Článek
Nejen Čechům utajený summit o zemním plynu v Moskvě
V českých médiích i v řadě západních sdělovacích prostředků byste marně hledali zcela zásadní informaci o tom, že v Moskvě se pod vedením ruského prezidenta Vladimíra Putina v úterý 27. října sešel na svém již 8. zasedání summit Fóra zemí vyvážejících plyn (GEFC).
Organizace se sídlem vedení v katarském hlavním městě Dauhá má 12 řádných členů a zastupuje země, které podle deníku Teheran Times drží přibližně 70 % prokázaných světových zásob zemního plynu, podílejí se 38 % na celosvětové produkci plynu a dodávají 42 % světového exportu plynu. Členské země se také podílejí odhadem 47 procenty na celosvětovém exportu zkapalněného zemního plynu. Už z toho důvodu je podivné, že takovému summitu v Moskvě řada západních médií včetně českých nevěnovala pozornost, i když můžeme chápat neochotu jakkoli pomáhat propagaci ruského prezidenta Putina, odpovědného za agresivní válku proti Ukrajině.
Vrcholné schůzka měla také zahraniční špičkové představitele - vedle Vladimíra Putina na ní byl přítomen mj. íránský prezident Masúd Pezeškiján, katarský emír Tamín bin Hamad Ál Thání, mosambický premiér Danile Chapo, venezuelský viceprezident pro ekonomiku Calixto Orteag Sánchez a další vedoucí představitelé členských zemí GEFC. Nepochybně pod vlivem ruského prezidenta Putina a negativních dopadů západních sankcí na Rusko byl účastníky summitu přijat návrh „Moskevské deklarace“, která stanoví tři základní principy: energetickou rovnost, technologickou neutralitu a rovný přístup. Rusko samozřejmě na schůzce prosazovalo ideu, že sankce na export jeho energetických komodit včetně zemního plynu zvyšuje cenu také plynu.
Již od svého vzniku se Rusko a další jeho partneři, dnes nepochybně zejména Írán, snaží z organizace vybudovat „plynový OPEC“, kartel, který by se domlouval na objemech těžby a dodávkách v zájmu co nejlepších cen. Zřejmě byla i moskevská schůzka snahou prezidentské administrativy Vladimíra Putina právě o koordinaci této politiky. Navíc pro ruského a íránského prezidenta dobrá příležitost, jak dále utužit vzájemnou vojenskou spolupráci na podporu ruské agrese proti Ukrajině. A to vedle pokračující snahy o prolamování sankcí na životně důležitý export ropy a zemního plynu z Ruska, bez nichž je pro Moskvu složité financovat už čtvrtý rok agresívní války proti Ukrajině.
Je poněkud absurdní, že v Moskvě se ve stejné místnosti na schůzce setkali prezident Íránu s hlavou Emirátu Katar, jehož výrobní kapacity mj. na zkapalněný zemní plyn a další energetické komodity těžce a na roky poškodily íránské rakety v odvetě za útoky USA na Írán. Katar, Spojené arabské emiráty i Saúdská Arábie tak platí za své spojenectví s USA.
Pokračuje exploze cen energetických komodit vyvolaná klíčově válkou proti Íránu
Po zahájení izraelsko-americké vojenské operace v únoru 2026 proti Íránu s klíčovým cílem vyřadit jeho kapacity pro vývoj jaderné zbraně bohužel tento konflikt stále trvá. Omezuje dramaticky 20 % světového obchodu se zkapalněným zemním plynem a ropou prostřednictvím blokovaného Hormúzského průlivu. Útoky proíránských milicí Hútíů v průlivu Báb al-Mandab brání cestě tankerů Rudým mořem přes Suezský průplav. Výsledek je exploze cen energetických komodit. Nejen ropy (v současnosti typu Brent na úrovni 115 dolarů za barel) a z ní vyráběných PHM, ale také zemního plynu a potažmo elektřiny.
Graf: Vývoj ceny zemního plynu na klíčové amsterodamské energetické burze TTF k 27. říjnu 2026
Proti cenám z ledna 2026 jsou ceny zemního plynu koncem října 2026 na více než trojnásobku. V době tvorby tohoto článku 28. října cena MWh plynu překročila magickou hranici 100 eur, když počátkem roku byla kolem 31 eur. Pomalu se to blíží k cenám v počátku zahájení energetické krize po létě 2021, kdy např. cena plynu 4. října 2021 dosáhla 118,94 eura, na samém vrcholu energetické krize na konci srpna 2022 pak 350 eur! To samozřejmě mělo a má dramatický vliv na všechny státy dovážející tuto komoditu, když navíc o její deficitní dodávky bojuje Evropa s prudce se rozvíjejí Asií.
Evropská unie stále hledá možnost bezpečných a cenově přijatelných dodávek zemního plynu
Evropský trh s plynem se po sankčním poklesu dodávek ruským potrubím výrazně změnil. Rusko dříve dodávalo potrubím zhruba 40 % roční spotřeby plynu v EU, která činí asi 350 miliard m³, jen Německo v těsné spolupráci s Putinovým Ruskem před covidovou pandemií vystupňovalo svou spotřebu plynu na 150 miliard m³ ročně. Od té doby je trh strukturálně závislý na dovozu LNG a burza je tím více navázána na globální trh s plynem a citlivěji reaguje na geopolitické zprávy.
Dnes ruský podíl na importu plynu do EU sice dramaticky klesl, ale navzdory sankcím se Rusku daří LNG do EU nadále exportovat. Dle vyzdrojovaných zpráv médií za prvních devět měsíců letošního roku dorazilo do evropských přístavů rekordních 12,18 milionu tun ruského LNG. Větší část importního výpadku ruské komodity nahrazuje zkapalněný zemní plyn (LNG) ze Spojených států, Kataru a západní Afriky a také vyšší norské potrubní toky kolem 85 miliard m³ ročně. Z Alžírska např. ČR nakupuje 200 miliónů m³ ročně a chce dovoz zdvojnásobit.
Podle regulace musí členské státy dosáhnout 90% naplněnosti zásobníků k 1. listopadu, s flexibilitou mezi 1. říjnem a 1. prosincem. Toto pravidlo letos Evropská komise pod tlakem reality snížila na 80 %. Celková skladovací kapacita EU je asi 100 miliard m³. Vzniká tím jarně-letní cyklus vtláčení a podzimně-zimní cyklus čerpání. Ovšem letní nízké spotové ceny se letos kvůli válce v Perském zálivu nedostavily, a tak je stav zásobníků v EU nízký, v Německu dokonce kriticky. To ovlivňuje náladu na trhu a ceny komodity. K 10. říjnu byla naplněnost zásobníků EU 73,61 %, což je výrazně méně než v loňském roce, kdy podle portálu kurzy.cz činila 82,88 %. Stav se v jednotlivých zemích liší – například v Německu byla naplněnost zhruba 61 %, zatímco v České republice kolem 77 %. Přitom s nástupem chladného období se již začal plyn ze zásobníků čerpat pro topení.
Drahý zemní plyn potencuje vysokou cenu elektřiny
Jak známo, v zemích EU se zemní plyn nejen používá jako chemická surovina, přímo k vaření a topení, ale současně je to významná surovina pro výrobu elektřiny. Podle dekarbonizační strategie má být emisní plyn přechodnou surovinou pro nahrazení uhlí, protože emise z plynu jsou zhruba poloviční proti uhelným. A protože paroplynové elektrárny jsou ve svém provozu uměle omezovány jen jako nutný doplněk propagovaných a bohatě dotovaných občasných zdrojů energie (OZE), musí být také dotovány kapacitní platbami (v podstatě jako kdyby jely naplno). Dle principu merit order podle těchto tzv. závěrných plynových zdrojů určuje tržní zúčtovací cena elektřiny nejdražší elektrárna, která je v dané době potřeba k uspokojení poptávky.
Německo má v současnosti souhlas Evropské komise s výstavbou a dotovaným provozem prostřednictvím kapacitních plateb v hodnotě 35,2 miliardy eur (asi za 860 miliard Kč) pro nové paroplynové elektrárny (PPE) s výkonem až 12 GW, jež mají mít technologie umožňující přechod na spalování zeleného vodíku. Česko uvažuje o výstavbě 2-3 GW PPE a má souhlas dotovat je kapacitními platbami až částkou 150 miliard korun. Kapacitní aukce na jejich výstavbu byly nyní odloženy až na rok 2027, což znamená, že klíčová kapacita nových zdrojů nebude k dispozici pro elektrárenskou soustavu Česka dříve než v roce 2033.
Na pozadí tohoto mezinárodního vývoje, nestability trhů a nutnosti dotovat obě větve duálního energetického trhu složeného z OZE a záložních uhelných a plynových zdrojů proto elektřina pro rok 2027 zásadně zdraží. Také v Česku začali obchodníci a dodavatelé elektřiny postupně zdražovat, což nejprve postihuje ty, kdo nemají víceleté fixace cen. Aktuální cena silové elektřiny pro nejprodávanější tarif D02d (bez využívání elektřiny k topení) na rok 2026 je 2 800 až 3 000 Kč/MWh, na příští rok od 3400 do 4000 Kč za kWh. K tomu je nutno samozřejmě připočítat regulované složky a daně. Výsledné ceny mohou tak být proti velkoobchodní ceně silové elektřiny více než dvojnásobné. Konečné ceny regulovaných položek pro rok 2027 totiž Energetický regulační úřad (ERÚ) zveřejní až koncem listopadu 2026.
Cena silové složky elektřiny pro české spotřebitele zdraží v roce 2027 až na dvojnásobek
Výsledky obchodování na lipské energetické burze EEX tento vývoj potvrzují. Cena silové elektřiny pro dodávky pro rok 2027 se pohybují nad 160 eury za MWh, tedy v přepočtu nad 3,90 Kč za kWh. Po vypršení případných fixovaných smluv o dodávce by takový růst ceny elektřiny v Česku ročně odčerpal na 100 miliard korun z prostředků podniků i domácností.
Graf: Vývoj obchodování české ceny elektřiny na lipské burze EEX 27. října pro dodávky v roce 2027
Návrat uhlí pro letošek a příští rok je jen odkladem jeho exekuce
Ropa rekordně drahá, cena zemního plynu nejvyšší od energetické krize v roce 2022, cena elektřiny výhledově také významně zdraží. Nemohlo by pomoci domácí hnědé uhlí? Ale to je přece na pranýři dekarbonizačního úsilí EU a je penalizováno vysokými pokutami v podobě emisních povolenek!
Můžeme si pomoci slavným citátem „It’s the economy, stupid!“ („Je to ekonomika, hlupáku!“), který pochází z prezidentské kampaně Billa Clintona v roce 1992. I když cena ETS1 aktuálně stoupla na 88 eur za tunu CO₂, cena elektřiny i prodané na rok 2027 činí více než 160 eur za MWh. To znamená, že uhlaři dosahují slušné ziskové marže a jedou naplno.
Je pravdou, že v úterý 28. října v noci, v den české a československé státnosti, jely jako v předchozích dnech v uhlí prakticky všechny dostupné zdroje. Elektrický výkon v uhlí dle portálu Electricity Maps přesáhl s 5 GW české jaderné zdroje o 2 GW. První 1000MW blok jaderné elektrárny Temelín je totiž aktuálně v plánované odstávce, která začala v 16. října 2026 a potrvá dva měsíce. Je ovšem také pravdou, že ve stejné době česká energetika exportuje bezmála 3 GW svého výkonu, z nichž asi polovina tradičně směřuje do Rakouska (i když pro Rakušany z nenáviděného uhlí a ještě z více proklínaného jádra českou elektřinu životně potřebují pro své přečerpávací elektrárny) a také na Slovensko, jež je ovšem dnes díky 77% podílu jádra v mixu v elektřině přebytkové a přes Slovensku tranzituje dále na Balkán.
Právě cena elektřiny v kombinaci se ziskovou marží výrobců elektřiny z uhlí zřejmě vedla k tomu, že státní správce přenosových sítí ČEPS 20. října oznámil, že dotovat miliardou korun ročně provoz dvou ze čtyř 205MW bloků elektrárny Chvaletice z Tykačovy energetické skupiny Sev.en není třeba. Je to zcela v rozporu se stanoviskem ČEPS z ledna 2026, který na podnět ERÚ a po předchozím oznámení skupiny Sev.en, že v březnu 2027 ukončí provoz svých tří uhelných elektráren, skupině Sev.en schválil uzavření teplárny v Kladně i elektrárny v Počeradech, ale přikázal ponechat dva ze čtyř bloků elektrárny Chvaletice na Pardubicku. Bez nich podle ČEPS hrozilo, že bude ohrožen bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
Na jedné straně tady odpovědná státní firma veřejnosti sděluje, ušetří státu miliardu korun na provoz poloviny jedné východočeské uhelné elektrárny, protože díky tržním podmínkám si na sebe zdroj vydělá i bez dotace. Na straně druhé připomeňme, že ČEPS i své lednové rozhodnutí založil na posuzování zdrojové přiměřenosti české elektro soustavy jen v roce 2027. Ano, dnes mají uhlaři prodanou elektřiny dopředu na rok 2027 se ziskem. Ale co bude dále?
Bezkoncepčnost české energetiky viníkem deficitu a drahoty elektřiny
Nikoho ve vládní a státní administrativě opravdu nezajímá, že pokračuje jasná politicko-ideologická dehonestace uhelných zdrojů, ještě v případě Pavla Tykače zjevně spojena s iracionální osobní animozitou? Že s výjimkou nadkritických Ledvic, uhelné elektrárny ČEZ, jsou všechny uhelné elektrárny starší půl století a pro případné pokračování provozu by potřebovaly investovat až miliardy do jejich generálních oprav a servisů udržení? Proč by to majitelé ze skupiny Sev.en či Sokolovské uhelné dělali, když jejich uhelným zdrojům zvoní umíráček a provoz letos a napřesrok je jen odložením uhelné popravy? I většinově státní firma ČEZ, jejíž výrobní zdroje energie se mají podle vládního plánu postátnit na 100 %, potvrdila, že útlum v uhlí se pro rok 2027 konat nebude. Jak to ale bude dále s dostupností uhlí a s ekonomikou v různých českých dolech a s různou výhřevností hnědého uhlí, na něž je postavena kapacita různých elektráren a také tepláren? Ty teplem z uhlí dálkově centrálně zásobují dosud stále 40 % českých domácností.
Když cena elektřiny, potažmo zemního plynu po roce 2027 klesne a případně spekulativně vzroste cena emisní povolenky, v principu penalizační daňová emisní politika uhelné elektrárny a doly ekonomicky může dohnat k zániku už v roce 2028. Pak by ovšem zřejmě nastoupil v krizové situaci stát a zřejmě by dotačně podržel zbývající uhelné zdroje skupiny ČEZ, která možná bude v té době výrobně už 100% státní. Ovšem byla by to podpora monopolu, která zřejmě narazí u konkurentů a také v Bruselu. Nejpodstatnější je ale otázka, co by případný energetický monopol ČEZ znamenal pro ceny energie? Zase by to měla posléze vyřešit zvláštní daň jako jakýsi pokus o finanční perpetuum mobile?
Ale přitom víme, že nějaká nová výrobní kapacita elektřiny by mohla vzniknout až kolem roku 2033 v dotovaných paroplynových elektrárnách. Co ale budeme dělat do té doby, respektive do spuštění aspoň prvního nového jaderného 1000MW bloku v Dukovanech, ale až v roce 2036? Otázek je řada a odpovědi pro podnikatele v energetice, kde 20 let není žádná míra, jsou zcela nečitelné.
Výrobní kapacity elektřiny z uhlí se po skončení Tykačových elektráren dramaticky zmenší
Jaká je vlastně současná celková kapacita výroby elektřiny z uhlí? Dle expertní poradenské společnosti Invicta Bohemica a jejího šéfa Jana Vondráše se skládá následovně: ze šesti klíčových kondenzačních elektráren (dohromady instalovaný výkon 4546 MW), velkých tepláren kogeneračně spolu s teplem vyrábějících elektřinu (2272,2 MW), závodních energetik včetně vyčleněných (1242,6 MW) a malých tepláren (19,1 MW). Dohromady celkem 8 079,9 MW. To je však teorie.
Když odpočítáme jen účetně započítané jednotky, jejichž provoz už neexistuje, a rezervu 500 MW pro služby výkonové rovnováhy ČEPS a současně přidáme 19% zkrácení celkové kapacity v důsledku plánovaných dlouhodobých a krátkodobých odstávek a oprav a samozřejmě neplánovaných poruch a havárií, tak v současnosti je pro reálný provoz k výrobě elektřiny v ČR k dispozici instalovaný výkon uhelných zdrojů 5 815,5 MW.
Pokud tedy dojde ne v březnu 2027, jak Pavel Tykač na podzim 2025 avizoval, ale (až - spíše ale už) v roce 2028 skutečně k odstavení tří uhelných elektráren skupiny Sev.en Počerady (1000 MW), Chvaletic (820 MW) a Kladno (524 MW), zmizí stabilní kapacita 2350 MW pro výrobu elektřiny. Výsledná tuzemská kapacita by byla pak pouhých 3 465,5 MW, a to už třeba v zimě 2028/2029. V případě obdobného chladného období jako v lednu 2026, kdy pro pokrytí základní zátěže bylo zapotřebí asi kolem 12 000 MW (12. ledna 2026 zaznamenal ERÚ nový rekord v brutto zatíženi soustavy 12 319 MW) chyběla stabilní kapacita až 3000 MW, kterou dle rozborů ENTSO-E/ERAA nebude ani odkud importovat.
Obnovitelné zdroje nemohou jakkoli spolehlivě zásobovat Česko zvláště v zimě
Ti, kdo horují pro další výstavbu solárních a větrných zdrojů, se mohou seznámit s tvrdými daty od ERÚ. Máme sice v součtu instalovaný výkon solárů a větrníků dohromady bezmála 6000 MW, ale i kdyby se zvýšil dvojnásobně dle vládního dokumentu NKEP z prosince 2024, zimní měsíce v Česku, kde je zapotřebí nejvíce elektřiny a plynu, to nemůže spasit. Naopak výpadek stabilních uhelných zdrojů Česku způsobí širokou energetickou, ekonomickou a současně zřejmě i politickou krizi.
Tabulka: Výroba elektřiny v ČR 10-12/2025 (netto) dle zdrojů (v GWh) a za celý rok 2025
Zdroj: Energetický regulační úřad, autor dopočítal z údajů ERÚ navíc procentuální podíl
www. https://eru.gov.cz/ctvrtletni-zprava-o-provozu-elektrizacni-soustavy-cr-za-iv-ctvrtleti-2025
V současnosti mnozí čeští občané různými způsoby protestují proti změně financování českých veřejnoprávních médií. Převedení na státní rozpočet místo koncesionářských poplatků (mimochodem pro TV zavedených vládnoucími komunisty v roce 1955) neohrozí ani jejich existenci, natož demokracii v zemi. Ovšem další nadcházející doba drahoty všech druhů energie potencující také významný růst inflace a hrozba nedostatku elektřiny je ohrožením samé podstaty ekonomiky a společnosti.
Jaká by byla odpověď na otázku, proč o tom média zcela zásadně nereferují, nevyžadují od politiků řešení a hledají si zástupná, v podstatě marginální témata?
