Článek
Německo se deindustralizuje a ztrácí statisíce pracovních míst v průmyslu
Německý průmysl, tvořící pro zemi, její ekonomiku a prosperitu klíčovou přidanou hodnotu, ztratil od koronavirové krize půl milionu pracovních míst. Vyplývá to z analýzy Institutu pro ekonomický výzkum Ifo v Drážďanech zveřejněné 19. října. Podle analýzy bylo na konci roku 2025 v německém průmyslu zaměstnáno o zhruba 496 000 lidí méně než na začátku roku 2019. To představuje pokles o 7,1 %. V průmyslu v nových spolkových zemích na území bývalé NDR, který se po znovusjednocení Německa již prakticky zhroutil, jsou ztráty pracovních míst ještě vyšší s mínusem 8,4 %. Podle prestižního institutu IFO se zaměstnanost zmenšuje téměř ve všech německých průmyslových odvětvích, což je pravděpodobně důsledek klesající konkurenceschopnosti, zejména ve srovnání s Čínou. Největší ztráty pracovních míst jsou právě v těch odvětvích, která tradičně tvořila jádro německého průmyslu, tedy automobilový a strojírenský průmysl.
Příčiny jsou v německých médiích opakovaně odhalovány, ovšem německé vlády různého politického zabarvení je neřeší: 1) Růst nepřijatelně vysoké ceny elektřiny a plynu vinou úplných systémových nákladů (Levelized Full System Costs of Electricity, LFSCOE). A to v důsledku nutnosti zavádět duální, paralelní systém energetiky složený na jedné straně z politicky a ideologicky prosazovaných a trvale dotovaných občasných zdrojů energie dominantně solárních a větrných a jejich „zálohování“ v trpěných emisních zdrojích z plynu a uhlí, rovněž dotovaných kapacitními platbami. To vše umocněné obrovskými náklady na posílení přenosových a distribučních sítí a nutností budování drahých a neefektivních bateriových úložišť. 2) Výpadek německého dovozu levných ruských energetických surovin po ruském vpádu na Ukrajinu, kdy se příkladně někdejší cena ruského zemního plynu dodávaného potrubím za 5 eur za MWh změnila na současných 88 eur za LNG s tranzitem přes oceán. 3) Prudký pokles odbytu německého zboží na čínském trhu, kde řada klíčových německých firem a automobilek dosahovala až polovinu všech svých celosvětových zisků. Čína se během pár desítek let z učně Německa změnila v mistra, který zaplavuje svět a Německo svými produkty. 4) Zátěž již neúnosnými personálními náklady výroby v Německu, které nelze realizovat v konkurenceschopných cenách ve světě. 5) Nepřijatelně vysoká míra německé i eurounijní regulační zátěže a byrokracie.
Německo místo systémových a strukturálních řešení financuje neúnosně hlubokou míru sociálního státu, pokračuje v zelené tranzici, řeší zaostalost dopravní infrastruktury a digitalizaci ekonomiky a vynakládá obrovské prostředky na posílení armády. To vše na dluh, kdy například již předjednaný návrh státního rozpočtu Německa na rok 2027 ve výši 555 miliard eur počítá s tím, že 37 % jeho pokrytí bude hrazeno dluhovým financováním (v ČR 15 %).
Nekonkurenceschopnost výroby VW v Německu oproti Číně
Nyní se na internetu a v diskusi na sociální sítí LinkedIn objevilo velmi ilustrativní srovnání nákladů, produktivity a ziskovosti továren VW v Německu a v Číně. Jde na jedné straně o závod VW Emden v Dolním Sasku, který vyrábí od roku 2024 už jen elektrická auta VW ID.4, VW ID.7 a jeho kombi verzi VW ID.7 Tourer. Ve 14milionovém městě Tchien-ťin na severovýchodním mořském pobřeží Číny vyrábí FAW-Volkswagen Automobile Co., Ltd., s 60% podílem čínského vlastnictví jako společný podnik čínské FAW Group a VW Group osobní vozy značek Audi a VW. Jde o modely VW Bora, VW Tayron, VW Talagon, VW Tavendor a Audi Q3. Z lepší produktivity závodu VW ve Tchien-ťinu ovšem navíc čerpá více zisku většinový čínský vlastník.
Grafika: Srovnání nákladů, produktivity a konkurenceschopnosti závodů VW v Německu a Číně
Zdroj: www.linkedin.com
Srovnání obou závodů přináší zdrcující údaje pro (ne)produktivitu německého průmyslového stanoviště: náklady na výrobu jednoho vozu VW v Německu činí 4 850 eur, zatímco v Číně 1 078 eur. Připomeňme, že v Emdenu navíc jde o údajně jednodušeji vyrobitelné čistě elektrické vozy, kdežto v závodě FAV-VW ve Tchien-ťinu jde o složitější auta se spalovacími motory. Ze srovnání vyplývá, že náklady na hodinu práce německého dělníka činí 74 eur (asi 1800 korun), kdežto čínského dělníka 12 eur (necelých 300 korun), tedy šestkrát méně. Rozdíly se podle srovnání projevují také v produktivitě. Na jednoho pracovníka připadá v německém závodě 29 vyrobených vozů ročně, zatímco v čínském 51,3 auta. Uváděné údaje zmiňují rovněž rozdíly v roční pracovní době. V Německu s jeho sociálním zajištěním je nemocnost zaměstnanců VW 10krát vyšší než v Číně. Výrazně se liší také ceny elektřiny pro průmysl, v Německu mají dosahovat 0,23 eura za kWh, oproti 0,06 až 0,10 eura v Číně.
Závěr je ale zřejmý: Německo nemůže konkurovat Číně v nákladech na průmyslovou výrobu. Drahé energie, zelené a další regulace a vysoké náklady na práci a tlak na efektivitu představují pro evropské automobilky zásadní výzvu. V tomto ohledu se jeví jako symptomatická zpráva, že koncern VW chce do roku 2030 zmrazit mzdy pro svých 660 000 zaměstnanců včetně Škoda Auto a nezvyšovat je ani o inflaci. To znamená reálný pokles příjmů zaměstnanců. Ovšem naprostý protiklad nákladů VW v Číně a doma v Německu to sotva zmírní. Jistě by bylo zajímavé srovnat náklady VW v Číně s mladoboleslavskou továrnou Škoda Auto, které jsou nepochybně daleko výhodnější než v Německu a asi i srovnatelné s Čínou. To jsou však utajovaná data. Koncern VW proto čeká masivní propouštění 100 000 zaměstnanců a zavírání několika závodů. To se samozřejmě týká hlavně Německa.
Německo už dávno není exportním lídrem světové ekonomiky
Zatímco v letech 2003 až 2008 bylo Německo největší exportní zemí světa (podle hodnoty exportu nebo obchodního přebytku), nyní je na 3. místě za Čínou a USA. Zatímco nejvíce německého zboží, především motorová vozidla a jejich součásti, farmaceutické výrobky a stroje a chemické výrobky, směřuje do USA, Francie a Nizozemska, bezkonkurečně největším obchodním partnerem Německa je Čína.
S obratem zahraničního obchodu (celkový vývoz a dovoz zboží) ve výši 251,8 miliardy eur se Čínská lidová republika v roce 2025 opět stala nejdůležitějším obchodním partnerem Německa, stejně jako v období let 2016 až 2023. Podle Spolkového statistického úřadu (Destatis) tak Čína předběhla USA (s obratem zahraničního obchodu 240,5 miliardy eur v roce 2025). Zatímco obchod se zbožím s Čínou se ve srovnání s předchozím rokem zvýšil o 2,1 %, obchod se Spojenými státy se snížil o 5,0 %. To bylo způsobeno především pokračujícím růstem dovozu z Číny a současným poklesem vývozu do USA. Na Nizozemsko připadlo třetí místě mezi nejdůležitějšími obchodními partnery Německa s celkovým vývozem a dovozem 209,1 miliardy eur (+3,3 %).
Od roku 2015 je Čína nejdůležitějším dodavatelem německého dovozu. V roce 2025 pocházelo z Číny zboží za 170,6 miliardy eur, což představuje růst o 8,8 % oproti předchozímu roku. Vývoz do Číny činil 81,3 miliardy eur, což představuje pokles o 9,7 %. V roce 2025 se Čína umístila na šestém místě mezi nejdůležitějšími příjemci německého exportu. V důsledku rostoucího dovozu a klesajícího vývozu se obchodní deficit Německa s Čínou v roce 2025 zvýšil o 22,4 miliardy eur na 89,3 miliardy eur (2024: 66,9 miliardy eur). Největší podíl zboží dovezeného z Číny do Německa v roce 2025 tvořila zařízení pro zpracování dat, elektrické a optické výrobky v hodnotě 50,9 miliardy eur (+4,9 %), následovaná elektrickými zařízeními (32,8 miliardy eur; +14,8 %) a stroji (13,9 miliardy eur; +11,6 %). Nepochybně také bude růst váha exportu čínských automobilů, které už mají na trhu v EU podíl 11 %.
Graf: Deficit zahraničního obchodu Německa s Čínou se prohlubuje (saldo vzájemného obchodu v miliardách eur)
Čína se v ekonomice soustředila na budování stabilní energetiky
Čína se po neblahých „revolučních“ experimentech a „velkých skocích“ pod vedením svého „velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga (*1893 – †1976), které stály životy desítek milionů Číňanů (mimochodem s průměrnou mírou dožití Číňanů 33,4 roku v roce 1960, dnes 79 let), vydala cestou hospodářských reforem. Klíčová je energetická bilance. Stoupenci světlých zelených zítřků argumentují obrovským růstem kapacity čínských OZE. Podle čínské Národní energetické agentury činí v srpnu 2026 celkový instalovaný výkon obnovitelných zdrojů v Číně 2 496 TW, přičemž jen v solárech je to 1 297 TW. Od ledna do srpna 2026 vzrostla kapacita OZE o 159 GW. Ovšem reálný podíl OZE na celkové vyrobené elektřině za sledované období činil 41,6 %.
Čína však prudce navyšuje kapacity uhlí, a to i v posledních letech. V roce 2022 bylo povoleno stavět 98 GW nových uhelných zdrojů (čtyřnásobek oproti roku 2021), přičemž budovat se v roce 2022 začalo asi 50 GW. V roce 2023 Čína zahájila výstavbu 70,2 GW nových uhelných bloků (zatímco západní svět prakticky žádné), a v roce 2024 dokonce 94,5 GW – nejvíc za desetiletí. V první polovině roku 2025 pak reálně přibylo 21 GW spuštěných uhelných výkonů. Čína spaluje přes polovinu roční spotřeby uhlí ve světě přes 8,5 miliardy tun.
Ze stabilních zdrojů Čína dále maximálně sází na jádro, kdy velké jaderné bloky dokáže od „kopnutí“ do země zprovoznit za pět let. Aktuálně má Čína zprovozněných 65 velkých reaktorů a dalších 38 jich má ve výstavbě. Zatímco na začátku tisíciletí byl výkon pár jaderných bloků v zemi rovný zhruba dvěma gigawattům, za dvě dekády dokázal narůst na 65 gigawattů a z toho dalších až čtyřicet gigawattů je právě nyní ve výstavbě. Čína tak v počtu reaktorů přeskočila Francii.
Grafy: Zatímco Čína v letech 1995 ž 2025 zvýšila spotřebu elektrické energie 10krát, Německo z vrcholu spotřeby v roce v roce 2017 klesá.
Zdroj: Our World in Data
Grafy ukazují jasnou korelaci mezi zajištěním a produkcí stabilních zdrojů elektřiny pro dramatický růst ekonomiky Číny na jedné a stagnaci ekonomiky a poklesu průmyslu Německa na straně druhé.
Úporné trvání Německa na své energetické transformaci s pomocí OZE
Německo už více než 25 let realizuje svůj energetický přerod jménem Energiewende. Chce do roku 2033 odejít od uhlí a v dubnu 2023 odstavilo poslední tři plně funkční a moderní jaderné elektrárny a ihned se stalo čistým dovozcem elektřiny. Čím více Německo zavádí nespolehlivé občasné zdroje elektřiny (nyní ve FVE a VTE 210 GW), tím je elektřina dražší a spotřebovává se jí méně, protože německý průmysl odchází ze země (viz úvodní část článku s citací od IFO).
Krize v Perském zálivu s limitací dodávek ropy a zejména zkapalněného zemního plynu LNG v kombinaci se závislostí Německa na výrobě elektřiny v plynových elektrárnách náhradou za ostrakizované uhlí vede k explozi cen. Cena plynu na amsterodamské burze k 20. říjnu činila 88 eur/MWh, což je více než třínásobek proti ceně z prosince 2025. Bez ohledu na povídačky o láci produkce elektřiny z občasných zdrojů energie tak cena elektřiny na lipské burze EEX vyskočila na 175 eur/MWh, tedy v přepočtu asi na 4,30 Kč za 1 kWh silové, velkoobchodní části ceny elektřiny. Bohužel, burza v Lipsku, kde se zobchoduje sotva 5 % českého objemu elektřiny, je také nesmyslně směrodatná pro vývoj cen elektřiny v Česku.
Graf: Prudce rostoucí cena elektřiny na lipské burze EEX, stav k 16. říjnu 2026
Stagnaci ne-li přímo postupný úpadek německé ekonomiky, kdysi ekonomického a exportního „tygra“ Evropské unie a celého světa dokumentuje také porovnání vývoje HDP Německa ve srovnání s Čínou.
Zatímco ještě v roce 1995 byl HDP Německa 3,5krát větší než čínský, o 30 let později byl čínský HDP čtyřikrát větší než německý. V roce 2023 a 2024 zažilo Německo hospodářskou recesi s poklesem HDP o 0,5 % respektive o 0,2 %, v roce 2025 dosáhlo tzv. černé nuly s marginálním růstem HDP 0,2 %. Pro rok 2026 mluví opatrné prognózy ekonomů o růstu HDP o 0,6 až 1,3 %. Německo je tak v rozvoji ekonomiky na samém konci žebříčku nevyspělejších zemí světa sdružených v OECD.
Graf: Srovnání vývoje HDP Německa a Číny
Zdroj: World Bank z https://georank.org/facts/china/germany
Po rozkliknutí odkazu lze najít interaktivní podrobná data a další makroekonomické údaje srovnání ekonomik a života obou zemí.
Německo pro splnění emisních cílů do roku 2045 čekají náklady dalších 6 bilionů eur
Německo podle Christiana Kullmanna, šéfa obří německé chemické korporace Evonik Industries působící ve 100 zemích světa, dosud do energetické transformace investovalo 1000 miliard eur, tedy bilion eur (tedy asi 25 státních rozpočtů ČR). „A co nám to přineslo? Nic,“ citovala německá média ředitele Kullmanna. Podíl Německa na globálních emisích CO2 je pouhých 1,6 procenta. Pro globální klima je irelevantní, kdy se země stane klimaticky neutrální, což má být podle zákona v roce 2045. Šéf Evoniku se už dříve vyslovil pro zrušení emisních povolenek, které drtí německý průmysl.
Jestliže za 25 let německá energetická tranzice stála bilion eur a přinesla nyní asi 21% podíl OZE na primárních zdrojích německé energie, dosažení klimatické neutrality do roku 2045 má přijít na dalších 6000 miliard neboli šest bilionů eur. Podle studie výzkumného institutu Prognos, kterou si nechala vypracovat německá rozvojová banka KfW, by se současné výdaje na ochranu klimatu musely více než zdvojnásobit. Většinu investic by museli nést spotřebitelé a podniky, přičemž vláda by přispěla pouze 12 %. Nejvyšší výdaje, téměř polovina celkových výdajů, je v dopravě. Čtvrtina ze šesti bilionů eur je alokována do sektoru energetiky. Německo chce mít v dotovaných solárních a větrných zdrojích už v roce 2030 instalovanou kapacitu 350 GW, potřebuje stamiliardy eur také investovat do nových sítí. Aby Německo nahradilo pouhý jednodenní výpadek zdrojů OZE při tzv. Dunkelflaute a dokázalo pokrýt svoji běžnou zátěž sítě (baseload) 60 GW, muselo by mít k dispozici v bateriích kapacitu 700 GWh. Zatím má asi jedno procento těchto mimořádně drahých prostředků.
Zdroje:
