Článek
Není se co divit. Miliardy dotací z EU i rozvráceného státního rozpočtu na solární instalace zběsile tečou, ti největší solární baroni si navíc dokázali dojednat garanci výkupních cen a kompenzace za dobu, kdy kvůli nadprodukci nesmí vyrábět. Vše zaplatí samozřejmě spotřebitelé v cenách elektřiny. Objevily se desítky pochybných firem, jež si na neodborné či nedokončené instalaci mastí kapsy. Solární boom je důsledkem toho, že hlavně ekonomicky zajištění občané i majitelé firem v důsledku neuvěřitelné mediální masáže i vládních zelených proklamací vidí v pořízení vlastních solárů na střeše rodinného domu či firmy zásadní cestu, jak si do budoucna elektřinu zlevnit. Zatím to tak skutečně vypadá, ale jako vždy EU i český stát nedokázaly analyzovat veškeré dopady, jako dosud u ničeho z ideologie Green Deal a její realizace v legislativním balíčku Fit for 55.
Solární lobbisté ale dokonale vyhráli: za miliardy se prodávají panely, střídače a práce instalačních firem, pro něž jsou dotace dodatečným skvělým ziskem. Nikdy v minulosti jsme od Solární asociace, Komory obnovitelných zdrojů a dalších lobbistů za dotované občasné zdroje energie neslyšeli upozornění, že napřed se musí posílit, v podstatě zdvojnásobit naše elektrická síť.
Státní podnik ČEPS ve své analýze MAF CZ 2022 (na webu ceps.cz) upozornil, že distributoři a sám ČEPS musí hlavně kvůli OZE investovat do sítě společně 400 miliard korun. To ale znamená zdražení každé 1 kWh asi o 5 korun právě v regulované položce ceny za distribuci. Dojdeme tedy k absurdnímu, ale logickému závěru, že cena za dodávaný solární proud (zvláště když se živelná nadbytečná produkce ve stejný čas v létě navzájem kanibalizuje) bude daleko nižší než za distribuci. Tu totiž majitel FVE platí 2 x - jednou jako přetoky do sítě, jednou jako příkon ze sítě v době, kdy jeho soláry neprodukují nic.
A samozřejmě nejvíce zaplatí chudí občané, kteří nemají prostředky na spolufinancování drahých úsporných technologií. Těm se totiž cena elektřiny vinou živelného rozmachu solárů zvýší absolutně. Prý ale dorazí zelené žebračenky z EU fondu „Spravedlivá transformace“. V ČR máme přitom nyní dle společnosti Kantar 2,5 milionu Čechů, kteří mají už nyní nárok na pomoc proti chudobě, skrytou pod názvem „dávka na bydlení“. V letech 2025 až 2032 chce česká vláda i z peněz EU podpořit chudé spoluobčany částkou 19 miliard korun. Velké miliardy zní velkolepě, ale při rozpočítání na všechny české chudé a osm let přerozdělování zelených žebračenek vyjde jedna dávka pro jediného chudého Čecha měsíčně na 80 korun. Zato dnes nedostanete v marketu ani kilogram zeleniny doporučované místo masa pranýřované zelenými ideology jako nepřímého strůjce údajné klimatické katastrofy.
Česká vláda se nemůže zříci své odpovědnosti za chaos, který svou politikou podpory občasných a nestabilních zdrojů energie vyvolala. Autorizuje ho totiž tokem miliardových dotací, které jsou zcela nesmyslné a měly by být zastaveny v zájmu ozdravení zbědovaných státních financí. Výmluva, že si to tak přeje zezelenalý Brusel, sice zčásti platí. Ale náklady v podobě ekonomického propadu a politického rozvratu poneseme jen doma. Možná stát čekají tisíce žalob tuzemských majitelů zbytečně velkých solárních zdrojů, které nikdo celé roky do sítě nepřipojí a jejich investice tak bude zmařena.
Malé solární elektrárny, které by neměly přetoky do sítě a samozřejmě by se ohledem na výhodnost stavěly bez dotací, by ještě dávaly smysl. A to i s posouzením faktu, že solární úspory elektřiny u bohatších Čechů zvyšují ceny pro chudší Čechy, protože se na ně musí rozpočítat fixní náklady z nespotřebované elektřiny u solárníků. Rostoucí kapacita solárních zdrojů sice v letních měsících uspoří obrovské množství emisního uhlí, z něhož se z 43 % v celoroční bilanci v ČR elektřina vyrábí (v zimních měsících ale i kolem 55 %), ale stabilní zdroje musí zůstat v záloze a budou zřejmě muset dostávat jako v Německu tzv. kapacitní platby (jako kdyby v podstatě fungovaly stále), protože jinak by jejich provoz byl ekonomicky ztrátový. Protože v typicky v zimní inverzi v pracovním dnu musí stabilní zdroje (dnes v ČR z většinově z uhlí a menšinově z jádra) spolehlivě dodat výkon 12 000 MW.
Více solárů tak v žádném případě neznamená v důsledku nutnosti trvalých záloh stabilních zdrojů (i v podobě uvažované velmi drahé výroby energie z vodíku) levnější energii, a to klíčově v nejnáročnějším zimním období. Přitom podle vyjádření podnikatele v energetice Pavla Tykače, které zveřejnil portál info.cz, může v podstatě pro všechny uhelné zdroje v ČR vinou drahých emisních povolenek ekonomický umíráček zazvonit už v roce 2026!
Obří částka 400 miliard korun, kterou bude nutné zásadně zkvalitnit elektroenergetické sítě Česka a jejich řízení, se v podstatě rovná nákladům na stavbu dvou velkých nových reaktorů. Ty by fungovaly jako vysoce návratná investice spolehlivě 80 let a celá současná česká síť je dimenzována na velké centrální zdroje. U nás však v souladu se zelenou ideologií Green Deal a pod tlakem solárních lobbistů obrazně řečeno vítězí absurdní představa, že tisíce drobných ševců rozesetých po celé zemi je lepších než efektivní velká Baťova továrna.
Česko jako slepec tak následuje bludy a omyly německé Energiewende. Podle německých analýz přijde nutnost posílení tamní elektrické sítě o délce 800 000 km v důsledku stále větší instalované kapacity přerušovaných solárních a větrných až na 500 miliard eur (cca 12 bilionů korun). Za to by se s finanční rezervou postavilo 40 nových reaktorů, jež by Německo z poloviny spolehlivě zásobovalo elektřinou i teplem. Místo toho si antijadernou ideologií posedlí Němci jako jediná velká průmyslová země světa v noci na 16. dubna zavřelo poslední tři jaderné elektrárny, a to po 62leté bezchybné bezpečné produkce původních celkem 32 jaderných elektráren.
A jak napsal deník Handelsblatt, Německo nyní bude muset v kritických obdobích spoléhat na dovoz elektřiny z francouzských jaderných reaktorů. Přitom Němci, Rakušané a Lucemburčané chtějí v EU nadále tvrdě bojovat proti další výstavbě jádra, zvláště v zemích střední a východní Evropy. Na Francii si ale netroufají. Přitom také „zelení“ Rakušané každou noc potichu dovážejí jadernou elektřinu z Dukovan i českých uhelných zdrojů, aby přes den mohli pokrytecky vítězoslavně provozovat své bezemisní přečerpávací elektrárny. Ale české přebytky elektřiny na export už brzy dojdou.
Také u nás stoupenci ideologie světlých zelených zítřků trousí na veřejnosti názory, že Česko plánované čtyři velké jaderné reaktory stavět nemusí, že prý si elektřinu dovezeme. Když budeme o cenu importu soupeřit s Německem, asi si každý racionálně uvažující člověk dovodí, že to bude hodně drahé. ČEPS pro rok 2030 uvažuje o dovozní ceně 11,50 Kč/KWh, ale jen silové části ceny energie, bez všech dalších poplatků, ceny distribuce a daní. A s tou nejpodstatnější otázkou, zda elektřina vůbec i z dovozu bude k dispozici. Samozřejmě zelení lobbisté s ohledem na efektivnost a vysokou návratnost jaderných zdrojů chtějí dále expandovat solární a později i větrné zdroje. Tak by vlastně už na „zbytečné“ jádro peníze nezbyly. Solární baroni si pak budou v zimě užívat v teplém Karibiku a drtivá většina Čechů se bude muset asi naučit hibernovat. Při práci v průmyslu, který na deficit energie a jeho cenu zajde, se už neohřejí.
