spotřeba uhlí, ropy a zemního plynu se zvyšuje absolutně. Celkové emise skleníkových plynů tak každoročně dosahují nové rekordní úrovně.
Autoři ve své analýze MMF konstatovali: „Předkládáme důkazy o jevu, který nazýváme „zobecněný Jevonsův paradox“: na úrovni světové ekonomiky vede vyšší energetická účinnost (a vyšší účinnost při využívání jiných surovin) k vyšší – nikoli nižší – celkové spotřebě energie (a celkové spotřebě jiných surovin). Ačkoli se to zdá být v rozporu s intuicí, znamená to, že nižší uhlíková intenzita světové ekonomiky, měřená emisemi na jednotku HDP, pravděpodobně povede v základním scénáři k vyšším (nebo přinejmenším trvale vysokým) globálním emisím.“ Navzdory četným technologickým inovacím ve 20. a 21. století se celková spotřeba všech druhů energie a surovin v průběhu času zvýšila, takže podle dokumentu MMF jsou to důkazy o tom, že toky materiálů se řídí spíše aditivní dynamikou než dynamikou substituce.
Obnovitelné zdroje vyžadují spotřebu surovin závislých na fosilních palivech
Podle expertů MMF je mylná představa, že k dosažení dekarbonizace postačí nahradit výrobu elektřiny z fosilních paliv výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Ačkoli by však budování infrastruktury pro obnovitelné zdroje energie za účelem dekarbonizace globální výroby elektřiny generovalo relativně malý objem CO₂, následné využití (zboží, služby a infrastruktury napájené nízkouhlíkovou elektřinou) s sebou nese spotřebu surovin, která závisí na fosilních palivech a pravděpodobně tomu tak bude i nadále,“ napsali ve své analýze její autoři William Oman, Etienne Espagne a Jean-Baptiste Fressoz. Jak upozornili, k rychlému nárůstu emisí ve 20. století došlo souběžně s bezprecedentním ekonomickým růstem a nárůstem počtu obyvatel.
Při hodnocení energetické transformace v 19. a 20. století, v současnosti a v hypotézách budoucího vývoje analytici MMF docházejí k závěru, že „v absolutních číslech k energetické transformaci nedochází. Kolísání podílů globálních zdrojů energie v průběhu času zakrývá rostoucí úroveň spotřeby všech druhů energie. Ačkoli od roku 1800 došlo k velkým posunům v podílech různých druhů energie v primárním energetickém mixu, v absolutních číslech spotřeba všech druhů energie a surovin od roku 1800 neustále roste. Stálý nárůst podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu v posledních desetiletích doprovázel růst spotřeby fosilních paliv. V absolutních číslech nebyl nárůst celkové spotřeby energie, spotřeby fosilních paliv ani spotřeby energie z obnovitelných zdrojů nikdy tak vysoký jako ve dvou desetiletích po roce 2000.
Graf: Růst globální celkové spotřeby primárních zdrojů energie včetně fosilních
(v EJ v 20letých periodách) v letech 1800 až 2019
Zdroj: Analýza MMF, portál Our World in Data
Graf: Globální spotřeba primárních zdrojů energie (v EJ ročně) v letech 1970 až 2024
Zdroj: Analýza MMF, portál Our World in Data
I když se snižuje uhlíková intenzita globální ekonomiky, emise neustále rekordně rostou
I když podle analýzy MMF se postupně snižuje uhlíková intenzita globální ekonomiky, zároveň dochází k nárůstu emisí. Rostoucí energetická účinnost a rychlé zavádění obnovitelných zdrojů energie v posledních desetiletích existují souběžně s vysokými investicemi do fosilních paliv, stejně jako s rostoucí rolí fosilních paliv v klíčových odvětvích, jako je zemědělství, stavebnictví a obrana. Produkční struktura globální ekonomiky je i nadále charakterizována vysoce emisní výrobou a spotřebou, a to i přesto, že nové investice do energetiky nyní dominují obnovitelné zdroje (dvě třetiny globálních investic do energetiky podle Mezinárodní agentury pro energii, 2024).
Graf: Klesající uhlíková intenzita globální ekonomiky (v kg/$) a rostoucí emise (v Gt CO₂e) v letech 1820 až 2022
Zdroj: Analýza MMF, Our World in Data
Poznámka: údaje jsou v dolarech USA v cenách roku 2011
Jak upozornili autoři analýzy MMF, navzdory mezinárodně deklarovaným cílům omezení emisí na podzim 2023 vlády na celém světě stále plánovaly, že v roce 2030 vyprodukují více než dvojnásobek množství fosilních paliv, než by odpovídalo mediánové trajektorii růstu teploty na planetě do 1,5 °C (UNEP 2023). Experti MMF to srovnávají s faktem, že jen za jediný rok 2024 Čína schválila téměř 67 GW nové kapacity uhelných elektráren a téměř 98 GW nových nebo obnovených projektů uhelných elektráren, což byla nejvyšší úroveň od roku 2015.
Graf: Podíl uhlí na primárních zdrojích energie ve světě (v EJ ročně) v letech 1800 až 2024
Zdroj: Analýza MMF, Our World in Data
Vyšší spotřebu elektřiny provází vyšší spotřeba fosilních paliv
Jak připomíná analýza MMF, podle obecně přijímaného názoru je elektrifikace v kombinaci s rozsáhlým zaváděním nízkouhlíkových technologií pro výrobu elektřiny klíčová pro globální dekarbonizaci (IPCC 2022, IEA 2024). Ovšem jak experti dokládají, zavádění nízkouhlíkových technologií pro výrobu elektřiny v posledních desetiletích však bylo doprovázeno stejně silným (i když mírně klesajícím) růstem celkové spotřeby energie a fosilních paliv. Výzkumníci MMF zjistili téměř dokonalou korelaci mezi podílem elektřiny na celosvětové konečné spotřebě energie a celkovou spotřebou energie i celkovou spotřebou fosilních paliv za posledních 50 let.
Graf: Růst spotřeby elektřiny (v MJ) při těžbě zemního plynu
Zdroj: Analýza MMF, Our World in Data
Rozmach obnovitelných zdrojů vyvolává vyšší závislost na fosilních palivech
Experti MMF upozornili, že dosavadní částečná dekarbonizace se týkala především elektřiny, která představuje 40 procent globálních emisí, avšak v menší míře vytápění a pozemní dopravy. V případě letecké a námořní dopravy, železářského a ocelářského průmyslu, výroby cementu, plastů, hnojiv, zemědělství, stavebnictví a zbrojního průmyslu zůstávají technologické vyhlídky na dekarbonizaci velmi nejisté. To je spíše charakteristika, která podle autorů analýzy může podceňovat obtížnost dekarbonizace těchto hospodářských sektorů závislých na vysokoteplotních procesech, jejichž elektrifikace ve velkém měřítku je velmi obtížná. Existuje riziko, že rozmach obnovitelných zdrojů vyvolá závislost na fosilních palivech, protože materiály na jejich výrobu je zapotřebí – jak jinak než emisně vyprodukovat. Navíc je třeba kompenzovat z fosilních zdrojů přerušovanou výrobu z obnovitelných zdrojů.
A konečně existují významné zabudované emise v pilířích průmyslové činnosti: ropa, ocel a uhlí. Ropa se čerpá ocelovými stroji, přepravuje se ocelovými loděmi, cisternovými vagony a ropovody, rafinuje se v ocelárnách a nakonec se spaluje v ocelových motorech, které pohánějí ocelové stroje. A většina této oceli (více než tři čtvrtiny) se vyrábí z uhlí – což pro výrobu ropy vyžaduje velké množství uhlí (celosvětově kolem jedné miliardy tun ročně).
Autoři analýzy MMF připomněli citát z díla kanadského vědce českého původu Václava Smila o tom, že „pilířem průmyslové civilizace“ jsou ocel, cement, plasty a hnojiva. Podle jejich závěru je velmi nepravděpodobné, že by obnovitelné zdroje energie dokázaly do roku 2050 v globálním měřítku konkurenceschopně vyrábět tyto materiály, které jsou základem moderních ekonomik.
Ekonomicky zničující příklad německé energetické tranzice
Pokud by měl někdo pochybnosti o praktických důsledcích analýzy Mezinárodního měnového fondu, stačí se podívat na výsledky 25 let trvající německé energetické tranzice pod názvem Energiewende. Ta za uplynulé čtvrtletí z vládních zdrojů přišla na 600 miliard eur (asi 15 bilionů Kč), celkově však na více než bilion eur, tedy v přepočtu 25 let výdajů státního rozpočtu ČR. Německo se chlubí již 56procentním podílem občasných zdrojů energie (OZE) na hrubé spotřebě elektřiny. Ovšem čím více OZE za posledních 10 let bylo instalováno, tím méně elektřiny země spotřebovala, takže při výrobě elektřiny (cca 650 TWh v roce 2016 versus cca 500 TWh v roce 2025) nebyla s to využít úspor z rozsahu. Proč? Protože úplné systémové náklady, dotace, kapacitní platby pro fosilní zdroje a astronomické výdaje na rozšíření elektrické sítě zvedly náklady na energie natolik, že německý průmysl od roku 2017 snížil svůj objem výroby o 17 až 20 %.
V roce 2025 klesl počet lidí zaměstnaných v průmyslu na desetileté minimum, citovala agentura Reuters ze zprávy Německého ekonomického institutu (IW Köln). Podíl průmyslu na celkovém německém trhu práce klesl z 22 procent v roce 2014 na 19 procent loni. To potvrdilo skutečnost, že Německo vinou nezvládnuté energetické transformace, neúnosně vysokých cen energie, regulací a byrokracie ztrácí průmyslové kapacity buď uzavíráním továren, nebo jejich přesouváním za hranice EU. Výmluvným příkladem jsou statisíce přímo ohrožených pracovních míst v německých automobilkách, ještě donedávna pýše německé ekonomiky. Na jedné straně německá vláda pokračuje v tvrdé dekarbonizaci a energetické tranzici s pomocí drahých emisních povolenek, neboli emisních daní, na straně druhé se pokouší klíčovým průmyslovým firmám drahou elektřinu částečně dotovat. Všeobjímající dotační ekonomiky pak doplňuje růst zadlužení státu, které nemá v poválečných dějinách Německa obdoby.
Graf: Podíl dle zdrojů na primární spotřebě energie (v PJ a %) v Německu v roce 2025
Zdroj: AG Energiebilanzen 2025, portál Clean Energy Wire
A výsledek dosavadní zelené tranzice Německa? Politicky preferované a 25 let dotované dominantně solární a větrné zdroje energie mají pětinový podíl na spotřebě primárních zdrojů energie. Bez ropy, zemního plynu a uhlí a produktů z nich se ani zelené Německo ještě dlouho neobejde. Pokud vůbec.
Pokoušet se dekarbonizovat na nulu současný 6% podíl zemí EU na celkových stoupajících emisích skleníkových plynů ve světě do roku 2050 na pozadí analýzy MMF znamená jediné: planeta unijní emisní nulu ani nepostřehne, zato z Evropské unie a jejích členských zemí se stane zřejmě průmyslové muzeum a hospodářský skanzen.
Zdroje:
