Článek
Velké energetické investice se plánují nejméně na 20 let a spíše na podstatně delší období. Proto tuzemští podnikatelé netrpělivě čekají na skutečně dlouhodobou vizi české energetické politiky nejméně do roku 2040. Je příznačné, že klíčová energetická infrastruktura České republiky včetně největších elektráren a přenosových a distribučních sítí byla vybudována ještě za minulého režimu, tedy před rokem 1989. Pro připomenutí, jeden z pilířů současné české energetiky, jaderná elektrárna Temelín, se začala budovat v roce 1987. Po politicko-ekonomických peripetiích byla elektrárna dokončena jen z poloviny z původně plánované čtyř 1000MW bloků zkušebním provozem prvního bloku v roce 2002 a druhého bloku o rok později.
Takové obří investice vyžadují pečlivé a detailní plánování, protože jde samozřejmě o jejich finanční návratnost a udržitelnost. Poslední klíčový strategický dokument o energetice, Státní energetická koncepce (SEK), pochází z května 2015 a schválila jej koaliční vláda tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) spolu s koaličním hnutím ANO a KDU/ČSL. Dokument vznikl na základě Zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.
SEK měla na období 25 let vyjádřit cíle státu v nakládání s energií tak, aby zajištění bezpečnosti dodávek energie, konkurenceschopnosti hospodářství a sociální přijatelnosti pro obyvatelstvo bylo současně v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje. SEK měl poskytovat investorům, občanům a státní správě stabilitu v dlouhodobém měřítku, přičemž měla být v roce 2022 aktualizována. Ale za koaliční vlády expremiéra Petra Fialy se tak nestalo, přestože nebo protože zejména dekarbonizační cíle Evropské unie, stanovené v Zelené dohodě pro Evropu z roku 2019 (Green Deal), svými emisními regulacemi zcela přepsaly možnosti energetického mixu ČR.
Strategické priority vytyčené v SEK se tak ocitly pod většinově ideologicky pojímanou knutou dekarbonizace. Cíle Green Deal jsou totiž neslučitelné už s prioritou č. 1 v SEK 2015, totiž že ČR si má zachovat vyvážený mix primárních energetických zdrojů i zdrojů výroby elektřiny založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů, udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv a udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie.
Klíčový posun v emisní regulaci energetiky měl postihnout další strategický dokument vlády ČR, Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) dostupný na webu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)a schválený vládou Petra Fialy v prosinci 2024. Tento dokument byl ovšem zmanipulován zelenou lobby, jak se to projevilo v práci konsorcia SEEPIA, na něhož se opakovaně NKEP zásadně odvolává. Ministerstvo financí ČR si z opatrnosti objednalo nejen pro kontrolu NKEP, ale pro kvalitní přípravu aktualizace SEK expertní analýzu vědců ČVUT. Ta odhalila, že skandálně drahá studie modelů energetické transformace ČR SEEPIA je „amatérská, chybná, pokud není přímo zmanipulována ve prospěch zelené lobby“. SEEPIA je však přesto dosud stále chybným základem energetické politiky ČR. V podstatě šlo autorům NKEP/SEEPIA o naprosté nadhodnocení kapacity i reálných možnosti dominantně solárních a větrných zdrojů nahradit v energetickém mixu uhlí.
Dalším klíčovým dokumentem pro orientaci ve strategickém rozvoji energetiky v ČR byly zprávy o zdrojové přiměřenosti české elektrárenské soustavy, které donedávna každoročně vydávala státní společnost ČEPS. Ovšem zatím poslední analýza má datum z konce října 2024 jako MAF CZ 2023 a nese název „Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040“. Tuto i předchozí analýzy je možno si stáhnout přímo na webu společnosti ČEPS.
Ve své předchozí analýze MAF CZ 2022 v březnu 2022 ČEPS vydal vážné varování před kolapsem energetiky a ekonomiky ČR v důsledku stále urychlované zelené politiky Evropské unie. Podle tehdejší analýzy ČEPS se čtyřmi různými scénáři vývoje na tom bude česká elektroenergetika nejlépe ve všech směrech, a to dokonce i emisně, když si ponechá v Respondentní variantě co nejdelší energetické využití uhlí. Se zpožděním půl roku pak další svou analýzu ČEPS MAF CZ 2023 v souladu s vládní přijetím zelených zásad vedení na podzim 2023 významně revidoval EU s tím, že naši energetiku se zbytkovým energetickým výkonem v roce 2030 v uhlí (ze současného instalovaného výkonu 7,8 GW mají zbýt jen 3 GW) zachrání navýšení instalovaného výkonu hlavně solárních elektráren do roku 2030 na 10,1 GW (koncem roku 2025 přes 5 GW) a větrných elektráren na 1,5 GW (zatím 0,38 GW).
Zatím po březnovém odvolání Martina Durčáka z funkce dlouholetého šéfa ČEPS a jeho nahrazení Janem Kalinou z vedení ČEZ odborná veřejnost i investoři v energetice dosud bezvýsledně čekají na novou analýzu ČEPS o zdrojové přiměřenosti. Tato státní firma, za kterou nese politickou odpovědnost MPO, nechala o sobě slyšet rozhodnutím z konce letošního ledna. Po dvouměsíčním analyzování ČEPS oznámil, že elektrárna Počerady, s 1000 MW největší svého druhu v ČR, a Kladno (406 MW) mohou být uzavřeny, aniž by to ohrozilo bezpečnost dodávek. Pokračovat mají dle ČEPS jen dva 205MW z celkem čtyř uhelných bloků elektrárny Chvaletice (820 MW). ČEPS tak ze zákona rozhodl v reakci na oznámení majitele skupiny Sev.en Pavla Tykače z počátku prosince 2025, že míní nejpozději v březnu 2027 zavřít své uhelné elektrárny kvůli ztrátovosti produkce vinou drahých emisních povolenek. Ovšem ČEPS zdůraznil, že zavření Tykačových elektráren hodnotil jen v intencích situace roku 2027!
Přitom ČEPS má nepochybně validní a na ideologii a politice nezávislá data. Vždyť na základě dat toho českého národního správce a provozovatele sítí pak celoevropská síť 36 provozovatelů přenosových soustav elektřiny ENTSO-E v aktualizaci pravidelného hodnocení bezpečnosti dodávek elektřiny (ERAA) v prosinci 2025 vyhlásila poplach v očekávaném kritickém deficitu zásobování elektřinou ve velké části Evropy včetně Česka a Německa. V souvislosti s ideologicky motivovaným emisními daněmi ekonomicky (nikoli technicky) ničenými zdroji z uhlí bez relevantní náhrady se již v roce 2028 v rozsáhlých částech Evropy zejména v západoevropských státech očekává obrovský deficit elektřiny. Ten se bude v dalších letech ještě prudce zvyšovat.
K hlavním indikátorům energetické bezpečnosti se řadí tzv. očekávaná doba ztráty zatížení (Loss of Load Expectation, LOLE), což je očekávaný objem elektřiny, kterou nebude možno nijak zajistit, ani z dovozu. Hodnotu LOLE model predikuje pro rok 2028 ve výši až 19 hodin. Pro srovnání, NKEP zmiňuje, že LOLE by ročně mělo být nižší než 15 hodin. Podle ERAA i podle posledního hodnocení zdrojové přiměřenosti od ČEPS MAF 2023 je však tento parametr energetické spolehlivosti omezen jen na 6,7 hodiny, tedy třikrát menší objem, než prognózuje ENTSO-E ve v poslední ERAA. Zatímco předcházející ERAA v simulaci předpokládala pro ČR v roce 2030 LOLE „jen“ 11 hodin a pro rok 2035 dokonce pokles LOLE na 7,4 hodiny, nyní nastoupila naprosto dramatická data:
LOLE v roce 2030 pro ČR až 29 hodin a v roce 2033 má LOLE dosáhnout dokonce až 55 hodin!
A co naopak očekává český průmysl od energetické politiky státu? V rozhovoru s autorem tohoto článku se k tomu vyjádřili dva špičkoví manažeři českého: Pavel Juříček, šéf a majitel BRANO Group, obří dodavatelské firmy v automobilovém průmyslu s dodávkami do tuzemska i v průmyslu a s filiálkami v USA i v Číně. A Roman Heide, generální ředitel a předseda představenstva Třineckých železáren, posledního tuzemského výrobce kvalitní surové oceli s produkcí 2,5 milionu tun ročně.
Pavel Juříček, který působil v letech 2017 až 2021 ve Sněmovně také jako poslanec za hnutí ANO, si v rozhovoru příliš servítků nebral. Podle něj je ideologicky podmíněná dekarbonizační politika vedení Evropské unie ekonomicky zničující, „hlavně pro průmysl v cenách energie a byrokratických regulacích, a musí co nejdříve skončit“. Česko se nesmí bát jít s Evropskou komisí do konfliktu a musí získat pro podporu revize dekarbonizační politiky EU další spojenecké státy. Jako klíčovou součást energetické strategie je podle Juříčka nutno maximálně dlouho udržet uhelné zdroje. „Nemáme totiž za ně reálnu náhradu a soláry a větrníky jimi být v žádném případě nemohou, a to ani s bohatými dotacemi.“ Jak dodal, „bez stabilních turbínových zdrojů nás čeká jen odstavování průmyslu“. Jedinou cestou podle Juříčka je skutečně vybudovat v Dukovanech a Temelíně nové velké jaderné bloky a na vhodných místech republiky malé modulární reaktory. „Na to si však v plné energetické síle nového jádra počkáme v optimistickém pohledu do poloviny 40. let.“
Podle šéfa BRANO je nutno pečlivě zvážit změny vlastnické struktury dominantní energetické společnosti ČEZ. „Je sice pěkné mít klíčové výrobní zdroje ve vlastnictví státu, ale privatizace obchodu a v neposlední řadě distribuce ČEZ s neuvěřitelně vysokými ziskovými maržemi staví otázku, za kolik pak soukromé subjekty budou chtít prodávat elektřinu z jinak nákladově výhodného tuzemského energetického mixu.“ To je podle Juříčka už dnes nepřijatelná praxe, kdy burza v Lipsku, na které se prodá minimum objemu české elektřiny, slouží jako referenční pro cenu české elektřiny na úrovni německé. Podle šéfa BRANO musí stát také pružně reagovat na vývoj situace v energetice v důsledku vývoje ve světě a nepřipustit zopakování dopadů energetické krize z let 2022-2023. Přitom Pavel Juříček zmínil i současnou cenu zemního plynu na světovém trhu ve výši kolem 70 eur za MWh, tedy bezmála trojnásobku loňských cen. „Přitom německé plynové elektrárny jako závěrné zdroje budou i pro nás v Česku nastavovat neúnosně vysoké ceny elektřiny,“ upozornil s tím, že bez perspektivního návratu k výhodným dodávkám plynu potrubím z Ruska bude složité energetiku a tím i celou ekonomiku cenově zvládnout.
Také šéf Třineckých železáren Roman Heide vidí v emisních limitech pro ocelářskou branži nesplnitelnou překážku. „Laici od zeleného stolu požadují dekarbonizaci ocelářské výroby, ale naprostou nechápou, že ocel je uhlík rozpuštěný v železe.“ Zopakoval svůj předchozí výrok, že je pro podnik ekonomicky nepřijatelný projekt přestavby jedné z dvou stávajících vysokých pecí na elektrickou obloukovou pec s využíváním železného šrotu, který by přišel na 30 miliard. „Navíc 500 eur navíc za tunu toho tzv. zeleného železa nám ve světové konkurenci nikdo nedá.“ V tomto ohledu vyjádřil své rozhořčení nad tím, že se nenávratně likvidují doly s kvalitním černým, koksovatelným uhlím v Ostravsko-karvinském revíru.
Jako u Juříčka je i podle Heideho je nutno i s aplikací krizového zákonodárství využívat tuzemské uhelné zdroje co nejdéle, protože reálné náhrady za ne se dočkáme až s novými jadernými reaktory. S ohledem na potřeby regionu a po uzavření zejména černouhelné elektrárny v Dětmarovicích se Roman Heide vyslovil pro co nejrychlejší instalaci malého modulárního reaktoru v tamním regionu. Šéf Třineckých železáren ve shodě s Pavlem Juříčkem upozornil, že jednoho dne se Evropa vrátí k zemnímu plynu z Ruska. „Kupovali jsme z Ruska plyn za 5-10 dolarů za MWh, nyní je za 70 eur,“ připomněl.
Oba významní manažeři českého průmyslu se shodli na klíčových konturách potřebné energetické strategie Česka, v poměru k tvorbě HDP nejprůmyslovější země EU: budoucnost je v naprosté dominanci jaderných zdrojů a do jejich dobudování je třeba udržet uhelné zdroje i za uplatnění krizových zákonů. Dosavadní transoceánské dodávky zemního plynu jsou ve srovnání s někdejšími ruskými cenami neúnosné. V našich geografických podmínkách s kapacitním faktorem pro solární zdroje do 12 % (1000 hodin z celkové času v roce) a větrné dnes reálně jen 17 % (1500 hodin z 8760 hodin roku) ani v kombinaci s drahými bateriovými úložišti celoživotně dotované občasné zdroje energie nemohou vyspělou ekonomiku země pohánět. Navíc nebude odkud ani deficitní elektřinu v zimním období importovat.
Proto by měla Ministerstvo průmyslu a obchodu zadat mj. společnosti ČEPS úkol co nejdříve zpracovat a publikovat novou odborně-technickou analýzu zdrojové přiměřenosti s výhledem aspoň ro roku 2040, a to maximálně oproštěnou o ideologie a vydávání zelených přání za skutečnost. Samozřejmě je třeba na základě překotného vývoje ve světě i v EU jasně přehodnotit odchod od fosilních zdrojů. Sice při nynějších vysokých cenách elektřiny kolem 120 eur za MWh zatím zisková marže uhelným zdrojům nyní vychází (Clean dark spread – CDS, vyjadřuje ziskovou marži výroby elektřiny z uhlí po odečtení nákladů na palivo a povolenky na emise oxidu uhličitého), ale na to se výrobci spolehnout nemohou.
Základním problém je přitom na jedné straně udržet nákladnou údržbou či generálním opravami většinově přestárlé uhelné elektrárny v provozu, na straně druhé si uvědomit názor expertů, že pokud klesne zavíráním elektráren těžba v hnědouhelných dolech pod 15 milionů tun ročně (nyní asi 25 milionů ročně), tak by musely doly z ekonomických důvodů zavřít. Což je zásadní problém také pro české teplárenství, které má sice perspektivně přejít na vytápění plynem, biopalivem či pálením domovního odpadu, ale zatím většina českých domácností závisí v centralizovaných dodávkách tepla a teplé vody právě na hnědém uhlí.
MPO potažmo vláda ČR by měly udělat maximum pro urychlení výstavby velkých i malých jaderných zdrojů a již vysoutěženého dodavatele, jihokorejskou státní firmu KHNP, všestranně podpořit v jejím úsilí o maximální úspěch tohoto projektu. Vláda ČR by spolu s dalšími členy tzv. jaderné aliance v EU konečně dosáhnout zrovnoprávnění jaderných zdrojů na úroveň tzv. obnovitelných zdrojů. V tom případě by Česká republika měla již své cíle v oblasti instalace bezemisních zdrojů splněny a nebude třeba nadále investovat desítky či dokonce stovky miliard dotací do výstavby nových fotovoltaik a větrníků.
Je také se zamyslet nad skutečností, že další výstavba OZE by si vyžádala do roku 2040 investice do nových přenosových sítí ve výši 400 miliard korun, jak to spočítala analýza MAF CZ 2022 od společnosti ČEPS. To samozřejmě hrozí významně zdražit celkovou cenu elektřiny v její regulované položce. A finální celková cena elektřiny a plynu je to podstatné, co zajímá všechny spotřebitele. Hlavně jde ale o udržení energeticky náročného průmyslu. To se týká také nových tarifů pro podniky i domácnosti od ERÚ.
Cena tuzemské ceny elektřiny musí vycházet z tuzemského energetického mixu, aby je nedevastovaly referenční ceny z lipské burzy. Žádný celoevropský trh s elektřinou totiž neexistuje, existují tvrdě prosazované národní zájmy a dotace. Německo bude očividně pokračovat ve své energetické tranzici, která znamená obrovskou a i přeshraničně natvrdo posílanou nadprodukcí z již instalované kapacity 128 GW ve FVE (srpen 2026) a 81 GW ve VTE v Německu a na straně druhé doslova vysávání elektřiny od sousedů v noci a v době nefunkčnosti solárů a větrníků s dopadem na prudký růst cen. Německý kancléř Friedrich Merz v interview pro televizi ARD přiznal, že nepřijatelně vysoké ceny elektřiny jsou důsledkem odchodu Německa od jaderné energetiky a velkorysých dotací obnovitelných zdrojů. Nic ale s tím už prý nemůže dělat…
Koncem srpna ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček oznámil, že jím vedený úřad upouští od přípravy rozsáhlých a zdlouhavých státních energetických koncepcí. „Státní energetická koncepce je jedna velká mantra. My nepotřebujeme jednou za deset let dělat dvousetstránkovou koncepci. Stačí, abychom každý rok udělali zprávu o energetickém stavu země a prognózu na dalších patnáct dvacet let,“ citovala Česká televize ministra. Karel Havlíček a MPO se zaměří hlavně na nové jaderné a plynové zdroje, důležité budou i úspory energie. „Budeme dělat něco, čemu říkáme miniSEK – mini státní energetickou koncepci, která bude popisovat aktuální stav a to, co plánujeme. Každý rok si to zaktualizujeme. První bude na konci tohoto roku,“ slibuje ministr.
Český průmysl na technicky věcnou a ideologicky nezatíženou dlouhodobou koncepci energetiky České republiky netrpělivě čeká.
Zdroje:
